Kdo píše pravidla?

Jelena Pustovojtova

2. května 2022

Jedna část odpovědi na to, proč byl vybrán nejméně schopný prezident USA tkví v tom, že aktivní proces přípravy války byl zahájen prohlášením Obamy v květnu roku 2016: „Amerika musí psát pravidla. Amerika musí přijímat rozhodnutí. Druhé země mají pravidla, která stanovuje Amerika a její partneři musí podle nich hrát, a ne naopak.“ Za Trumpa se tento princip ustanovil jako základní mechanismus: Amerika je první! Kouřová clona skandálních voleb v roce 2020 v USA jen kryla povykem zbytky po rozkladu mezinárodního práva. Trump spustil mechanismus americké diktatury. Amerika si může dovolit všechno, i vyhlašování sankcí a prolévání krve jakožto prostředky ke svému blahobytu. Jediné, co musí dělat, je mazat stroj na potírání antiamerikanismu dolarovým olejem. K tomu se neschopný washingtonský invalida hodí dobře.

Je zároveň důležité, že nový aktivní a ke konkrétní stranické mašinerii připoutaný prezident USA by se rychle stal nepohodlným pro nadnárodní průmyslovou a finanční oligarchii.

Poměry ve světě se prudce změnily. Před šesti lety Obama řekl, že se svět změnil. Změnila se i pravidla. Velkým heslem bylo, že pravidla musejí psát USA, a ne země jako je Čína. Je to „nový světový řád“. V roce 2016 už Národní bezpečnostní agentura USA dělala pořádek s disentem uvnitř svého státu. Každý měsíc shromažďovala a prozkoumávala 200 miliard vnitrostátních záznamů. Jednalo se o informace z mobilů, mailů, vyhledávání v internetu a chaty za pomoci softwaru PRISM. Blacklisted News píší, že se jedná o úplný přehled informací o vlastních občanech. Nyní se totéž bude aplikovat i v zahraničí.

V Rusku ale padla kosa na kámen. Rusko nehodlalo čekat, až jej ozbrojené síly NATO obklíčí tak, že se nepohne bez toho, aby narazilo na strategické zájmy USA. Nyní dospěla situace tak daleko, že nestačí zadržování, ale jedná se o mnoholetý spor s RF o moc a o vliv. Pro Pentagon je to záležitost číslo jedna. Střet na Ukrajině přiměl USA pochlebovat loutce Zelenskému, který ucítil svou výjimečnou důležitost v „obranné“ strategii Pentagonu. Setkání na americké letecké základně Rammstein v Německu, kde se probíraly dodávky těžkých zbraní na Ukrajinu, činí z Kyjeva oslavence na tomto trhu se smrtí.

Čína ve druhé polovině dubna oznámila, že podepsala pakt o bezpečnosti se Šalamounovými ostrovy. Austrálie a USA jsou vyvedeny z míry, protože ač jsou to ostrovy s pouze půl milionem obyvatel, mají podle Spojených států význam v boji proti Číně. V hlavním městě Honiara už skoro 30 let nebylo americké velvyslanectví. To USA otevřely až před rokem „kvůli boji proti Číně“. Informace je z agentury Asia-Pacific Research.

Bezpečnostní pakt mezi ČLR a Šalamounovými ostrovy je nebezpečný, protože narušuje představu o jižním Pacifiku jako o sféře vlivu USA. Předmětný bezpečnostní pakt umožňuje kotvit zde čínské lodě, rozmisťovat bezpečnostní síly k ochraně vybudované infrastruktury a pomáhat vládě země zajišťovat pořádek. Bude to pořádek čínský, proto USA a Austrálie panikaří. Washington okamžitě vyslal do Honiary vysoké úředníky Bílého domu a ministerstva zahraničí. Úředníci se tak při jednání snažili, až jim předseda vlády ostrovů Savarage ostře odpověděl: „Považujeme se za velice uražené … být považováni za neschopné řídit naše svrchované záležitosti.“ Vypadá to, že demarše USA se opozdila.

Detaily konečné dohody s Čínou ještě nebyly zveřejněny, ale vypadá to, že se dohoda blíží uniklé verzi projektu, který obsahuje možnost požadovat vládou u ČLR vojenskou a policejní pomoc v případě místních nepokojů.

V Canbeře mají ztrátu Šalamounových ostrovů za největší chybu australské politiky v regionu Pacifiku od 2. světové války. Labouristická strana Austrálie dokonce navrhovala útok na ostrovy a svržení jejich vlády. Australský ministerský předseda uvedl, že přítomnost čínské vojenské základny na Šalamounových ostrovech bude pro Canberru a Washington červenou čarou.

Je symptomatické, že velká část komentářů v USA i v Austrálii uvádí příklad Šalamounových ostrovů jako „souboj“ mezi Si a Bidenem, který Biden prohrál, a vyzývají USA k jednání dříve než začnou padat další kostky domina jeho „nového světového řádu“. USA a NATO dávno posunuly „hranice obrany“ do Jihočínského moře a Indo-pacifického regionu. Tato americká zahraniční politika přesáhne prezidentské období Bidena.

Převzato z Fondsk.ru

***

Polsko dostalo historickou příležitost na sjednocení s Volyní a Haličí

Ljubov Stěpušova

29. dubna 2022

Varšava odmítla dokonce i myšlenku na to, že by chtěla zavést vojenskou a politickou kontrolu nad částí Ukrajiny. Jenomže fakta hovoří o opaku.

Varšava popřela, že by chtěla jít na Ukrajinu

Vedoucí služby zahraniční rozvědky Ruska Sergej Naryškin promluvil o úmyslech Polska vstoupit na západní Ukrajinu, aby zavedlo vojenskou a politickou kontrolu „ve svých historických panstvích“.

Podle Naryškina je první etapou „sjednocení“ přivedení polského vojska do západních oblastí Ukrajiny pod heslem jejich „ochrany před ruskou agresí“. Jedná se o tom s Američany. Tato akce by se měla provést bez mandátu NATO, ale s dobrovolnou účastí států. Polské speciální služby hledají příslušníky ukrajinské elity ochotné se domluvit na směřování k Varšavě, jež tvoří protiváhu nacionalistům.

Mluvčí polského ministra pro koordinaci bezpečnostních služeb Jarin to označil za lež. Podle jeho slov chce RF podrýt spolupráci Polska a Ukrajiny.

Polsko už navrhlo, že vyšle na Ukrajinu svá vojska

Mezitím sní polská společnost o „návratu“ východních kresů – Vilniusu, Lvova a Grodna. Ty v letech 1918 až 1939 patřily Polsku. Anexe běloruských území se probírala v letech 2020 až 2021, při vyostřené situaci v Bělorusku.

Podobná otázka se dnes nemůže vynechat, zvláště v této fázi speciální vojenské operace, kdy je jasné, že se některé části východní Ukrajiny po dosažení cílů speciální operace stanou součástí RF.

Před časem navrhl šéf strany Právo a spravedlnost Kaczyński poslat na Ukrajinu „mírové skupiny NATO“ (čti polskou armádu). Zelenským to bylo odmítnuto. Washington chápe, že pokud by nyní spolu s Varšavou „nechytli býka za rohy“, dosáhne ruská armáda západní hranici Ukrajiny a bude mít pod kontrolou celou zemi. To zvýší výhody Ruska v poválečných jednáních.

Ať už plán přichází od kohokoliv, je dnes reálný

Poláci berou rozdělení Ukrajiny jako dohodu mezi Ruskem, Maďarskem a Polskem. Probíral to například bývalý polský předseda vlády Tusk v listu Polityka. Je přesvědčený, že Maďarsko se připravilo na situaci, kdy se může Ukrajina zhroutit během několika dní po útoku armády RF. Potom by se Zakarpatí stalo součástí Maďarska.

Aktivním zastáncem sjednocení Polska s Kresy je dřívější polský vicepremiér Roman Gertych, který vyslovil v sociální síti zajímavou teorii o “ Orbánově plánu“. Řekl, že Orbán se na plánu domluvil s Putinem při jejich setkání a poté i s Poláky.

V tomto záměru stojí, že „Rusko vytvoří v Kyjevě loutkovou vládu, východní části se připojí k Rusku a západní Ukrajina a Zakarpatská Rus vytvoří prozápadní celek pod patronací Maďarska a Polska“. Jak je v těchto plánech zapojen ruský prezident, není známo. Ale ve svém projevu před speciální vojenskou operací dne 21. února řekl, že státnost Ukrajiny není historicky podložena, ale je darem bolševiků. Uzavřel to tak, že velká část Ukrajiny je historickým územím Ruska a na západě získala území od Polska, Maďarska a Rumunska zásluhou J. V. Stalina.

Je to pro Rusko dobrý scénář?

V dnešní době je možné všechno. Ukrajina se už sesypala a Polsko si může při blahovůli USA vrátit svá historická území a potrestat ukrajinské nacisty za genocidu svého národa. Uvidí se brzy.

Ohledně Ruska si analytik Nosovič myslí, že když Polsko zabere Halič, bude to dobré pro všechny zúčastněné, i pro Rusko. Polsko se tak zbaví věčného bolení hlavy, jako tomu bylo, když patřilo do Ruského impéria.

Podle záměru Kremlu by v každém regionu Ukrajiny mělo po denacifikaci proběhnout referendum o budoucnosti, a to i v Haliči a na Volyni.

Převzato z Pravda.ru

***

V čem je skrytý smysl ukončení dodávek plynu do Polska a Bulharska

4. května 2022

V Evropě začala „lovecká sezóna“ na ruský plyn. V předvečer široce oznámeného zákazu dodávání plynu do dvou evropských zemí nevydržela Itálie a jako první se začala zásobovat ruským plynem, ač před tím energetické embargo podporovala. Od začátku měsíce koupila rekordní množství suroviny. Oproti dubnu se nákup zdvojnásobil. Takové jednání evropských rusofobů bylo vyvoláno šikovným jednáním Gazpromu, který začal samostatně zavádět své embargo. Takto ve skutečnosti uzavřel jednu z exportních tras pro dodávky paliv do EU a posílil evropské klepy.

Sděluje se, že holding nerezervoval kapacitu potrubí Jamal – Evropa do konce roku, což na trhu vyvolalo paniku a jak se očekávalo, zvedly se ceny spotových termínovaných kontraktů. Tak se začalo zužovat „okno možností“, kde lze získat drahocennou surovinu v dostatečném množství a za přijatelnou cenu, za kterou může dodávat jen Rusko, na tři oblasti. Jsou to turecký proud, baltský proud a ukrajinská GTS.

Podle operátora GTS na Ukrajině činily ke 2. květnu nominace na vstupu z Ruska v Sudži a v Sochranovce 74 a 23 milionů kubíků denně. Je to jeden z největších objemů, celkově totiž bylo vytěženo přes 98,3 miliony kubíků plynu. Jednoduše řečeno, i přes řeči o embargu se vývoz plynu zvyšuje. Proces neřídí sveřepá Evropa, ale sám Gazprom, který šikovně manévruje kapacitou i směry dodávek.

V tomto okamžiku se naplno ukáže skrytá mnohaúrovňová strategie Gazpromu, s jejíž pomocí chytře manipuluje s předpokládanou chamtivostí účastníků trhu s palivy a se skutečnými a ne deklarovanými potřebami zákazníků v EU. V takovém řetězci předem promyšlených kroků zemí žádná „záludnost“ není, holding jednoduše jedná agresívně v rámci zákonů kapitalistického trhu.

Za prvé je úplně vyloučen z rovnice „Jamal – Evropa“, za druhé předvádí vlastní ochotu ukončit dodávky kterémukoliv zákazníkovi, dokonce i tomu nejvýznamnějšímu, a nemusí se bát opuštění špičkového trhu. A konečně za třetí demonstrativní odpojení Polska a Bulharska od ruského plynu vyvolalo zdražení LNG a paliva od jiných obchodníků na spotovém trhu, což opět vlivem rozdílu v ceně podpořilo v EU domácí surovinu.

Polsko a Bulharsko jsou minoritními spotřebiteli a ztráta takových zákazníků nemá zvláštní dopad na bilanci příjmů společnosti, ale druzí velcí zákazníci dostali zřejmě lekci. Ztráty spojené s Varšavou a Sofií stály za to. Itálie již dokazuje splnění „domácího úkolu“, když rekordními tempy odebírá „špatný plyn z Ruska.

Převzato z Topcor.ru