Život a smrt kapitalismu, část čtvrtá: Dokáží ultraglobalisté vnutit světu Nový světový řád? 1/2

 

Obrázek: Vasilij Prochanov – Simmetrion („Симметрион“)

Masy lidí a, jak vidíme na příkladu Francise Fukuyamy, také značná část obsluhy světových elit si představovaly, že po roce 1991 nastoupila doba liberální blaženosti. Mysleli si to, a přitom nepochopili očividné, a to, že je to jen odklad, spojený s rozkrádáním socialistického tábora (30 % hrubého světového produktu na konci 80. let), jen proto, že nemysleli hlavou – tu jim „odkousla“ propaganda. Avšak v roce 2008 „blažené křeče“ skončily, odkousnutá hlava úplně odpadla, orgasmus „modlící se kudlanky“ skončil a začaly těžké krizové dny (narážka na konec předchozí části). Kromě toho, soudě podle koronaviru a počínajícího klimatického běsnění, samice „kudlanky nábožné“ snesla vajíčka a začala žrát ještě teplou mrtvolu samce ve formě malých a středních podniků: „Sociální bílkoviny“ jsou také potřeba, lidé jsou „živá ropa“.

Dnes už se stalo zřejmým, že slavnostní hostina hyen na mrtvole SSSR byl večírek na rozloučenou s „érou hojnosti“ a že hlavní část „hostiny supů“ končí a začíná „tanec s draky“. Krize „zasypali“ „vytištěnými papírky“ – penězi, ale to již nemůže skrývat tu skutečnost, že systémová krize kapitalismu přešla do konečné terminální fáze a neexistují zde žádné vnější zóny absorpce ani způsob, jak se zbavit svých vlastních rozporů a problémů. Extenzivní rozvoj skončil, zůstal pouze ten intenzivní. Úkoly intenzivního rozvoje byly obvykle řešeny světovou válkou, jako krajní forma sociální katastrofy, ale jen málokdo se odváží zahájit světovou válku v současných podmínkách. Mezitím stále tikala „časovaná bomba“ a „čertova“ znamení na zdi se objevovala stále jasněji.

V srpnu 2018 se v Santa Fe Institute of Complexity [1] konala znaková a zajímavá uzavřená konference. Příprava trvala docela dlouho; u jejího zrodu stáli – McMaster, Tillerson (když byl ministrem zahraničí) a Pompeo; provedli ji pod záštitou NSA. Přestože konference oficiálně neměla název, podle jednoho z hlavních dokladů ji lze nazvat „Rizika zranitelného světa“ („Risks of a vulnerable world“). Posuzovaly se problémy ekonomiky, financí, průmyslu (mimochodem tu byla „roztrhána“ teorie K. Schwaba o „čtvrté průmyslové revoluci“), nebezpečí umělé inteligence, demografie, klimatu. Byly zkoumány možné teorie pro překonání krize. Bylo navrženo následující:

  1. Teorie optimalizace (lidstvo úspěšně blokuje hrozby a postupuje vpřed)
  2. Revoluční teorie (lidstvo dělá technický průlom a dosahuje nové úrovně vývoje)
  3. Teorie antropologického přechodu (rozdělení lidstva na dvě skupiny – horní a dolní – s takovou úrovní nerovnosti a rozdílů, která připomíná rozdíly mezi biologickými druhy
  4. Teorie katastrofy.

První dvě teorie účastníci odmítli jako málo pravděpodobné, kvůli vysoké pravděpodobnosti geoklimatické katastrofy, poklesu intelektuálního a tvůrčího potenciálu světových elit (!). Nejde však jen o elity. Účastníci s odkazem na studie švýcarských a izraelských vědců poznamenali, že za posledních sto let díky propagandě, mediálním aktivitám a přísné sociální kontrole (to, co Michel Foucault nazýval systémem „dozoru a trestu“), se chování lidí, v krajní míře na Západě, záměrně standardizovalo. V důsledku toho byla rozmanitost osobností na Západě potlačena, vytěsněna a nahrazena automatickým a instinktivním chováním lidské masy (lidského davu). Jinými slovy, ani elity, ani masy lidí Západu nejsou schopné nejen revoluční transformace, ale dokonce ani optimalizace (v obvyklém, nikoliv v neoliberálním smyslu slova !). Proto 55 % účastníků konference dospělo k závěru o nejvyšší pravděpodobnosti implementace (zavedení) „katastrofické teorie“. Pokud se lze katastrofě vyhnout nebo její výsledky nejsou tak fatální, 25 % účastníků podpořilo vhodnost implementace schématu – pozor! – „antropologický přechod“, tj. vytvoření společnosti skládající se ze dvou sociobiologických kast, jako jsou Eloiové a Morlokové ze stroje času H. Wellse. Na jedné straně „superlidé“ žijící ve svých enklávách až do 120–140 let, na straně druhé jim slouží „služebnictvo“ se zcela odlišnými mentálními a fyzickými schopnostmi a nižší délkou života mimo enklávy.

Jak ale stvořit takový nový světový řád (New World Order – NWO)? Co ale může posloužit jako jeho spouštěč? Co by mohlo být tím, co Donald Rumsfeld, když byl ministrem obrany, nazýval „transformující událostí“ (transforming event)? „Transformační událost,“ poučoval Rumsfeld, „musí být provedena takto. Budeme tvrdit, že Čína se  chystá proti nám provést biologický úder a že ve spojení s tím měníme lidstvo, protože se musíme zachraňovat.“ Byl připraven odpovídající dokument s názvem „Red Dawn“ (Rudý úsvit, Rudé svítání). Takže tak se to všechno i stalo – podle Rumsfelda: Čína byla obviněna z pandemie 2020, všechno „házeli“ na wuchanskou laboratoř, ale přitom se zároveň z nějakého důvodu obchází velmi závažný únik z laboratoře Fort Detrick v červnu 2019.

Je jasné, že v současných podmínkách transformující událostí nemůže být válka: Svět, to není jedno velké Kongo, ani jeden velký Blízký Východ, ani Afghánistán. Ale válka není jedinou možnou formou sociální katastrofy, existují i další, například pandemie. Jacques Attali, jako hlavní ideolog mondialismu, nazval v roce 2010 pandemii jedním z nejlepších prostředků vytvoření nového světového řádu (NWO). Ve stejném roce podobná myšlenka zazněla ve známém dokladu Fondu Rockfellerů. Cesta byla ukázána, ale první „vlašťovka“ — epidemie prasečí chřipky v roce 2013 — se příliš nepovedla. Další transformační akci už připravili lépe.

V říjnu 2019 Nadace Billa a Melindy Gatesových (stejná, která v roce 2011, jak uvádí noviny Sovereign Independence, hovořila o snižování populace, vylidňování planety prostřednictvím povinného, ​​tedy nuceného očkování) provedla „cvičení“ „Událost 201“ (Event 201), ve které se zkoušely akce „světové komunity“ v boji proti pandemii koronaviru. A jak na zakázku, v poslední den roku 2019 byl v Číně zaznamenán první případ nákazy koronavirem. V březnu 2020, bez jakéhokoliv dostatečného a vážného důvodu, WHO vyhlásila pandemii. Vlády všech zemí, s výjimkou Běloruska a Švédska, se chytly pod krkem – a šlo se, „Démoni se roztančili, spustili se“: Llockdowny, sociální distance, masky, krátce řečeno, vše podle dokumentu Rockefellerovy nadace z roku 2010 a cvičení roku 2019.

Už v létě roku 2020 vydal K. Schwab, organizátor a ředitel Davoského ekonomického fóra, ve spolupráci s Thierry Malleretem knihu „Covid-19. Great Reset“ [2] Formuluje celý program pro vytvoření nového světového řádu (NWO), který by měl být konstruován podle neomalthusiánských pravidel a pod rouškou „inkluzivního“, tzn. všeobjímajícího kapitalismu, ale ve skutečnosti vlastně „sdíleného“ kapitalismu pohřbít kapitalismus a vytvořit na jeho troskách nový systém. Nebudu zde rozebírat knihu a Schwabův program, protože loni na podzim jsem podrobně rozebíral jak jedno, tak druhé, a poté následnou práci F. Zakariji na stejné téma, ve dvouhodinovém pořadu na Den TV (День ТВ) na YouTube. Teď bude řeč o něčem jiném – o rozporech uvnitř světové elity v otázce, kdo koho od budoucnosti odstřihne, protože předmětem rozvíjejícího se vynulování, zlomu, demolice, přesazení nejsou jen střední vrstvy a národní státy, ale také významná část světové vládnoucí vrstvy, ultraglobalističtí pinocchové je vyhánějí „jako Pinocchio vyháněl cvrčka ze skříně otce Carla“: „Skříňka“ NWO není dostatečně velká a globální „Trůn“ může snést pouze jednoho. Rozpory, o kterých jde řeč, se odrážejí jak v knize Schwaba a Mallereta, tak ve skutečných událostech roku 2020 ve Spojených státech, například ve státním převratu, který zbavil moci Trumpa a do Bílého domu dostal Bidena.

Donalda Trumpa chybně připočítávají k izolacionistům. Izolacionismus je však pro něho prostředek, ale ne cíl. Trump je umírněný globalista nebo prostě „jen“ globalista. Skupině, která za ním stojí, odporují ultraglobalisté, jejichž představiteli na povrchu politického života v USA se jeví politické klany Obamy, Clintonovců, Baidena – Kerry, Madeleine Korbel Albright – William Cohen a další. Obamovo prezidentství se plánovalo jako počátek šestnáctileté (to minimálně) přestavby (se „svou“ glasností, perestrojkou, rozkrádáním, ničením všeho, no zkrátka jako v Rusku (a také u nás) a další bla bla bla) podle ultraglobalistické šablony: osm let Obama plus osm let Clintovová (nebo „její“ rodina). Avšak plán přerval „Joker“ [3] Trump. Za čtyři roky ve funkci prezidenta, nehledě na nezkušenost, chyby, nedůslednost, sebepřeceňování, narcisismus a mnohé další, se mu podařilo udělat nemálo, a to teď musí rozmotávat smečka pod vedením „Harrisobidena“. Na tom ultraglobalisté ztrácejí a budou ztrácet tempo  a čas pracuje proti nim.

V čem že jsou třídní, politické a ekonomické rozdíly mezi globalisty a ultraglobalisty? Podívejme se, na čem je založena současná situace s plánem „resetu/zlomu“. Je to dáno sociálně ekonomickými procesy terminální krize kapitalismu a začátkem formování toho, co v průběhu ostrého sociálního/třídního boje bude vytvářet postkapitalistický systém – jeho vítěze a poražené, nové vrchní a spodní vrstvy. Abychom pochopili podstatu, podíváme se na strukturu (pyramidu) současné ekonomiky, která je nejzřetelněji zastoupena ve Spojených státech.

Ta představuje to, co vynikající sovětský ekonom (ale běda, ne prorok ve své zemi) Jurij Vasiljevič Jarjomenko nazýval „vertikální ekonomikou“. V ní, podle Jarjomenka, sektory náležící minulosti, současnosti a budoucnosti existují vedle sebe, vyměňují si zboží, služby, informace; přitom horní „patra“, přirozeně, vždy získávají mnohem více než spodní. Ještě dříve než Jarjomenko jiný vynikající sovětský vědec – a rovněž ne prorok ve své vlasti – Vladimír Vasiljevič Krylov, odrážeje se od Marxových idejí  částečně rozvinutých Alexandrem Parvusem a Rosou Luxemburgovou rozpracoval teorii vícestupňové, a skutečně, v podobě pyramidy, organizovaného kapitalistického systému, kde nejvíce rozvitý stupeň (průmyslový, vědecko-technický) zkoncentrovaný v jádru kapitalistického systému, ne jen prostě získává mnohem větší příjem než méně rozvinuté (raně industriální, maloobchodní, dokapitalistické), ale dělá to, za prvé vykořisťujíc je a za druhé, konzervuje je v tomto slabě rozvinutém stavu, a reguluje (udržuje) tuto slabost ve vlastních zájmech. Sektory „vertikální ekonomiky“ J.V. Jarjomenka jsou totéž, co ekonomický aspekt stádií sociálně ekonomických řádů V. V. Krylova.

30 – 40 let po napsání prací Krylova a Jarjomenka se subordinace vykořisťování vertikální (mnohapatrové) ekonomiky uchovala, ale její složení a rozložení sil se změnilo, přičemž zásadním způsobem. To dobře ukázala ve svých statích Jelena Sergejevna Larinovová. Podle jejího mínění na vrcholku vertikální pyramidy struktur, avšak ne technologických, ale sociálně ekonomických, se nachází oblast (zóna) „exismu“ [4]. Jde řeč o strukturách v takovém stupni kontrolujících nejvíce pokrokové a nejdůležitější v dané etapě faktory a sféry výroby, jež jim dovoluje blokovat dostup (přístup) nejen k těmto faktorům, ale i ke mnoha dalším zdrojům. „Patro“ exismu – to jsou sociálně informační platformy Google, Microsoftu, Facebooku, eBay a tak dále (kontrola nad toky informací a sociálním chováním prostřednictvím sociálních sítí – přímo i prostřednictvím jimi nabízených služeb), post-uhelná ekonomika (ale ne nutně „zelená ekonomika“, připomenu, právě ji se snaží vnucovat ekoextrémisté ve službě ultraglobalismu), automatizovaná výroba na základě umělého intelektu, genové inženýrství, syntetická biologie a tak dále.

Výše jmenované platformy paradoxním způsobem představují obrození v nové době struktur typu bývalé Východoindické společnosti, především britské, a také, a v tom má J. S. Larinovová má pravdu, italských a německých bank druhé poloviny 17. století, burz v Amsterdamu a Londýně. Dodám: kapitál (kapitalismus) se v 21. století doslova a do písmene navrací do své rané fáze, aby rázně přestal být kapitálem a proměnil se v čistou moc: Konec systému je vždycky, občas až zrcadlově, podoben na jeho počátek – na genezi a na rané stádium. Samozřejmě, že v 21. století je to geneze jiného systému, nežli v „dlouhém 16. století“ (1453 – 1648).

Z úhlu pohledu rozdělení práce locus standi (místo, kde je možno stát, stanoviště, opěrný bod) a field employment („sféra zaujatosti“, zaměstnanosti, užití… ) exismu – lokální výroba jsou informačně globálně propojené, jde o systém globalizovaných „locusů“ (míst, oblastí), „globolocusů“, spojených sice navzájem, ale ne s přiléhajícími teritorii. Jde tu řeč o „selektivní“, to je výjimečné, exkluzivní globalizaci.

Nejvíce adekvátní formou pro exismus a pro část jím plně ovládané sociální pyramidy je BET-fašismus (bioekotechno-fašismus). Termín „fašismus“ je zde použit ne striktně (v nejužším slova smyslu se fašismus plně realizoval pouze v Mussoliniho Itálii), ale jako metafora totální kontroly. V podstatě mluvíme o kvazikastovním systému, kde se vyšší a nižší třídy navzájem liší téměř jako biologické druhy (schéma takzvaného antropologického přechodu, o kterém byla řeč výše), sociální kontrola a vykořisťování se zde uskutečňují prostřednictvím digitální (elektronické) kontroly nad nižšími třídami, jejich chováním (prostřednictvím nucené medikalizace – „korekčním“ očkováním, lékařskými (klinickými) prohlídkami atd.), jejich spotřeby (snížení úrovně spotřeby ve jménu boje proti změně klimatu, údajně jakoby způsobené lidmi). Samozřejmě BET-fašismus na chvíli je možný, nejen na základě exismu, ale pouze exismus je adekvátní výrobní a technický základ, schopný zajistit historicky dlouhou existenci. Bez toho se s největší pravděpodobností stane krátkodobým hanebným plivnutím do tváře Historie.

Druhá úroveň pyramidy (směrem dolů) je „patro“ financialismu. Přísně řečeno, stejně jako exismus, i toto již není zcela (a nejspíše již vůbec ne) kapitalismus. Zisk se zde nevytváří ve sféře výroby (materiálně hmotné, sociální, duchovní), ale výlučně ve sféře komunikace. V základu nejsou výrobní technologie, ale finanční, přisvojení peněžní emise a spekulace na investičních trzích. Subjekty financialismu jsou banky, pojišťovací společnosti, firmy pro správu aktiv (indexní fondy). Myslím si, že takové názvy jako Black Rock, FMR, State Street Corporation, Vanguard Group všichni již slyšeli a představovat je není potřeba. Při tom, jestliže platformy ničí kapitalismus, tak financialistické struktury se staví nad něj, nabourávají jej a živí se jím, jako se parazit živí „svým hospodářem“. V tomto plánu jsou u nich jak shody s platformami, tak i rozdíly.

K dnešnímu dni je financialismus podoben vzteklému psovi, nebo jestli je vám to milejší, souhrnu šílených rakovinových buněk. Fiktivní trilionové zisky zaplavují svět, ruinují jej i samotný financialismus, což je nutno zastavit. Ovšem toto zastavení je nebezpečné pro „majitele finančních kruhů“, hrozí velkými nepříjemnostmi. Podobně jako královna z „Alenky v říši kouzel“, oni musí neustále běžet, jen proto, aby zůstali na místě, přitom v nynějších podmínkách je to běh přes mrtvoly, nebo je-li vám milejší, přes hlavy.

Třetí „patro“ (jdeme-li ze shora dolů) J.S. Larinovová nazvala „technotronikou“ („technotronics“), využila přitom termín Zbigniewa Brzezinského, který měl na mysli vojensko-průmyslové korporace, chemický průmysl, energetiku, farmaceutiku a jiné, těsně spojené se státem. To je „burnhamský kapitalismus“, v podstatě odmítající tržní systém (ten překáží monopolizaci). Z mého pohledu právě on názorně demonstruje tezi francouzského historika Fernanda Braudela, že „kapitalismus je nepřítel trhu“. Slabým místem korporativního kapitalismu a korporakracie je byrokratická těžkopádnost. Právě na korporativním kapitalismu a spolu s ním skončila „veliká Amerika“ let 1930 až 1980. V letech 1989-91 zvonila hrana nejen SSSR, ale i veliké industriální Americe. V roce 1989 kágébácko-gorbačovský SSSR, který aktivizoval v letech 1985 – 1988 přípravu „evakuace“ určených jistých segmentů režimu („globalismus před globalizací“), kapituloval před Západem. Uvnitř samotného Západu se tato kapitulace, otevírající celý bývalý socialistický tábor a především RF pro plundrování Západem, stala osnovou triumfu financialismu nad průmyslovým kapitálem, nastartováním exismu a proměny, ale přesnější je říci degradace, Západu v Postzápad.

Exismus a financialismus jsou vzájemně ve složitém vztahu spolupráce (mají společného nepřítele – „velkou Ameriku“, průmysl, zejména korporativně státní kapitál, a tedy stát a na něj orientovanou střední vrstvu a část dělnické třídy) a konkurence (na vrcholu pyramidy je pouze jedno místo). Nicméně, za jiných rovných podmínek, dříve či později bude dosaženo kompromisu, sféra financialismu (oběhu) se spojí s sférou existické výroby, a pokud neproběhne globální katastrofa, agenti kompromisu vytvoří novou dominantní a globální vrstvu (třídu). Nejspíše právě platformy umožní části financialistů získat kontrolu nad celým globálním finančním systémem. Jak tady nepřipomenout, že Parvus považoval za skutečnou revoluci zavedení kontroly nad světovým finančním systémem. Ale po „A“ je však třeba říci „B“: taková kontrola by ve skutečnosti znamenala zrušení financí, peněz jako takových – ty již nebudou zapotřebí. A to bude teprve skutečně revoluce, která bude znamenat zformování nového – postkapitalistického – antagonistického systému.

Po monopolizaci „nejvyššího patra“, globálního prostoru, sem noví majitelé nikoho nepustí; tedy budou vystupovat jako ultraglobalizátoři a zároveň deglobalizátoři. A pak nastane podřizování „nižších pater“. Kapitalismu to trvalo nejméně dvě století, než se z vedoucí struktury proměnil v dominantní, panující. Nové systémy téměř nikdy nevyhrávají díky knockoutu, zpravidla vítězí na body, tj. cestou poziční, sociálně a psychicky vyčerpávajícího boje, skoků vpřed a ústupků, kompromisů. A to se jeví hlavním obsahem epoch, které obdržely název Temných věků („Dark Ages“). Do takových Temných věků – čtvrtých v historii evropského člověka – právě vstupujeme.

Hlavní bitva o budoucí kompromis se odehrává uvnitř severoatlantického světa na jedné straně a mezi tímto světem a Ruskou federací a ČLR na straně druhé. Samozřejmě, že je to jakési zjednodušení, protože jak v Ruské federaci, tak v ČLR existují sítě vlivu, které zde vyjadřují zájmy severoatlantických platforem, banksterů a korporací. Kromě toho je ze strany Atlantistů tato bitva ofenzívou, agresí a ze strany Ruské federace (nehledě na 300 tisíc rodin, které se usadily na Postzápadě) a ČLR (navzdory „komsomolským“ dobrovolníkům Postzápadu), defenzívou. Tato situace může přetrvávat nanejvýše v krátkodobém a možná i střednědobém horizontu. V severoatlantickém světě, především ve Spojených státech, bude s největší pravděpodobností dosažen kompromis mezi „budoucím“ a „přítomným“, tj. mezi existy na jedné straně, a financialisty a částí korporátní („technotronické“) Ameriky – na straně druhé. Do kompromisu však nespadá značná část korporátní a prakticky celá „velká průmyslová Amerika“ – její dominantní i nedominantní vrstvy budou svrženy z „lodi historie“ a některé budou spláchnuty rovnou do „záchodu“. V postkapitalistickém světě exismu a jeho enklávách není místo pro „velkou Ameriku“, stejně jako pro dnešní Rusko – jejich existence jako taková se v tomto světě nepředpokládá. Z hlediska ultraglobalistů jsou obě vixerunt („přeživší se“).

Trump je vzpoura velké Ameriky minulosti proti Americe současnosti financialistické současnosti a existické budoucnosti. Toto je bitva sil, které stojí za Trumpem, aby je neodřízli od budoucnosti, a tak či onak je zahrnuli do kompromisu, který otevírá skutečné dveře do budoucnosti, nikoli dveře namalované na plátně. Podmíněný Biden (říkejme mu „Harrisobiden“ a možná brzy „jen“ Harris) je prostředkem ultraglobálního potlačení této vzpoury, ale ve jménu nikoli „budoucnosti“, ale kompromisu mezi „přítomností“ a „budoucností“; pokud Trump zpomalil „budoucnost“ v zájmu „minulosti“, pak Harrisobiden již zpomaluje“budoucnost“ v zájmu „přítomnosti“. A pokud v tomto boji Trump použil střední, nižší střední bílé vrstvy jako figuranty, pak útočnými oddíly ultraglobalistů jsou černé a barevné nižší třídy, BLM (nebo, jak se jim také říká „černoští nacisté“, „černí fašisté“), a často pod (pseudo)levicovými nebo levicově liberálními hesly.

(pokračování následuje)

[1] Komplexita nebo komplexnost znamená složitost, přesněji míru složitosti nějakého komplexního systému.

[2] Význam spojení Great Reset ve smyslu NWO se překládá různě. Nejspíše by se měl překládat jako „medicínský“ termín – reponovat, vrátit do správné polohy v kombinaci s významem přesázet (sazbu). Přesto se držím v textu slov „vynulování, zlom“ protože ta více odpovídají zvykovému překladu nejen u nás. Překlad – restart – neodpovídá obsahu jevu.

Reset – přenastavit, znovu nastavit zařízení ap., vynulovat tachometr ap., výp. resetovat, restartovat počítač, polygr. přesázet sazbu, reset button – nulovací tlačítko, výp. restartovací tlačítko,
– nastavit novou hodnotu, vymazat, přesadit, obnovit, smazat, med. reponovat, vrátit do správné polohy zlomenou kost

[3] Lze přeložit jako žolík, i vtipálek (!), ale přesněji trumf (Козырь – angl. trump – hrát trumf (v karetní hře): trumfovat, přetrumfnout: (zastarale, básnicky) troubit, vytrubovat

[4] Od angl. acces – „dostup“, „přístup“. Pro text jsem zvolil „slovní přepis výslovnosti“ – „exismus“, i podle originálu – Эксизм.

Zdroj: Zavtra.ru

Přeložil Bedřich Vinopalník

4.9 16 hlasy
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
1 Komentář
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Gatta
Gatta
9. 8. 2021 7:30

Velmi dobry clanek.

Dylan to kdysi napsal pod dojmy z války ve Vietnamu … „Blížií hrozný dést“ … nebo doba temna.

https://m.youtube.com/watch?v=cpODO4M–fY

Original: https://m.youtube.com/watch?v=T5al0HmR4to

Last edited 1 měsíc před by Gatta