Zase nás oblaží američtí mloci

Od 27. května do 30.května, tedy celé tři dny, budeme mít možnost vítat na našich silnicích americké mloky v khaki uniformách, přesunujících se ze svých základen v Německu přes naše území do Pobaltí, kde se účastní manévrů Saber Strike čili Úder šavlí. Američtí mloci si tím trochu zajíždějí, ale není to tak úplně beze smyslu, protože právě na českém území se k nim – jak se kulantně vyjádřil náš herec a ministr národní obrany Stropnický – připojí česká technika. I slaboduší ovšem chápou, že ona česká technika nepojede sama, ale budou ji obsluhovat čeští vojáci, kteří ji ve společné koloně s mloky dopraví až do Pobaltí, k hranicím Ruské federace, odkud budou společně s mloky ukazovat směrem k ruskému lidu své svaly. Podle úsloví, že kdo s vlky žije, ten s vlky vyje, dojde tedy v Pobaltí poprvé k našemu společnému vystoupení a spojení s armádou, která svým nutkáním rozlézat se do všech koutů zeměkoule dalece překonává představu, kterou o expanzivnosti měl náš slavný spisovatel Karel Čapek, když s úmyslem zobrazit ji v co nejodpudivější formě sepisoval svoji knihu Válka s mloky.

Ale nám to nevadí, nevadí to ani vládě, která naši účast v Úderu šavlí schválila, jedeme se supermloky a jsme už od nich skoro k nerozeznání. Jedeme s nimi vesele i s chutí a s veškerým klidem i proti Karlu Čapkovi, proti Husovi i proti Masarykovi, proti všemu zplesnivělému humanismu a demokracii. Vždyť jsou-li tihle supermloci usazeni v základnách po celém světě, sedíme tam s nimi vlastně už dnes tak trošku i my. Tak trošku jsme s nimi ve 179 základnách v Německu, ve 109 základnách v Japonsku, v 85 základnách v Jižní Koreji, a celkově jsme s nimi i v dalších tisících, přesně nespočitatelných (a proto asi nezveřejněných) základnách v 74 zemích světa.

No řekněte, není to nádherný, povznášející pocit?