Předseda ČSSD Jiří Paroubek připravil projev, který měl zaznít v poslanecké sněmovně před hlasováním o návrhu na rozpuštění sněmovny. V projevu hodnotí stávající politickou situaci a vysvětluje řešení, pro které se ČSSD po zvážení všech variant rozhodla:
Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové,
před 20-ti lety demonstrovali lidé na náměstích a jejich hlavním a klíčovým heslem bylo: Svobodné volby. I dnes chceme svobodné volby. I dnes tomu někdo brání. Jediným nepřítelem se zdála před 20 lety být totalitní moc a tu se nakonec podařilo zlomit. Znovu jsme v situaci, kdy si drtivá většina veřejnosti přeje svobodné volby – ale těmto brání nikoliv totalitní moc, ale moc soudců, kteří se postavili nejen nad obě komory Parlamentu, ale hlavně nad samotný lid. Ale nejen to. Kdyby nastal spor mezi oběma komorami Parlamentu a Ústavním soudem, jsem si jist, že se média opět postaví na stranu Ústavního soudu, tak jak se to absurdně stalo před 14 dny. Proti totalitní moci se bojovalo vcelku jednoduše. V podstatě akceptovala všechno a svobodné volby lidu této země po sametové revoluci umožnila. Nic takového ovšem nemůžeme očekávat od tohoto Ústavního soudu.
Před dnešním těžkým rozhodováním jsme si vyžádali právní stanoviska k možnému postupu Ústavního soudu v případě podání nových stížností poslance Melčáka či jiných. Kdybych je shrnul, jsou postaveny na těchto závěrech :
-
1. Mezi odborníky převažuje stanovisko, že postup podle čl. 35 odst. 2 platné ústavy je zcela ústavně právně konformní a využitelný.
ALE:
-
2. Stejní odborníci jsou ale velice skeptičtí k minulému ale i budoucímu rozhodování Ústavního soudu, dovozují jeho přesvědčení podléhat politickému, nikoliv právnickému hodnocení situace a většina odborníků vyjadřuje přinejmenším nedůvěru, že by Ústavní soud nové úpravě nic nevytkl a umožnil konání voleb v listopadovém termínu.
Až děsivě krystalicky čistý názor poskytl na celou věc náš Parlamentní institut. Dovolte mi, abych pro lepší plastičnost pochopení hloubky problémů jej citoval poměrně obšírněji:
S nálezem ÚS č. Pl. ÚS 27/09 zásadně nesouhlasíme. Ústavní soud překročil své pozitivní právem dané pravomoci, ačkoliv k tomu neměl dostatečný důvod. Nezvratná stabilita uspořádání ústředních orgánů státu nepatří ani podle doktrín, ani podle judikatury ústavních soudů k základům demokratického právního státu. Ústavní soud může rozhodovat o materiálním jádru Ústavy (a pravděpodobně i zrušit zákon označený za ústavní), ale jen v situaci, kdy bylo toto materiální jádro opravdu porušeno. To se podle mne nestalo. Jedním ze základních principů parlamentní formy vlády je rozpustitelnost parlamentu nebo parlamentní komory. Pokud vycházíme z principů první republiky, a ze srovnatelných principů jiných zejména evropských demokratických států, nemůžeme dojít k názoru, že rozpuštění rozpustné komory ústavním zákonem je porušením jádra Ústavy.
Pokud však Ústavní soud trvá na svém, tedy že zákon o zkrácení porušil jádro materiálního právního státu a zároveň bude vycházet opravdu důsledně z pojetí materiálního (nikoliv formálního) právního státu, nelze očekávat jiný vývoj než že soud musí dojít k závěru, že rovněž okamžité rozpuštění podle (tentokrát už řádné) novely Ústavy je stejným porušením jádra materiálního právního státu jako přijetí jednorázového zákona. Tedy jinak řečeno, pokud bude Ústavní soud důsledny a konzistentní, rozpuštění Poslanecké sněmovny prezidentem republiky zruší.
Je to tak. Na ochraně zájmu jednoho přeběhlíka vystavěl Ústavní soud konstrukci, která stůj co stůj brání uskutečnění nových voleb a je velké nebezpečí, že by v případě podání ústavních stížností znovu proti vůli obou komor a za nadšeného potlesku médií rozhodnutí prezidenta republiky o vypsání voleb zrušil.
Před politiky stojí proto dvojí možnost:
1. Takové rozhodnutí neakceptovat a nerespektovat.
Ale v takovém případě se rozhoří nejhorší politická a ústavní krize, která může smést vše, co jsme 20 let budovali a na jejím konci se logicky a pochopitelně posílí protisystémové extremistické strany
2. Takové absurdní rozhodnutí Ústavního soudu akceptovat.
Byl jsem připraven dovést ČSSD ve volbách do sněmovny do vítězného konce. Podle našich analýz mám i všechny důvody věřit, že bychom volby i v termínu 6. a 7. listopadu 2009 vyhráli. Jako příklad uvádím např. současné výzkumy veřejného mínění v Ústeckém a Olomouckém kraji, kde ČSSD vede oproti ODS ve volebních prognózách rozdílem 9 – 10%, což je nárůst ve výši 5 – 9% oproti stavu v roce 2006. Podle našich odhadů bychom i v termínu 7. listopad 2009 zvítězili jasným rozdílem nad ODS v celostátním průměru. Zvítězili bychom. Ale museli by nám být v této zemi svobodné volby umožněny. To ovšem Ústavní soud nepřipustí. Svobodné volby, ve kterých by zvítězila ČSSD, ze kterých by dokonce zřejmě vyšly posíleny obě největší politické strany a naopak malé zřejmě nepřekročili 5 ti procentní hranici tento Ústavní soud prostě neumožní. Vzniká tak velmi složitá situace, které se musíme umět postavit racionálně a realisticky. Žádat naše poslance, aby hlasovali pro rozpuštění Poslanecké sněmovny, aby potom sledovali, že jednali zcela zbytečně, prostě nelze. Tím je ovšem zároveň rozhodnuto.
Tváří tvář postupům Ústavního soudu návrh na rozpuštění Poslanecké sněmovny nepodpoříme. Vše zlé je vždy něčemu dobré. Nebude-li dnes rozpuštěna Poslanecká sněmovna, budeme muset uprostřed vleklé hospodářské krize hledat řešení – pragmatická, spravedlivá a neideologická, která by zemi pomohla situaci řešit. Netvrdím, že to bude lehké a jednoduché. Bylo rozryto příliš mnoho hlubokých brázd a vyřčeno mnoho zlého. Ale horší alternativou by nebylo dělat nic. Zažíváme-li nyní 20 let od sametové revoluce, mám za to, že se k nim budeme muset vrátit. U vědomí této situace jsme připraveni spolupracovat se všemi politickými stranami a přinést zemi efektivní vládu, efektivní vládnutí. ČSSD je k tomu připravena.
Děkuji Vám za pozornost.
Převzato z webových stránek ČSSD
