Bolívie – krach operace CIA

Nil Nikandrov

22. března 2021

V zemi se vedou desítky trestních řízení proti účastníkům fašistického převratu v roce 2019.

Strana Hnutí za socialismus (MAS) svrženého Ivo Moralese v listopadu 2019 zvítězila v říjnových  volbách 2020. Nový bolivijský prezident Luis Arce byl v Moralesově vládě úspěšným ministrem hospodářství. Prohlásil, že bude nekompromisně hájit svrchovanost země a dodržovat strategická ustanovení strany v domácí i zahraniční politice. Stejné signály byly vyslány i prověřeným spojencům Bolívie – Kubě, Rusku. Číně, Nikarague, Mexiku a Argentině, všem, kterým se loutka Washingtonu Jeanine Áñezová pokusila zmařit perspektivu v Bolívii a poukázala na nové spojence – Kolumbii, Brazílii, Peru, Honduras a Guatemalu s jejich politikou orientovanou na Washington.

Luis Arce oznámil, že se země vrací k účasti v Bolívarské alianci národů Ameriky (ALBA), Společenství latinskoamerických a karibských států (CELAC) a k Unii jihoamerických národů (UNASUR). Obnovil vztahy s venezuelskou vládou Nicoláse Madura a rovněž mnohovektorové spojenectví s Íránem. Opět zavedl vízový režim s USA a s Izraelem, pozastavený předešlou prezidentkou Áñezovou. Symbolický akt, který předvedl nezávislost zvoleného prezidenta, je podepsání kontraktu na nákup více než 5 milionů dávek vakcíny Sputnik-V mezi bolívijskou a ruskou vládou. Luis Arce slíbil, že vakcína bude pro všechny Bolivijce zdarma a očkování bude dobrovolné.

Áñezová byla zvolena do čela tvrdých záškodnických operací CIA a vojenské rozvědky USA v Bolívii. Mělo být zcela likvidováno dědictví Moralese. V síle řízení předčila Guaida ve Venezuele. Byla ještě zrádnějším elementem ve věci národních zájmů své země. Nyní vychází najevo schéma, podle něhož velvyslanectví USA v La Pazu (konglomerát rezidentur) realizovalo vedení Áñezové.

Nejvýznamnějším operativním kontaktem s velvyslanectvím USA byl Bolivijec Eric Foronda, který s Američany spolupracoval 20 let, od zajišťování bezpečnosti až po tiskového atašé. Bolívii opustil v roce 2008 v doprovodné skupině velvyslance Goldberga, jehož Morales vyhostil za podvratnou činnost. Foronda získal během 12 let trvajícího pobytu v USA jejich občanství a upevňoval svazky s CIA. Stal se osobním tajemníkem s plnou povinností k závazkům prezidentky, byl jejím stínem a kontrolorem. Měl podíl na vyhoštění venezuelských diplomatů a kubánských zdravotníků, v přípravě návratu vedení DEA (Úřad pro potírání drog) do Bolívie a zesílení dohledu na „nepřátelská“ velvyslanectví v Bolívii. Po celé zemi byla pronásledována opozice, především stoupenci Hnutí za socialismus.

Foronda dostával instrukce od přechodně pověřené chargé d‘ Affaires Charisse Phillips, která za klamným výrazem se standardním úsměvem skrývá opravdového specialistu na záškodnictví. Za dobu svého působení v Německu se účastnila přísně utajovaných hackerských operací ANB (Agentura národní bezpečnosti) prováděných generálním konzulátem USA ve Frankfurtu nad Mohanem, aby se vlámala do šifrovaného provozu spojenců, ale i těch, kteří spojenci nejsou. Nevyhnuli se ani sledování Merkelové, která do zpráv zahrnovala všechna svá prohlášení, včetně neslušných vtípků na své evropské kolegy. ANB odtud vedla kybernetické útoky pod falešnou vlajkou. V týmu Charissy pracuje i její manžel Gregory.

Jiná operátorka pracovala na amerických velvyslanectvích v Ekvádoru, Hondurasu a Salvadoru a koordinovala práci CIA a ministerstva zahraničí ve Washingtonu týkající se Kuby. K bezpečnostním silám Bolívie byly prostřednictvím Forondy vysílány záležitosti týkající se stoprocentního vyhnání Kubánců ze země. Výsledkem byla série odhalujících zpráv v mediích Jižní Ameriky o Forondovi a jeho napojení na USA v Bolívii. Proto musel být vyčerpaný agent odeslán do USA, kde se stal poradcem bolívijské mise v OAS. Po vítězství Luise Arceho byl odtud propuštěn. Nyní vysílá přes sociální media destabilizující instrukce do Bolívie.

Američtí agenti v Bolívii byli povýšeni do vedoucích postavení v ozbrojených silách a policii za vlády Áñezové. Po vítězství Luise Arceho utekli někteří do zahraničí. Prokuratura vydala zatykač na bývalého velitele ozbrojených sil Bolívie Kalimana, který 10. listopadu 2019 dal Moeralesovi ultimátum opustit úřad prezidenta, „aby se zabránilo krveprolití“. Nepřátelé jednali tak, aby byl prezident nucen rezignovat.

V seznamu zadržených se ocitli: bývalý velitel ozbrojených sil Bolívie Kaliman, bývalý šéf policie generál Calderón, bývalý velitel námořnictva Flavio Arce a další vedoucí vojenští činitelé. Někteří byli zadrženi a svědčili. Další jsou hledáni Interpolem.

Generál Orellana, bývalý velitel ozbrojených sil, uprchl po varování Američany do Kolumbie. Byl to klíčový agent vojenské rozvědky USA. Věděl toho moc  o rozsáhlých zákulisních manévrech americké administrativy po svržení Moralese.

Usilovně se snažila uprchnout i Áñezová. Byla však zatčena, obviněna z terorismu, podněcování ke vzpouře a spiknutí. Snaží se vypadat jako nevinná pomlouvaná oběť pomstychtivých stoupenců Moralese.

Účastníci fašistického převratu v Bolívii jsou obviněni z masových vražd, uchvácení vlády a korupce. Přichází to na světlo, včetně krádeže státních prostředků.

Prezidentské a parlamentní volby v roce 2020 ukázaly, že se upevnila pozice MAS. V parlamentu dostala strana v obou komorách většinu mandátů. Rozhodující roli v tom sehráli Indiáni – Ajmové, Kečuové, Guaraní a další, kteří počtem převyšují bílou opozici a kreoly. V bolívijské politice byla vždy významná rasová otázka. Její význam v separatismu, zvláště v bohaté provincii Santa Cruz byl nejsilnější. Tam zrála nenávist k Moralesovi po léta. Projevila se v Manifestu skupiny novinářů, politiků a intelektuálů „Za novou Bolívii“.

Prudká kritika prvního indiánského prezidenta v zemi ukazuje na práci CIA. Manifest je založen na obvinění Moralese, který prý zanechal „otrávené dědictví“, dává přednost indiánské většině a ignoruje bílé obyvatele. Štvavý charakter Manifestu je vidět z jeho závěru, že Morales napomohl vytvořit v zemi podmínky pro občanskou válku. Přitom tyto podmínky vytvořily ozbrojené skupiny bílých separatistů.

V nových podmínkách je vysoká pravděpodobnost, že se Morales přeorientuje na stranické a odborové aktivity a bude se distancovat od bezprostředních úkolů ve správě státu. Luis Arce je ideálním nástupcem Moralese, pro národního vůdce má všechno potřebné. CIA udělá cokoliv pro to, aby mu řízení státu co nejvíce ztížila.

Převzato z Fondsk.ru

***

Znárodněná ukrajinské společnosti Motor Sič – dárek Rusku

21. března 2021

Ukrajinská Rada pro národní bezpečnost a obranu přijala rozhodnutí, že bude veřejně obchodovatelná společnost Motor Sič předána do vlastnictví státu. Uvedla to nezávislá informační zpravodajská agentura s odvoláním na prohlášení tajemníka Rady Danilova. Ke všemu to má Ukrajina v úmyslu provést v nejbližší době zákonným ústavním postupem.

Tento akt je ve skutečnosti epochální skutečný „dar“ (bez ironie) Rusku od vedení Ukrajiny, přestože ve dvoustranných vztazích jsou komplikace.

Malý exkurz do historie

Společnost Motor Sič byla založena ještě v době Ruské říše a zpočátku se zabývala zpracováním kovů a výrobou zemědělských nástrojů a mechanismů. V průběhu první světové války bylo nutné zavést zde výrobu leteckých motorů a ta se nakonec stala hlavní výrobou tohoto podniku. Až do dezorganizace Sovětského svazu měl podnik důležitý, až strategický význam v celém sovětském leteckém průmyslu. Odtud vycházela největší část leteckých motorů pro vojenská i civilní letadla. Podnik se tehdy nazýval Zaporožskoje PO Motorstrojitěl VŘSR.

Po rozpadu Sovětského svazu byl podnik přejmenován na akciovou společnost Motor Sič, ale zůstal jako jeden z hlavních dodavatelů leteckých motorů Rusku. Dodávky byly zajišťovány podle dohody Ruska s Ukrajinou. Podnik byl představován jako majetek ukrajinského obranného průmyslu. V té době nemělo Rusko dost peněz k tomu, aby si zavedlo vlastní výrobu řady leteckých a raketových motorů, takže se v tomto odvětví stalo závislým na ukrajinských leteckých motorech. Důsledkem bylo, že muselo před podpisem kontraktů na vývoz svých zbraní a vojenské techniky do zahraničí získat souhlas vedení Ukrajiny. Tím se vývoz z mnoha příčin, včetně byrokratických, zkomplikoval.

Podnik dostal od ukrajinského vedení v roce 1999 právo samostatně vyvážet vojenskou produkci. Mohlo to vypadat na odstranění některých těžkostí při spolupráci Ruska s ukrajinským podnikem, jenomže to pro Rusko vytvořilo vážnou konkurenci tím, že ukrajinský podnik začal svoji produkci zahraničním kupcům nabízet samostatně, aniž by bral ohledy na zájmy Ruska. Ovlivnilo to ruský export zbraní a stalo se příčinou ztráty zájmu největších zákazníků, především Číny a Indie, o ruskou techniku.

Tak zvaná samostatnost Motoru Sič se stala příčinou toho, že podnik přešel z majetku státu do soukromých rukou. Rusku to znemožnilo tlačit na Ukrajinu po politické stránce a byl to také důvod, proč zúčastněné země, především Čína a Indie, začaly s podnikem čile spolupracovat. Účelem spolupráce bylo především získat technologie výroby leteckých motorů, které dosud neměly. Jenže Indie z neznámých důvodů v roce 2010 prudce snížila spolupráci s podnikem a ihned se vrátila k Rusku. Čína nikoliv.

Po skandálu s dodávkami motorů pro čínský útočný vrtulník WZ-10 americkou společností United Technologies a její dceřinou společností Pratt & Whitney v roce 2011 začala Čína aktivněji investovat do ukrajinského podniku a začala se více podílet na jeho hospodářské činnosti. To vyvolalo nespokojenost u západních „partnerů“ Ruska a svým způsobem to přispělo k převratu na Ukrajině v roce 2014. Od té doby společnost Motor Sič odmítala dodávat Rusku své výrobky. Byl to citelný úder ruské obranyschopnosti.

Avšak odmítnutí bylo oproti očekávání stimulem pro Rusko k zavedení vlastní výroby motorů pro své potřeby. Ukrajinský podnik tak ztratil největšího odběratele své produkce a k tomu mu vyvstal vážný, na něm nezávislý konkurent. Začal mu konkurovat ve výrobě leteckých motorů s plynovými turbínami a plynových turbín. To vedlo k úpadku finančních ukazatelů ukrajinského podniku a k jeho stagnaci. Situaci začala využívat Čína.

Čína si dělala naději na získání technologie výroby motorů z ukrajinského podniku a po roce 2014 do něj stále více investovala. Zvyšovala mu finanční injekce. Čínští investoři kvůli snižování zisků Motoru Sič chtěli koupit kontrolní balík jeho akcií, aby se udržel nad vodou a byl konkurenceschopný. USA to přivedlo k zuřivosti. Původní nevýznamné protesty z jejich strany přerostly do přímého nátlaku na ukrajinské vedení. Proto pod jejich nátlakem a pod záminkou znárodnění a zajištění bezpečnosti se ke znárodnění přistoupilo. Čína tak zůstala s dlouhým nosem.

Co je podstatou dárku?

Je v tom, že Čína zůstala bez technologií a letecké motory bude muset kupovat jinde, tedy v Rusku, protože jiné země jí motory těžko prodají. Čína dosud uvedené motory nevyrábí a ruské podniky budou mít pevné objednávky nejméně na dobu pět až deset let. Dárkem je i to, že znárodnění Motoru Sič nezaručuje jeho další rozvoj, ale právě naopak, jsou ještě větší rizika bankrotu.

K tomu je několik důvodů: Přechod ze soukromých rukou do státních znamená, že dojde ke kardinálním změnám ve vedení. Odejdou tak efektivní a motivovaní řídící pracovníci. Jakožto státní zařízení nebude pro jiné představovat žádný komerční zájem. Motor Sič nyní bude prostým státním podnikem, který budou řídit osoby mající zájem o své výplaty, a ne o zvyšování výroby.

Vypadá to, že nové vedení bude instalováno zvenčí. Tím budou asi vytvořeny podobné situace jako v devadesátých letech v Rusku. Tehdy také některé ruské obranné podniky se pod vládou nových šéfů dostaly do úpadků a byly prodány pro různá tržiště, sklady a obchodní komplexy. Motor Sič bude uměle zbankrotován a odstraněn. USA ani Evropa přece nepotřebují konkurenci. Pro Rusko to bude výhodné, také nebude mít konkurenci. Proč to zde není dárek? Proto, že země našich „partnerů“, kteří kvůli nechuti umožnit Číně koupit nezbytné technologie, provedou medvědí službu sami sobě, čímž pomohou Rusku k návratu zákazníků a zvýšení ruského exportu.

Přechod podniku ukrajinskému státu, který by do něj neinvestoval zvenčí, bude pro stát přítěží. Ukrajina nepředvedla po příkladu Ruska a Číny schopnost dlouhodobé a vzájemně výhodné spolupráce.

Ostatní státy budou zvažovat, zda stojí za to s Ukrajinou spolupracovat, když ve skutečnosti opustila Rusko a Čínu. Motor Sič kvůli jednání vedení své země utrpěl velké ztráty na reputaci a případní zákazníci tak s podnikem přestanou spolupracovat a obnoví, nebo i zahájí spolupráci s Ruskem.

Hospodářství Ukrajiny má dnes těžké chvíle a nová zátěž v podobě celého podniku s mnoha tisíci zaměstnanci a mnohamilionovými závazky a pohledávkami ze strany Číny bude pro ukrajinskou ekonomiku ohromným břemenem. Zřejmě ho čeká stejný osud jako závod Antonov, jehož majetek byl v roce 2019 převeden do Fondu státního majetku Ukrajiny. Odtud jde podle praxe posledních let všechno „do kopru“.

Znamená to, že znárodnění akciové společnosti Motor Sič Ukrajinou je dobrý a v této chvíli nevědomý „dárek“ Rusku. Samotný proces zde dar nepředstavuje, ale určitě budou následovat akce podnícené vedením Ukrajiny.

Převzato ze Zen.Yandex.ru

***

Potrubí je horké: v Evropě zmizely zásoby plynu

Oksana Bělkina

27. března 2021

Studená zima Evropany prakticky zbavila plynu: V podzemních zásobnících zemí EU zůstala méně než třetina zásob. To vyvolalo zvýšený zájem o ruský plyn, v lednu byly dodávky rekordní. Letní dodávky budou opět závislé na Rusku. Jak je to s nedostatkem plynu v EU, pomůže americký zkapalněný plyn a  zachrání Evropany žijící od Brestu na západ Severní proud-2?

Studená zima 2021

O zásobách plynu ke konci března informovala Gas Infrastructure Europe. Ve většině zemí EU byly zásoby v podzemních zásobnících pod třiceti procenty obvyklého objemu, to je o 24,5 miliardy kubíků méně než ve stejnou dobu loni. V Německu mají zásobníky plné jen z 25,5 %, v Rakousku z 26,89 %, v ČR z 29,14 %. Lépe je na tom Polsko, má naplněno z 38,85 %, ale Francie jen z 14,62 %. Mrazy donutily Francii nakupovat ruské palivo mimořádně, podle Gazpromu se vývoz do této země zvedl jedenapůlkrát. Stejně se zachovaly i další evropské země. Německo koupilo v lednu a v únoru o 32,9 % více plynu než v tomto období loni. Od 1. ledna se zvýšil vývoz Gazpromu do dalšího zahraničí o 32,9 % – 34,5 miliard kubíků. Itálie nakoupila navíc 64 % plynu, Turecko 20,8 %, Nizozemsko 21,2 % a Polsko 89,9 %.

Spotřebitelé odebrali z evropských podzemních zásobníků plynu 64,2 miliard kubíků suroviny. Aby se zásobníky znovu zaplnily v patřičném objemu, bude potřeba načerpat nejméně o 54 % více plynu než loni, uvedl Gazprom. Přitom odběr plynu ze zásobníků stále narůstá.

Plyn kupuj v létě

Tak to provádí většina energetických společností. V létě je plyn levnější, čerpá se do zásobníků, evropské společnosti se mohou úspěšně zásobit od května do září.

Podle Alexandra Simonova, docenta na Ekonomické fakultě Ruské univerzity družby národů budou evropské společnosti odebírat plyn buď nejlevnější (včetně ruského), budou-li se řídit hospodárností, anebo z politických důvodů dražší zkapalněný plyn ze Severní Ameriky.

Gazprom určil pro rok 2021 cenu plynu pro Evropu na 170 USD za tisíc kubíků. Je to cena o 35 % vyšší, než byly ceny v roce 2020, jež se občas jevily jako nadhodnocené vzhledem k poklesu poptávky. V některých oblastech Evropy klesla loni cena tisíce kubíků plynu pod 70 USD.

Ruské palivo není pro Evropu levné. Rusko využívá šikovnou strategii: Zásoby se zvyšují pomalu, což vyvolává umělý deficit a umožňuje držet ceny výše. I tak jsou dodávky amerického zkapalněného plynu  trvale dražší oproti ruským.

Od slov k činům

Je jasné, že v takové situaci bude Evropa potřebovat stále více ruského plynu. Proto je co nejrychlejší spuštění Severního proudu 2 pro evropské spotřebitele mimořádně důležité. Evropa by mohla lehko doplnit chybějící zásoby, kdyby byl SP-2 dobudován včas, ale to se nestalo. Některé společnosti byly donuceny z výstavby odstoupit pod výhrůžkou ex-teritoriálních sankcí USA.

Berlín a Washington dosud nebyly schopny srovnat své rozpory ohledně plynovodu. Američané mají jeden z hlavních požadavků možnost zastavit dodávky plynu plynovodem v případě snížení tranzitu přes Ukrajinu. To označil za nepřijatelné do doby, než Ukrajina zaplatí účty, vedoucí výboru Bundestagu pro ekonomiku a energetiku Klaus Ernst. Pokud Ukrajina nezaplatí faktury, mohou Evropané přijít o ruský plyn.

USA nadále tlačí na EU. Ministr zahraničí USA Blinken pohrozil Německu dalšími sankcemi proti jeho společnostem, budou-li se snažit SP-2 dostavět. Žádal od společností zúčastněných na projektu ukončení prací. Prý silně „riskují“ . Berlín opakoval: Postoj SRN k SP-2 se nezměnil.

Ať je to, jak chce, Rusko nadále zůstává pro EU klíčovým dodavatelem: Odebírat přírodní plyn z potrubí je jednodušší a rychlejší, než odebírat zkapalněný plyn z USA. Ten se musí čerpat ze speciálních lodí, které musí doplout do patřičného místa. Poté následuje opětné zplyňování a předání do plynovodu. To zabere hodně času.

Vzhledem k tomu je možno předpokládat, že přírodní plyn z Ruska bude dodáván ve velkém množství. Současně mohou být i větší dodávky zkapalněného plynu z mnoha míst světa, od Kataru po USA, ale ten bude jedenapůlkrát až dvakrát dražší než Ruský.

Taková situace by měla přesvědčit Evropu, aby si aktivněji bránila své hospodářské zájmy. Poslankyně Evropského parlamentu z Francie Matilda Androuet vyzvala k rozhodným akcím. Podtrhla, že Washington porušuje mezinárodní právo tím, že využívá ex-teritoriální omezení a vyzvala Evropskou komisi, aby přešla od „prázdných slov“ k činům.

Převzato z Iz.ru