Včera tu na OM Stan zveřejnil několik mých fotografií z přehrady Šance na Ostravici, které jsem mu s krátkým komentářem poslal. Neposílal jsem to jako článek nebo reportáž, jen tak, informativně, ale díky, Stane, za to zveřejnění. A protože tím bylo řečeno „a“, dovolte mi ještě říci i „b“:
Nejhůře u nás na tom jsou s důsledky letošní velké vody, podle sdělovadel, opět Troubky na Přerovsku. To na webu Vanilka inspirovalo jednu autorku, aby napsala článeček, kdo jsou viníci té situace – cituji:
„Nešťastná obec na Moravě se v roce 1997 stala symbolem obrovských záplav. Na 350 domů zničených, mrtví lidé, spoušť kam se podíváš. Tenkrát všichni slibovali, že tragédie se opakovat nebude. Nyní jsme v druhé polovině května 2010 a Troubky jsou plné vody. Přinášíme seznam odpovědných ústavních činitelů, kteří byli placeni za řešení této situace:
Miloš Zeman, předseda vlády a Jan Fencl, ministr zemědělství 22.7. 1998 – 15.7. 2002
Vladimír Špidla, předseda vlády a Jaroslav Palas, ministr zemědělství 15.7. 2002 – 4.8. 2004
Stanislav Gross, předseda vlády a Jaroslav Palas, ministr zemědělství 4.8. 2004 – 25. 4. 2005
Jiří Paroubek, předseda vlády a P. Zgarba, J. Mládek, ministři zemědělství 25.4. 2004 – 4.9. 2006
Mirek Topolánek, předseda vlády a Milena Vicenová, ministryně zemědělství 4.9. 2006 – 3.1. 2007
Mirek Topolánek, předseda vlády a Petr Gandalovič, ministr zemědělství 9.1. 2007 – 8.5. 2009
Současné vládě premiéra Jana Fischera můžeme odpovědnost přisuzovat těžko.“
Pravda, zní to přesvědčivě. Předsedové vlád a ministři zemědělství. Jak ale vypadá situace z místa, k tomu napsali domorodci – opět cituji ze vstupů pod tím článkem:
„Paní … dost ubohý počin … Bydlím ve vedlejší vesnici. Pod vodou nejsme jen proto, že máme revitalizované koryto ramene říčky Moštěnky a že stavidla, kterými se reguluje množství vody posílané do té naší „strouhy“ jsou zavřená a stavidla, která pouští vodu z té naší strouhy zpět do mateřské říčky jsou zcela otevřena. A pak, že bylo celkem sucho a hladina spodních vod byla nizoučká. Troubečáci také dělali, co mohli, aby se tragédie roku 1997 neopakovala. Jiný typ staveb ve vesnici, povodňový val. Protipovodňová hráz nevydržela nápor vody a v jednom místě povolila. Čí je to vina? Projektana, zedníka, zeměměřiče, prezidenta? Silně pochybuji, že za stav koryta a hlavně čistou břehů řeky Bečvy je zodpovědný premiér či ministr zemědělství….“.
A hned na to navazuje dopis jiné ženy – cituji:
„Troubky. Před chvílí jsem se vrátila od Troubek. Do vesnice jsem se nedostala, protože mě policie nepustila. Pořád jsem přemýšlela, jak to, že jsou pod vodou, protože Bečva je sice vysoko, ale ne výš, jako břehy. Tímto mi to paní (autorka předchozích řádků – pozn. Lex) vysvětlila….“
Myslím si, že politikové mohou za kdeco. Mohou. Za všechno ale také ne. A nejsou jen politikové na centrální úrovni, také na úrovni regionální a místní. Takže ať jsou stráze postižených jakkoliv velké – a my s nimi můžeme soucítit a vyjádřit i solidaritu, letošní situace se s tou před třinácti lety srovnat nedá. Udělalo se mnohé. Vždycky je možné udělat více, ale nikdy ne všechno. Protože, mj. – co to je „všechno“? Příroda bude mít nad člověkem – který je vlastně také její součástí – vždycky navrch.
A ještě tohle považuji za potřebné říci: Za to, že letos (zatím) v Česku nedošlo k větším následkům dlouhotrvajících dešťů, je možné vděčit, kromě charakteru těch srážek, skoro výhradně PŘEHRADÁM. Ty totiž na horních tocích řek, kde se nacházejí, zadržely a tím zdržely obrovská kvanta vody z ploch, odkud do nich voda přitéká. Za tu dobu se snížily a skoro se dostaly na normál přítoky řek níže pod přehradami, které tu největší paseku do té doby dělaly, a přehrady mohly začít téměř naplno vypouštět – už nic jiného ani nezbývalo, ty vodní spousty šly přepadem. Ale vždy to bylo a ještě i je tolik, kolik ta koryta zvládají. Přirozeně horší je to na dolních tocích, ale i tam už jdou hladiny dolů.
Díky, Přehrady! Skláním se i před vodohospodáři na nich.
