Vzpomínka na budoucnost

Andrej Martjanov je odborník na ruskou vojenskou a námořní problematiku. Narodil se v roce 1963 v Baku v SSSR. Vystudoval Kirovskou námořní akademii Rudého praporu a do roku 1990 sloužil jako důstojník na lodích a ve štábní funkci sovětské pobřežní stráže. Účastnil se událostí na Kavkaze, které vedly k rozpadu Sovětského svazu. V polovině 90. let se přestěhoval do Spojených států, kde v současnosti pracuje jako ředitel laboratoře v komerční letecké firmě. Často přispívá na blog amerického Námořního institutu. Je autorem těchto knih:

• Losing Military Supremacy
• The (Real) Revolution in Military Affairs

Termín „hegemonie“ je v současné době velice důležitý, proto nabízím rychlé zamyšlení. Dnes při procházení médií – nebudu uvádět odkazy, dají se snadno najít – neustále narážím na definici Spojených států jako hegemona. Hegemon sem, hegemon tam, a to vše se používá pouze v souvislosti s tím, co udělá Fed, jak se včera vyspal Mnuchin a jaký je stav bank. Myslím, že při použití finančního voodoo, které je v anglosférických médiích prezentováno jako „věda“, a jeho iterací například v Rusku mezi takzvanými ruskými liberálními kruhy s příslušnými médii, jako je Kommersant z RBC, je člověk doslova nucen věřit, že USA jsou hegemonem, protože americký dolar je světovou rezervní měnou a vše z něj plyne. To je absurdní a naprosto nekompetentní názor, protože obecná definice hegemonie tyto předpoklady ani v nejmenším nepodporuje. V reálném světě je fakt, že je americký dolar (zatím) světovou rezervní měnou, pouze výhoda, a to ještě zhoubná, pro USA. Ale hegemonie je něco úplně jiného: V rámci určité skupiny se vykonává kontrola jedné země, organizace atd. nad ostatními zeměmi.

Moje poslední kniha, moje předchozí kniha i moje třetí kniha, kterou právě píšu, jsou věnovány dekonstrukci mýtu o tom, že Spojené státy jsou skutečným hegemonem. Termín „kontrola“ je velmi vágní pojem, dokud nezačneme specifikovat prvky této kontroly. A zde vzniká tento drobný problém. Nelze definovat „kontrolu“ pouze podle finanční bilance, protože skutečná hegemonie je reálně postavena na – já vím, já vím, jsem takový nudný – hmatatelné věci. Už léta popisuji skutečné prediktory, z nichž drtivá většina vychází z reálné ekonomiky a z reálných schopností. Připomeňme si to, co platila pro hegemona před více než čtyřmi lety:

1. Vlastní a provozuje mezinárodní bankovní systém;
2. Kontroluje všechny tvrdé měny;
3. Je hlavním světovým zákazníkem;
4. Dodává většinu světového hotového zboží;
5. Dominuje mezinárodním kapitálovým trhům;
6. V mnoha společnostech má významné morální vedení;
7. Je schopen masivní vojenské intervence;
8. Kontroluje námořní cesty;
9. Provádí nejpokročilejší technický výzkum a vývoj;
10. Řídí špičkové technické vzdělávání;
11. Dominuje v přístupu do vesmíru;
12. Dominuje leteckému a kosmickému průmyslu;
13. Má dominantní postavení v mezinárodních komunikacích;
14. Má dominantní postavení v technologicky vyspělém zbrojním průmyslu.

Z těchto 14 bodů je celkem 11, tj. 78,6 %, přímo spojeno s velmi seriózní výrobou nebo, řečeno moderním žargonem, „reálnou ekonomikou“. Odmyslíme-li teorii o „výrazném morálním vůdcovství“ (blud stále propagovaný v Huntingtonem založeným časopisem Foreign Policy) a bod o kontrole všech tvrdých měn, zvýší se tento podíl na 11 z 12, tedy zhruba na 92 %. To je to, co dělá vojenskou velmoc. Ani tento seznam však stále není neúplný.

Skutečná hegemonie bez vojenské hegemonie není obecně nic jiného než cvičení v píáru a sebeklamu. Obecně platí, že hegemonie bez reálné schopnosti dokázat pomocí mocenského prosazení pořádek, který chce hegemon nastolit, není hegemonií. Tato vojenská hegemonie je založena na skutečné ekonomice, nikoli na burze cenných papírů nebo futures či jiných papírcích vydaných nějakou bankou. No, hádejte, na čem byla americká hegemonie založena – na dvou mýtech: na údajné vojenské síle charakteristické pro hegemona a na mýtu o ekonomice USA založené na ocenění finančních trhů. Jakmile byly tyto dva mýty odstraněny, následoval kolaps. Důvěřivě, až do nejhlubších zákoutích mysli, mnozí věřili především těmto dvěma mýtům. Teď už ne, protože důvěra byla narušena. Už nefunguje, někde už neexistuje a jinde jí dochází dech, a to opravdu rychle.

Důvod je jasný: Spojené státy nemohou prosadit systém Bretton Woods, petrodolar, eurodolar nebo jakékoliv jiné simulákrum, které se běžně používá k popisu Pax Americana. K prosazení těchto model je třeba skutečných výkonů, zejména vojenských a technologických. A to USA nedokážou a už ani neumí. Stálo to úsilí a čas „vysvětlit“ nebo zprostředkovat tuto jednoduchou pravdu lidem. Ti stejně jako většina tzv. „investorů“ řeší fiktivní finanční trhy. Ale nerozumějí ničemu, co se týče skutečného vedení války, fungování armády, fungování reálné ekonomiky založené na hmatatelných věcech, od výzkumu a vývoje až po průmyslovou výrobu. Prostě nechápou!

Není divu, že starý dobrý Henry Kissinger skončil ve správní radě podvodné společnosti Theranos nebo že Boeing měl ve správní radě lidi, jako je Nikki Haileyová, kteří mají k letectví stejný vztah jako já k divadlu Kabuki. Navíc samozřejmě nelze nepřetržitě prohrávat války proti slabému nepříteli. Pochybnosti, to je jako pomalu metastázující rakovina. Jakmile začne a není odhalena, rozšíří se a pacienta zabije. Přesně to se nyní děje: Vidíme, jak se pochybnosti realizují na úrovni široké populace. Část z ní je dobře zajištěná a jsou to „investoři“, kteří jsou zcela ztraceni se svými většinou virtuálními „papíry“. O tento šrot bude mít v příštích měsících zájem jen málokdo.

Zdroj: Blog Andreje Martjanova, příspěvek ZDE.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!