To opravdu nikdo v této zemi neudělá s našimi médií pořádek?

26 miliońů Rusů, 407 000 Američanů a 388 000 Britů ztratilo život v boji proti německému nacizmu a všem jeho ohavným atributům, mezi nimiž k nejohavnějším patřil Goebbelsův propagandistický stroj, proměňující normální lidské bytosti ve fanatiky, prodchnuté představou dobové pochodové písně „Dnes nám patří Německo a zítra celý svět“, se kterou němečtí pěšáci pošlapávali svébytnost a svobodu jedné evropské země za druhou. Však také náčelník tohoto stroje Joseph Goebbels, vědom si důležitosti své funkce pro rozpínavost Velkoněmecké říše a tedy i své odpovědnosti za zločiny, jež spáchala, zvolil jako únik z této odpovědnosti sebevraždu jak sebe sama, tak své rodiny.

Šlo tedy o nacistického válečného zločince číslo tři nebo čtyři, věhlasného technika zpracovávání myšlení lidí a vlastně tvůrce jejích myšlenek, a tím i nepomíjitelnou postavu, bez níž by nacistická říše nebyla oním mocným stvořitelem i šiřitelem zla, jímž skutečně byla.

A teď si uvědomme, že to vůbec nejpostatnější a současně i nejoriginálnější z Goebbelse, což byly zásady jeho propagandy „zakrývat“ a „odvádět pozornost“ přijal za své celý dnešní západní mediální svět a spolu s ním i média naší dnešní republiky. Ze záhrobí tedy největší z válečných zločinců káže dnes mediálnímu západnímu světu i všem pracovníkům médií našich, jak co nejúčinněji lhát. A pozor: Ne tak, že by přímo vyslovovali lži, protože ty se mohou snadně profláknout, ale aby lhali jinak, chytře a důvtipněji. A to tak, že to, co se do zvolené politické linie státu, politické strany, anebo třeba i jen mocnější mediální instituce nehodí, se zakryje, čili zamlčí, anebo, když je věc, která se má zakrýt, tak velká a tak do všech stran pronikající, že se totálně zakrýt nedá, nasadí se Goebbelsova zásada druhá, což je už zmíněné „odvedení pozornosti“. Mediálním kejklem se prostě z události nepříliš významné udělá událost významná, čili taková, která dokáže pohltit schopnost veřejnosti vnímat cokoliv dalšího.

Touto ďábelskou metodou člověka, kterého mnozí skutečně označovali za ďábla, jsme tedy dnes a denně oblažováni v naší tak zvané svobodné a demokratické republice. A to jak ze stránek novin, tak z vysílání našeho rozhlasu a televize, nejzaníceněji pak z vysílání televize české, tak řečené veřejnoprávní, jejíž preambule s jízlivostí skutečně goebbelovskou praví, že „ČT má představovat fórum pro veřejnou diskuzi, v níž je možno vyjadřovat nejširší možné spektrum názorů a hledisek“ a jejíž zpravodajství má být „ze zákona nestranné a nezávislé“.

Celá republika a všichni její občané vědí, že doslova vše, co se v této preambuli slavnostně vyhlašuje, není ničím jiným, než žalostným a doslova sarkastickým výsměchem stavu skutečnému. Všichni vědí, že v ČT jsou zaměstnáni a do ČT přijímáni výhradně jen zastánci jediného politického směru, který by se co nejvšeobecněji dal nazvat hlavlistický a protiruský, a že zde tedy nemůže být nikdo – a také se zde žádný takový výstředník nevyskytuje – který by sám vyjadřoval, či případné hosty vybízel k vyjadřování „nejširšího možného spektra názorů a hledisek“. Nikoliv, pravý opak je pravdou. Jakmile kdokoli z přizvaných hostů promluví jinak, než jak odpovídá všeobecné pravdě ČT, bývá okamžitě přerušen a způsobem doslova násilnickým je tlačen moderátorem do zodpovídání otázky další, aby se tak nenáležitá předcházející promluva hostova rychle zamluvila. Což se uplaňuje dokonce i při debatě s takovými kapacitami, jakou byla např. ta se světoznámým filologem a filozofem Noamem Chomskym. Bylo neuvěřitelné, že si ČT tohoto hosta s kritickým pohledem na současnou americkou politiku vůbec pozvala, ale když už se tak nedopatřením stalo, byl příslušný moderátor dobře poučen, jak má hovor vést. A tak, jakmile Chomsky začal hovořit o úbytku svobody ve své zemi, byl mladičkým moderátorem téměř až okřiknut další otázkou. A vzácný host tedy poslušně zmlkl, a jakoby se vzpomínkou na totožný postup moderátorů ve vlastní zemi, se jen trpce a výmluvně usmál.

Těch důkazů o tom, že ČT ani v nejmenším „nevyjadřuje fórum pro veřejnou diskuzi, v níž je možno vyjadřovat nejširší možné spektrum názorů a hledisek“ jsou tisíce a milióny očí i uší ty důkazy dennodenně sledují – pokud je ovšem ještě sledují. Kdy naposled jste např. viděli na obrazovce ČT Vladimíru Dvořákovou, dříve – než se vyslovila převážně levicově – tak často do ČT zvanou? Kdy naposledy jste na ní viděli senátora Jana Velebu, pro kterého platí totéž, co pro Jaroslavu Dvořákovou? Proč si redaktor ČT ve Washingtonu nezajde promluvit s někdejším ministrem Reaganovy vlády P. C. Robertsem, citovaným dnes a denně na stovkách internetových serverů celé zeměkoule? Nebo viděli jste na obrazovce ČT záběry z Kyjeva, na kterých jsou dřívější vládní policisté poléváni benzínem a pak zapalováni? Ne? A obrázky z vojenské přehlídky k výročí vítězství nad fašismem v Moskvě také ne? A z vojenské přehlídky v Pekingu taktéž nic? A nebilo vás do očí, že k dnešnimu výročí Zemanova prezidenství si ČT ausgerechnet pozvala protiruského i protilevicového fanatika Mitrofanova, který jí za to pozvání a též podle očekávání prozradil, že prezident Zeman vede naší zemi do včerejška, a přítomnému moderátorovi tak umožnil dopovědět, že takovýto prezident je tedy špatný? Proč se už na obrazovce ČT přestal objevovat levicový sociolog Jan Keller? Proč ČT přijímá do řad svých zaměstnanců výhradně jen lidi jedné víry, když přece i ti druzí by jí jisté pomáhali „vyjadřovat nejširší možné spektrum názorů a hledisek“, jak ve své preambuli ČT věrolomně vyhlašuje? Proč jako hosty stále zve jen ty své, stoprocentně zajištěné i prověřené? Proč je na obrazoce ČT tak neúměrně často Kalousek? Proč si zrovna nehistorik Kučera vybírá k debatě historiky? Proto snad, že on jediný si je umí vybrat tak, aby podpořili linii? A tak precizně jako on, by to jiný – a historik už vůbec ne – nedokázal?

Nejsmutnější na celé věci je, že trend ke goebbelsovké praxi ČT i jiných našich médií je stále zřejmější, vyhraněnější a nestoudnější, a současně též nevšímavější k sílícím vlnám kritiky, která se logicky i přirozeně proti takovémuto informování veřejnosti zvedá.

A tak se ptám: To opravdu nikdo v této republice nemá moc či schopnost s touto drzou svévolí sjednocené party z Kavčích hor a na stejné platformě sjednocených redakčních kolektivů našich novin i rozhlasu udělat pořádek? Nemůže proti tomuto z mrtvých vstávání ducha nacistického knížete propagandy zakročit vláda? Nebo parlament? Ne? Opravdu nikdo? Jsme skutečně všichni bezmocní a musíme si tu goebbelsovskou lež z Kavčích hor, z Vinohradské třídy i adres našich mainstreamových novin a časopisů, jež hlavně naší mládeži co nejusilovně vymývají mozky, nechat líbit? I nadále? Či dokonce na věčné časy? A ještě si za tu lež i platit?