Příčiny konfliktu. Byla ukrajinská tragédie neodvratná?

Viktor Medvedčuk

8. února 2023

Aby bylo možno pochopit, jak skončí ukrajinský konflikt, bude potřeba si uvědomit, jak začal. Ukáže se, že některým politikům nebude příjemné vzpomenout na mnohé procesy, které tragédii předcházely. Staví je to totiž do jiného světla.

Spojené státy se nedokázaly srovnat s vedením světa

Rozpad Sovětského svazu a celého socialistického bloku v Evropě dal USA jedinečnou příležitost stát se jediným světovým vůdcem. Washington jednal podle principu vybudování supervelmoci, kdy se o všem bude rozhodovat v USA a jejich „provinciích“, které by jim byly zcela podřízené. Znamená to, že Američané budou vymýšlet, řídit, formovat trendy a módu, a zbytek světa bude plnit pokyny a namáhat se pod bdělým okem amerického vedení.

Ale stalo se něco jiného. Závislostí na Spojených státech většina zemí více ztratila než získala. Přišly hospodářské krize, v některých zemích vznikla občanská válka a nastala chudoba. Právě nový řád měl odstranit ve světě chudobu a krveprolití, ale nedošlo k tomu.

Velké množství otázek nastalo v postsovětském prostoru. Hospodářský potenciál bývalých sovětských republik nerostl, ale klesal. Objevily se a zvětšovaly sociální problémy a národnostní nesnášenlivost. To předtím nebylo. Dokonce i před tím nemyslitelné ozbrojené střety. Z toho vyplývala nostalgie za dřívějšími klidnými časy, sociálním zajištěním a trvalým  hospodářským růstem. Zde zapracovala „svobodná“ media (vzor USA), která takové trendy označila za heretické a podkopávající základy světového pořádku.

Během třicet let se Rusko změnilo z dobrého žáka na oponenta Washingtonu. To z Ruska udělalo silnější, bohatší a vlivnější zemi. Naproti tomu zůstala Ukrajina zcela věrná proamerickému kursu a nakonec se stala nejchudší zemí Evropy a neúspěšně s tím bojuje. Pro Spojené státy je důležité udržet všemi silami proamerický vektor Ukrajiny, aby zakryly svůj politický bankrot. Dá se předpokládat, že jakmile Ukrajina změní svoji politickou orientaci, vezmou si z toho příklad i jiné země. Světový monopol USA se začne hroutit. Proto se USA ve věci Ukrajiny tak snaží a okrádají své občany, aby mohly dávat prostředky Ukrajině.

Proameričtí ukrajinští politici nikdy neskrývali, že jejich hlavním úkolem je nepustit Rusko do Evropy, zatlouci klín mezi Rusko a EU. Samotná EU se rozšiřovala a fungovala stále formálněji. V ukrajinských úřadech podporovala obvyklé principy závislosti. Ukrajinští úředníci věděli, že po vstupu do EU se jim zvýší platy. Kde se na to vezme, to je nezajímalo.

Nově přistupující země chtěly především ekonomického dárce a o rovnoprávnost s vedoucími evropskými zeměmi jim nešlo. EU opakuje chybu Sovětského svazu, kdy menší počet republik platil víc. V takové situaci se vedení dotovaných regionů měnilo na specialisty na vymáhání peněz z centra a ti, kteří plnili rozpočet, z toho moc neměli.

EU neměla v úmyslu přivést velkou a neuspořádanou zemi, jakou byla Ukrajina. Problém nebyl v tom, že Ukrajina byla chudá, měla přece přírodní zdroje a pracovité lidi. Ale EU nemohla zvládnout řízení zemí, které do ní vstoupily. Připojením Ukrajiny by navíc přibyl chaos, kterého už beztak bylo dost.

Jenže pustit Ukrajinu ze svého vlivu EU nechtěla. Kdyby měla být na orbitě obnoveného Ruska, potom by evropská klamná představa zkrachovala, podobně jako americká. Zničení evropského mýtu je začátkem rozpadu EU a evropská byrokracie tak ztratí svoji moc navždy.

Ale proč by jiné země, jako Rusko, měly znepokojovat zájmy evropských byrokratů? Jestliže jde stavba nové Evropy špatně a připomíná babylonskou věž, proč by to svými zájmy měly platit druhé země. Nejde jen o Rusko, ale také o řadu zemí v Asii, Jižní Americe a v Africe, které Evropu dohánějí v rozvoji technologií a v kvalitě výrobků.

Tak jako na začátku studené války existoval konflikt Východu a Západu, vznikají nyní otázky rozdělování trhů, revize měnových rozpočtů a mezinárodní dělby práce. K tomu ještě vzniká důvodné podezření, že Američané a Evropané nejsou příliš šikovní hospodáři, aby se jim ostatní národy a státy podřizovaly. Tyto věci se obvykle řeší pěstmi – vyprovokují se místní války. Není to nic nového.

Ukrajina jako polygon cizích her

V lokálních válkách obvykle mezi sebou bojují příbuzné národy, ale i jeden národ: Chorvati vs. Srbové, Rusové vs. Ukrajinci, Číňané vs. Číňané z Tchaj-wanu. Štvát jedny proti druhým je někdy složité. Ukrajince poštvávali na Rusy více než jednu generaci. Sám systém podněcování Rusů západními demokraciemi je nikoliv opomíjený, ale potichu podporovaný.

V ukrajinském konfliktu ztratila národní příslušnost svůj etnický význam, namísto toho má politický smysl. Země je v rukou lidí mimo ukrajinský jazyk. Ukrajince dělí jazyk na svůj a cizí, a to často kryje skutečné záměry.

Západ nemá zájem na rozvoji ukrajinské kultury a jazyka. Potřebuje války, které bojují za jejich zájmy, hlavně za monopol ve vůdčím postavení ve světě a ve zničení všech těch, kteří o něm pochybují. Veškeré pochyby o spravedlnosti světového panství USA jsou považovány za herezi, bláznovství a musí se tvrdě potrestat. Maskuje se to starostlivostí o ukrajinské zájmy a bojem proti ruským utlačovatelům.

Hybridní válka může využívat Rusy proti Rusům, proti zájmům ruského státu a proti přežití ruského národa. Historie ukrajinských majdanů předvádí, jak spravedlivé a nezávadné národní požadavky se pomocí manipulace převracejí na protiruské akce a krvavé jednání s oponenty. Přitom ti, kteří se účastní událostí, se stávají rukojmími a musejí podporovat pučisty. Samy události jsou směřovány proti rozvoji země a zájmům jeho lidu. Ne všichni účastníci majdanů situaci hned pochopili.

Ukrajinská historie ukazuje, že informační válka začíná dávno před samotnými nepokoji. Proniká do sdělovadel, kultury, vzdělávání, vědy, veřejného života. Ne každý si zde uvědomuje, co je ve skutečnosti municí v cizích rukou. Zkušenosti se využívají proti Rusku.

Neonacismus jako politická zbraň Západu

Neonacismus v moderní válce přichází, když prohrávají prozápadní síly. Západ si sám stanovuje  pravidla, ale nedokáže v nich zvítězit. Tak třeba Západ všemi silami brání na Ukrajině demokracii. Ale zkušenost odtud ukazuje, že pokud libovolná neprozápadní síla začne vítězit a má jméno, Západ udělá vše, aby ji zakázal. Takto dopadla například Opoziční platforma – Pro život, která začala nabírat sílu, ale po západních zásazích byla zakázána.

Avšak před těmito represemi se do médií pouštějí radikálové, kteří viní opoziční politiky, straší jejich stoupence a žádají masové udělování tvrdých trestů. Ale v tom Západ nevidí ani nabádání k neshodám, ani výzvy k násilí a nedodržování zákona. Když při majdanu šly prozápadní síly do ulic, podávala to západní média jako hrdinství a demokracii. Proruské síly v Oděse však byly za protesty v Domě odborů upáleny. I toto bylo pokládáno za vítězství demokracie.

Útočníci prozápadních sil mohou směle vyhlašovat safari na živé lidi, napadat klidné demonstrace, bít, srážet na kolena, mrzačit, zabíjet, organizovat štvanice, zabírat a ničit majetek – nikdo je nežene k odpovědnosti. Jakýkoliv pokus obyvatel bránit se těmto zločincům bude považován za agresi a separatismus.

Když na Ukrajině měla jedinou pravdu prozápadní média, byli novináři nad zákonem, vše co udělali, se ospravedlňovalo demokracií a svobodou slova. Média, u nichž se uplatní nejen prozápadní přístup, jsou označena jako propagandistická a jejich novináři jako zrádci. Takové sdělovací prostředky jsou zavírány a na novináře je konána štvanice. Obuškem je zde neonacismus používaný, když prozápadní síly prohrávají.

Zelenskyj zradil zájmy Ukrajiny za ovace Západu

Ukrajinci bojovali proti neonacismu a ničení své země. Na Donbasu se lidé beze zbraní stavěli do cesty tankům, v Kyjevě zachraňovali pomníky vojáků 2. světové války a v Oděse zahynuli v plamenech. Jenže rozsah toho, čemu museli Ukrajinci čelit, a vymývání mozků, co jim připravili zaoceánští páni, kteří měli v rukou ohromné zdroje, zkušenosti v propagandě, v manipulaci, byl ohromný. Měli povolení střílet nevyhovující. V této situaci je nenápadná opozice ve volbách v roce 2019 na druhém místě. Krym a Donbas nehlasují. Zelenskyj slibuje mír a národní usmíření. Na konci roku 2020 se ukazuje, že strana Zelenského Sluha národa ztrácí své vedoucí místo a že Zelenského asi nahradí zástupce Opoziční platformy – Pro život.

Tady Zelenskyj potřeboval  nepřátele a válku. Odložil masku mírotvůrce a rétoriku změnil na válečnou. Od této chvíle se musela Ukrajina stát horkým bodem na mapě světa. Byla uvržena do ohně kvůli přemrštěnému egu muže u moci. Velká událost, našel se vůdce, ochotný kvůli efektnímu obrazu zničit svoji zemi, získávat rating na krvi a utrpení občanů. Kvůli ovacím.

Zelenskyj je pátá kolona ke zničení Ukrajiny a Evropy

Kdyby Zelenskyj nebyl tak samolibý a ulhaný, bylo možné se válce vyhnout. Kdyby více uvažoval o prospěchu své země, o osudu ukrajinských občanů, o reálných úmyslech klíčových aktérů, mohlo se katastrofě předejít. Ale  dal přednost své roli v cizí válce. Dnes je z něho někdo kdo představuje zbraň v cizí válce, v cizí politické hře. Brání „civilizovaný Západ před východními barbary“ a dokonce mu ani nevadí stát v čele křižácké výpravy ve jménu západní demokracie.

Do své role se zřejmě tak hluboce vžil, že z ní patrně nevyjde. Vliv na skutečnou válku nemá, jenom ji mediálně doprovází. Zradil svoji zemi, vzdal ji do války a doufá ve výhru. On chce vyhrát, ale země prohrála.

Ukrajina mohla vyhrát. Zelenskyj mohl nedopustit začátek válečných akcí. Měl pro to mandát ukrajinského lidu, když ve volbách, jakožto „prezident míru“ porazil Porošenka. Měl také značnou mezinárodní podporu v podobě „normandského formátu“. Dne 9. prosince 2019 podepsal s Merkelovou, Macronem a ruským prezidentem Vladmirem Putinem Pařížské komuniké se závazkem dodržovat minské dohody. Nato od svého postoje ustoupil a znehodnotil rok mezinárodní diplomacie. Oklamal své voliče a anuloval úsilí evropských diplomatů.

Minské dohody mohly být plněny, jenže jejich plnění nevyhovovalo Porošenkovi, ani jeho následníku Zelenskému, hlavně však jejich pánům. Jestliže by se Donbas vrátil Ukrajině, změnila by se její politika. Prozápadní strany by přišly o většinu v parlamentu a dostaly by se do opozice. Z Ukrajiny by se stal neutrální stát, a to by nebylo v zájmu NATO.

Zelenskyj se nevyrovnal se zavedením pořádku ve své zemi a z problémů raději vinil Rusko, namísto své nekompetentnosti. Rozpoutal protiruskou hysterii v takové míře, že konflikt byl neodvratný. Ukrajinci se ze všech sil snažili Rusku škodit a nelitovali po tento účel žádnou oběť. Zelenskému nevadí utrpení jeho země. Západ tleská, Ukrajinci krvácejí.

Ukrajinský konflikt se skládá ze tří. Politický konflikt spočívá v tom, že všechny nezápadní země jsou ignorovány a označovány za zrádce. Etnický konflikt je v tom, že zástupci etnické skupiny, druhé co do počtu – Rusové, jsou zbavováni rodného jazyka, kultury a historie. Třetí konflikt je náboženský. Zelenskyj se středověkou divokostí vyvolal náboženskou válku. Loni bylo ukrajinské pravoslavné církvi odebráno 129 kostelů. Ukrajinská vláda tlačí obyvatele ke všem třem konfliktům s odůvodněním západní demokracií. Plní to, co si přeje Západ.

Jaký má pro Zelenského smysl jednat proti zájmům Ukrajiny přes veškeré sliby před volbami, proti míru a stabilitě v Evropě? Politika NATO sjednotila politiku Ukrajiny a kolektivního Západu. Nyní bude porážka Ukrajiny zároveň porážkou NATO. Zelenskyj nebrání postoj Ukrajiny, ale postoj NATO. Soustavně od Západu žádá zbraně na vojenskou prorážku Ruska a mír odmítá. Pro válku nemá zbraně, prostředky a organizovaný týl. Pro Evropu je to všechno těžkým břemenem. V čem je smysl toho?

Je v tom, že je pátou kolonou jak na Ukrajině, tak v Evropě. Je rozsudkem pro svoji zemi. Jako mladý a energický politik je tlačen do evropské diplomacie a pro Evropu se také stává rozsudkem. Proč si toho nikdo nevšímá? Dnes nesmějí Ukrajinci Zelenského kritizovat, přišly by represe a bezpráví. Evropanům jej nedovoluje kritizovat NATO.

Co dále?

Ukrajinská opozice, novináři a nelhostejní občané nechtěli, aby se Ukrajina stala bojovým polem. Ale prezident je zradil kvůli efektní póze, pochlebování a poplácávání po ramenou od svých „starších soudruhů“, kvůli prezentování na prvních stranách cizích publikací. Zradil voliče, historii své země, jazyk, sousední zemi.

Ovace Západu rychle skončí a ukrajinský lid mu to všechno připomene. On si myslí, že zvítězil a že nebude souzen. Chová se jako vítěz, hovoří tak. Pospíchá, asi předpokládá, že se dlouho nebude hřát na výsluní. V jeho situaci je odsouzení nevyhnutelné. Pro pokračování v banketu potřebuje válku.

Zde je jeho přání shodné s přáním Západu. Dosud je možné bojovat s Ukrajinci a Zelenskyj to úslužně poskytuje. Ale není to tak jednoduché. Evropa a USA mají různé zájmy. Válka vyčerpává hlavně EU a USA z pokračování války těží. Proto je střet zájmů EU a USA neodvratný. Zelenskyj dojí Evropu jako krávu a zanedlouho nebude vypadat tak milý a přitažlivý.

Většině světa už nebude milý a přitažlivý ani celý Západ, zlatá miliarda, která je ochotna jít proti všem svým pravidlům, odhodit masku civilizovanosti, jen aby získala výhodu a držela celý svět na uzdě. Nejspíš se to nepovede, proto připravují západní politici občany na těžké časy.

Není možné, aby se všechno neskončilo vybudováním spravedlivějšího světa, novým systémem bezpečnosti, mezinárodních vztahů a obchodu, multipolaritou a vzájemným ohledem. Možná, že někteří velmi „demokratičtí“ politici nechtějí respektovat mínění jiných, ale budou muset.

Převzato z Ria.ru

Námět: AV

***

Mučitelé vlastního lidu: Němci odstraní Scholze z politiky

Ljubov Stěpušova

15. února 2023

Německý kancléř Scholz věděl předem o plánech Bidena ztrestat německý lid zničením Severního proudu. To způsobí Scholzovi politickou smrt. Není vyloučeno, že ho na  konec budou i soudit.

Německo v otázce zničení Severního proudu mlčí

Držitel Pulitzerovy ceny, investigativní novinář Seymour Hersh, rozluštil roli CIA a osobně prezidenta Bidena ve zničení tří ze čtyř větví plynovodu Severní potok. Novinář spojil motiv jednání Spojených států s potřebou snížit komerční výhody Ruska a zvýšit své, odpoutat závislost Německa na levné ruské energii, aby se zaručilo, že Berlín podpoří Ukrajinu v konfliktu s RF.

Německo jako hlavní oběť diverze reagovalo na informaci Hershe až za pět dní. Oznámilo, že o této věci nemají žádné informace. kancléř Scholz se rovněž dosud k záležitosti nevyjádřil. Nic se nepohnulo ani ve vyšetřování věci. Jako kdyby němečtí vyšetřovatelé nezjistili přesvědčivé důkazy, usvědčující někoho z teroristického činu.

Scholz předem věděl o Bidenových plánech

Poslanec v Evropském parlamentu za stranu Alternativa pro Německo Maxmilian Krah Scholze obvinil, že předem znal plány USA: „Nedá se pochybovat, že Německo bylo předem informováno o americké sabotáži. Když se k tomu přidá ještě prohlášení ministryně zahraničí Baerbockové, že Německo je ve válce s Ruskem, tak mne nic neudivuje“, řekl poslanec.

Podle jeho slov odmítnutí ruských energetických nosičů „ničí hospodářství Německa a významně ochuzuje zemi“. Navíc „miliardy vydané Německem na tento plynový projekt jsou ztracené a koalici, která v Německu vládne, je to jedno.“

Seymour Hersh německého poslance podpořil: „Dal bych kancléři Scholzovi mnoho otázek. Zeptal bych se jej, co se dozvěděl v únoru, když se setkal s prezidentem Bidenem. Operace byla přísně tajná a prezident (Biden) nesměl nikomu říkat o našich schopnostech, ale on rád klábosí a někdy říká, co nemá.“

Podle novináře si lidé, kteří vedli diverzi, mysleli, že Biden ví, co provádí lidem v Německu, že je trestá za válku, která pokračovala špatně. Bál se, že se Německo vzdá protiruských sankcí kvůli studené zimě.

Scholz si podepsal rozsudek

Znamená to, že Scholz šel kvůli Američanům proti zájmům svého lidu, vlastnímu průmyslu a hospodářství a zatáhl Německo do války s RF.

Je samozřejmě možné vzpomenout koloniální závislost SRN na USA, tajné protokoly o povinnosti poslouchat Washington, což podepisuje každý německý kancléř při nástupu do funkce. Ale jit tak hluboko proti zájmům dnes rozklíženého Německa, to je jako podepsat si politický rozsudek smrti. Je možné i pohnání před soud, jestli dojde na žaloby německých společností a obyvatel.

Je přirozené, že Scholzova SPD dopadla v nedělních volbách do berlínského zemského sněmu mimořádně špatně. Vítězství dosáhla opoziční CDU s téměř 30 % hlasů oproti SPD s 20 %. Der Spiegel označil porážku za  historickou s poznámkou, že SPD předvedla v Berlíně svůj nejhorší výsledek v historii SRN.

Německý politolog Alexander Rahr na síti Telegram napsal: „Obyvatelé hlavního města mají dost zelené ‘diktatury’, mají dost války cyklistů proti motoristům, rozbití infrastruktury, beztrestnosti arabských klanů v hlavním městě, chaotické byrokracie, rozvratu ve školách a sociálních zařízeních, snahy o vyvlastnění nemovitostí, krátce řečeno, Berlíňané chtějí změny.“

Podle Rahra jsou ztráty SPD políčkem do tváře samotného kancléře. Dodal: „Jeho rating na federální úrovni padá. V Německu, stejně jako i v celé Evropě je mnoho krizí, s nimiž se vlády těžko potýkají.“

Převzato z Pravda.ru