Co týden dal a vzal (41/2008)

Reklama


Z domova

Jak již bylo řečeno, příslušné smlouvy s USA jdou do Sněmovny již 21. října. Proto na tento den NE základnám svolává demonstraci od 17:00 na Palachově náměstí v Praze.

 

Ovšem cesta Sněmovnou nebude pro obě smlouvy, navzdory blazeované suverenitě vlády, žádná procházka růžovou zahradou, protože smlouvy mohou tvrdě narazit ve sněmovních výborech:

„Zatímco vláda obě smlouvy přijala a koalici se podařilo je dostat na říjnové jednání, ve sněmovních výborech smlouvy tvrdě narazí.“

 

To, že radarové smlouvy narazí ve výborech, nemá de facto pro samo přijetí význam. Určující je, jak budou o smlouvách hlasovat poslanci na jednání sněmovny. Jde ovšem o psychologický moment, protože to bude poprvé, co smlouvy narazí. (…) Doteď se totiž vše jevilo tak, že se smlouvami není žádný problém. Obě země je podepsaly a česká vláda je schválila.“

 

V tuto chvíli nemá koalice dostatek hlasů proto, aby smlouvy prošly Poslaneckou sněmovnou.

 

„Hodně ovšem bude záležet na tom, jak se k radarovým smlouvám postaví právě sněmovní výbory. Smlouvy teď při neposílení výborů bude provázet zamítavé nebo žádné stanovisko. A poslanci, o které se při hlasování hraje, tak ztrácí cenný argument, že doteď radar všude prošel hladce, a tudíž jejich podpora radaru nemůže být vnímána jako zrada.“

Pokud smlouvy nebudou výbory nejednoznačně posvěceny, bude to významný signál i navenek (mimo jiné přímo do USA) o tom, že vláda nemá situace tak pevně v rukou, jak se tváří, a že lhala když tvrdila, že vybudování základny je jednomyslným přáním celého národa. Byl by to tak další hřebíček do beztak již pevně zatlučené rakve legitimity souhlasu s vybudováním radarové stanice v Brdech.

 

Fraška s honem na „ruské čarodějnice“ pomalu odeznívá a jejím posledním záchvěvem je tragikomické zjištění (spíše připomenutí), že „AMI Communication [agentura propagující radar, pozn. Tribun] zastupovala během kampaně na popularizaci radaru současně (ruskou) státní energetickou společnost TVEL.“ Korunu tomu nasadil Jan Vidím (ODS), předseda sněmovního výboru pro obranu, který na otázku: „Takže v tom nevidíte neopatrnost, že si vláda najme na zvýšení obliby radaru u veřejnosti agenturu, již zároveň platí firma blízká Kremlu?“ odpověděl: „A co vám na to mám říct? Je to zvláštní. Třeba to vláda nevěděla a BIS na to přišla až po kampani. Skutečně dobrý příklad toho, jak pouze politici mají dostatek relevantních informací k tomu, aby mohli kvalifikovaně rozhodnout. Vláda si opět – po kolikáté již? – „naběhla na vidle.“ Kolik má asi životů?

 

Stejně se celá akce zřejmě minula účinkem, protože NE základnám hlásí: Podpořil nás přední neurolog prof. Pavel Kalvach.

 

Jak se fabrikují a manipulují výzkumy veřejného mínění ukazuje článek Stačí vynechat „americký“ a hned je všechno jinak. Princip je prostý – v otázce vynecháte klíčový přívlastek „americký“ a stejně jako Ministerstvo obrany se zeptáte: „Souhlasil/a byste vy osobně s umístěním radarové stanice na našem území?“, interpretujete to ovšem takto: „Přestože podpora umístění amerického radaru v Česku stoupla z květnových 24 procent na nynějších 38, pětapadesát procent lidí je stále proti.“

 

Pokud jste někdy pochybovali o tom, že by radarová stanice měla sloužit k obraně před střelami z „darebáckých států“ (rozuměj států, které nejsou otevřeny americkým investorům) a zajištění „výdobytků svobody a demokracie“, potom byly vaše pochybnosti zcela na místě. Nemyslí si to totiž ani česká vláda, ač se nám to již dva roky pokouší namluvit. Postupně to z nich leze, i když jak z chlupaté deky. Naposledy jsme se od europoslance Jana Zahradila (ODS) mohli dozvědět následující: „Radar odstraní hrozbu, že by polovina České republiky padla do rukou ruských fondů, financovaných z ropy a plynu, a druhá polovina byla kolonizována německými podnikateli, kteří by zneužívali nových evropských zákonů k likvidaci svých soupeřů.“ Bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo k pláči. Vrcholní čeští politici, kteří jak vidno nedokáží zvládat své atavistické pudy a hledají nepřítele tam, kde ho chtějí mít, nikoliv tam, kde skutečně je, jsou pevně rozhodnuti, že vyhrají minulou válku. Jenže USA jsou za zenitem a sázka na USA je sázka na špatného koně. A to nemluvím o aspektech morálních, humánních i zcela světsky-racionálních, které bychom rozhodně neměli pouštět ze zřetele, a které jasně hovoří proti paktování se s USA. Pozastavovat se nad logikou, se kterou se vláda snaží čelit hrozbě možné vytvořením hrozby jisté, snad ani nemá cenu.

Ze světa

Z rozhovoru s generálplukovníkem Leonidem Ivašovem, prezidentem Akademie geopolitických studií, jež ještě před několika lety řídil na ruském ministerstvu obrany oddělení zahraničních vztahů, který vyšel pod výmluvným názvem Co by se stalo, kdyby Západ rozpoutal válku s Východem, vybírám:

V současnosti je válka mezi Ruskem a USA, dokonce s použitím zbraní hromadného ničení, prakticky nemožná. Dosud máme možnost odvetného úderu, který by v podstatě Ameriku zničil. Proto Američané velmi pozorně usilují o rozvoj, přesněji, degradaci naší jaderné triády. Na druhé straně – vyvíjejí globální systém protiraketové obrany a realizují koncepci ‚rychlého globálního úderu‘.“

 

„Pro realizaci tohoto programu Kongres nedávno vyčlenil 277 mld dolarů. Konkrétně to znamená, že se vytváří souvislé radiolokační sledování celého území Ruska a jeho vzdušného prostoru. Jde o pozemní radary (který má být postaven v České republice) a námořní radary (např. na Aleutských ostrovech) a jde také o kosmické radary a radary umístěné na letadlech.“

 

Když budou Američané přesvědčeni, že mohou ‚pokrýt‘ náš raketojaderný potenciál, pak se jejich politika a vojenská strategie vůči nám kardinálně změní. Budou nám moci předkládat nejrůznější ultimáta, požadovat další odzbrojení. Prostě takový model se již nyní projevuje v americké vojensko politické strategii.“

 

Kdybych měl říci, co je taková schopnost obrany [ruské obrany proti americkému útoku, pozn. Tribun], pak jde o to zasadit protivníkovi nepřijatelně vysoké škody. Musíme proto pochopit, kdo vládne Americe. To nejsou prezidenti, ale velké kapitálové skupiny. Pro ně ztráta několika tisíc lidí nic neznamená. Proto jako minimum je nutno počítat s možností zasadit alespoň 40 úderů na největší centra. I když bych byl nejraději, kdyby k ničemu takovému nikdy nedošlo.

Z řečeného naprosto jasně vyplývá, proč USA radar chtějí, zatímco Rusko proti němu brojí. Motivace obou stran je logická a jedinou záhadou zůstává, proč si Česká republika kálí do vlastního hnízda a stojí tak bezvýhradně až fanaticky na straně USA. Z pohledu globální rovnováhy a tím i světové bezpečnosti by totiž bylo záhodno podpořit v této záležitosti jednoznačně Rusko.

 

Ostatně, jak již bylo několikrát řečeno, Rusové nesedí s rukama v klíně a pilně testují balistické střely.

 

Bez konsekvencí k radaru není ani současná globální ekonomická krize, v jejímž důsledku USA rychle ztrácejí jak své mocenské pozice, tak především svůj mocenský sexappeal. Kupříkladu na Islandu, tam se dějí věci: „Hrozící státní bankrot Islandu a ruská pomoc, která by měla stabilizovat místní banky, které mají zahraniční dluhy v hodnotě 12násobku islandského HDP, mohou mít i překvapivou geopolitickou dohru. (…) Výměna záchrany islandské ekonomiky za 99-ti letý pronájem opuštěných vojenských instalací v Keflaviku Moskvě (a případně i financování norských bank a vystěhování norské radarové základny) by mohl být hezky poťouchlý asymetrický krok Putina jako odpověď na americké základny v Polsku a Česku.

Přejít do diskuze k článku