Vratimovský seminář: Evropa se mění. Bohužel k horšímu

Re hudryper

Už za komančů, když jsem byl na vojně, tak se říkalo, že ten méně rozvinutý SSSR by atomovou válku přežil mnohem lépe než technicky rozvinuté USA. Sice na nižší úrovni, ale přežil.
Poslední dobou si to uvědomuji čím dál víc, jak je ta naše dokonale rozvinutá západní společnost zoufale zranitelná. Ještě přede 100 lety, ještě i po 2. světové válce, bylo hospodářství, ekonomika i celá společnost sice méně rozvinutá, ale o to více stabilnější a odolná. Tedy přirozeně životaschopná!
Jistě – investice do složitosti a technickéa technologické objevy v poválečných letech a inovace přinesly naprosto jinou úroveň života. Vše má ale svoji mez a vždy je něco za něco.
Při překročení jisté meze již další snaha o zdokonalování každé složité společnosti čím dál tím méně efektivní a ve své podstatě nakonec kontraproduktivní – viz „Kolapsy složitých společností“. Ono to ale platí naprosto obecně – od dokonalosti zvládnutí cizího jazyka až po snahu mít dokonale uklizenou domácnost.
Navíc se stupněm složitosti se prudce zvyšuje zranitelnost jakéhokoliv systému.
A s novými technologiemi se stáváme obětí klasické „technologické pasti“, kdy si sice pomůžeme, ale v ten moment se stáváme na věci závislými a návrat není možný.
Dnes tedy máme plné obchody zboží – ale to je opravdu jen to zboží v regálech. Víc toho není – tedy je – někde na cestě, nebo někde jinde.
To stejné s léky v lékárnách .
Skoro vše se vyrábí někde v Číně a vozí se to sem a jednu skladovou žehličku nabízí deset internetových obchodů.
Vše je na elektriku – vypnete proud a nesvítíte, neteče voda, nejezdí výtahy, někde nejdou ani odpady, nenatantujete benzin a zavolat si můžete na souseda z okna. – a za pár dnů jsou města neobyvatelná.
Neumím si představit takový „obyčejný“ výpadek proudu třeba v Dubaji.