Vánoční poselství papeže: Vše pro Írán

Kdo neviděl a neslyšel letošní papežské Urbi et Orbi, tak i s českým simultánním překladem je od 8. minuty zde. A já z něj vyzdvihuji tyto části:

Úvodní větou „Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo“, papež oslavuje zrození Ježíše a pokračuje oslavou křesťanství a nebeského otce. Dále říká: „Ono dítě, narozené z těla panny Marie je slovo, učiněno tělem, slovo, které usměrňovalo srdce i kroky Abraháma k zaslíbené zemi. A nadále přitahuje ty, kdo důvěřují božím zaslíbením, slovo, které vedlo židy na cestě z otroctví ke svobodě.“ V další řeči oslavuje Krista a mj. říká „(Kristus) ať je útěchou milovanému syrskému lidu, který ještě nezahlédl konec nepřátelství, jenž jeho zemi drásají toto desetiletí“. Podobně hned na to zmiňuje Libanon. A pokračuje: „Pán Ježíš ať je světlem i pro svatou zemi, kde se narodil jako spasitel světa.“ Hned na to hovoří o Iráku a Jemenu.

Zmínku o americkém kontinentu uvádí slovy: „Ať je betlémské děťátko nadějí pro celý americký kontinent,“ a volá po odvaze a pomoci pro „drahý venezuelský národ, dlouhodobě zkoušený politickým a sociálním napětím.“ Poté přichází na řadu Ukrajina: „Ať je vykupitel světa světlem i pro Ukrajinu, která dychtí po trvalém míru“, hned na to papež zmiňuje Afriku a uprchlíky: „Narozený pán kéž je světlem i pro národy Afriky, kde přetrvávají politické a sociální situace, jež často nutí lidi emigrovat…“ konkrétně pak zmiňuje Kongo, Nigérii, Mali.

Ve všem dalším je řeč papeže o tématech, která se dala očekávat, o chudobě a ekologii a všeobecně vzato, za konkrétním zmíněním právě těch zemí, která jsou v současnosti oblastmi největších konfliktů, není nutné vidět něco, co by stálo za hlubší pozornost. Já jsem při jeho poslechu však měla pocit, že snad ani nemůžu věřit svým uším.

Je to totiž pár dnů, co jsem dopsala pokračování svého článku na téma, že role židů, resp. Izraele, je nadále nežádoucí a že všechno, co se děje od let 2014-2015 se děje ve prospěch Íránu a jeho dominantní nejen blízkovýchodní role – a tedy v neprospěch Izraele a židů. A papež jako by mi všechno, co jsem napsala, svým projevem potvrdil. Čím a jak, to teď popíšu.

Pominu-li hned úvodní větu: „Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo“, kterou ve smyslu architektů světa považuji za oslavu slunovratu a projev papeže v této době za symbol dalšího kroku v dlouhodobých plánech k ovládnutí lidstva (které jsou od dávných dob řízeny nebeskou symbolikou), tak hned v úvodu papež zmiňuje dvě postavy: Ježíše a Abraháma. Přesněji – Ježíše naplno označuje za pokračovatele Abraháma. A to je velmi důležité, protože obě jsou to postavy, které uznává i islám. Koho islám neuznává, to je Mojžíš. A – světe div se – Mojžíše papež nezmínil ani jednou! Vybavil se mi projev papeže za velmi důležitého data 24. září 2015 v Kongresu USA, kde Mojžíše zmínil třikrát, zatímco Krista ani jednou – ZDE ZDE. Jenže tehdy všechno, co mělo směřovat k odpisu Izraele, teprve začínalo – za čtyři dny po projevu papeže pronesl v OSN zásadní projev Putin a hned po něm vstoupilo Rusko do Sýrie, do země hlavního blízkovýchodního spojence Íránu. A tím zástupného nepřítele Izraele.

Ve svém vánočním projevu papež nejenže nezmínil Mojžíše, ale kromě toho o židech hovoří jako o těch, které následování Abraháma a Ježíše má vyvést z otroctví ke svobodě: „Ono dítě narozené z těla panny Marie je slovo, jež bylo učiněno tělem, slovo, které usměrňovalo srdce i kroky Abraháma k zaslíbené zemi. A nadále přitahuje ty, kdo důvěřují božím zaslíbením, slovo, které vedlo židy na cestě z otroctví ke svobodě.“ Kterou zemi uvádí svém výčtu konkrétních zemí jako první? Sýrii.  A pokračuje dalšími hlavními spojenci Íránu – Libanonem a Jemenem. Spojenectví Sýrie, Libanonu a Jemenu s Íránem spočívá v tom, že jsou to země, které vyznávají nikoliv sunnitský, ale šíitský („správný“) islám, nenechme se tím ale mýlit, protože to spojenectví má mnohem pragmatičtější vysvětlení, ale o tom později.

Dále zmiňuje Irák, což je země, kde se právě intenzivně pracuje na tom, aby rovněž připadl pod íránský vliv a ve smyslu islámu sunnitského a šíitského je to země právě na rozcestí.

Pak jsou tady další dvě věty, které mě zaujaly: „Pán Ježíš ať je světlem i pro svatou zemi, kde se narodil jako spasitel světa.“ Tu větu chápu tak, že papež má na mysli Jeruzalém a že jeho sdělení je o tom, že světlem se Jeruzalém má stát pro ty, kteří věří v Ježíše – tedy pro křesťany a muslimy, nikoliv pro židy. A druhá věta: „Ať je betlémské děťátko nadějí  pro celý americký kontinent.“ Při vzniku Izraele připadlo město Betlém pod správu Palestiny a doteď leží na území Palestiny, Betlém tedy spadá pod islám. Má tedy jak americký kontinent, tak celý svět přijmout „betlémské ďěťátko“ jako křesťanské nebo jako muslimské? Já myslím, že obojí je správně a že pointa je v tom, aby nebylo přijímáno jako židovské, resp. aby bylo přijímáno jako potomek Abraháma.

Projev papeže vyznívá jako silně křesťanský a nakonec čert aby se vyznal v tom, co papež vlastně chtěl sdělit. A můj názor je, že vysvětlení se jmenuje „třetí Řím“, ovšem s tím, že když dva dělají totéž, nemusí to vždy být totéž. Když pod náporem Osmanů zanikla Byzantská říše dobytím Konstantinopole v roce 1453, byla za jediného ochránce křesťanů označena Moskva. Cituji z článku, který, byť je tendenční, je informativní: „Moskevský panovník je na celé zeměkouli ten jediný car nad křesťany a ochránce božích oltářů svaté ekumenické a apoštolské církve. Ta se nyní nachází v Bohem zachráněné Moskvě.“ Idea pochází z pera opata pskovského kláštera, který kolem roku 1524 zaslal velkoknížeti Vasiliji III. (synu Ivana III.) prorocký list, ve kterém stálo: „Dva Římy padly, třetí stojí a čtvrtého již nebude.“ (zdroj citace ZDE).

Nejdříve schizma roku 1054, pak dobytí Konstantinopole Osmany a náboženský význam Moskvy, resp. pravoslaví, stoupal. V současnosti jsme svědky odpisu Vatikánu a papežství, pro křesťany má tuto roli převzít (dle mého jen načas) pravoslavná církev. Vrcholným představitelem pravoslavné církve však stále je Konstantinopolský patriarchát (ZDE). A Konstantinopol, to je dnešní Istanbul tedy islámské Turecko. A oslavil-li papež ve svém projevu křesťanství, nebyla to oslava ve smyslu Vatikánu a papeže, ale ve smyslu právě „třetího Říma“, jehož osud ovšem má v rukou Turecko. A to je důvod, proč se kolem pravoslaví právě dějí takové věci, že můžeme číst titulky jako například „Pád třetího Říma“ či „Legalizace rozkolu? Co znamená nezávislost ukrajinské pravoslavné církve?“ (ZDEZDE ZDE). Shrnuto – jak to bude s „třetím Římem“, zatím není jasné, protože Rusko stále míchá kartami globalistů, to zaprvé. A zadruhé připomínám, že křesťanství a islám shodně uznávají jak Abraháma, tak Ježíše. To ale není jediný spojovací prvek obou náboženství a s ním i možné vysvětlení toho, proč hlava pravoslavné církve sídlí v muslimském Turecku (a Betlém leží v Palestině). Dalším spojovacím prvkem totiž může být to, co svět zažil už za Hitlera – a sice antisemitismus. „Vyhlašuji tímto Svatou válku, moji muslimští bratři! Vražděte Židy! Všechny zlikvidujte!,“ to byla slova blízkého spolupracovníka Hitlera, jeruzalémského muslimského vůdce al-Husajního (ZDE)

Po odbočce k tomu, jak to papež myslel s oslavou křesťanství, respektive že to nejspíše myslel jako křesťanství ve spojení s islámem, se opět vrátím k tomu, že celý jeho projev se nesl v duchu prospěchu pro Írán (a mezi řádky v neprospěch Izraele).

A jestliže výše píšu, že jeho projev sledoval zcela pragmatický účel, tak na mysli mám to, že v rámci Nové hedvábné stezky, které má Írán být velmi strategickou součástí, jde nejen o jeho roli jako centra koncentrace všech blízkovýchodních energetických zdrojů, ale že logisticky se má stát zemí s přístupem na všechny vodní cesty. Když se na obrázku ZDE podíváme na země, které ve svém projevu papež jmenoval jako první, tak to vidíme zcela jasně: Sýrie a Libanon – přístup na Středozemní moře, Jemen – přístup na Arabské a Rudé moře (Arménii, přes kterou je plánován přístup Íránu na Černé moře, papež nezmínil, to už by bylo příliš okaté). Pokud jde o Irák – zásobárna energetických zdrojů, které rovněž mají připadnout pod Írán (v červnu 2016 Donald Trump na stranu Íránu převedl Katar).

A jaké jsou hlavní překážky v těchto plánech architektů světa? Samozřejmě je to Rusko – a dále úhlavní nepřítel Íránu, Izrael. Nová hedvábná stezka, současný největší globalistický projekt jak v ekonomickém, tak i v ideologickém (náboženském) smyslu, Izrael totiž vůbec nepotřebuje, ten je naopak překážkou k islámskému propojení Blízkého východu jak se severní Afrikou, tak s Evropou (resp.s částí Evropy). Nazvat to můžeme i tak, že až se Írán spojí s Egyptem, bude Egypt „opět doma“, resp. že už zbývá pod islámem propojit jen území od Eufratu a Tigridu k Nilu. K tomu ovšem je nutné poradit si právě s Izraelem.

Můj závěr je takový, že projev papeže byl potvrzením odpisu Izraele. Jak ale říká V. V. Pjakin, nejúspěšnější bitvy jsou ty, kdy nepříteli není dovoleno realizovat jeho plány. Můžeme si proto o Izraeli myslet, co chceme (ono s odpisem USA už to nikdy nebude stejný Izrael, jakým býval), můžeme fandit OSN a EU v krocích proti Izraeli, ale když Putin nedávno prohlásil, že „Izrael je rusky hovořící zemí“ (ZDE), tak bychom se nad tím měli přinejmenším zamyslet. A po vánočním projevu papeže v roce 2019 obzvláště.


PS: Na výše odkazovaném obrázku je hnědou barvou vyznačen Izrael a ta bílá barva, to je Palestina. A právě tam dnes leží Betlém.

Související:

Svatá válka, židé, Izrael, biblická kultura. A krvavé úplňky. Druhá část

Přejít do diskuze k článku 26 komentářů