Tři výrazy, které vyjadřují názorové proudy, jenž se od sebe vzájemně liší, však často (nejenom) v českých médiích splývají v jeden. Německý nositel Nobelovy ceny za literaturu Günter Grass si dovolil napsat báseň (mimo jiné si také dovolil sloužit v nacistické armádě, podobně jako papež Benedikt XVI.) jenž kritizuje zahraniční politiku Benjamina Netanjahua vůči Iránu – a najednou je na světě o antisemitu víc.
Izrael je židovský stát, či alespoň sám sebe tak označuje, a jeho představitelé se západní společnosti snaží přesvědčit, že jakákoliv výtka vůči němu je kritikou mezinárodního židovstva. Tedy antisemitismem. Zaměňují tak nenávist ke všem židům s nesouhlasem s izraelskou vnitřní i zahraniční politikou, tedy s antiizraelismem. Mnoho intelektuálů si tak vysloužilo přízvisko antisemita či „krásně“ znějící sebenenávistný Žid. V poslední době se ještě přidává pod antisemitismus i kritika premiéra Benjamina Netanjahua (antinetanjahuismus). Což je jen další krok do hloubky izraelské cenzury. Za chvíli bude antisemita i ten, kdo si dovolí kritizovat kvalitu falafelu v jeruzalémských restauracích.
Celý článek v Britských listech
