Vítejte v Indii, Sáhibe Obamo




Listopad 09, 2010

http://pakpotpourri2.files.wordpress.com/2010/11/obama-in-india-2.jpg?w=940&h=198&crop=1Občas se dostat z washingtonského zlatého akvária může být užitečné i pro amerického prezidenta, obzvláště po nedávném volebním výprasku. Pro presidenta Baracka Obamu muselo být úlevou, když při své návštěvě Dillí viděl místo uprskaných amerických Republikánů smějící se indické představitele.

Indie je podle všech měřítek velmi důležitou zemí. Bylo tedy správné, když prezident pokračoval v dialogu mezi Washingtonem a Dillí, který započal už minulý prezident George W. Bush. Vypadá to, že Spojené státy a Indie po šedesáti letech nepřátelství a nedůvěry směřují ke vřelým vztahům a strategické spolupráci.

Milion nadaných Indů již ve Spojených státech žije, další ještě přijedou. Již nyní hrají důležitou roli při financování americké politiky.

Katalyzátorem pro americko-indické přátelské vztahy byly útoky z 11. září, které vyděsily USA a Indii takovým způsobem, že tyto země přistoupily k výhodnému spojenectví proti nepřátelům v muslimském světě. Svoji klíčovou roli však sehrálo i rostoucí ohrožení Čínou a pákistánský arsenál jaderných zbraní, který znepokojoval Izrael. Pro republikánské stratégy je nejpřirozenějším způsobem, jak zabránit rostoucí moci Číny, podpora jejího velkého rivala a protiváhy, Indie.

Indie je nyní poslední Klondike na zemi. Její ekonomika v hodnotě 1 070 bilionů dolarů, zbavena nesnesitelných vládních regulací, známých jako „licenční rádža“, roste ročně o více než 8 procent. Navzdory tomu, že Spojené státy mají tu nejhorší image na světě, v Indii jsou silně populární.

Američtí výrobci zbraní a dalších pokročilých výrobků slintají blahem při pomyšlení, že vstoupí na indický trh. Rychle se zvětšující ozbrojené síly Indie potřebují moderní vybavení, jež by nahradilo stárnoucí zbraňové systémy, které Indii dodal ještě Sovětský svaz. Americký vojensko-průmyslově-finanční komplex vytvářel velký tlak na Bushe, aby se před Indií stavěl do hezkého světla a snažil se otevřít dříve zapečetěné brány. Tento tlak se přenesl i na Obamu, který poslušně pokračoval v Bushově indické politice.

To vše je však třeba zasadit do jisté perspektivy. HDP 1,2 miliardy lidí v Indii je stále poloviční, než HDP Itálie. 40 % Indů přežívá dokonce i pod extrémně nízkou hranicí pro chudobu v zemi. Téměř polovina nemá doma kanalizaci. Dětská podvýživa i dětská práce nekontrolovaně bují. Nemravný indický kastovní systém odolává úsilí vlády o jeho vykořenění. Je to rasistický systém, který odsuzuje Indy s tmavší barvou kůže k životu v bídě a otroctví.

Ve stejné době, kdy západní média brojí proti zacházení se ženami ze strany Talibánu či Iránu, přední britský lékařský časopis oznámil, že je každý rok přibližně 40 000 indických žen upáleno zaživa svými příbuznými, kteří chtějí shrábnout jejich věna. Místní specialitou je vraždění děvčátek. Zdá se však, že na Západě to jen málokoho zajímá.

Indie je obr na hliněných nohou. Vysoký západní diplomat mi v nezdravém Dillí řekl, že polovina jeho personálu je neustále vážně nemocná. Indie je zamořena fatálními problémy se zdravím a  životním prostředím.

Indie, to jsou ve skutečnosti dva státy: na jedné straně asi stomilionová moderní, dynamická, high-tech urbanizovaná Indie, na druhé starobylá a nadčasová venkovská mateřská Indie s 1 miliardou a 100 miliony obyvatel. Tyto dvě Indie jsou často v konfliktu a vycházejí spolu velmi těžce. Příjem na hlavu je zde asi 1 050 dolarů, v roce 2010 vzrostl o 10 %. V konkurenční Číně je, naproti tomu, tento příjem trojnásobný – pokud tedy věříme statistice Pekingu.

Prezident Obama v Dillí prohlásil, a Čína z toho jistě neměla radost, že Indie by měla mít stálé křeslo v Radě bezpečnosti OSN. Indie se stává velmocí a zaslouží si místo mezi „velkými hochy“ tohoto světa. A stejně tak Německo, Japonsko, Turecko a Brazílie.

Indie (jejíž obyvatelé byli dlouho ostouzeni britskými rasistickými vtipy) je potěšena, že byla označena za rovnocenou s ostatními velmocemi. Skutečností je, že jaderně vyzbrojená Indie se sama velmi silně vnímá jako oblastní hegemon celého Indického oceánu od východní Afriky až po Austrálii.

Dohoda Bushovy vlády s Indií o posvěcení a pomoci indickým programům jaderných zbraní byla ve své době považována za chytrý tah. Vyděsila však zbytek světa, udělala z nešíření zbraní grotesku a rozlítila celý muslimský svět, který USA obvinil z pokrytectví za vyhrožování válkou Íránu pod inspekcemi OSN, zatímco jaderně laškuje s Indií, která odmítla všechny inspekce OSN.

Indičtí vůdcové nejsou hlupáci a nenechají se Washingtonem snadno zatlačit nebo zkorumpovat do silnějšího protičínského a protiíránského postoje – pokud to ovšem nebude Dillí vyhovovat. Indie potřebuje ropu z Perského zálivu ještě více než Spojené státy, a proto rozšiřuje své námořnictvo, aby si zajistila zásobovací cesty.

Dillí udržuje chladné, ale korektní vztahy s Pekingem, ale za chladnými úsměvy přes Himálaje narůstá rivalita kvůli Číňany okupovanému Tibetu, Indií ovládanému Ladakhu a Kašmíru, jejich dlouhé a špatně vyznačené himálajské hranici (další dárek od Britského impéria), strategické Barmě, a také jejich vzájemnému rostoucímu soupeření v jaderné a námořní oblasti.

Indie tvrdí, že se ji Čína s pomocí Pákistánu, Srí Lanky, Bangladéše a Barmy pokouší obklíčit. Tyto dvě asijské velmoci uvázly ve strategickém a konvenčním závodu ve zbrojení po celé jedno desetiletí. V roce 1999 jsem předpovídal, že by se tito dva obři mohli jednoho dne utkat kvůli svým sporným hranicím.

Indie se bude řídit svými vlastními strategickými a diplomatickými zájmy – které nejsou shodné se zájmy Spojených států. Dillí má dlouhou historii chytré diplomacie, která izolovala Pákistán, a udržela svět a OSN mimo palčivý problém Kašmíru, kde již zemřelo 40 000 až 80 000 Kašmírců v dlouhém boji o nezávislost proti indické nadvládě.

Spojené státy však nyní začínají být pomalu zatahovány do nebezpečného kašmírského sporu, který přivodil teroristické bombové útoky v Mombaji v roce 2008. Podívejme se například na trapné odhalení, že jeden z mužů zapletených do tohoto mombajského masakru pracoval pro americkou protidrogovou agenturu DEA.

Čím více Washington podporuje a vyzbrojuje Indii, tím více se budou zhoršovat jeho vztahy s Čínou. Také Japonsko v tichosti staví Indii proti Číně, čímž stupňuje hněv Pekingu.

USA by mohly být dokonce zataženy i do místního indicko-čínského konfliktu. Američtí diplomaté by tedy měli být opatrní, když se míchají do kalné, komplikované a těžko pochopitelné geopolitiky jižní a východní Asie.

Také by nás zajímalo, zda byl prezident Obama informován o rostoucím strategickém indickém arzenálu. Indie soustavně vyvíjí celou plejádu mezikontinentálních balistických raket dlouhého doletu, jež mohou nést jaderné hlavice, pod krytím kosmických nosičů.

Dillí má již dostatek raket středního doletu třídy Agni, aby udržela v šachu potenciálního nepřítele Čínu. Proč pak Dillí utrácí miliardy za vývoj mezikontinentálních balistických raket s údajným doletem 12 000 km, jejímiž cíli by mohly být pouze severní Amerika, Evropa nebo Austrálie?

Indie také vyvíjí jaderné ponorky a ponorky vyzbrojené řízenými jadernými střelami, jež mohou zasáhnout vzdálené cíle, a rovněž střely BrahMos, jejichž primární funkcí je útok na letadlové a velké válečné lodě. Pouze americké námořnictvo provozuje v Indickém oceánu tak velké lodě. Indie má také v úmyslu postavit více letadlových lodí, aby mohla demonstrovat svoji sílu.

Zdá se, že USA a Indie jsou odsouzeny stát se konkurenty o dodávky ropy ze Středního východu a střední Asie, i kvůli vlivu. Neexistuje žádná záruka, že dnešní líbánky mezi Dillí a Washingtonem budou trvalé. Velké mocnosti mají své zvláštní zájmy – a žádné stálé přátele nebo nepřátele.

Euforie kvůli nové americko-indické zamilovanosti by neměla zastřít náš úsudek o realitě jižní Asie, ani by nás neměla přimět věřit, že můžeme přimět Indii, aby se stala regionálním četníkem za americké zájmy.

A zatím Pákistánem, životně důležitým spojencem Washingtonu v neúspěšné afghánské válce, cloumá špatně skrývaný hněv nad Obamovými námluvámi s Dillí a jeho tvrzením, že Indie má hrát důležitou roli v Afghánistánu, který Pákistán považuje za svůj strategický dvorek.

Jižní Asie je minové pole. A po něm je třeba našlapovat velmi opatrně a po špičkách.

Převzato z Lew Rockwell

Překlad: Clair

Foto: zdroj

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments