Jižní sousedé Číny se po epidemii koronaviru odvazují

Jelena Pustovojtova

24. února 2020

Jak vláda ČLR bojuje s koronavirem a obnovuje práci podniků uzavřených kvůli epidemii, formuje se v jižním podbřišku Číny „fronta“. Neštěstí jménem COVID-19 se stalo pro některé země pomocníkem ve sporu o jihovýchodní moře. Začátkem roku přišel do funkce předsedy Asociace států Jihovýchodní Asie  (ASEAN) Vietnam a již začal využívat situaci v boji proti rozšiřování čínské přítomnosti v regionu.

Ve vietnamském přístavu Haiphong zakotvila hydrografická loď, prý „aby s partnery koordinovala bezpečnostní námořní hlídky a předvedla záměr Británie chránit svobodu navigace“. Samozřejmě, že v Jihočínském moři. V době kdy Vietnam na rotačním základě vede ASEAN rozvíjí vazby s velkými světovými mocnostmi a Británie se snaží upevnit svoji přítomnost v Jihovýchodní Asii a regionu Indického oceánu.

Nová ukázka připravenosti  chránit „svobodu námořní plavby“ v Jihočínském moři je záminkou pro boj Washingtonu a Londýna proti Pekingu. Zemím regionu pak dává taková demonstrace příležitost zesílit vliv na sousedy. Filipíny nedávno oznámily Washingtonu, že končí s dohodou Visiting Forcess Agreemet (VFA) o rozmístění amerických vojenských sil na letecké základně Clark. Filipínský senátor de la Rosa nedostal americké vízum a filipínský prezident Duterte odmítl být „vazalem Washingtonu“. Ztráta této vojenské základny vážně oslabí pozici USA v regionu, ale počítat s tím, že „paličatý Donald“ to Dutertemu odpustí, nelze. Do půl roku by měli američtí vojáci z Filipín odejít, jenomže pokud je vyhodí dveřmi, vlezou zpět oknem. Japonci informovali, že americká společnost Federal Express, poskytující poštovní, kurýrní a jiné služby po celém světě, se okamžitě usadila na Clark Air Base, aby tam vytvořila svůj poštovní terminál. Poradce prezidenta Duterteho s radostí oznámil: „Jsme opravdu nadšeni. FedEx je jeden z největších výrobních lokátorů, které Duterteho administrativa dokázala přitáhnout.“

Pochopitelně, síla americké společnosti pomůže Filipíncům k novým pracovním místům a přinese příjmy do rozpočtu. Američané dostanou nové prostory. Prezidentův poradce je přesvědčen, že investice FedEx do letecké základny budou zajímat i další americké společnosti a ty přesunou své podniky z Číny k nim. Čína již utratila na boj s koronavirem přes deset miliard dolarů  a sníží svoji aktivitu v zahraniční politice v jižním směru, jejím hlavním argumentem byly investice. To chápou na obou stranách Atlantiku a rychle to využijí.

Spěchají nejen USA a Británie, ale od loňska také Indonésie, Malajsie a Vietnam vstoupily na válečnou stezku. Mezinárodní soud v Haagu obdržel žalobu Filipín a uznal za „nezákonný“ nárok Pekingu na velkou část vodní plochy Jihočínského moře (po tak zvané devítibodové linii). Hanoj ústy náměstka ministra zahraničí Vietnamu oznámila, že na základě mezinárodního práva zpochybňuje nároky Číny na vody bohaté na energetické zdroje ve své výhradní ekonomické zóně a bude své zájmy hájit.

Hlas Hanoje podporují největší ekonomiky regionu – Indonésie a Malajsie, k jejichž břehům také zasahuje devítibodová linie Pekingu. Navíc Vietnam je nyní předsedou ASEAN a může ovlivňovat nálady v dalších zemích Jihovýchodní Asie. Je v seznamu spojenců USA a může se spolehnout na mezinárodní podporu ve svém odporu „agresi Pekingu“.

Hned za Vietnamem ohlásila svá práva na kontinentální šelf a tedy i na Spratleyho ostrovy Malajsie, která je dřívější věrný přítel Číny a dluží kolem čtvrt bilionu dolarů. Čínskou linii zpochybňuje také Indonésie, která stahuje své ozbrojené síly blíže ke sporným Natunským ostrovům. Tato země má zájem na kolektivním odporu k Pekingu a už zavedla politiku potápění lodí nelegálně plujících v jejích vodách.

Existují tři prostředky ke zhoršení situace v Jihočínském moři a pro snížení úsilí Pekingu v tomto regionu. Za prvé sílící nátlak sousedních námořních států, které se chtějí Pekingu postavit na odpor. Za druhé „Kodex chování v Jihočínském moři“ omezující nároky Číny, který byl přijat na konci roku 2020 v ASEAN. Za třetí budou USA se spojenci a možná i Indie všemi možnými cestami omezovat vliv Číny v Jihočínském moři. K tomu jim pomůže koronavirus a námořní cvičení a hlídky „k ochraně svobody a námořní plavby“.

Je s podivem, že malajské New Strats Times varovaly před vytvořením nové fronty boje s Čínou. Připomněly, že dnes žádné hranice neznamenají bezpečí států a že se na březích Jihočínského moře vytvořily ideální podmínky pro proxy válku, to jest válku cizíma rukama. Stačí jen jedné straně použít sílu a „USA se spojenci přistoupí k útoku na nejistých základech jako tomu bylo v roce 2003 v Iráku.“ Vystoupení v New Strats Times je pozoruhodné proto, že Malajsie je jediná země, jejíž tribunál oficiálně označil prezidenta Bushe jr. viníkem válečných zločinů v Iráku. Jediná ve světě!

Situace na teplých březích Jihočínského moře se stává skutečně nebezpečnou.

Převzato z Fondsk.ru

***

Nikdo v Evropě ani v USA se v případě války s Ruskem nepostaví za Turecko

Brusel

26. února 2020

Nikdo v Evropě ani v USA nehodlá riskovat konflikt s Ruskem, obzvláště když se Turecko paktuje s extrémisty a s militanty řádícími v Idlibu. Promluvil o tom ředitel pro věci Blízkého východu a Severní Afriky Evropské rady pro zahraniční věci (ECFR) Julien Barnes-Daisy. Je přesvědčený, že „syrská krize nemá jednoduché řešení. Nejspíš bude situace urovnána mezi Tureckem a Ruskem a nikoliv pod vedením západních zemí a OSN. Damašek prakticky nevyhnutelně obnoví kontrolu velké části Idlibu. Ovšem Evropané nemohou zaujímat  bezradný postoj. Pro odvrácení tragédie mohou udělat víc“.

Podle Barnese-Daisyho „musí Evropané vyvinout úsilí na vyšší úrovni, aby motivovali společný výsledek, který může situaci zlepšit a pomoci syrským občanům – a to je dohoda Turecka a Ruska“. Návrh na setkání prezidenta Putina, Erdogana, Makrona a Merkelové (po nedávném jednání Putina, Macrona a Merkelové) předpokládá, že Francie a Německo aktivují svoji účast v urovnání krize.“

V ECFR posuzují možnost, zda Ankara, „která již ztratila (minimálně) 15 vojáků v boji, nebude úspěšná v operaci bez širší mezinárodní podpory“. Barnes-Daisy připomenul: „Nezdá se, že by Rusko chtělo zastavit svůj vojenský postup nebo zmírnit své ambice kvůli tureckému zasahování. Je potřeba nalít si čistého vína: Nikdo v Evropě a v USA nehodlá jít do rizikového konfliktu s Ruskem, obzvláště když se Turecko spolčuje s extrémistickými silami a s militanty. Zvláštní zástupce USA pro Sýrii Jim Jeffrey podporuje rozhodnutí Turecka bojovat proti Rusku, přestože si Trump tento krok nepřeje. Postoj Jeffreyho je pochybný, neopakuje sliby, které dali dříve Kurdům američtí úředníci. Dokonce když byl Jeffrey v Ankaře a vystoupil za turecký postoj, oznámil veřejně poradce pro národní bezpečnost amerického prezidenta O´Brien, že se Amerika nebude vměšovat.“

Orientalista navrhuje Bruselu „jedinou životaschopnou variantu pro Idlíb: Stimulovat  spolupráci Turecka s Ruskem, která ukončí ozbrojený střet“. Předpokládá: „Tato dohoda nevyhnutelně formalizuje významné úspěchy režimu, včetně kontroly dvou klíčových strategických dálnic procházejících Idlíbem. Tím spíš učiní dohoda konec bombardování a zajistí širší prostor pro syrské povstalce než je úzký pruh hraničního území, který Rusko nyní Turecku navrhuje.“

Převzato z Realist

***

O současném evropském fašismu

Vladislav Gulevič

27. února 2020

V zemích, které se po válce dostaly do americké a britské zóny okupace se dřívější přední nacisté a kolaboranti namísto ve vězení ocitli na významných místech. Evropa může znovu zplodit nacismus. Je k tomu dost předpokladů.

Svého času byl nacistický generál Adolf Heusinger předsedou vojenského výboru NATO. Velitelé z východní fronty Maistein a Guderian byli vládními poradci pro obranu NSR. Pracovně spojeni s nacisty se neštítili být Coco Chanel, zakladatel l´Oreal Schuller, jehož vnučka Betancourt-Myers je dnes nejbohatší žena s majetkem 53,3  miliardy USD, koncerny BMW, Robert Bosch GmBH, Betelsmann a další.

Evropský parlament vyzval země EU prostřednictvím speciální rezoluce v říjnu 2018 k zákazu organizací nacistického, rasistického a xenofobního zaměření a kdoví proč tam začlenil ochranu LGBT. Představitelé EP si nehodlají připomínat mnohé spojitosti homosexuality a nacismu. Německý filosof Adorno byl přesvědčen, že „typická autoritářská osoba, která tvoří sociálně-psychologický základ fašismu, je sadomasochistický homosexuál, mající potřebu bezvýhradně se podřizovat vůdci“. První nacistické skupinky se objevily mezi homosexuály v pivnicích a jiných podobných  zařízeních. Vůdce bojůvek SA Ernst Rehm byl otevřený homosexuál.

V Evropě nyní panuje zjevná záměna pojmů. Brusel za neonacistické strany a organizace označuje ty, které s nacismem nic společného nemají, ale vystupují proti nekontrolovanému přijímání migrantů a proti homosexuální propagandě. V seznamu jsou Národní fronta Le Penové a Liga severu Salviniho, vystupující jako euroskeptici a také se staví proti hegemonii USA. V USA přitom legálně existuje Americká nacistická strana, což je bruselským ochráncům lidských práv jedno.

Evropa se blahosklonně dívala, jak v roce 2018 polský předseda vlády pokládal květy na hrob karatelů brigády Svatého kříže – polské protiruské formace spolupracující s gestapem a wehrmachtem. Avšak v Bruselu vykřikovali o nebezpečí fašistické diktatury jenom když Varšava začala přemýšlet o soudní reformě a reformě medií kvůli tomu, aby byl omezen vliv nadnárodních struktur EU.

Orbán je označován za fašistu ne za jeho výzvu ctít památku Maďarů bojujících s Rudou armádou na Donu, ale za odmítání migrantů z Afriky.

V RB OSN prakticky celá demokratická Evropa nehlasuje za ruský návrh rezoluce odsuzující oslavování nacismu.

V každoročním dokumentu ministerstva zahraničí RF o nacismu, rasismu, rasové diskriminaci a xenofobii se píše: „Nemůže neznepokojovat stálý růst počtu xenofobních a rasistických incidentů, projevů agresívního nacionalismu, šovinismu a dalších forem rasové a náboženské nesnášenlivosti v Evropě, v USA, v Kanadě, na Ukrajině a v jiných zemích v nichž se nic proti rasismu nedělá a omlouvá se to jakýmsi absolutním právem na svobodné vyjadřování názoru.“

V Belgii otevřeně pracují neofašistické organizace Vlaamse Militanten, Racial Volunteer Force a další.

V Bulharsku se sedmnáctkrát po sobě konal pochodňový průvod Lukov marš na paměť bulharského kolaborantského generála Lukova. Až v roce 2020 vláda tento pochod zakázala s označením za „hrubý pokus o vzpomínku na holocaust a jeho oběti“.

V Německu se loni v den Hitlerových narozenin konal rockový festival Štít a meč organizovaný zástupcem předsedy Národně demokratické strany Německa (NPD) Heisem.

V italském Salo má Mussolini stále titul čestného občana města, který dostal v roce 1924.

V Nizozemsku působí od roku 1971 legálně neonacistická organizace  Nizozemská lidová unie, která žádá o zavedení do škol předmětu „nacionalismus“.

V Rumunsku pojmenovávají ulice a vzdělávací zařízení na počest maršála Antonesca útočícího spolu s Hitlerem na Sovětský svaz 22. června 1941 a na počest dalších válečných zločinců. Rumunský prezident Johannis je etnický Němec. Podpořil vrácení vlastnických práv na sto nemovitých objektů v kraji Sibiu Demokratickému fóru Němců Rumunska (DFNR). Jedná se o nástupce Deutsche Volksgruppe in Rumänien, zakázané v roce 1944 kvůli sympatizování s Hitlerem.

Vláda Finska se odmítla omluvit po publikování dokumentu „Finští dobrovolníci SS a zvěrstva proti židovskému obyvatelstvu, civilistům a válečným zajatcům na Ukrajině a na Kavkaze v letech 1941 až 1943“, který byl sestaven za účasti Národního archivu Finska. Finský ministr obrany prohlásil, že není možné vinit ze zvěrstev všechny finské legionáře SS. „My Finové takoví nejsme…“

Slovenské hnutí obnovy vedené Robertem Švecem, jehož členové pronášejí před portrétem Tisa (spojenec Hitlera) slib: „Ty jsi náš, my jsme na věky tví.“ Švec chce proměnit hnutí na politickou stranu pro účast v parlamentních volbách. Slovenské ministerstvo vnitra konstatuje růst zločinnosti podle článku „extrémismus z rasových motivů“. V roce 2015 bylo zaznamenáno 30 takových excesů, v roce 2018 už 159.

Švédsko nemá zákon, který by umožňoval vést k odpovědnosti švédské dobrovolníky Waffen SS. Oficiální Stockholm se před časem kál, že vydal v roce 1945 Lotyše, Litevce a Estonce, kteří spolupracovali s hitlerovským režimem.

Nehledě na tragická ponaučení druhé světové války se Evropa definitivně nerozloučila s nacismem a znova začíná toto zlo na svém území trpět.

Převzato z Fondsk.ru