Tak tu máme zase klasický spor o to, jestli občané, kteří mohou jinak volit, mohou i rozhodovat v referendu. Tentokrát ho odstartoval pretendent Drahoš, který se chce nechat zvolit v přímé volbě prezidentem a je tzv. proevropský, přitom ale referendum odmítá, ač právě jím bylo schváleno členství ČR v EU.
Standardní pozice tzv. demokratů je ta, že občan je plně kvalifikován vybírat zastupitele ve volbách, ale je zásadně diskvalifikován rozhodovat cokoliv konkrétního v referendu. Vnucuje se myšlenka, že podstatou tohoto konceptu je udržet legitimitu režimu jako demokratické a pacifikovat populaci zdáním podílu na moci za současného vyloučení občanů z rozhodování o čemkoliv. Je příznačné, že tuto pozici zaujímají především lidé, kteří jinak mají plná ústa osobní odpovědnosti, svobody a nadávek na státní paternalismus.
Moje pozice je přesně opačná: kdo je kvalifikován rozhodovat ve volbách, je kvalifikován rozhodovat i v referendu a okruh otázek rozhodnutelných v referendu není nijak omezen a nejsou z něj vyloučeny ani otázky týkající se tzv. bezpečnosti (členství v NATO, pobyt a působení cizích vojsk v ČR etc.).
A proč si to myslím? Mimo důvody etické a politické (lidé jsou s rovni, mají právo o sobě rozhodovat, většina nesmí být podřízena elitní menšině) i proto, že mezi volbami a referendem nevidím žádný zásadní rozdíl a oba rozdílné instituty existují jen z praktických důvodů, protože referenda se pro běžné řízení státu nehodí a mělo by se jimi šetřit, aby nedevalvovala.
Běžná praxe (a dobrá praxe, dlužno podotknout) je taková, že zatímco ve volbách se rozhoduje o politice obecně, v referendu se rozhoduje o konkrétní otázce. Stejně tak je ale možné, aby ve volbách kandidovala strana s programem o jediném bodu, zatímco v referendu může být ke schválení předložen celý program, třeba programové prohlášení vlády. Není to nic proti ničemu, volby i referendum jsou jen krajní případy obecného demokratického rozhodovacího procesu. Skutečný demokrat může trvat na tom, že s referendy je třeba šetřit, ale chce-li zůstat demokratem, nesmí referendum odmítat s tím, že občané jsou většinově nekvalifikovaní rozhodovat cokoliv konkrétního. To je elitářské, arogantní a popírá to zásadu rovnosti. A už vůbec nesmí dělat co, co je dnes tak běžné: odmítat referendum v případě, že by jeho výsledkem byl pravděpodobně pravý opak toho, co sám chce.
Celá věc má ale i čistě osobní rozměr: vadí mi, když mi někdo tvrdí, že musí rozhodovat za mě, protože nejsem dost svéprávný, rozumný a vzdělaný na to, abych rozhodoval sám za sebe, že on je lepší, než já. Přitom referenda jsou typicky o principiálních věcech, ne o technikáliích, kterým rozumí jen úzký okruh odborníků. Nemusím být schopný postavit jaderný reaktor, abych mohl kvalifikovaně říct, jestli podporuji, či odmítám jadernou energetiku. Nemusím znát do detailu komunitární právo, abych mohl kvalifikovaně říct, zda podporuji evropskou integraci, či preferuji národní stát. Nemusím vědět nic o taktice manévrového boje a mít za sebou kurz rangers, abych mohl kvalifikovaně posoudit, jestli chci, či nechci být součástí NATO. Nemusím být daňový poradce ani účetní, abych se mohl rozhodnout, zda dávám přednost danění práce, nebo kapitálu. Otázky, které referendu nepřísluší – a pokud vím, nikdo, nikdy a nikde je v referendu nepředložil ani o tom neuvažoval – jsou otázky technické, jako jak vysoká má být daňová sazba, jaké pušky koupit pro armádu, jaký typ reaktoru postavit, do které zákona implementovat tu kterou směrnici EU.
Převzato z blogu Tribun
11 komentáře
Je třeba respektovat několik zásad: 1/ kdo je způsobilý k účasti na volbách, je způsobilý k účasti v referendu; 2/ referenda by se měla týkat zásadních otázek, aby k nim chodil potřebný počet lidí. Měla by být vyhlašována k zásadním, nikoliv ale k technickým otázkám. Ty jsou ale až následné a jsou fakticky jen doplňkového charakteru. Tedy např. máme dávat více na zbrojení? Je nutné ale položit současně další otázku, na zbrojení za jakým účelem (např. na obranu naší země před invazí migrantů a před teroristy nebo na účast našich vojáků v zahraničních misích atd.). Technickou otázkou pak je, jaké zbraně k tomu či onomu účelu odborníci na vyzbrojování pak vyberou. 3/ referendum je prostředek, jak zvýšit podíl občanů na rozhodovacím procesu v období mezi volbami. Mělo by tedy být prostředkem doplňkovým k volbám, nikoliv náhražkou za vůli občanů projevenou ve volbách. O většině otázek by tedy lidé měli rozhodovat ve volbách podle volebních programů jednotlivých politických stran. Takto široce pojaté referendum nikdy být nemůže. Čili hlavním prostředkem vůle občanů jsou volby, doplňkovým pak referenda k jednotlivým otázkám.
To sú tí čiernoprdelníci,ktorí bojujú za právo dieťaťa na život už od počatia a potrat považujú za smrteľný hriech(vraždu) aj v prípade,že pôjde o následok znásilnenia alebo genetickými testami preukázaný fakt,že dieťa sa narodí poškodené.Tí čiernoprdelníci,ktorí zakazujú používanie antikoncepcie,včítane „beťár-gumy“.Beťár-gumu zakazujú aj v Afrike,kde by mohlo jej používanie obmedziť výskyt AIDS.Lebo život dáva Boh a len Boh si ho môže aj vziať.
No ako vyplýva z článku,neplatí to vždy.Neplatí to v prípade,ak kvalita života dieťaťa je neakceptovateľná,o čom nerozhodne dieťa alebo jeho rodičia,ale súd,lekári a Pápežská Akadémia pre život.A kvalita života dieťaťa ktoré sa narodí s ťažkou vývojovou poruchou alebo mentálnym poškodením je akceptovateľná?
Kto v dejinách uplatňoval tento prístup k deťom?Pokiaľ viem,tak to boli Sparťania v antickom Grécku a Hitler.
Aby bolo jasné! Ja som proti potratom.Ale proti takým,ktorými dievčatá a ženy riešia následok svojej nezodpovednosti a ľahkomyselnosti.
říkat tyranii demokracie – to je taky pěkně zvrhlé a hodně slaboduché. ..)
Referendum by mělo být fundamentem té, „demokraty“ tak omílané, vlády lidu. O věcech tzv. strategického významu, tj. takových, které mohou zásadním způsobem na dlouhou dobu ovlivnit směřování a život společnosti, by se vždy mělo hlasovat v referendu, aby byla vykolíkovaná cesta a stanoveny mantinely, po které a mezi nimiž se budou teprve smět pohybovat tzv. demokraticky volení zástupci suveréna, tedy lidu. Je neuvěřitelné, že někteří samozvaní elitáři, jako např. drahouš p. Drahoš, to vidí přesně opačně – lidé mají rozhodovat jen o podružnostech, o zásadních věcech jen tací jako on. Přitom by chtěl být vším lidem zvolen za prezidentistu – čili sám sebe pokládá za elitáře a zároveň za podružnost. A takový magor byl předsedou AV…., to o něčem vypovídá.
Vo V.Británii zomiera chlapec.Trpí chorobou,ktorá sa nemusí zhoršovať,no je pravdepodobné,že sa zhoršovať bude.Rodičia sa dozvedeli,že v USA je možná experimentálna liečba a zhromaždili na ňu finančné prostriedky zo zbierky.Britskí lekári a sudcovia však boli iného názoru.Ďalej sa mi o tomto prípade hnusí
písať,prečítajte si ho sami.Len ešte pripomeniem odpornú rolu ktorú v tomto prípade zohral Vatikán a jeho hlava – likvidátor kresťanstva pápež František.Keď sa na tento prípad pozriete ako na predzvesť toho akú budúcnosť pre našich potomkov pripravujú tzv európske elity a ich ľudskoprávni poskokovia v jednotlivých štátoch Európy,tak slušnému človeku sa z toho musí obrátiť žalúdok.
Chlapec musí byť „utratený“,lebo kvalita jeho života je už neakceptovateľná.Tak rozhodli britskí lekári,britskí sudcovia,európsky súd pre ľudské práva aj Pápežská Akadémia za život.
http://www.hlavnespravy.sk/nepredstavitelna-bolest-rodicov-europa-ktora-zabija-svoje-deti-europsky-sud-pre-ludske-prava-rozhodol-nekompromisne-maly-charlie-musi-umriet-zarazajuca-reakcia-papezskej-akademie-za-zivot/1053706
Mnohí mi odpíšu,že preháňam,keď dám tento prípad do súvislosti s tým,na čo upozornila p. Irena v príspevku o FF v K.Varoch.Nuž áno.Vidím v tom súvislosť.Lebo aj toto je prípad,keď sa zvrhlosť stáva postupne normou.
Nemusím technokraty ale nemám vůbec nic proti technikům kterých si naopak vážím. Mají své místo.
Jak s cnemem mnohdy nesouhlasím, tentokrát napsal „slova do pranice“.
Leckdy to tak je – byť nemuselo by – a občas (často, někdy, …- lze dosadit dle osobního názoru) to i bývá, bylo či je i trochu jinak, a někdy i „dost hodně“ jinak…
Jde mj. o vztah lidí k MOCI jako takové, moci nad osudy jiných lidí.
A tady bych prosím ale nepaušalizoval – málo co je v lidském konání „předem“ „dané“.
Tribune kde prosím berete názor, že „s referendy se musí šetřit aby nedevalvovala“??
Podle mne právě toto je pitomost – kde vzít nějakou „hranici nedevalvace“ (omlouvám se za patvar)??
A mimochodem i netypické otázky mohou být občas obsahem referenda – záležet by mělo jen na občanech samotných.
Po mém soudu naopak jen zkušenost s výsledky vč. poznání, že „někdy jeden člověk může rozhodnout lépe“ by také měli lidé brát v potaz.
Všelékem není nepochybně nic.
„Všeléku“ se může trochu jen podobat SOUBOR prakticky, proveditelně a občanem aktivně využívaných opatření – za předpokladu existence funkční a fungující zpětné vazby – tedy možnosti okamžitého odvolání zodpovědného a vyvození důsledků – zejména v politice. Nápravou ale věcně trest není.
Z toho titulu nesměle tvrdím, že dokud nebudeme mít smysluplné a funkční referendum a odvolatelnost politiků budeme mít jen poblitiky, a ani náhodou nebudeme mít „demokracii“. A nebývá obvykle NIC HORŠÍHO (zejm. v dlouhodobém, delším výhledu) nežli ATRAPA chtěného.
Ačkoli se obávám, že je čím dále víc zřejmé, že kdo ví co lidé krom všeobecného masového konzumování „tehdá“ chtěli… Zodpovědnost za své konání, vyvozování důsledků a náprava to asi v masovém měřítku byly jen deklarativně, neadresně a neosobně.
Za mne tedy: není dem. voleb bez referend.
Nedá mi,aby som znova nepripomenul častým používaním už otrepané klišé,že
„ak by voľby mohli niečo zmeniť,už dávno by ich zrušili“.
jim je jedno, že jimi pohrdáte, jim stačí, že jim sloužíte ( slušnost a poctivost k systému se stává taky jedovatou krví) a máte strach cokoli změnit. ..)
Prosím, neposuzujte mne podle hrubek v předchozím příspěvku:)
Podle mne je velmi prosté, až triviální. Demokracie je z definice vláda lidu a nic víc. Neexistuje nic jako demokracie s příchutí, např. liberální, socialistická, zastupitelská … Mirou demokracie je prostá míra shody vůle lidu s prováděnými kroky, bez ohledu na to, jak jí bylo dosaženo (referenda, osvícený absolutista…). Demokracie není primárně frma vlády, ale její obsah, generující stav společnosti, která s ní souhlasí. Současně není nikde zaručeno, že taková rozhodunutí, jsou lepší, než ta, jdoucí proti názoru lidu. Je pouze zaručeno, že systém bude podporovat maximální množství lidí.
Svoboda volit zástupce, nemá s vlastní demokracií mnoho společného. Volili se i králové a papežové. V demokracii je to může pouze technické opatření, které alespoň částečně „demokratizuje“ rozhodnutí, která by nebylo možné v potřebném čase a podrobnostech přijmout, demokraticky korigované až zpětnou vazbou.
Tvrzení dnešní elity: zvolte nás a pak vládneme my, je jen modifikovaná podoba totality. Oni totiž obsadí včechny základní myšlenkové směry koupenými lidmi, nekomformní kandidáty potlačí, a proto nakon vždy zvolíte člověka z vládnoucí oligarchie.
To, že součané vládnoutí probíhá bez vraždění a hrubého násilí odpůrců v relativním blahobitu je dáno tím, že současná vládnoucí elita byla chytřejší, než ty předcházející a snažila se neprohlubovat nenávist k sobě samé. Jak to bude dál, je ale otázka.
smrtelně jedovatý systém nezmění ani volby, či referendum, na očistu ( i sebe sama ) je třeba úplně jiného úsilí a obětí. ..)