Detroitský domino efekt

Reklama


Je smutné, že jedno z nejvýznamnější měst USA umírá. Byly doby, kdy bylo živou metropolí, domovem 1,8 milionu lidí, disponovalo v 60. letech nejvyšším průměrným příjmem na obyvatele v USA. Nyní je to smradlavé a rozpadající se peklo na zemi, ve kterém přežívá 700 tisíc lidí a které se stalo předmětem černého humoru. Město reálně zbankrotovalo, i když legální proces ještě nebyl ukončen. To však nic nemění na skutečnosti, že město je a zůstane stínem svojí někdejší slávy.

Pro představu o charakteru a rozsahu problému a jeho důsledků si shrňme fakta :

1) Město Detroit v tomto okamžiku dluží cca 100 tisícům věřitelů.

2) Celkový dluh Detroitu je 20 miliard USD. Tedy více než  25 tisíc USD (cca 500 tis. Kč) na obyvatele.

3) V roce 1950 zaměstnávaly detroitské továrny kolem 296 tisíc pracovníků, dnes méně než 27 tisíc.

4) V období od prosince 2000 co prosince 2010 zmizelo ve státě Michigan 48 % pracovních míst ve výrobě

5) V Detroitu si můžete koupit tisíce domů za cenu 500 USD /dům a méně. Přesto nikdo nekupuje.

6) V městě existuje cca 78 tisíc opuštěných domů a bytů v různém stádiu vybrakování a zničení.

7) Asi třetina z celkové rozlohy města (140 čtv. mil) je buď totálně opuštěna, nebo bez služeb.

8) Neuvěřitelných 47 % zbývajících obyvatel města jsou funkčně negramotní, neschopní se o sebe postarat. Žijí jak zvířata.

9) Občany starší 16 let věku trápí 50% nezaměstnanost.

10) 60 % všech detroitských dětí žije pod oficiálně stanovenou hranicí bídy.

11) Město Detroit nyní „živí“ hazard, městská kasína. Příjem z kasín činí 11 milionů USD měsíčně.

12) Na území města je 70 těžce kontaminovaných lokalit, které by měl řešit federální "Superfund", ale neřeší. Rozsah ekologických škod je příliš velký i na rozpočet U.S. EPA.

13) 40 % veřejného osvětlení města nefunguje – není ani na opravy, ani na energii

14) Pro nedostatek prostředků byla lékařská záchranná služba omezena na 1/3 původní kapacity. Drtivá většina jejích vozů má na tachometru více než 450 tisíc km.

15) Dvě třetiny městských parků jsou trvale uzavřeny pro veřejnost již od roku 2008.

16) Počet policistů zajišťujících bezpečnost poklesl v poslední dekádě o 40 %. Když zavoláte policii o pomoc, zdvihnou vám telefon průměrně za 58 minut, ale vůbec to neznamená, že by přišli na pomoc. Pracují totiž jen 8 hodin denně a v rámci možností, 16 hodin denně vládne galérka, gangy  vyděrači výpalného.

17) Násilná trestná činnost ve městě překonává celoamerický průměr pětinásobně. Na počet vražd překonává Detrit pověstný New York jedenáctinásobně. Policie objasní jen 10 % evidovaných zločinů, a málokdo nachází odvahu zločiny vůbec nahlásit. Situace dospěla tak daleko, že michiganská policie varuje návštěvníky Detroitu billboardy i osobně, že vstupují do města na vlastní riziko.

Tristní obrázek amerického snu po detoxikaci. Pro české i kanadské hasbaristy a amerikanofily na OM výživná četba. Nepochybuji, že se od nich odrazí jak tenisák ode zdi.

Říká se, že jedna včelka jaro nedělá a modří, či jiní propagandisté budou jistě tvrdit, že se jedná o výjimku z pravidla. Amerika je velká, větší a největší, asi tak jak bylo přátelství na věky věkův se SSSR, de-facto jiným snem amerického původu. Budou křičet, že „jejich“ Ameriku ti OM komouši špiní, pomlouvají, že ostnaté dráty kolem amerických slumů a na mexické čáře jsou demogratické, nesrovnatelné s těmi přestříhanými na západní hranici ČSSR. Všechny iluze umírají těžkou smrtí a desítky let, a svých omylů a iluzí se zbavujeme dlouho, a to i pokud máme vlastní soudný mozek.

Ono je to ale horší. Detroit není výjimka, ale pravidlo, Detroit je první kostka domina, co bude padat v šílené řadě a bleskovou rychlostí po celých USA, ale i jinde, i v Evropě. Stačí impuls.

Hovoříme-li často o nesplatitelnosti amerického státního dluhu, je třeba si uvědomit, že jde pouze o federální dluh. Dluh Washingtonu.

Ale vedle něj, či spíše skryty za ním jsou dluhy jednotlivých států Unie (ve kterých excelují výletnické ráje Kalifornie a Florida), dluhy měst a obcí, které již 5-7 let natahují prosebně svoje dlaně k federální vládě o finanční pomoc, ale ta nepřichází, neb dle ústavy není řešení dluhové krize na úrovni státní (míněno státu Unie) a nižší odpovědností federální vlády. Jedná se o rozklad základů národního státu v podmínkách USA.

Na problém předluženosti této státní a komunální sféry léta upozorňuje vynikající ekonomka Meredith Whitney, dříve pracující na Wall Streetu, jež patřila k těm několika prozíravým, kteří v předstihu popsali hypotéční krizi v USA a včas před ní varovali a navrhovali protiopatření.

Nyní Meredith píše o stovkách konkrétních státních i komunálních administrativ, které jsou již de facto zbankrotované a stovkách, které to čeká během několika měsíců. A v tom bankrotu – Detroit nebyl ani první, ani poslední. Jen se o tom politicky-korektně nepíše, nemluví, jako by tento jev trhající sociální tkanivo americké společnosti a její iluze amerického snu na kusy nebyl, neexistoval. Ale Detroit je tak velký a nepřehlédnutelný malér, že ho zakopat pod koberec prostě nešlo.

Pokud si někdo myslí, že města jako New York, Chicago, San Diego, San José nebo Los Angeles jsou na tom výrazně lépe, nejsou. Stojí na útesu nad nicotou a zkázou a stačí pokračování dalšího zadlužování, nebo nějaká ta událost, co pohne světem jako 11. září – a půjdou cestou Detroitu.

Když Meredith Whitney varovala před cca 5 lety, že přijde záplava bankrotů na státní, municipální a obecní úrovni, mainstreamoví apologetici, bankovní analytici se Meredith vysmívali, a lepili jí na čelo oblíbené nevybíravé nálepky. Meredith se zase nespletla, jen přišla s varováním příliš brzo. Viděla za rámec rozhledu a dohledu ekonomických propagandistů.

Americký federální dluh není řešitelný, pokud není řešitelný ani interní dluh států Unie, municipalit a komunit. Detroit je předznamenání americké budoucnosti, kdy společnost žijící po celé století na úkor a účet jiných, a to ve vzrůstajícím rozsahu, bude nucena změnit nejen vnímání sama sebe, ale i přizpůsobit svoji spotřebu svým vlastním prostředkům.

Vezmeme-li silně nadstandardní životní úroveň, na kterou si Američané snadno zvykli a kterou již nyní považují za svoje právo od Boha, vstupuje od amerického snu nouze, bída, nedostatek a ztráta perspektivy do budoucna. Ať již „odnese“ bankrot amerického federálního dluhu v celkové výši cca 17,2 bilionu dolarů kdokoli a kdekoli, nic to nemění na tom, že ten vnitřní dluh Americe její bankéři a věřitelé „neodpářou“ a že si Američané do sytosti okusí medicíny, kterou Jelzmanovu Rusku v 90. letech naordinoval Washington a vtipálkové mamonu z IMF. Akorát, že Rusové trpět umí…

Po celých USA se rozsypává infrastruktura, energetická síť, vyprazdňují se shopping mally, lidé šetří, jsou omezovány veřejné služby, rostou stanová města bezdomovců a vyděděnců společnosti na okrajích měst, 59 milionů Američanů se bez potravinových lístků ani nenají, kolem 10 milionů bytů a domů nemá svoje majitele. Přesto Amerika stále žije nad poměry, jako by ruiny Detroitu a jiných měst neexistovaly, jako by „Poučení z krizového vývoje roku 2008“ dosud nedorazilo do hlav Američanů. Blbce probereš až ranou mezi oči. A pak začne řádit, hledat ty, co neuspokojují jeho nároky nebo ho bez jeho vědomí přímo prodali do (dluhového) otroctví.

Adaptace Ameriky „na nový normál“ bude bolestivá a zřejmě i krvavá. Byli zvyklí na řešení neřešitelného bleskově a s pistolí v roce. Dnes připomínají otupělé, zfetované stádo ve frontě u jatek.

Takže Detroit? Domino začíná padat a stejný film přijde do celoamerické distribuce již velmi brzo. A bude to trhák. Ale já se smát nebudu, mě to radost nedělá, nemám formát místních buditelů a obránců jediné pravdy boží řitě.

Kampak asi poletí franšíza Rudých křídel?

Přejít do diskuze k článku