• The Great Game, Большая игра. Afghánistán je dějištěm dramatu, které nemá konce
• Krach Afghánistánu v přímém přenosu. Opium je zemi tím, co automotive Česku, říká ekonom
• Odkloní afghánské fiasko vlády od podpory řízeného chaosu?

***

Rusové začali kolonizovat svoji vlastní zemi

Igor Malcev

23. 8. 2021

Když se díváme z nějakého kopce nebo mrakodrapu na velkoměsto s jeho namodralým panoramatem a proudy aut, kdo z nás by nepomyslel na to, že je čas vypadnout. Lidé s kompromisní mentalitou přemýšlejí o domku nedaleko města, aby bylo možné do města dojíždět za prací a taky do Velkého či Mariinského divadla. A když jsem o tomhle přemýšlel a zvažoval, doslova z každé chalupářské vesnice kolem Moskvy se ozývali mí přátelé: „Přijeď, budeme chodit po návštěvách, poslouchat hudbu a opíjet se.“

Vůbec jsem si neuměl představit, kolik mých přátel se už usadilo mimo města, ale ve všech variantách stále existovalo pevné připoutání k práci a životu ve městě. Mně však nic z toho nevyhovovalo. Když se například na zimu vydám do Kapského města nebo Stellenbosche, kde v těch největších moskevských plískanicích a vánicích sklízejí víno, co udělám s domem? Ano, můžu vypustit vodu z topení a ještě další věci, ale to vše vyvolává jen velké potíže a ztráty.

Těmito mravně-instalatérskými úvahami jsem se zabýval celé roky, aniž bych si všiml, že vyrostla nová generace, která zavrhla kompromisy. Odjezd je odjezd. Celkem úspěšní měšťáci, žádní oligarchové, typická střední třída začala odjíždět na ruský venkov. Žádné hledání etnografických kolovrátků do interiérů moskevských paneláků. Žádné rybaření na jednu noc. Jednoduše a definitivně.

Co je pro někoho konec, to je pro druhého začátek. S vytřeštěnýma očima sleduji počínání Borise Akimova, se kterým mě kdysi spojil osud v novinách „Snob“, tedy toho Akimova, který založil síť obchodů a restaurací „LavkaLavka“ (ЛавкаЛавка) oblíbenou moskevskými hipstery. A je to vtipné „déjà vu“, protože jeho skotský pra-pra-pradědeček stavěl v 19. století závody na výrobu litiny pro mého pra-pra-pradědečka. Dvě stě let spolu, dá se říci. A samozřejmě taky platí, že kdo nebyl v „LavkaLavka“, nemá srdce. A žaludek. Borja pak odjel z Moskvy až do Teriberky na Kolském poloostrově v Barentsově moři. Uspořádal tam festival, aby vzkřísil vesnici, což se mu mimochodem povedlo, teď jsou tam davy turistů.

A nedávno jsem ho objevil u Pereslavlu-Zalesského, kde žije a hýří aktivitou. Žije, což neznamená, že je tam na služební cestě nebo na dovolené. Je tam se ženou a s kupou dětí. A pak jsem zjistil, že není jediný, co se tam takhle „zdekoval“, je jich tam takových více než sto, včetně Američanů, Francouzů a dalších. Svoji komunitu pojmenovali „Šťastní“ (Счастливые).

Lidé už jasně pochopili, že ne všechno na tomto světě se dělá ve městě. Dokonce rozumím tomu, že se na ně místní dívají jako na idioty, protože pravidelný dostavník směr „Moskva, Moskva!“ se najednou potkal s protivětrem a protiproudem.

Je to tak, všichni chtějí ze svých maloměst a vesnic prchnout do hlavního města. A najednou se lidé z metropole sami zbavují svého statusu (často vymyšleného) a jedou na venkov.

První, na co jsem se ho zeptal, bylo samozřejmě, zda jeho děti v zimě nemrznou a jestli nechodí v noci se svíčkou do kadibudky na dvoře.

„Co blbneš, teď existuje tolik moderních řešení doslova na všechny životní potřeby ve vlastním domě, že nikdo ani nepozná rozdíl mezi chalupářskou vesnicí u Moskvy a domkem na vesnici,“ uklidnil mě Boris.

„Takže proč? Proč odjet 200, 300 či 400 kilometrů od velkého města. Tam, kde určitě chodí medvědi a místní se na vás dívají jako na blázny?“

„Ano, zpočátku na nás trochu divně koukali. Ale my se zabýváme socializací a například jsme zrekonstruovali historické domy. A potom se na nás přestali dívat jako na nějaké uvízlé turisty.“

„A co jste jiného než uvízlí Moskvané? Proč by tam měl vůbec někdo jet?“

„Je nás tu asi sto padesát a každý přijíždí nejen za čímsi svým, ale i s čímsi svým, mnozí přijeli se svým podnikáním, obchodem, který se jim mnohem lépe vede z malých měst. Internet je všude a náklady na bydlení jsou tu mnohem nižší. A je mnohem příjemnější se po práci vrátit do svého vlastního bytu, kolem úžasné životní prostředí, a nemuset jezdit na chatu. Jak si v Moskvě například zřídíte kovárnu? Je to sice možné, ale sám pochopíš, jaká jsou všechna „proti“. Je jich mnohem víc než těch „pro“.“

„Ale vždyť vy odjíždíte i s dětmi, čímž jim odpíráte moskevské vzdělávání atd. Jak řešíte problém se školou?“

„Každý to řeší podle svého, někdo domácí výukou, někdo dá děti do dostupné školy. Ale máš pravdu, měli bychom si udělat vlastní školu.“

A je to tak. Začalo to prostou touhou některých našich spoluobčanů odejít z megapole, žít obyčejnějším a spokojenějším životem, přirozenějším a svobodným, končí to změnou života nejen svého, ale i těch okolo.

Lidé odjíždějí nejen z Moskvy, ale i ze všech velkých měst. A nejsou to žádní víkenďáci, ale právě naopak. Snaží se zušlechtit to území, na které se stěhují. A tato vlna se vytváří právě teď, rozběhla se díky pandemii. Lidé začali osídlovat a kolonizovat svoji vlastní zemi.

Převzato z Vzgljad.ru

K tématu:

• Pandemie urychlila trend stěhování za město. Důležité je ale dobré dopravní spojení
• Britové se stěhují na venkov. Realitní trh probudila odpuštěná daň

„Běloruské úřady nevyslyšely jejich hlas. Účastníci pokojného lidového hnutí, které nemá v dějinách země obdoby, jsou trestáni uvězněním nebo vyhnanstvím, nařizují jim mlčet. Naděje byla vystřídána strachem v atmosféře rostoucích represí. Jsme solidární se všemi obyvateli Běloruska, kteří pociťují omezování lidských práv ve své zemi. S rostoucím znepokojením také pozorujeme porušování práv běloruských občanů v zahraničí. Vynucené přistání letu Ryanair 4978 je akt státního únosu, bezprecedentní porušení mezinárodního práv, což je pro nás nepřijatelné,“ uvedli čtyři prezidenti. A dodali, že od června t.r. je východní hranice EU a NATO vystavena „hybridním útokům“.

„Zranitelní občané třetích zemí jsou využíváni jako spotřební materiál pro nezákonné přechody hranic z Běloruska. To není migrační krize, ale politická hybridní operace Lukašenkova režimu, která má odvést pozornost od rostoucího počtu případů porušování lidských a občanských práv tímto režimem. Odsuzujeme toto nepřijatelné chování. Neúčinný nátlak a neuvážené kroky neovlivní naši koordinovanou politiku ve vztahu ke krizi v Bělorusku. Děkujeme našim partnerům v EU a spojencům v NATO za solidaritu, politickou i praktickou podporu našeho úsilí k odražení hybridních útoků. Naprosto zásadní jsou opatření Evropské komise a agentur EU k omezení nekontrolované migrace. Usilujeme také o navázání stabilní spolupráce v Iráku a dalších zapojených zemích s nadějnými vyhlídkami na uzavření škodlivých kanálů pro pašování lidí,“ ujišťují Kaljulaidová, Nausėda, Levits a Duda.

Žádají také propuštění všech „politických vězňů“, „poskytnutí svobody volby demokratické budoucnosti běloruskému lidu“ a „zahájení inkluzivního národního dialogu v zájmu svobodných a spravedlivých voleb“.

„EU od října 2020 stupňuje sankce proti běloruskému režimu. Vítáme nedávné sankce našich spojenců v NATO: Spojených států, Spojeného království a Kanady. Další spolupráce s našimi partnery a spojenci zajistí uvalení dodatečných sankcí proti běloruským úřadům. I nadále trvá naše přesvědčení o tom, že vůle lidu v Bělorusku musí být základním ukazatelem budoucího rozvoje Republiky Bělorusko“, uzavřeli své prohlášení Kaljulaidová, Nausėda, Levits a Duda.

Převzato z Eadaily

***

Ukrajina: Při oslavách třicátého výročí vzniku státu uviděli svůj hlavní problém

Nikolaj Gricaj

25. 8. 2021

30. výročí ukrajinské nezávislosti se vyznačovalo vyvrcholením – nikoli ukrajinského průmyslu nebo zdravého rozumu, ale naopak neobvyklého sebeklamu a jásotu na pozadí ekonomického krachu. V zemi, kde čekají na další tranši úvěrů od MMF jako penzisti na svůj vytoužený důchod, se opájeli vlastní velikostí a mocí. A všechny kritiky, včetně uznávaných politiků a ekonomů, vyzvali, aby přestali kňučet. Takto to například udělal „politický expert“ Taras Zagorodnyj, který zveřejnil příspěvek ve svém sloupku ukrajinského deníku Glavred.

„Stát přetrval“, píše autor, a myslí tím samozřejmě všemu navzdory. Dlouhá stať je zjevně spojena nikoli jen s výročím získání nezávislosti, ale má sloužit i jako odpověď těm ukrajinským jedincům, kteří nejenom že vidí reálný stav věci, ale dokonce o něm otevřeně hovoří. Myšlen je článek exministra hospodářství Viktora Suslova v témže Glavredu, který na základě suchých a nezpochybnitelných faktů označil třicetiletí existence Ukrajiny za zmařené roky.

Zagorodnyj, představitel nejmladšího majdanského pokolení, samozřejmě se „starou gardou“ bývalých státních úředníků nesouhlasí. Jediné, co je Zagorodnyj ochoten připustit jako nedostatek současné Ukrajiny, je komplex méněcennosti. Zdůvodnění, kdo a co je příčinou tohoto nedostatku a spouštěčem negativních jevů v psychice Ukrajinců, kteří „trpí“ méněcenností, však chybí.

Zagorodnyj je ve skutečnosti omámený svátkem, poukazuje na to, že Kyjevu se podařilo nekrvavě vystoupit ze Sovětského svazu a až do roku 2014 vydržet bez válek a násilí. Dokonce i v krvavém roce 2014, kdy začal občanský konflikt na východě Ukrajiny, vidí Zagorodnyj více „pozitiv“ a „plusů“, než mínusů. Podle jeho názoru právě v té době došlo ke „konsolidaci“ národa jako komunity, a to nezávisle na pohlaví, rase, víře, vyznání a jazyce.

Je to neskutečná slepota! Země je ve své současné podobě držena na bodácích nacionalistů a zastrašována extrémistickými organizacemi, jejichž kořeny už prorůstají do nejvyšších pater moci. Stát je zaprodán západním korporacím (doslova i v přeneseném slova smyslu) a všechny cíle a důvody proč existovat jako stát se zvrhly v jedinou ideu – stát se „kostí v krku“ Ruska. Takže zatím ten svátek není žádná sláva – Moskva jim ho „osladila“ už v roce 2014.

Bez ohledu na všechny úspěchy a nějaké to kňučení, máme takovou mentalitu, že vláda se spojuje s okupačními úřady s mentalitou „přežívání“, nikoli „rozvoje“, shrnul závěry svého „výzkumu“ ukrajinský expert.

Obecně to funguje jako vždycky: Prozápadní vedení je dobré, ale lid je špatný. Nic jiného se v den oblbování vědomí všech „svidomých“ nedá očekávat.

Převzato z Politobzor.net

K tématu:

Ukrajina se dávno zcela odchýlila od evropských hodnot