Jako reakci na tento článek se pokusím shrnout současný stav. Podle standartních údajů – kojenecká úmrtnost, dostupnost atd., je zdravotnictví v ČR na špičkové světové úrovni. Například zdravotnictví USA jí ani náhodou nedosahuje. Prostředky do českého zdravotnictví plynoucí jsou přitom na této úrovni kvality takřka nejnižší oproti zdravotnictvím srovnatelných kvalit.
Existuje však velký rozpor mezi potřebou a disponibilními prostředky, který zakládá možný problém v profinancování zdravotní péče. A to už tento rok. Počet nemocných a nově diagnostikovaných skutečně není stejný jako v roce 2009. To je prostý fakt. Kdo tvrdí opak, je člověk, který nezaslouží sluchu.
Ministerstvo přišlo s myšlenkou standardů a nadstandardů. Ta myšlenka je správná. Nelze ji ovšem pojmout taxativně. Vykřičené endoprotézy jsou zcela okrajový problém. Zcela řádově jiné peníze jdou do biologické léčby, do intenzivní medicíny a podobně. Zde by bylo vhodné přijmout francouský model – to co dnes platí pojišťovna, je standard. Pojišťovny zároveň vědí, kolik je účtováno nebo požadováno zdravotnickými zařízeními, a co skutečně zaplatí – rozdílem je nadstandard a na ten je potřeba zřídit připojištění. A to proto, aby solidarita nepřišla vniveč a skutečné náklady péče nesli všichni. Ne jenom nemocní. Zároveň je potřeba vyjmout sociálně slabé – chronicky nemocné, invalidizované, nezaměstnané apod., a ty pokrýt jinak.
Vytvářet ministerské či jiné komise, které budou říkat angína standard – absces nadstandart, je hloupost. Fungovat to nebude. V makro číslech celého zdravotnictví možná skutečně nejlepší je procentuální nadstandardnost a na ní připojištění. Pokud vezmu francouzkou realitu, znamenalo by dofinancování současného stavu v případě solidárnosti odhadem maximálně 2 000 Kč pro každého ročně. A to včetně státních pojištěnců!!! Pokud budou financovat pouze nemocní… půjde o řádově jiné částky. Základní myšlenka pana ministra Hegera je správná. Ale čert je v detailech. Kdo, jak a za co bude platit. Včetně a možná dokonce především státu.
