USA vyhlašují světovou náboženskou válku

Spojené státy provokováním  konfliktu znovu zkouší pevnost Ruska

V říjnu 2018 uběhne 20 let od přijetí neobyčejného zákona – „Zákona o mezinárodní svobodě náboženského vyznání“ (H.R.2431) v Kongresu USA. Jeho neobyčejnost spočívá v tom, že se v souvislosti s ním jedna země vyhlásila za „nejsvobodnější“ a na tomto základě si sama přivlastnila právo na vměšování do vnitřních věcí jiných států. Přitom si za základ vzala nejsakrálnější – náboženský faktor.

Logika (lze-li to nazvat logikou) autorů zákona H.R.243 byla následující: Jestliže na území USA existují náboženské obce všech světových náboženství, pak má Washington právo vystupovat v roli jejich „ochránce“ v ostatních zemích. Americké zákonodárce přitom naprosto netrápila skutečnost, že si jako představitelé světského státu osobují právo vyjadřovat zájmy všech věřících. Nevzrušovalo je ani to, že se tím postavili nad Papeže římského pro katolíky, Všehomírného patriarchy pro pravoslavné, či chalífy pro muslimy. Dokonce i tyto nejvyšší hlavy světových církví musí při obhajobě práv svých náboženských obcí počítat s jurisdikcí států.

Tyto a další okolnosti nejenže americké parlamentáře nezastavily, ale ti šli ještě dál. Přisvojili si právo vyhlásit válku v případě, že „se dojde k závěru o pronásledování určité náboženské skupiny ve kterékoli zemi“. Ve světě neexistoval precedens, kdy by si jeden stát osoboval právo na rozpoutání války na obranu světových náboženství. Dokonce ani když katoličtí duchovní vyzývali ke „křižáckým tažením“ a muslimští ke „svaté válce“, byly to vždy apely na souvěrce, a ne na vedení státu, navíc k samostatné akci.

Přitom po vnesení dodatků k zákonu v roce 2016 se Spojené státy staly navíc i „obránci těch, kteří nemají vztah k jakémukoli náboženství“. Tak si přisvojily právo rozpoutat války i kvůli ateistům…

V zájmu toho obsahuje zákon H.R.2431 ustanovení o funkci zvláštního poradce pro otázky mezinárodní náboženské svobody v Radě národní bezpečnosti USA (RB). Ten je oprávněn předkládat do RB návrhy na uskutečnění vojenské operace proti některé zemi v souvislosti s „nedodržováním svobody vyznání“. Důkazy existence takového „porušení“ poskytuje velvyslanec USA pro otázky mezinárodní náboženské svobody.

Dnes není funkce poradce pro náboženské svobody obsazena. To ale vůbec neznamená, že se Spojené státy vzdaly plánů na náboženské války. Naopak je v nedávno přijaté americké „Strategii národní obrany“ přímo uvedeno: „Spojené státy jsou jako dříve nakloněny podpoře a prosazování svobody náboženství – první americké svobodě… Budeme věnovat prvořadou pozornost ochraně náboženských menšin, které se stanou oběťmi násilí, a budeme pokračovat v práci s regionálními partnery v zájmu obrany menšin před napadeními a zachování kulturního dědictví“.

Přitom jsou tomto seznamu „regionálních partnerů“, se kterými budou „pracovat“, uvedeny Ukrajina, Polsko, Gruzie, Uzbekistán. Všechny tyto země leží po obvodu jedné a téže obrovské země. Vyjdeme-li z toho, pak není těžké se dovtípit, koho USA považují za svůj hlavní cíl. Je to Rusko.

O tom, že právě tato země je objektem americké náboženské strategie, svědčí fakt, že velvyslancem USA pro náboženské svobody byl jmenován Sam Brownback. Tento ex-guvernér Kansasu a předtím senátor USA je kreaturou jednoho z nejbohatších západních klanů – Kochů. Těch Kochů, kteří svého času velmi toužili po převzetí ropných nalezišť Ruska pod svou kontrolu. Poté, co se jim to nepodařilo, začali hned financovat Hitlera. Jsou to ti Kochové, kteří financovali prakticky všechny rusofobní projekty – od „společnosti Johna Birche“ po dnešní ultraliberální proudy.

Není překvapení, že úkolem jejich chráněnců se stalo shromažďování faktů o „pronásledování náboženských obcí v Rusku“, ale prvořadým úkolem bylo a je zajištění „autokefalie (nezávislosti) ukrajinského pravoslaví“. Vzhledem k tomu, že se autokefalií rozumí zbavení patriarchátu Ukrajinské pravoslavné církve (UPC) kanonického postavení, jde prakticky o jeho právní likvidaci. Na místo UPC ale má přijít nikoli nová „nezávislá pravoslavná církev“, ale církev řecko-katolická. Otevřeně to přiznal při nedávné návštěvě v USA Svjatoslav Ševčuk – hlava Ukrajinské řecko-katolické církve

Podle zvláštní zpravodajky Rádia komsomolská pravda, Jeleny Čeňkové, se s požadavkem autokefalie na jaře na konstantinopolského patriarchu opakovaně obrátil ukrajinský prezident Porošenko, který v té souvislosti označil RPC za „chapadla agresorova, která je nezbytné přeseknout…“.

Posledního srpna speciálně přiletěl do Istanbulu patriarcha RPC Kirill, aby si si pohovořil s konstantinopolským patriarchou Bartolomějem, nicméně jednání bylo bezvýsledné, a pár dní poté Bartoloměj vyslal do Kyjeva své dva emisary – biskupy z USA a Kanady, oba s ukrajinskými kořeny, kteří (perlička) mají tolerantní vztah k sexuálním menšinám.

Šéf UPC kanonické církve metropolita Onufrij oznámil, že Bartoloměj jednal nezákonně a neměl právo vpadnout na území UPC a že s vyslanci jednat nebude, nicméně oba se už setkali s prezidentem Porošenkem a zahájili přípravu autokefalie. Očekává se, že v říjnu konstantinopolský patriarchát oznámí své rozhodnutí – na které ovšem nemá žádné právo, protože všepravoslavným usnesením z roku 1993 musí jít o společné rozhodnutí všech 15 místních pravoslavných církví, z nichž s autokefalií zatím nevyslovila souhlas žádná. Srbský patriarcha dokonce nazval Porošenka a další aktéry snahy o autokefalii „nepřáteli Ukrajiny“, za což si vysloužil své zařazení do tisícihlavého seznamu tzv.nepřátel vydávaného provládním webem „Mírotvůrce“.

Bartoloměj ponechal Porošenkovi v podstatě volnou ruku, jak se s RPC na Ukrajině vypořádá…

Situace na Ukrajině je o to složitější, že není spojena jen s Ukrajinou, a v této situaci Bartoloměj porušuje jakékoli pravoslavné kánony. On nejenže vtrhl na cizí území, ale zopakoval Porošenkovu formulaci tím, že autokefalii poskytuje Ukrajině. Formuloval to takto nikoli náhodou, protože na Ukrajině není ani jedna pravoslavná církev, která by se podřizovala konstantinopolskému patriarchátu a žádala ho o autokefalii. Tím, že si osobuje právo soudit kteroukoli církev, se Bartoloměj fakticky postavil mimo pravoslavnou církev a postavil si pravoslavné církve proti sobě (přesněji, 10 se proti němu ostře vyhradilo a 4 se zdržely).

Není těžké odhadnout, že to povede k mezikonfesnímu konfliktu. Takovému, k jakému došlo ve středověku. Tehdy během tzv. „Fotijova schizmatu“ v roce 863 se rovněž utkaly dvě větve křesťanství (katolicismus a pravoslaví) a tento boj trval několik století. Jeho příčinou také byl spor o to, kdo má kázat mezi východními Slovany…

Jistě, pokud se mezikonfesní konflikt na Ukrajině podaří roznítit, pro vtažení Ruska do něj to nepostačí. Pro tento případ Brownbackovi pomocníci shromažďují fakta o „pronásledování náboženských menšin“ v Rusku. V první řadě je zajímají katolíci, po nich muslimové, židé, atd. Další „jestřáb“ v americké administrativě, prezidentův bezpečnostní poradce John Bolton, má už v říjnu předložit kandidaturu nového poradce pro otázky mezinárodní náboženské svobody. Tomu bude předáno hlášení o „porušování práv náboženských obcí v Rusku“, shromážděné Brownbackovými podřízenými. Na základě tohoto hlášení bude muset iniciovat vměšování do do ruských věcí na obranu „utiskovaných“ náboženských skupin.

Jsou tu, pravda, jisté potíže. K reprodukci analogu středověkého rozkolu je nezbytné pro něj znovu vytvořit nezbytné předpoklady. „Fotiovo schizma“ vedlo k vleklému konfliktu, protože k náboženskému se přidal i faktor konfliktu dvou sociálně-ekonomických modelů.

V době, kdy v Západní Evropě neomezeně vládlo soukromé vlastnictví, lenní princip státní správy a systém půdní renty, v Byzanci se vytvořil tzv. „byzantský agrární socializmus“. Nic podobného ve sporu mezi Ruskem a Západem dnes není. Jak tam, tak i tady vládne kapitalismus, ale mnohasetletá politika duchovního sekularismu vedla ke ztrátě někdejšího vlivu náboženství na vědomí celé společnosti.

Vývoj situace na Ukrajině nejspíš povede ke krveprolití – a ne malému už proto, že Porošenko konflikt potřebuje a jdou mu na ruku, kromě „raskolnika“ Filareta i (pravda, jen někteří) metropolitové a arcibiskupové, kteří jsou autokefalii nakloněni. Takže mu stačí shromáždit na jednom místě tyto preláty a vydat vyhlášení o místní církvi podřízené Bartoloměji a ten jim udělí autokefalii. Oni následně všechny ostatní označí za „raskolniky“ (odštěpence) a budou usilovat o jejich vypovězení z Ukrajiny – a to by bylo horší než občanská válka – to by byla válka náboženská!

Hrozba přímého vměšování do vnitřních věcí může vést k přesně opačnému efektu. Moskva, podrážděná pokusy o narušení v Rusku existující mezikonfesiální harmonie, si může vzpomenout, že největší země světa je neméně mnohonárodnostní, než USA. Může si připomenout, že v ruské Ústavě je garantováno mnohem více práv a svobod než v americké. Že z toho plyne právo Ruska na ochranu náboženských menšin v USA samotných.

Provokováním náboženského konfliktu USA zkoušejí trpělivost Ruska, a zapomínají, že každá trpělivost může někdy skončit…

Zdroj: https://svpressa.ru/politic/article/210822/