Xenofobie pro lepší lidi

 Stanislav Blaha Ústavní soud obětoval na oltář rusofobie celou stavbu pečlivě budovaného antidiskriminačního zákonodárství.


Ústavní soud vynesl rozsudek, kterým zesměšnil svou autoritu a tak poškodil již tak hodně pošramocené jméno České republiky. Jde o vážnou věc, proto se na celou záležitost podívejme podrobněji.

„S platností od 24. 3. 2014 neubytováváme občany Ruské federace. Důvodem je anexe Krymu. Služby našeho hotelu mohou využít pouze ti občané RF, kteří se podepíší pod prohlášení, ve kterém vyjádří svůj nesouhlas s okupací Krymu, který odporuje všem normám, které by měly platit v 21. století. Váš hotel Brioni Boutique“.

Toto oznámení na svůj hotel Brioni vyvěsil ostravský podnikatel Tomáš Krčmář. Oznámení bylo psáno česky i anglicky, stejný text byl uveřejněn na internetových stránkách hotelu.

Provozovatel Hotelu Brioni za toto chování obdržel od České obchodní inspekce pokutu 50 tisíc Kč, se zdůvodněním, že se jedná o diskriminační chování. Poté od tohoto chování ustoupil a odvolal se. Po několika dalších odvoláních (a více než pěti letech) celou věc pravomocně uzavřel Ústavní soud, který svým rozhodnutím ze 17. dubna 2019 (krátká verze ZDE, dlouhá včetně chronologie případu a disentního stanoviska ústavního soudce Ludvíka Davida ZDE) zrušil finální rozsudek Nejvyššího správního soudu a dal za pravdu podnikateli Krčmářovi. Jeho právníci v kauze argumentovali především svobodou projevu.

Vynecháme-li obecné řeči o odlišnosti lidí, pluralitě názorů a svobodě podnikání, můžeme argumentaci ústavního soudce Vojtěcha Šimíčka, který je podepsán pod rozhodnutím Ústavního soudu, shrnout do těchto devíti bodů:

  1. Státní příslušnost není zakázaný diskriminační důvod (s výjimkou odlišného zacházení s občany z jiných členských států EU)
  2. Podnikatelská činnost by měla jeho provozovatele skutečně i bavit a dělat mu radost
  3. Podnikatel má právo projevovat své politické názory
  4. Diskriminace nebyla svévolná či dokonce iracionální
  5. Diskriminace nebyla motivována nenávistnými důvody
  6. Diskriminace byla avizována dopředu
  7. Diskriminovaný zákazník neměl v tomto případě problém si najít alternativu
  8. Důvodem diskriminace byl odpor vůči protiprávnímu chování státu, z nějž pocházel zákazník
  9. K podnikatelem uváděnému důvodu diskriminace se negativně vymezila oficiální zahraniční politika ČR i EU

Pojďme tyto argumenty probrat podrobněji, protože vytvořily nebezpečný právní precedent.

1. Státní příslušnost není zakázaný diskriminační důvod

Národnost, na rozdíl od úředně ověřené státní příslušnosti s právními důsledky, je subjektivní kategorie, příkladem mohou být čeští obrozenci pocházející z německých rodin, kteří se jako Češi, Moravané či Slezané deklarovali až v dospělém věku. V mnoha zemích nerozlišují mezi státní příslušností a národností, takže by jen velmi těžko chápali, že v České republice občana Ruské federace, Spojených států, Izraele či Jižní Afriky nediskriminuje totéž chování, které diskriminuje Rusa, Siouxe, Žida, Araba nebo příslušníka kmene Zulu. Hoteliér provedl zcela jednoznačný diskriminační akt, který nebyl vázaný na nějaké morální (křesťan versus gay) či rasové motivy (bílý Čech versus Rom). Argument porušuje nikoliv literu, ale ducha zákona. Host nese apriorní kolektivní vinu za politická rozhodnutí své státní reprezentace stejným způsobem, jako kdyby se narodil do určité kulturní nebo národní komunity. Příště ubytují jiné hotely například občany USA jen tehdy, pokud písemně potvrdí nesouhlas s bombardováním Vietnamu napalmem v letech 1963-73.

2. Podnikatelská činnost by měla jeho provozovatele skutečně i bavit a dělat mu radost

To je opravdu podivuhodná argumentace, protože podnikatel se „bavil“ na cizí úkor a navíc ke své vlastní škodě. Většina podnikatelů poskytuje své služby široké klientele s odlišnými zvyky, chováním a politickými názory. Součástí jejich profesionality by mělo být, že ke svým zákazníkům přistupují bez předsudků, že se je snaží pochopit a vyjít jim vstříc. Každý podnikatel má také spoustu možností, jak dát nekonfliktním způsobem najevo, jaký typ klientely preferuje. Způsob, který zvolil Tomáš Krčmář, vedl jen k tomu, že mu radost z podnikání zkazila nejprve dle mého názoru oprávněná pokuta od ČOI a později vleklé soudní spory.

3. Podnikatel má právo projevovat své politické názory

Podnikatelům jako občanům toto právo nikdo neupírá, někteří ho dokonce realizují v politických stranách, parlamentu, vládě a zastupitelstvech všech úrovní. Podle mého názoru by ukrajinská vlajka nad vchodem a zveřejnění politických názorů hoteliéra na webových stránkách a propagačních materiálech hotelu dokonale odradila všechny občany Ruské federace, kteří souhlasí s anexí Krymu. Problém tohoto zdůvodnění je spíše v historické rovině, viz příklad podnikání náboženských a kulturních minorit (Židé, Číňané) v historicky křesťanské Evropě. Kdyby postupovali jako toto zdůvodnění, tak bychom ještě dnes ekonomicky žili v době kamenné. Hospodský Palivec ve Švejkovi měl víc rozumu než ÚS, který nerozlišuje mezi podnikatelem-občanem a podnikatelským právním subjektem se závazky plynoucími skrze IČO.

4. Diskriminace nebyla svévolná či dokonce iracionální

V tomto bodě si ústavní soudce Šimíček odporuje. V jednom odstavci píše, že se jednalo o emocionální reakci hoteliéra s ukrajinskými kořeny a v druhém tvrdí, že se nejednalo o svévolné a iracionální chování. Převezměme nyní na chvíli argumentaci českých rusofobů, tedy že v Rusku je diktátorský režim a Rusko je agresorem, který vede válku proti Ukrajině. A teď si teoreticky představme ruského občana, který je v opozici k tomuto režimu, proti této válce a proti anexi Krymu. Už jenom fakt, že byl po 24. 3. 2014 ubytován v ostravském hotelu Brioni, jej a jeho rodinu přivádí v jeho vlasti do velmi prekérní situace. Způsob, který zvolil Tomáš Krčmář, by v takovém případě vedl k plošné diskriminaci občanů Ruské federace, a jedinou klientelou z Ruska, kterou si v takovém případě dovedu představit, jsou agenti FSB s příkazem k provedení nějakého aktivního opatření. Soudce David ve svém disentu správně upozorňuje na to, že tento rozsudek představuje i reciproční nebezpečí pro české občany při výjezdech do „nepřátelských“ zemí. Například představa, že před ubytováním v čínském hotelu bude muset podepisovat prohlášení o „jediné Číně“, jistě nikoho příliš nadšením nenaplňuje. Soudce Šimíček nás jako české občany zatáhl do studené války s Ruskem, vřelé díky.

5. Diskriminace nebyla motivována nenávistnými důvody

Irelevantní argument v politické argumentaci, kterou prohlášení věcně obsahovalo. Jednak nelze prokázat absenci čehokoliv, jednak do hlavy panu hoteliérovi nikdo nevidí. Co když ho motivovala nenávist k diskriminačnímu zákonodárství a on se je tímto způsobem rozhodl zničit? Pokud ano, zaznamenal velký úspěch. Takže ústavní soudce Šimíček bona fide kryl případnou nenávistnou akci, protože čin hoteliéra byl zjevně nepřátelský a diskriminační vůči občanům určité země. Právě kvůli tomu jej pokutovala ČOI.

6. Diskriminace byla avizována dopředu

Jaký je rozdíl v tom, jestli je někdo na svoji diskriminaci upozorněn nápisem na dveřích, nebo až na recepci hotelu? Teoreticky možná ano, prakticky je to prašť jako uhoď. ÚS se stal směšným, protože de facto podporuje diskriminaci a tím jde proti ústavě. Logický krok by mělo být kárné řízení podané na soudce Šimíčka a zákaz soudcovské činnosti.

7. Diskriminovaný zákazník neměl v tomto případě problém si najít alternativu

Z hlediska práva je to hrozný argument, protože ruší právní argumentaci v její podstatě a nahrazuje ji ad hoc daným a zcela účelovým zdůvodněním. Soudce ÚS zrušil soudnictví ve své podstatě a nahradil jej hádáním trhovců. Tak to proveďme v jeho duchu, ale opačně. Ostrava je sice velké město se spoustou hotelů, ale pokud zahraniční host přijede pozdě večer, nebo nedejbože v době, kdy v Ostravě probíhá mistrovství světa v hokeji nebo rockový festival, tak si jistě dovedete představit, že reálná alternativa nebude mít volná místa.

8. Důvodem diskriminace byl odpor vůči protiprávnímu chování státu, z nějž pocházel zákazník

Toto je sporný argument z jednoduchého důvodu. Jediný, kdo může prohlásit anexi Krymu za globálně protiprávní, je RB OSN. Jenže Rusové hlasovali proti. Ale RB OSN už dávno předtím vynulovaly USA nelegální druhou válkou v Iráku vedenou bez souhlasu rady. A od té doby se zabírají cizí území a vedou lokální války jak na běžícím pásu. Takže příště čeká podpis hosty z Izraele, a ten bude dokonce právně zdůvodněný. Izrael drží území syrských Golan zcela protiprávně, viz jednohlasnou rezoluci RB OSN (tedy včetně USA) č. 497/1981. Myslel jsem si, že i ústavní soudci už vědí, že pochybné prostředky zpravidla negují účel. Kdyby pan Krčmář chvíli přemýšlel, jistě by našel spoustu férovějších prostředků, jak projevit svůj odpor vůči anexi Krymu, viz bod 3.

9. K podnikatelem uváděnému důvodu diskriminace se negativně vymezila oficiální zahraniční politika ČR i EU

Toto je ďábelský argument, který může spustit řetězovou reakci, viz předešlý bod. Právní řád není proměnlivá, a dnes i hodně prolhaná zahraniční politika jednotlivých vlád. Taky vidíte ty protáhlé obličeje izraelských občanů, které hoteliéři či prodavači kebabu nutí, aby před poskytnutím služby podepsali nesouhlas s nezákonnou okupací Západního břehu a Golan a blokádou Gazy? V tomto případě Ústavní soud vypustil džina z láhve.

Závěrem

  • Jako laik hodnotím zdůvodnění nálezu Ústavního soudu v kauze hotelu Brioni jako právní paskvil a důkaz nízké odborné a intelektuální úrovně některých soudců ÚS.
  • Nejvyšší správní soud vyložil antidiskrimační právo bez ohýbání a kroucení paragrafů, přesně tak, jak bylo míněno.
  • Politicky motivované rozhodnutí Ústavního soudu hledá odůvodnění proti jasně diskriminační praxi v jiné oblasti (svoboda projevu), což znamená konec předvídatelnosti soudních verdiktů ÚS.
  • Ústavní soudce Šimíček se vůbec nepokusil vypořádat s argumentací ČOI a správních soudů a svým nálezem se postavil jak proti názorům odborné veřejnosti, tak proti zdravému rozumu. Ústavní soud tímto rozhodnutím zasadil výklad reality do jiného kontextu. Takto stupidní argumentací lze zdůvodnit cokoli. Hospodský Palivec měl jasno, argumentace Galénem je mimo skutkovou podstatu.
  • Soudcovská autorita Vojtěcha Šimíčka vzala za své a on, případně předseda ÚS by z tohoto právního paskvilu měli vyvodit osobní důsledky a soudce Šimíček by měl být zbaven rozhodování v kauzách do doby, než mu vyprší jeho desetileté období v ÚS.
  • Pro celou kauzu je typické, že i z míst, ze kterých bych čekal podporu či jásání nad tímto nálezem, se ozývá buď ticho, nebo neskrývané rozpaky.
  • Ústavní soud obětoval na oltář rusofobie celou stavbu pečlivě budovaného antidiskriminačního zákonodárství.
  • Po kauze „placené bezplatné zdravotní péče“, je to další skvrna na pověsti Ústavního soudu.
  • Bohužel jediným způsobem, jak „zneplatnit“ toto rozhodnutí, je „vzpoura zákazníků“. Aby totiž důsledně bojkotovali všechny podnikatele, kteří se pokusí v rozporu s ústavou, obecnými zákony, dobrými mravy a základní podnikatelskou etikou diskriminovat kteroukoli skupinu svých klientů.

Více k tématu:
SCHNEIDER: Jak se z Ústavního soudu stalo Divadlo Spejbla a Hurvínka
O jednom nečekaném šoku
Co se stalo a co se může stát – několik poznámek k nálezu Ústavního soudu ČR II.ÚS 3212/18
PRÁVO: Kauza Hotel Brioni aneb Máme svobodu souhlasit
PRÁVO: Meze rozumné diskriminace
JUSTICE: „A mně se chce něco říct…“


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 700 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Související články:

Napsáno pro e-republika.cz

Přejít do diskuze k článku 9 komentářů