Život a smrt kapitalismu, část čtvrtá: Dokáží ultraglobalisté vnutit světu Nový světový řád? 2/2

Ilustrace: Velké ryby požírají malé ryby Pieter Brueghel (st.)

Při výstupu z kapitalismu a vstupu do postkapitalismu význam boje za tradiční hodnoty vychází daleko za rámce kulturně náboženské sféry, stává se existenční otázkou. Platformy exismu jako formy, v níž se výrobní a třídní charakteristiky shodují, to je proměna kapitálu v čistou moc zabezpečující odcizení člověka od sociálních (kontrola nad společenským chováním skupin a jednotlivců) a duchovních (koncepty, obrazy mysli, reprezentace, hodnoty, stanovení cílů) faktorů produkce. Hlavním objektem přivlastnění v postkapitalistickém světě v podobě, v jaké ji plánují současní hospodáři Světové hry, nebudou materiální faktory výroby (kapitál, zboží), ale sociální a duchovní faktory, které se zpravidla přivlastňují společně.

V dnešním světě duchovní sféra stále ještě působí ve větší míře jako nevýrobní faktor – hodnoty, kultura, morálka (včetně náboženské), identita. Transformace toho všeho na odcizitelný objekt přivlastnění v nové postkapitalistické společnosti vyžaduje předběžnou transformaci-modifikaci hodnot – jak tradičních, tak i moderních, což se také již stalo tradicí po několik staletí. V podstatě to znamená zrušení starých hodnot a vnesení těch, které mohou z člověka udělat předmět přivlastnění, „zabroušený“, „uvězněný“ pro tuto transformaci. Dnes existující hodnoty a identity jsou nejen nevhodné pro objekty přivlastnění postkapitalistického BET-fašistického systému, ale odporují mu, blokují samotný proces transformace nehmotného na objekt výrobních vztahů. Proto současný boj o hodnoty, společenské normy a identity Tradice a Moderny není ničím jiným než vznikajícím společenským, třídním bojem takových objektů, které se nejeví vnějšími ve vztahu ke člověku, ale představují člověka samotného jako personifikátora vůle, identit a sociálních vazeb.

Důraz postzápadních elit na práva různých menšin, především sexuálních, na změnu pohlaví, rasově-etnických, národních (menšin v jednotlivých státech), kulturně-náboženských, historických identit, rodinných norem (vztahy manžel-manželka, vztah rodič-dítě), „fluidní gender“ (doslova jako „plovoucí, měňavé pohlaví“), vnucování tolerance (což v přesném významu slova není nic jiného než patologická neschopnost systému odolat škodlivým nebo dokonce smrtelným účinkům na něj – ty na nás „bububu!“ a my na tebe „vítej!“), to vše je základ k vytvoření nového systému, nový typ výrobních vztahů, kde je odcizen člověk v jeho vší celosti. Toto jsou prostředky přípravy na systém, který člověka proměňuje v „lidské maso“, v „sociální maso“ (možná lépe k pochopení se slovy – nemyslící dav), které majitelé nového systému „osmaží“ (J. Kozlov), podrobí vykořisťování a deprivaci, tzn. zbaví možnosti uspokojovat základní sociální potřeby.

Jednou z nejdůležitějších linií formování NWO je kontrola informačních toků, což se již uplatňuje při likvidaci žurnalistiky jako profese, vnucování postpravdy, zamořování informačního prostoru všemožným odpadem a smetím atd. V tomto ohledu se spontánní kultivace (zušlechtění, vzdělávání, zdokonalování) informací stává jedním z nejdůležitějších prostředků boje proti těmto procesům. NWO plánovaný současnou světovou elitou a jejími státními agenty vyžaduje odlidštění člověka, které se podává jako stimulace lidské rozmanitosti – diverzity. Objektivizoval-li kapitalismus, reifikoval [1] člověka, odcizoval jej od produktu práce, pak postkapitalismus plánovaný hospodáři exismu a financialismu dehumanizuje člověka jak sociálně, etnicky i kulturně (identita, pohlaví), určitou bytost (osobnost) odcizuje člověka od sebe samého jako sociální a biologickou bytost; a to je přesně podstata výrobních vztahů plánovaného nového systému. Proto je odpor v kulturní sféře, v duchovní sféře proti vytvoření tohoto řádu novou formou sociálního a bioantropologického boje, ve kterém nemůže být kompromisů (to znamená – nic takové, jako bývá často mezi lidmi zvykem, že pravda je někde na půli cesty, v tom případě je jen jeden výsledek – prohra, oni s námi kompromisy nehodlají dělat vůbec žádné).

Současně s vytvořením situace odcizení od osobnosti duchovních výrobních faktorů, u člověka plánovači postkovidového „nového divného“ (pro ně báječného) světa, plánují odebrat hlavní části populace hmotný majetek, který mu zůstává – od kapitálu k nemovitostem. Takzvané ekosystémy a platformy fungují jako kontroloři sociálních sítí, tj. chování a potřeb lidí jak duchovních, nehmotných výrobních faktorů, které se stávají hlavními. V dolní polovině sociální pyramidy Postzápadu však zůstává obrovská vrstva příjemců starého, ne do konce „rozkulačeného“ akcionářského kapitálu (shareholder capital). V rukou každého z nich není až tak mnoho soukromého majetku, ani mnoho kapitálu. Celkově je to však obrovská hodnota, a pokud není vynulována a vymazána, transformace jeho vlastníků prostřednictvím „inkluzivního kapitalismu“ na takzvané stakeholdery (stakeholders), tj. sekundární agenty komerčního trhu, nevlastníků, pak si tito lidé zachovají materiální základnu překážející jim stát se subjektem přivlastňování nových, postkapitalistických elit. To znamená, že musí být vyvlastněni – velké ryby požírají malé, jako na obraze P. Bruegela staršího.

Lockdowny bankrotují, ničí malé a střední podniky. Úřady Postzápadu jsou připraveny vykoupit dluhy obyvatelstva za půjčky, tj. de facto zbavit je majetku. Propaganda přesvědčuje lidi: Proč potřebujete vlastní bydlení? Lepší je nájem. Na co potřebuješ vlastní osobní auto? Je tu sdílení aut. Proč potřebujete úspory? My vám zabezpečíme základní garantovaný příjem, obdržíte ho na kartě – papírové peníze nejsou potřeba. Sloganem roku 2030 je: „Nic nevlastním. Jsem šťastný.“ V důsledku toho je člověk zbaven hmotných základů svého nezávislého samostatného života – osobního života, osobnosti. Jak ve své době poznamenal spisovatel Ivan Vasiljev, „volné peníze na osobních účtech s sebou nesou potenciální nebezpečí – jejich majitel může poslat své nadřízené někam hodně daleko“. Proto si ultraglobalisté přejí zrušit papírové peníze, vytvořit plnou kontrolu nad účty. A pak bude možné regulovat jak spotřebu, to znamená její snížení, tak chování, tj. zrušení nebo zmrazení účtů těch, kteří mluví nebo si myslí něco tak, jak není třeba. Vždyť už dnes ultraglobalisté naléhají na lidi, aby snížili spotřebu, přehodnotili celou západní kulturu spotřeby, která se vyvinula v poválečném období (v rámci boje proti socialistickému táboru), a byli spokojeni s málem.

V květnu roku 2020 byl ve Velké Británii zveřejněn manifest podepsaný až 1100 odborníky, který požadoval „strategii nerůstu“ (nebo antirůstu – degrowth strategy). V dokumentu se hovoří o potřebě přijmout řešení „demokraticky naplánované a současně zaměřené na udržitelný růst a snížení kvality ekonomiky“. Autoři vyzývají k vytvoření „ekonomiky snížené kvality“ (downscaling economy). V červenci 2020 se K. Schwab a T. Malleret v knize „Covid-19. Great Reset“, připojují s nadšením k britskému manifestu a vyzývají k vytvoření takové budoucnosti, ve které můžeme žít lépe, spokojuje se s málem. Jako příklad uvádějí, davoský darebák a jeho spoluautor, život Argentinců v Patagonii – v drsné a chudé zemi. Ale tohle je pro dnešní slabě rozvité země, pro rozvité země není nabízena patagonizace, ale japonifikace (úroveň Japonska, na kterou se vrátilo po americkém úderu v 90. letech), tj. klesnout o úroveň výš. Přičemž to doporučuje, takový pád, zhoršení spotřeby a kvality života, jeden ze stálých „štamgastů“ v Davosu, v místě, kde se, jak správně poznamenal jeden britský deník, konají výroční setkání zástupců globální elity, kteří zdůrazňují důležitost boje proti změně klimatu pokračujíce přitom v létání v soukromých tryskáčích (dodám za sebe – A. F.: zdravím Gretu Thunbergovou); vykládají o potřebě bojovat proti chudobě a hladu pojídajíce přitom sendviče s černým íránským kaviárem a zapíjejíce je drahým šampaňským; se soucitem pronášejí slova o potřebě bojovat proti nerovnosti, obklopeni velkým počtem služebníků a lokajů.

Kam by měl potom, chudý postzápadní člověk, jít se svým civilizačním bezdomovectvím? Co mu zbylo? Rodina? Stát? Ultraglobalisté, ten samý Schwab (v češtině je toto jméno dokonale symbolické – prostě šváb), však tvrdí, že stát v postpandemickém světě není zapotřebí. Pokud jde o rodinu – monogamní intersexuální svazek muže a ženy (heterosexuální), tak ten byl na Postzápadě záměrně podkopáván po několik desetiletí, jak prakticky, tak propagandisticky, byly reklamovány homosexuální sňatky, transgender „lidé“, polygamie, polyamorie, odebírání dětí z rodin (důvody se uvádí nejrůznější: děti jsou „trápeny“ rodiči, děti jsou geniální, je třeba je umístit do speciálních internátních škol atd.); kromě toho, jak poznamenal J. Kozlov, juvenilní justice řeší ještě jeden úkol – ničí evropský soudní systém.

Kdysi Bedřich Engels napsal dílo „Původ rodiny, soukromého majetku a státu“, spojující vlastní civilizaci člověka s těmito jevy, které uvedl. Dnes to chtějí všechno zničit, tedy odcivilizovat člověka a proměnit ho v transhumanistického Golema. Je symbolické, že J. Epstein, který dodával děti do „proudu“ obchodování se sexem pro zvrhlíky z politické elity a pro „domácí večírky“ postzápadních show business hvězd a kterého zabili přímo v jeho cele jako nechtěného svědka „krutých potěšení „madam a gentlemanů“ sponzoroval transhumanismus spolu se svou přítelkyní Lynn de Rothschild, organizátorkou „Rady pro inkluzivní kapitalismus s Vatikánem“ (a je možné, že spojení mezi dvěma pedofilními komunitami – vulgárně fyziologicky a praktikující okultismus a obětování): abyssus abyssum invocat – „peklo volá peklo“ [2]. Je zřejmé, že transhumanismus dobře koreluje s BET-fašismem a myšlenkami kontrolované a řízené lidské evoluce prostřednictvím epigenomové modifikace [3].

Chtěl bych zdůraznit: Zabavení majetku, vyvlastnění kapitálu malých a středních podniků je důležitým, nikoli však hlavním strategickým směrem výstavby NWO. To hlavní je spojeno s přivlastněním nikoli materiálních výrobních faktorů, ale duchovních, nastolení kontroly nad dlouhodobým chováním obrovských mas populace, kontroly nad vývojem člověka a společnosti. Nástroje: Sociální trénink pomocí vyvolávaného strachu (před novými „pandemiemi“, včetně „kyberpandemie“, klimatickou hrozbou v duchu příběhů od nobelovského lumpa A. Gora), depersonalizace (QR kódy, stálé nošení masek atd.), videokontrola. Všechny tyto prostředky již byly testovány během koronašílenství a v Číně – formou sociálního hodnocení i bez něho.

Někteří mohou zapochybovat: jak je možné ovládat evoluci? A ještě jak je to možné! V závislosti na tom, o jaké evoluci mluvíme! Kromě tradiční genetiky (změny během 10-12 generací) a fylektické (socio-behaviorální – 6-8 generací) existuje epigenetika (2-3 generace). Poslední není prostřednictvím změny genů, ale jejich zapnutím – vypnutím prostřednictvím vnějšího korekčního zásahu. Posiluje určité vzorce chování, které se pak stávají sociálně dědičnými.

Vytváří se tak dojem, že procesy, které byly zahájeny během kovidběsnění, mají za cíl zatlačení lidstva do období duševních mutací a vzniku rychle probíhajícího, ve skutečnosti zhoubné epigenetické evoluce, přechodu ze společnosti (samovolně) automatického genového „přemletí“ lidí, na společnost řízené evoluce. To by mělo prostřednictvím takových opatření, jako je zastrašování, kontrola, standardizace vytvořit „člověka poslušného“, sociální „maso“ (jednoduše věc, číslo). Výchozím bodem takového řízeného vývoje musí být silný psychický úder, a ten bude pociťován tím silněji, čím více lidstvo přivyklo ke komfortu, čím je rozmazlenější, pokud jde o realizaci svých potřeb, zejména materiálních.

Postzápad je v tomto ohledu ideální platformou pro epigenetické a evoluční experimenty. Od experimentů v nacistických koncentračních táborech se liší jen sférou provedení a šířkou rozsahu – globálním. Covidhysterie se stala takovým psychickým úderem, který měl poskytnout „reset“ historie v tak roztomilém ultraglobalistům a jejich lokálním komplicům betfašistickém směru.

Koronašílenství pracuje bezprostředně na BET-fašismus. Jeden z úkolů posledního je vytvoření vrstvy neplnohodnotných (méněcenných), a proto omezených ve svých právech, to je vrstvy „sociálních zrůd“, odvrhnutých. Tak, jak se v době kovidového běsnění objevil termín „nemocný bez symptomů“, to znamená ten, koho nehledě na nepřítomnost symptomů de facto „násilně“ prohlašují za nemocného a tím – automaticky – ho zbavují mnoha jeho práv. Je možno předpokládat, že omezenými ve svých právech se ukáží ti, kdo odmítají očkování nebo pochybují o existenci pandemie. A nedojde-li na ghetta a na zvláštní označování „odvržených“, kteří nechtějí žít v Matrixu a polknout modrou pilulku?

Ve srovnání s Postzápadem (podtrhuji: ve srovnání) Rusko, a Rusové zůstávají v tomto plánu, v krajní míře v daný moment, mnohem více tvrdým oříškem. Devadesátá léta 20. století se staly nejsilnějším psychoúderem pro obyvatelstvo Ruska, především ruského. Ale jak se zpívá v písni „ti, kdo přežili se pevnější oceli stali“. I když, jak ukázala zkušenost, lokajů i poklonkářů ultraglobalistů, je i v Rusku víc než dost. Proč? Kdysi Bismarck poznamenal, že Rusko je silné, a proto je hrozné malostí svých potřeb. Rozumí se, že dnešní potřeby obyvatel RF jsou o mnoho vyšší, než byly v umírajícím a ubohém pozdně samoděržavném Rusku, ale nicméně je přesto úroveň komfortu života v RF v průměru nižší než na Postzápadě, zvláště za hranicemi Moskvy. A to je velmi důležitý faktor. No, a tak zvané „liberální reformy“, prováděné úřady 30 let, počínaje kupónovou privatizací a konče penzijní reformou, sotva pomohou výchově „člověka poslušného“ – snu ultraglobalistů. Nebo se pletu?

Objektivně čas pracuje proti ultraglobalistům, ale oni pokračují v roztáčení setrvačníku informačně psychologického teroru strašíce lidi novými pandemiemi (oblíbená „hračka“ B. Gatese), globálním oteplováním, vyvolaným jakoby průmyslovou činností člověka a mnohým dalším. Myslím si, že na řadě je hrozba vpádu mimozemšťanů. Ne náhodou NASA najednou začalo „odtajňovat“ údaje, přiznávaje realitu mimozemšťanů a „létajících talířů“. Dne 26. května 2021 bylo oficiálně prohlášeno, že Bílý dům se se vší vážností zabývá možností vpádu – do vzdušného prostoru USA – UFO. Dne 25. června 2021 v dokumentu „Předběžné ohodnocení: nepoznané vzdušné jevy“ připraveném Ministerstvem obrany USA a Vedením národní rozvědky, UFO byly prohlášeny za hrozbu národní bezpečnosti – a kdo ví co ještě bude! Jak tady nepřipomenout varování Wernera von Brauna vyslovené nedlouho před jeho smrtí ohledně „strašidýlek“, které bude Západ vymýšlet pro manipulaci s vědomím společnosti.

Braun řekl Carol Rosinové – jedné z jeho kolegyň z významné letecké společnosti „Fairchild Industries“, že po pádu Sovětského svazu (a že se to stane, o tom nepochyboval), se Západ postará najít si nového nepřítele, a jím se stanou muslimové, islámský svět, ale toto, stejně jako problémy přírodního charakteru (počasí, sopky atd.), bude však slabá hrozba. A tehdy přijde na řadu naléhavé nebezpečí vtržení mimozemšťanů, pro jehož odražení, dodávám, se bude hodit co? Ovšemže, světová vláda, fungující podle zákonů vojenské doby. Opět přece ten samý NWO BET-fašismus. V „nové realitě“ musí lidé žít v atmosféře neustálého strachu, v režimu vnucované psychické epidemie (pandemie) – musí žít zastrašeni, odpojit racionální myšlení, a tak jimi bude moci být lépe manipulováno. Hlavním prostorem těchto psychoepidemií (v podstatě psychoinformačního teroru) bude samozřejmě Postzápad. U méně bohatých a méně sbalancovaných režimů za jeho hranicemi se objeví pokušení zopakovat toto i u sebe. Příčiny jsou dvě: Za prvé, prodemonstrovat hospodářům světové hry svou loajálnost („i my jsme takoví, jako vy“, „zapište nás mezi postburžoasii – jsme k tomu otevřeni, připraveni“ a tak podobně). Za druhé, kompenzovat psychoinformačními prostředky sociálně ekonomickou slabost. Jak prvé, tak i druhé je sebevražedné, protože toto vede zaručeně „elity“ zemí „druhé zóny“ (poloperiférií) k zániku a likvidaci. Právě psychoinformačními údery budou ultraglobalisté pročišťovat jak „elity“ států „druhé zóny“, tak i samotné státy. No a v postburžoasii je nikdo nikdy stejně už nepustí, pro ně samotné je tam místa málo. Je to velmi podivuhodné, ale Trumpova kauza „druhozónisty“ rvoucí se ochotně do předsíně Postzápadu vůbec ničemu nenaučila. Nu což, posluha je přece vždy jen posluha, avšak potřebná hospodářům nové reality rozhodně nebude.

Mobilizace pro boj s „pandemií“, „antropogenními klimatickými změnami“ nebo proti „mimozemské invazi“ dovolí ještě mnohem více posunout společnost po cestě zjednodušení: sociálně ekonomického, kulturního, psychologického. Tento proces postzápadní elity realizují již několik desetiletí, ale podle jejich plánů tento proces neprobíhá dostatečně rychle, a on je pro ně klíčově nezbytný. Podstata je v následujícím.

Podle zákona Wienera – Shannona – Ashbyho, by měl být řídicí systém složitější a výkonnější než řízený systém, tj. společnost. K dnešnímu dni se na Postzápadě (a mimochodem také v Ruské federaci) skládá opačná situace. Staré se ruší, ale stále pokračuje v existenci, nové vzniká, staré a nové se tak pak prolínají, v důsledku čehož se sociální realita, společnost stává výrazně komplikovanější a světoví vůdci s tím nestačí držet krok. Neschopni si zajistit větší složitost ovládání, vykročili přímo opačným směrem, co nejvíce zjednodušit řízený systém. To předpokládá zničení mnoha institucí, struktur, skupin, typů osobností a identit moderní společnosti. Mimo jiné, i s tím (i když nejen s tímto) je spojena deindustrializace, destrukce vzdělávání, debilizace kultury. Regresoři [4] však zjevně nevědí, že se jim zjednodušení vrátí jako bumerang, do jejich vrstev, k jejich dětem: Nemůžete žít ve společnosti a osvobodit se od ní, i když doufáte, že se ve svých enklávách „zabarikádujete“. Pokud thatcherismus a reaganomika navenek „shodili“ kapitalismus do jeho rané, tržní éry, pak nyní hovoříme o úpadku přinejmenším do „dlouhého 16. století“ – pro ty, kteří budou mít štěstí; poražení budou „uvrženi“ ještě dál, do hlubin století.

Mimochodem, i z geopolitického hlediska vidíme návrat „dlouhého 16. století“ v Eurasii, a to se přímo týká Ruska. V 16. století až do první poloviny 17. století bylo Rusko neustále pod nátlakem Polska, který byl zastaven až v roce 1667, a také Osmanské říše a jejích klientů, Krymčanů. Nejhanebnější vojenskou porážku Rusko utrpělo právě s Osmanskou říší – nekompetentní Prutské tažení Petra I., přestože to bylo již v 18. století, v rusko-turecké válce v letech 1710-1713. Současně s nástupem mandžuské dynastie Aisin Gioro (1644-1911, známější spíše pod názvem Říše Čching) v Číně začal čínský „Drang nach Westen“, který skončil anexí obrovské řady zemí na západ od Číny. Od 18. století pak začíná expanze Ruska, které se podělilo o Polsko s Rakouskem a Pruskem, pohlcuje jeho východní část, a od poslední třetiny 18. století do poslední třetiny 19. století „bije“ neustále osmanské Turky, připojující celé kusy Zakavkazska. Druhá polovina 19. století je expanzí Ruska ve Střední Asii (uzda pro Brity) a na Dálném východě. Vrcholem moci je SSSR.

A co vidíme dnes? Rusko ztratilo Ukrajinu a na západě našich hranic se realizuje projekt Nová Rzeczpospolita, aktivně podporovaná Brity. Turecko získalo zpět své geopolitické pozice, div ne jako v době rozkvětu Osmanské říše, ale přinejmenším na počátku 19. století, vytlačilo Rusko ze Zakavkazska. Turecko se navíc prosazuje v bývalé sovětské střední Asii. Nová osmanská říše, stejně jako Velký Wazíristán [5], je britský projekt se zaměřením na turkicky mluvící zóny a obyvatelstvo Ruska. Velký Wazíristán není jen přetvářením Afghánistánu, ale také vytvářením etnických zbraní (migranti prchající před válkou nejprve do „stanových táborů“ Střední Asie a poté spolu s částí jejich obyvatel do Ruska).

Ze stejné bývalé ruské (dnes protiruské) střední Asie Rusko objektivně vytlačuje Čína. Geopoliticky Rusko ustupuje na svých dálných západních, jižních a východních hranicích. V tomto ohledu znovu prožíváme naše „dlouhé 16. století“, ruský prostor se zmenšuje, stejně jako konceptuální řízení tohoto prostoru.

V situaci zjednodušení se maximálně zjednodušuje i konceptuální řízení. Dnes sklouzává k balíčku citovaných a deklamovaných manter podle obrazu „udržitelný rozvoj“, „různorodost“, „politická korektnost“, „inkluzivní kapitalismus“, „zelená ekonomika“, „technologický řád“, „informační společnost“, „nový světový řád“ (synonymem je „nová normalita“) a tak podobně.

Mantry se beze smyslu opakují jako zaklínadlo „při tanci kolem ohně“, nad nimi není žádoucí se zamýšlet, protože za každou mantrou se skrývá nebezpečný a občas smrtonosný program proti lidstvu.

„Udržitelný rozvoj“ – to je snížení počtu obyvatel planety maximálně na dvě miliardy, to je ne příliš „sametová“ genocida více než pěti miliard lidí.

„Rozmanitost“ – přednostní uplatňování práv menšin na úkor většiny, přičemž v ponižující a hanlivé podobě pro tu většinu.

„Politická korektnost“ – to je docela prostě a jednoduše likvidace svobody slova, totalitární a totální kontrola nad slovem a myšlenkou.

„Inkluzivní kapitalismus“ – konfiskace vlastnictví malého a středního byznysu.

„Zelená ekonomika“ – deinstrualizace, zchudnutí a ničení celých vrstev, spojených s průmyslem.

„Technologická úroveň, řád“ – zjednodušení mnohorozměrné sociální celostnosti pouze směrem k jedné části, narušení principu systémovosti společnosti s cílem skrýt sociální charakteristiku společnosti, jeho třídní tajemství.

„Informační společnost“ – to je společnost totální propagandy a debilizujících (čtenáře, diváka, posluchače) masových médií (nemluvě o degradaci školství).

Proto je velmi důležité dávat pozor na jazyk, pojmy a slova, která nám vnucují: „Na počátku bylo přece Slovo“. Když používáme ta nebo ona slova, termíny, obrazy, podpisujeme se pod určitý program, který se realizuje vůbec ne v našich zájmech, ale naopak k naší škodě, s cílem naší „celkové minimalizace“. Jméno tohoto programu je „Bestie“ a nebo „NWO“. Aby cestou „velikého vynulování“ vytvořili oni svůj postkapitalismus, běsové v lidské podobě musí pro sebe převrátit pozdní agonizující kapitalismus v elektronicko-medicínský koncentrák: „Veliký experiment Trockého přechází do nové, globální fáze, bez předchozích lživých dogmat“ (V. Galaktionova). Postkapitalistický ráj pro maximálně 10 % se plánuje zabezpečením sociálního pekla pro 90 % ostatních, pro světovou obsluhu, posluhu, lokajstvo.

Dokáží ultraglobalisté vnutit světu svůj NWO? Pochybuji. Svět je celkem příliš složitý, aby jej bylo možné řídit z jednoho centra (i přes mnoho poboček), a Historie – celkem složitý a zákeřný proces s masou nepředvídaných následků vznikajících ihned poté, jak je jenom udělán první krok v realizaci projektu. Svět enkláv exismu je omezen, za jeho hranicemi – vzniká bouřící svět „nových barbarů“, migrantů a vůbec lidí vyhozených elitami na okraj Historie. Dokáže je NWO, jestli bude vytvořen, zadržet? A co jestli proběhne geoklimatická katastrofa, opravdová, a ne fejková, kterými nás ultraglobalisté straší od rána do večera? A co jestli se umělý intelekt pokazí, zničí, či vymkne jakékoliv kontrole? Nebo, co když podryvné síly, kontraelita uvnitř samotného vrcholu NWO se rozhodne změnit situaci? Nesmíme zapomínat na historii Římského impéria, na středověká „oligarchistická“ města a na arabské chalífáty. Čas má zvyk otáčet se jako „Möbiova páska“. Budeme doufat, že se zastaví smyčkou na krku těch, kdo plánuje proměnit lidstvo v dobytek, v maso pro smažení na pánvi Historie, v trpící otroky, v bioroboty, to je dostat ho do sociálního pekla. Tudy právě vede cesta těchto plánovačů NWO. Budeme humanisty a pomůžeme jim, jak můžeme, se tam dostat, jako v pohádce o Koníčku Hrbáčkovi: „Žuch do kotle – a tam se uvařil!“

[1] Reifikování – zvěcňování, odosobňování člověka, tj. dělat z člověka pouhou věc

[2] Také „z bláta do louže“, „hlubina vzývá (volá) hlubinu“ a pod.

[3] Epigenetika je v moderním slova smyslu vědní podobor genetiky, jenž studuje změny v genové expresi, které nejsou způsobeny změnou nukleotidové sekvence DNA. Také epigenetické jevy mohou být děděny z buňky na buňku a z generace na generaci, tedy jak při mitóze, tak při meióze.

[4] Lat. regressus, od regredior, ustupuji, obecně znamená pohyb zpět, ústup, návrat. Opačným termínem je progres, pokrok. Odtud také regresivní, ustupující.

[5] Северный Вазиристан (urdsky شمالی وزیرستان‎), (angl. North Waziristan, Greater Waziristan) — oblast provinicie Chajbar Paštúnchwá, dříve známá též jako Severozápadní pohraniční provincie, je nejmenší provincie v Pákistánu, Islámské republiky Pakistán s hlavním městem Miran Šah.

ZDE je možné stáhnout knihu Klaus Schwab, Thierry Malleret: Covid-19: Veľký reset ve slovenském překladu.

Zdroj: Zavtra.ru

Přeložil Bedřich Vinopalník