Červen 29, 2011
Čína a Pákistán navázaly diplomatické styky v roce 1951 a od té doby mají těsné vztahy, protože Pákistán byl jednou z prvních zemí, které v roce 1950 uznaly Čínskou lidovou republiku. Jeden z hlavních důvodů pro stále těsnější vztahy mezi Čínou a Pákistánem je Indie, která je v obou případech protivníkem a konkurentem. Pakistánský velvyslanec v USA řekl, že pro Pákistán „je Čína vysoce hodnotným garantem bezpečnosti Pákistánu ze strany Indie.“ V Indii je zvyšující se čínská vojenská podpora Pákistánu vnímána jako „klíčový aspekt pekingské politiky obkličování a omezování Indie jako prostředek k zabránění nebo zpomalení schopnosti Dillí ohrožovat regionální vliv Pekingu“. Tyto vazby se od devadesátých let utužují a to zvláště potom, co se Spojené státy sblížily s Indií.
Poradní sbor k zahraničním vztahům uvádí ve své zprávě o pozadí čínsko-pakistánských vztahů:
Tyto dvě země spolupracují na řadě rozsáhlých infrastrukturních projektů v Pákistánu, včetně budování dálnic, dolů na zlato a měď, velkých elektráren a řadě projektů z oblasti atomových elektráren. Asi deset tisíc čínských techniků je zapojeno do 120 projektů v Pákistánu a celkové čínské investice – které zahrnují těžké strojírenství, energetiku, doly a telekomunikace – byly hodnoceny na 4 miliardy USD v roce 2007 a předpokládalo se, že stoupnou na 15 miliard v roce 2010.
Pakistánský velvyslanec v USA dále vysvětloval, že „Pákistán si myslí, že jak Čína, tak USA jsou pro bezpečnost Pákistánu rozhodující,“ ovšem podotkl i že „pokud by bylo nutno se rozhodovat, pak by se pravděpodobně rozhodli pro Čínu, ale v této chvíli to nevypadá, že by bylo nutno se rozhodovat.“ Nedávná dohoda mezi USA a Indii o nevojenském využívání atomové energie dále prohloubila v Pákistánu nedůvěru vůči USA a přitlačila zemi blíže k Číně. Čína v roce 2010 oznámila, že vybuduje v Pákistánu dva atomové reaktory.
Čína s Pákistánem v roce 2007 otevřela přístav Gwadar v provincii Balúčistán u Arabského moře, a vytvořila tak první důležitý bod na „energetickém koridoru“ , odkud by bylo případně možné dopravovat ropu ze Zálivu přes Pákistán do Číny. Čína financovala vybudování přístavu 200 miliony USD a plánuje investovat další miliardy do železnic, silnic a ropovodů, které by tento přístav propojily s Čínou. Pákistán je strategicky umístěn ve středu nové „Velké hry“, což bylo označení velkých imperialistických válek ve Střední Asii v 19. století. Pákistán sousedí s Iránem, Indií,Čínou a Afghánistánem, a má pobřeží v Arabském moři. Proto je Pákistán strategicky umístěn mezi Středním Východem, bohatým na ropu, Střední Asií, bohatou na zemní plyn, a mezi dvě nejrychleji rostoucí světové ekonomiky – Indii a Čínu – tedy sousedy, hladovějící po energii, a s imperiální přítomností USA v Afganistanu, a přitom pozorně sleduje sousední Irán. „Velká hra“ přitahuje teď Rusko, Čínu, Indii a Ameriku, přičemž hlavním ohniskem této hry jsou produktovody.
Čínským hlavním projektem s cílem přivést přírodní plyn ze Střední Asie (z Turkmenistánu přes Uzbekistán a Kazachstán do Číny) je mohutný plynovod, který má být dokončen v roce 2013. Írán, druhý největší exportér ropy v rámci OPEC, je mezi deseti hlavními importéry ropy do Číny a v roce 2010 bylo oznámeno, že Čína investovala asi 40 miliard USD do iránského ropného a plynárenského průmyslu, včetně zafinancování výstavby sedmi nových rafinerií spolu s různými projekty ropovodů a plynovodů. V červnu 2011, bylo oznámeno, že čínský import ropy z Iránu se zvýšil o 32 %, což signalizuje rostoucí důležitost vztahů mezi těmito dvěma zeměmi. Třemi největšími importéry ropy do Číny jsou v Saudská Arábie, Angola a Írán – v tomto pořadí.
Město Gwadar, vybudované pomocí čínských investic, má být centrálním bodem sítě produktovodů „Velké hry“, zvláště pak jako konkurence projektu Transafgánského produktovou (TAP či TAPI), což zahrnuje přivedení přírodního plynu z Turkmenistánu přes Afghánistán, Pákistán do Indie, a též iránsko-pákistánsko-indický ropovod (IPI). Hlavním problémem je, že produktovou TAPI nemůže být vybudován, dokud je Afghánistán ve válce, což projekt neustále zdržuje. Na druhé straně Indie stále váhá a spíše se odklání od projektu IPI, a to v nemalé míře pod vlivem Spojených států, které se snaží odradit Pákistán od budování ropovodu z Iránu. V roce 2010 ovšem Pákistán a Irán podepsaly dohodu a jsou ochotné k tomu, aby umožnily buď Číně, nebo Indii ropovod využívat. Ať již pro propojení do Indie nebo Číny, přístav Gwadar bude klíčovým bodem v tomto projektu. Pákistán nyní vyhledává přímou pomoc Číny na projektu ropovodu Írán Pákistán. USA naopak varovaly Pákistán, aby nepodepisoval dohodu s Íránem o tomto projektu, ovšem Pákistán na něm přesto pokračuje.
Jižní pakistánská provincie Balúčistán je zásobárnou ropy, plynu, mědi, zlata a uhlí, dále je strategickým koridorem, přes který by probíhaly produktovody, a je zde i zmíněný strategický přístav Gwadar. Po uplynulých 50 let byl Balúčistán hlavním cílem čínských investic a příležitostí. Čínské společnosti investovaly 15 miliard USD do projektů v této provincii, včetně výstavby rafinérie ropy, dolů na zinek a měď a jíž zmíněného přístavu. Indie je stále více znepokojena přítomností Číny v Zálivu a v Indickém oceánu. Čína totiž nebuduje přístavy jen v Pákistánu, ale i v Bangladéši a Myanmaru, a dokonce i železnice v Nepálu.
Po Američany uskutečněném atentátu na Usámu bin Ládina na pákistánském území se napětí mezi Pákistánem a USA zvýšilo a vztahy mezi Pákistánem a Čínou se prohloubily. Pákistán nedávno oslovil Čínu s nabídkou, aby převzaly řízení provozu přístavu Gwadar a možná dokonce, aby tam vybudovali pro Pákistán námořní základnu. Číňané ovšem popírají tyto pákistánské informace, že taková nabídka byla učiněna. Čína v reakci na americké zavraždění bin Ládina prohlásila, že „mezinárodní komunita“ (čti USA) „musí respektovat“ suverenitu Pákistánu. Indické zpravodajství citovalo diplomatické zdroje, že „Čína jednoznačným způsobem varovala, že jakýkoliv útok na Pákistán bude brán jako útok na Čínu“.
Pákistánský předseda vlády Gilani byl na oficiální návštěvě Číny krátce po americkém útoku v Pákistánu. Čína po jednáních s ním souhlasila, že okamžitě poskytne Pákistánu 50 tryskových stíhaček jako jasný signál, že Pákistán hledá alternativy ke své závislosti na USA a že Čína je velice potěšená možností poskytnout takovou alternativu. Jak uvedly Financial Times „Pákistán požádal Čínu, aby vybudovala námořní základnu v přístavu Gwadar s předpokladem, že tam Čína bude udržovat stálou přítomnost“. Čína rovněž naznačila, že má zájem na zřizování vojenských základen v zahraničí, stejně jako USA, a že má speciálně zájem na takové základně v Pákistánu. Cílem má být „zvyšování tlaku na Indii a vyrovnávání vlivu USA v Pákistánu a v Afganistanu“.
Andrew Gavin Marshall je spolupracovníkem Centra pro výzkum globalizace (CRG). Je spolu vydavatelem (s Michlem Chossudovskym knihy "The Global Economic Crisis: The Great Depression of the XXI Century"). Pracuje na knize o globálním vládnutí.
Převzato z Global Research, jedná se o 4. kapitolu článku Punishing Pakistan and Challenging China
Překlad: onlooker
