Na Internetu zuří válka, ve které se střílí ionovými kanóny… Je to pravda? Nebo jsou útoky typu DOS jen virtuální demonstrací, která je pod ústavní ochranou svobody slova? Když už píšeme ty dějiny, zaslouží si to krátký komentář od „českého Assange“.
Roztržkou pro první Internetovou válku byla korporátní cenzura novinářské služby Wikileaks, kterou zařídil senátor Lieberman, který rozeslal korporacím dopis s výhrůžkami, že budou souzeni pro špionáž. Na Internetu se začaly objevovat dopisy požadující co nejpřísnější potrestání „viníků z Wikileaks“. Hlavní aktéři byli jako v případě Horáková zatčeni, budou obviněni z „ohrožování národní bezpečnosti“ a v souladu s přáním národa „spravedlivě potrestáni“.
Ale Wikileaks byla jen záminka. Skutečná příčina první Internetové války je jiná.
Vyvinul se nový typ člověka, který se nazývá Homo Internetus. Internetový člověk je od malička zvyklý, že si může všechny potřebné informace vyhledat na Internetu. Ví, co se děje, kdy hraje oblíbené divadlo, koho má volit a kam si zajít nakoupit jídlo. Ví to, protože má informace. A je sakra naštvaný, když mu chce někdo informace vzít!
Myšlenkové modely padesátých let minulého století a roku 2010 jsou jiné. Ale stejná je podstata: Svoboda je pod smyšlenými záminkami pošlapána, a její obhájci jsou zdiskreditováni a „spravedlivě potrestáni“. Nebudou nám krást informace a rozvracet republiku!
Proto vás prosím, abyste se pohodlně usadili a promysleli si jednu věc. Nejsou dnešní útoky odepřením služby, které shodí server na několik hodin, jen novodobým ekvivalentem demonstrace? Není to jen způsob, kterým Homo Internetus projevuje svůj nesouhlas? Vždyť DDoS jen posílá víc požadavků na server, než server může zvládnout. Zablokuje ho na chvilku, jako aktivisté blokují vstupy do budov, aby veřejnost upozornili na závažné téma.
Použití vlastního připojení, abychom na jednu desetitisícinu roku jasně projevili nesouhlas s tím, že společnosti jako MasterCard a PayPal se chovají jako fašistické korporace, že diskriminují a omezují občany kvůli tomu, že projevili svobodně svůj názor – to si zkrátka nezaslouží odsouzení, ale aspoň zamyšlení. I korporace by měla mít společenskou odpovědnost a respekt k základním právům občana. Ostatně žije jen díky občanům, kteří u ní nakupují její výrobky a služby.
Nezapomínejme, že demonstracím a stávkám vděčíme vůbec za to, že máme právo volit, že nás ze společnosti nevylučují kvůli pohlaví, původu nebo rase a že spotřebu toaletního papíru neřídí nějaký ústřední výbor.
Když jsem chodil do druhé třídy základní školy, vydal John Barlow Deklaraci nezávislosti kyberprostoru. Od té doby nám začaly vlády států blokovat domény, zakazovat stream, omezovat přístup k nevládním informacím a teď připravují v mezinárodní dohodu, která schvaluje kontrolu počítačů na hranicích. Chtějí prohlížet naši virtuální mysl.
Leč jakékoliv vládní útoky proti osvědčeným principům lidské svobody zákonitě vedou k demonstracím, ať už mají podobu stávky nebo odepření služby DDoSem. Kyberprostor nemusí být zničen Internetovou válkou, ale naopak může uchopit tyto události jako příležitost k jasnému prosazení ústavních svobod.
Zapomeňme na stařičké senátory a politiky, pro něž kyberprostor nepřesahuje meze bulvárních deníků. Ti k naší diskusi přispět nemohou. Ať už virtuální demonstrace, nebo politický tlak na otevřenost – zkrátka na obraně kyberprostoru musíme začít vážně spolupracovat, nebo se naše demokracie brzy stane jen virtuální.
Převzato z Pirátských novin
