Květen 28, 2011
Obamův všeobecně medializovaný projev 19. května, v němž se zavázal pomoci Egyptu s miliardou dolarů ročně, je v podstatě podvod, jehož podstatou jsou navrhované způsoby jeho financování.
Na summitu G8 v Deauville bylo 27. května vydáno prohlášení, které uvádí, že v krátkodobém výhledu je cílem G8 zajistit, aby politická nestabilita nebránila politické reformě. G8 chválí rozhodnutí egyptské vlády požádat o půjčku od MMF a Multilaterální rozvojové banky [1].
Fondy navržené v Obamově projevu zahrnují odpuštění dluhů v hodnotě jedné miliardy dolarů a dvě miliardy poskytnuté prostřednictvím OPIC (Overseas Private Investment Corporation – Sdružení pro zámořské soukromé investice) [2]. Odpouštění dluhů však může být v souladu s federálním reformním zákonem o úvěrech z roku 1990 poskytnuto pouze se souhlasem Kongresu. Není možné zajistit, že odpouštění dluhů bude vzhledem k současnému ekonomickému a politickému klimatu v USA schváleno, a zmínka o odpouštění dluhů byla vynechána ve formálním záznamu Obamova projevu, které vydává Bureau of Public Affairs (Úřad pro veřejné záležitosti).
Nejrychlejší převod finančních zdrojů tedy bude prostřednictvím OPIC. OPIC je americká vládní rozvojová finanční instituce. Byla vytvořena v roce 1971, napomáhá americké zahraniční politice tím, že americkým firmám umožňuje získat přístup k rozvíjejícím se trhům za příznivých podmínek. A protože americká zahraničně-politickou linií je neoliberální tržní ekonomika, OPIC funguje jako nástroj k privatizaci národních zdrojů.
OPIC poskytuje finance buď podnikům s ročními příjmy převyšujícími 250 milionů USD, nebo pod 250 milionů. Podniky s ročními příjmy přesahujícími 250 milionů dostávají podporu na projekty, které vyžadují rozsáhlé investice – infrastrukturu, telekomunikace, energii, vodu, finanční služby a v neposlední řadě i těžbu přírodních zdrojů. Tyto finanční prostředky, které jsou poskytnuty na rozsáhlé projekty, jsou obvykle zaručeny půjčkami a občas i přímými úvěry. Veškeré finance jsou garantovány federální vládou Spojených států a jsou poskytovány na úrokové sazby, které jsou nižší než sazby na úvěrovém trhu.
Úloha egyptského státu ve společnostech: Egypt znárodnil zahraničím vlastněné korporace v 50. a 60. letech, jako takové korporace a jejich majetek byl zabaven během kolonizace. Poté však, co se Egypt zadlužil, držel se v 70. a 80.letech Washingtonského konsensu. K významné ztrátě národní ekonomické nezávislosti došlo v roce 1991, když Egypt odsouhlasil s MMF a Světovou bankou svoji Hospodářskou reformu (Economic Reform) a Program strukturálního přizpůsobení (Structural Adjustement Program). Do egyptského zákonodárství byly ukotveny prostřednictvím zákona 203, do privatizace bylo zahrnuto celkem 314 organizací veřejného sektoru.
Různé etapy privatizace v Egyptě: V letech 1993 až 1996 došlo k počáteční fázi, během níž vláda se slevou zcela nebo částečně privatizovala státní podniky a organizace. V roce 1997 zpomalily rychlost privatizace hospodářské krize v Asii i další okolnosti. Až v roce 2001 byl v ohromném rozsahu zcela zprivatizován vysoce ziskový cementárenský průmysl. Cílem privatizace se stala i odvětví jako zemědělství, reality, stavebnictví, farmaceutický průmysl a turistický ruch [3].
Mezi lety 2001 a 2004 se tempo sice zpomalilo; v roce 2004 byl však nový zrefomovaný kabinet pověřen vystupňováním privatizačního procesu. Byly privatizovány organizace mimo působnost zákona 203; nejmenší státem vlastněná banka, Bank of Alexandria, i prodejní oddělení Telecom Egypt byly privatizovány a významně zvýšily vládní příjmy z privatizace, zatímco Société Générale získala většinový podíl v Misr International Bank, kterou čáštečně vlastnil stát [4].
Pro privatizaci byl určen zejména bankovní sektor, i když proti tomu existoval značný odpor vzhledem k selektivním úvěrovým praktikám státní banky, která vršila účinné tržní bariéry pro vstup a blokovala příležitosti k podnikání[5].
Zákon 203 zakázal rozsáhlé privatizovaným společnostem masivní propouštění; reakcí na to bylo, že pracovníci byli vyhozeni ještě dříve, než k privatizaci došlo, i když k propuštění docházelo i v období po privatizaci [6]. Programy strukturálního přizpůsobení, jejichž autorem je MMF, nikdy neselžou v dosažení cíle, kterým je otevření trhů zahraničním společnostem, poskytnutí levné pracovní síly a snížení daní prostřednictvím snižování vládních výdajů.
V roce 2010 egyptská vláda oznámila, že budoucí privatizace budou muset s ohledem na nedostatek zájmu soukromých investorů počkat [7]. Zatímco privatizační plány v sektoru málo rozvinuté infrastruktury v podobě PPP (Public-Private Partnership) dosáhly pokročilého stádia. V současnosti se plánuje privatizace nemocnic, silnic, kanalizačních systémů a škol.
Vzhledem k zavádění strategií MMF a Světové banky zajistilo egyptské národní hospodářství naplnění základních potřeb pro méně svých občanů, což spolu s nedostatečným podílem na politickém procesu vedlo k prudkému nárůstu stávek a protestů, jež nakonec vyvrcholily v masových demonstracích, mnoha krveprolitím a svržení Mubarakovy diktatury. Egypt, jako vetšina arabského světa, se nachází na křižovatce. Transformace k demokracii lidu pro lid ještě stále čeká na své naplnění.
Čas pro činy nastal: Obama hovořil o poskytnuté pomoci s rychlými konkrétními výsledky, zatímco summit G8 prosazoval důležitost stability a rychlou politickou reformu. Je jasné, že důležitost toho, aby Egypt přijal nové úvěry od MMF, spočívá v tom, že Egypt má být zavázán k takovým termínům a podmínkám, které zajistí, že politické instituce a reformy budou v intencích neoliberální tržní politiky, a to ještě před tím, než se demokraticky zvolená vláda ujme své funkce.
Takzvaná navrhovaná pomoc je tedy pouhým pokračováním již existující politiky, která by nastala, i kdyby nedošlo ke svržení Mubarakovy diktatury. Vnitřní chaos v Egyptě silně snižil příjmy státu a přispěl k potřebě nových půjček od MMF a Světové banky. Navíc je výsledek výměny vlády považován za příznivěji z pohledu zemí G8 než zachování statu quo.
Obama tvrdil, že je důležité zabránit staré elitě Egypta, aby si pro sebe přivlastnila národní zdroje pro sebe [8], zatímco G8 zdůraznily boj proti korupci [9]. S novým vstupem MMF, Světové banky a úvěrů, tato stará elita nebude schopna vzdorovat zavádění neoliberálních opatření, a ve všech úvahách, jež se týkají požadavků a aspirací egyptského obyvatelstva se s ní nepočítá.
Frederik Andersson je švédský spisovatel, který se zaměřuje na politickou ekonomii.
Převzato z Global Research
Překlad: Clair
Foto: Hlavní budova MMF
Zdroje:
[1] DECLARATION OF THE G8 ON THE ARAB SPRING, G8 Summit of Deauville – May 26-27, 2011: http://www.g20-g8.com/g8-g20/g8/english/live/news/declaration-of-the-g8-on-the-arab-springs.1316.html
[2] Assistance to Egypt, Fact Sheet, Office of the Spokesman, Washington DC, May 19, 2011 : http://www.state.gov/r/pa/prs/ps/2011/05/163818.htm
[3] Privatization Status and Performance of Privatized Companies in Egypt, Dr Shahira Abdel Shahid, Version June 2002 p. 7: http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=312963
[4] Frederik Richter ”Finishing off law 1991/203 and beyond. The Egyptian privatization programme during 2005”, in Florian Kohstall (dir.), L’Egypte dans l’année 2005, CEDEJ, Le Caire, 2006: http://www.cedej-eg.org/spip.php?article133
[5] Ibid.
[6] Justice For All, The Struggle For Worker Rights In Egypt, A Report By The Solidarity Centre p. 17: http://www.solidaritycenter.org/files/pubs_egypt_wr.pdf
[7] Egypt’s Privatization Drive Shifts, Ashraf Khalil, JUNE 24, 2010, Wall Street Journal: http://online.wsj.com/article/SB10001424052748704911704575326421014544624.html
[8] Remarks by the President on the Middle East and North Africa, State Department, Washington, DC, May 19, 2011: http://www.whitehouse.gov/the-press-office/2011/05/19/remarks-president-middle-east-and-north-africa
[9] DECLARATION OF THE G8 ON THE ARAB SPRING
