Překlad Janika, převzato odtud.
Víte, co mě deprimuje ze všeho nejvíc?
Morální barbarství rozšířené u velké části našeho národa. Tisíce mrtvých žen, starých lidí, dětí… Stovky brutálně umučených v zajetí… Zničené vesnice a města…
Kdyby alespoň jeden takzvaný ukrajinský intelektuál vyjádřil alespoň formální politování nad masovými vraždami civilistů v Donbasu. Kdyby alespoň jedna haličská žena zvolala: CO TO DĚLÁME! VŽDYŤ TAM JSOU ŽIVÍ LIDÉ! LIDÉ, JAKO MY! PROČ JSME TAM ŠLI? PROČ TAM ZABÍJÍME DĚTI?!!!
Ne! Ani jedna nevykřikla, ani jedna neplakala. Žádné slitování, žádný soucit, žádná lítost… Jen škodolibá radost a uspokojení nad utrpením a smrtí druhých.
Nářek a bědování je slyšet jen nad ubohými bojovníky ATO, které lídři Majdanu poslali zabíjet lidi se špatnými zbraněmi a idiotskými veliteli.
A toto mě napadlo…
Celá tato morálně zdivočelá Ukrajina zplodila strašlivé ZLO. A blázen je ten, kdo si myslí, že zlo zůstane v Donbasu, že se nebude pohybovat tam, kde bylo zrozeno v kolektivním rituálu šíleného davu..
Tomuto zlu je nyní málo místa na Donbasu, jeho chuť k jídlu je příliš velká, a co je nejdůležitější, je mu jedno, koho pohltí, jestli starce, ženy či děti. Ten, kdo doufá, že toto zlo je pro-ukrajinské a své nebude požírat, je hlupák. U zla neexistují „svoji“. I ti, co ho přivedli na svět, jsou pro něho cizí. A toto zlo zahyne, teprve až sežere maso a krev těch, kdo ho stále přiživují.
Není divu, že křesťanství přišlo s pokáním… To zbavuje lidskou duši zlé síly. Ale pochybuji, že majdanská Ukrajina, přes její sklon k křesťanským rituálům, je schopna pokání… A to znamená, že zlo nezmizí, dokud nepožere samo sebe…
A potom přijde vykoupení…
Převzato z ostrova Janiky
Petici proti válce můžete podepsat zde
46 komentáře