Jsme zchudlí lidé, žijící ve zchátralé společnosti, která se hroutí

Vladimir Prochvatilov

20. června 2023

Katastrofa v USA. Dne 11. června se ve Filadelfii zřítil most na automobilové magistrále 1 – 95 poté, kdy pod ním vybuchla automobilová cisterna s benzinem. Jedná se o nejstarší americkou dálnici dlouhou 3 tisíce km. Vede podle východního pobřeží Ameriky ze severu na Floridu. Už jen dočasné uzavření její části vážně vyostří dopravní problémy země. Oznámil to americký ministr dopravy a dodal, že „velká část HDP Ameriky“ se přepravuje po magistrále 1 – 95, která „je tepnou pro lidi i zboží“, její uzavření vyvolá vážné zvýšení cen na východním pobřeží.

Pensylvánský guvernér podepsal deklaraci o vyhlášení katastrofy (a disaster declaration), aby mohl dostat federální prostředky na obnovení mostu. Podle jeho slov může obnova trvat „několik měsíců“. Navíc ještě hořící vozidlo vyvolalo výbuchy podzemních plynovodů.

Ve Filadelfii jsou uzavřeny všechny jízdní pruhy v délce 3 až 4 km na sever i na jih. Ve městě je dopravní chaos. Zničení mostu ilustruje celkovou infrastrukturní krizi v USA. Objekty infrastruktury se po desetiletí neudržovaly a mnohé z nich se dostaly do havarijního stavu.

V USA je přes 617 tisíc mostů, z nichž je dnes 42 % starších padesáti let a 46 154 (7,3 %) je závadných. Denně přes ně projede 178 milionů dopravních prostředků.

Co se týká přehrad v USA, tam je z 94 400 jen asi 70 % v pořádku. Zhruba asi 27 tisíc přehrad po celé Americe se může kdykoliv „poroučet“. Potenciálně nebezpečných je 15 tisíc přehrad (high-hazard potential). Jejich havárie jsou nebezpečné i pro lidské životy.

Průměrný věk amerických elektrických sítí je téměř 70 let. proto dochází každé léto ke klouzavému odpojení elektřiny (rolling blackout). K výpadkům elektřiny dochází i v zimě. V obou případech dochází i k četným obětem na životech.

Podle údajů TRIP (národní nezisková organizace pro výzkum dopravy) je nejhorším městem ohledně dopravy San Francisco. Za špatné zde bylo označeno 71 % silnic. Jen 6 % bylo hodnoceno jako dobré. Špatný stav silnic přijde řidiče průměrně na 1 049 USD, které musí vynaložit na údržbu dopravního prostředku. Jedná se o nejvyšší náklady v zemi.

Na druhém místě je kalifornské San Jose. Má 64 % silnic ve špatném stavu, jen 9 % v dobrém. Údržba a opravy stojí řidiče 983 USD. Třetí příčku zaujímá Los Angeles. Zde je 57 % silnic špatných a 10 % v dobrém stavu. Automobilisté utratí za údržbu a opravy průměrně 921 USD.

V USA vykolejí denně 3 vlaky. Podle Federálního úřadu pro železnice loni vykolejilo nejméně 1 164 vlaků. Politický ředitel Open Markets Institute loni uvedl, že se musí věnovat pozornost krizi na železnicích: „Přišel čas vážně se zabývat renovováním vysoce monopolizovaného odvětví, které přináší rekordní zisky na úkor dobrého přístupu k zaměstnancům, s omezováním služeb a uzavíráním hlavních železničních tratí a stanic, které dnes potřebujeme stále více.“

Žádná opatření vůči železničním monopolům vláda USA nedělá, přestože ministr dopravy železniční společnosti kritizoval za „rozhodný odpor proti dodatečným opatřením ve věci bezpečnosti“.

Americká letiště jsou v průměru stará přes 40 let a nutně potřebují opravy a modernizace. Americká Společnost stavebních inženýrů tvrdí, že v průběhu pěti let budou americká letiště potřebovat 115,4 mld. USD, ale Bílý dům na to vyčlenil pětkrát méně.

Každé dvě minuty se v USA porouchá vodovodní potrubí. Denně se ztratí přibližně 6 milionů galonů pitné vody. Přitom bylo na západě USA vyhlášeno omezení na zásobování vodou kvůli nejsuššímu dvacetiletému období za posledních 1 200 let.

Přes 2 miliony lidí v USA nemá přístup k nezávadné pitné vodě a k možnosti dodržovat základní hygienické podmínky. Je mezi jimi 5,8 % domácností původních Američanů a 0,3 % bílých domácností.

Infrastruktura USA je v úpadku. Ropné společnosti se nemodernizovaly přibližně 40 roků. V roce 2005 byly jako neuspokojivé stanoveny elektrické rozvody, vodní stavby, kanalizace a vodovody. Tehdy bylo potřeba na jejich renovaci 1,5 bilionu USD. Stát dal o řád méně. Na opravu silnic a mostů je dnes potřeba přibližně 5 bilionů USD.

Známý americký ekonom Snyder napsal: „Předchozí generace Američanů vybudovala největší magistrály, mosty, železnice, přístavy, přehrady a vodní systémy. My ve skutečnosti nedokážeme podporovat infrastrukturu, kterou nám předali. …Jsme zchudlí lidé, žijící ve zchátralé společnosti, která se hroutí.“

Převzato z Fondsk.ru

***

Indie je Achillovou patou Anglie a trumfem Ruska

Sergej Lebeděv

21. června 2023

Indie byla vždy Achillovou patou Anglie, jíž mohlo Rusko hrozit prostřednictvím Íránu a Afghánistánu. Bohužel dnes v roli světového hráče Rusko pozoruhodně kleslo na významu. Ale tím, že má tisícikilometrové hranice s mohutnou Čínou a zprostředkovaně i s Indií, v asijském regionu stále má svoji cenu. Nadále má politická a ekonomická práva klást překážky našim dlouholetým nepřátelům. Asiaté, kteří si dobře pamatují kolonizátorskou politiku Západu, jsou dnes pragmatičtí. Technologie přijímají, taktéž investice, ale ne zasahování do státní politiky. Dobrý příklad dává nová politika Dillí.

Fiasko Angličanů v Afghánistánu

V carském impériu i v Sovětském svazu se koloniální politice Anglie věnovalo hodně pozornosti. Jak ohledně nátlaku ekonomického, tak vojenského. Dosáhnout silného státu není možné jen řečněním.

Jestliže se zdůrazní, že když naši oponenti z Londýna vedli a vedou separatistické provokace na Kavkaze, dá se pochopit, že politika Ruska i Anglie (NATO) v Asii bude ve světě vždy mnoho rozhodovat. Právě v Anglii nazývali po desetiletí Afghánistán a indický odpor „Kavkaz“.

Boj mezi Evropou, Čínou a Ruskem má příklad v Afghánistánu. Peking je zde nejvychytralejší. Mnoho armád zde bylo vázáno, ale ne armády čínské. Ty pracovaly podle Konfucia. Zapomínat by se nemělo ani na Čingischána.

Afghánské válečnické domorodé kmeny začaly klást odpor kolonizátorské politice Británie. Nejdřív chránily hranice s anglickou Indií, kterou Londýn vykořisťoval po celé věky. Angličané od roku 1849 drželi systém tak zvaných „uzavřených hranic“ založený na tom, že Afghánci nemohli zasahovat do „anglických věcí“. Ani samotní Afghánci, ani afghánský emír. Angličané chápali, že hinduisty je snadné porobit. Podle hranice byly vybudovány desítky stanovišť anglických základen. Systém uzavřených hranic přinesl kolonialistům relativní klid, ale rychlé ovládnutí Střední Asie Rusy způsobilo v Anglii paniku. Indie se ocitla pod úderem „bílého cara“. S Afghánci si Rusové dobře rozuměli. Naopak v oblasti špionáže carská vláda prohrávala.

Zejména strach z ruské armády vyprovokoval v šedesátých a sedmdesátých letech předminulého století Angličany, aby se pokusili s Afghánci skoncovat. Začali s invazí na Kábul, což potom vyvolalo řadu povstání afgánských pohraničních kmenů. Výsledek byl ten, že Angličané byli s ostudou a velmi krvavě z Afghánistánu vypakováni.

Angličané vždy jednali hrubě a často porušovali veškerá národní a náboženská pravidla s krutostí sobě vlastní.

Rusko se s Asií vždycky dobře snášelo

Kdysi se guvernér Bombaje Templ domníval, že Rusové zaútočí na Indii přes Afghánistán, ale až po osmdesáti letech a dost úspěšně. To není možno říci o „misi“ NATO v Afghánistánu. Ostudný útěk příslušníků NATO z Kábulu dost připomíná útěk Angličanů z Afghánistánu v sedmdesátých letech předminulého století. I když to bylo v minulosti, není radno na to zapomínat a je potřeba se stále pyšnit našimi předky, kteří dokázali zvládnout velice těžký přechod Hindukúše. Byl to tehdy rozdíl od současného jednání NATO, které se zdržovalo na svých základnách a bombardovalo afghánské civilní vesnice.

Před sto lety si Templ myslel, že k obraně Indie před Rusy bude potřeba velká armáda, a tedy i hodně peněz. Kdo nahradí Anglii výlohy. Angličané (celkem rozumně) odpověděli: Zaplatí je Rusko. Jako jsme nejednou platili cizí vítězství svojí krví a penězi. Templ uvažoval: „Prostředky vrátíme Rusku, které je bude muset zaplatit penězi nebo územím Číny.“

Číně jsme za posledních 30 let předali tisíce kilometrů hranic a peníze dnes požírá korupce a státní aparát. Ale v minulém století směřovali naši odpůrci k vyslání námořnictva do Černého a Baltického moře, aby se pokusili zničit ruský obchod a uchvátit čínská území. Je to dost aktuální i dnes. Avšak posledními protiruskými výzvami NATO se dnes zabývá Peking. Samozřejmě, že mu jde o jeho vlastní zájmy.

Prohlášení z konce předminulého století se v mnohém realizují dnes. Zda úspěšně, nebo ne, ukáže čas. Indie je už téměř 80 let nezávislá a dost úspěšná v průmyslu. V oboru elektroniky již konkuruje Číně a počtem obyvatel ji předstihla. NATO jsou po chuti krvavé pohraniční spory Číny a Indie. My jsme zde jen pozorovateli a ztrácíme geopolitické vymoženosti našich předků. Naši současníci nevědí, že carské Rusko a Sovětský svaz více než století přiváděli Západ do hysterie svojí pragmatickou politikou v Asii.

Převzato z Pravda.ru

***

Kadyrov označil pýchu a ambice za příčinu vojenského spiknutí Prigožina

Tass 25. června 2023

Ramzan Kadyrov přesvědčoval Prigožina, aby od toho, co podniká, upustil a nespojoval to se státními záležitostmi. Poznamenal, že lidé v honbě za osobními ambicemi mohou zapomenout na „propojení a lásku k vlasti“. Říká: „Mluvil jsem s Prigožinem a přesvědčoval jsem ho, aby nespojoval ambice se záležitostmi státního významu.“

Podle Kadyrova vedl řetězec neúspěšných transakcí, ve kterých byl Prigožin účasten, k domýšlivosti a trvající nevraživosti hlavně proto, že úřady v Petrohradu „neposkytli jeho dceři pozemek, který chtěla“. Tyto faktory mohly vést k nebezpečným následkům a do konfliktu zatáhnout velké množství lidí.

Kadyrov vyzval všechny bojovníky soukromého vojska Wagner, aby „byli dále střízliví ve svých rozhodnutích“. Uvedl: „Přemýšlejte o budoucnosti země, svých rodinách a svých dětech. Podobné akce mohou vést ke zničujícícm důsledkům. Dnes se vše zakončilo klidně, bez krveprolití, ale mohlo se stát jinak. Krajním opatřením by bylo tvrdé potlačení a zničení každého, kdo sáhne na celistvost Ruské federace.“

Převzato z News.mail.ru