Dopis pro pana Firefly

Reklama


Pane Firefly, zdravím Vás! Nedávno jste v diskusi u Vašeho článku napsal: "Nevidím důvod, proč by si každý neměl ponechat své zisky. A proč by neměl poplatit své ztráty. Je nesmyslné se dělit o zisky, smysl má jen pouze platit za služby státem poskytnuté. A je stejně tak nesmyslné nemít odpovědnost za ztráty a tyto přenášet na jiné."

Také jsem si povšiml anotace Vašeho článku, jež zněla: "Pokus individualistického pravičáka vyvolat diskuzi o autoritářském korporativismu…"

Přestože respektuji Váš názor, musím s ním polemizovat, protože mi připadá, že není ani tak podložen realitou, jako spíše pouhou ideologií, jak Vám snadno prokáži. A poněvadž naznačujete, že "jste z praxe", uvedu jeden malý příklad ze skutečné praxe vlastního života:

Kdysi jsem byl zaměstnaneckou součástkou v chodu jednoho, vskutku velkého, koncernového podniku a občas mne tehdy napadlo, proč tak velká korporace v některých případech výroby chce ve svých závodech (lidově řečeno) "téměř všechno dělat sama", když (teoreticky) vůbec nemusí. Upřesňuji zároveň, že šlo o firmu s produkcí a prodejem zejména samostatných investičních celků a nikoliv o nějakou malou dílnu na šroubky jednoho rozměru či o živnost ševce či krejčího.

Nu a šlo tam právě o případ Vámi tak jednoznačně odmítaného "dělení se o zisky", čili přerozdělování. Přerozdělování, které (jak jsem později zjistil), normálně funguje právě z makrohlediska nejen uvnitř velkých korporací, ale potažmo i uvnitř celých států. Funguje, protože se to vyplatí. A kupodivu – funguje tím efektivněji, čím větší je např. nějaké družstvo, korporace, nebo chcete-li, tak dokonce i čím větší je nějaký stát. Jak?

Představte si například, že byste byl majitelem nějaké průmyslové společnosti a měl byste tam provozy, které by byly vysoce ziskové a jiné provozy, které by byly neziskové či dokonce ztrátové. Měl byste přitom tuto situaci: Protože buď 1/ investiční prostředky na modernizaci momentálně ještě dostatečné nemáte, anebo 2/ vstupní suroviny jsou příliš drahé, leč nezbytné, či 3/ z jiného podobného důvodu … tak máte ve svém rozhodnutí na výběr:

Buď zrušíte zatím nerentabilní pomocné provozy a risknete si závislost na dodávkách toho zboží od konkurence, která Vám sice momentálně nabídne nízké dodavatelské ceny, (ty ale může v budoucnu ze dne na den zvýšit), anebo raději budete ještě nějaký čas vyrovnávat ten nepříznivý rozdíl v různé rentabilitě části vlastních provozů s tím, že budete mít jistotu stability a nepřetržitosti (např.) "mezizávodových dodávek" určitých nutných komponentů pro Vaše výsledné vlastní finální produkty – nějaké plně funkční investiční celky. Celky, které po kompletaci již budete moci velmi snadno prodávat s vysokým prodejním ziskem do mnoha států světa, protože víte, že je po nich dlouhodobá poptávka.

Co tedy uděláte? Uvedete svou firmu do závislosti na konkurentovi, anebo dáte přednost zatím méně ziskové soběstačnosti – i za cenu vnitřního přerozdělování? A teď si položte otázku: Bývají v takových situacích někdy i celé státy? V situacích, kdy se politicky neřeší jen nějaká výroba a prodej produktů, ale řeší se tam i obrana nebo sociální situace obyvatel, čili lidí, které tvoří nejen pracovní sílu a Vaše voliče ve volbách, ale jsou to lidí z Vašeho národa, jejichž životní úroveň Vám byla v určitém funkčním období (např.) politika svěřena při správě věcí veřejných?

A zkusme jít politicky ještě dál: Myslíte, že pro národ a jeho prosperitu jako celku nebo pro obranu jeho státu jakožto území, bude v případě ohrožení dobré, když se bude skládat jen ze společensky atomizovaných a sobeckých chamtivců, kteří své teritorium v případě cizí válečné agrese budou ochotni bránit jen tehdy, když dostanou od vlastní vlády k tomu účelu náležitě vysoký žold, protože jinak ten svůj stát vlastně vůbec potřebovat nebudou a klidně se z něj odstěhují?

Jenže … Proč tedy národy žijí ve státních celcích? Proč má například každý Američan na svém domě státní vlajku, když správný občan kapitalistického státu by vlastně ten stát neměl vůbec potřebovat a tedy i uznávat? A jak je možné, že Britové i Rusové ve 2. světové válce svá území ubránili před nacismem? Jak je to možné? A není to z Vašeho hlediska nelogické, že si například najednou právě ti Britové uvědomili, že ten svůj stát tolik potřebují tehdy před nacismem ubránit?

A ještě k tomu autoritářství státu: Ano, i mně vadí, když někteří úředníci státu a jeho regionů zneužívají při svých "správních úvahách" a (zejména) správních rozhodnutích své pravomoci a šikanují mne. Jenže, co je příčinou toho, že k tomu vůbec dochází? Je to existencí státu, anebo je to existencí špatné legislativy, jestliže je např. právě takovým úředníkům umožněno nás občany korupčně vydírat, jsme-li náhodou v pozici žadatelů o výkon nějaké jejich normální práce? Jde tedy o vadnost struktury a systémové filosofie instituce státu, anebo jde (např.) o korupční prostředí, legislativou v něm umožněné, když tam převládla ideologie "korupčně tržního chování" lidí i ve výkonu funkcí státu? Lidí, (např. úředníků, policistů, prokurátorů a soudců), kteří by měli být ze zákona naprosto neúplatní?

A je vinou státu jako instituce, že před zákonem jsou si někteří lidé jen "tak trochu rovni" a jiní jsou si s týmž státem nepochybně "mnohem rovnější", jen proto, že "na to mají"? Takže, jak vidíte: Musíme si vybrat – buď si budeme chtít služby korupčního státu kupovat, anebo je budeme od spravedlivého a nekorupčního státu v rovném přístupu ke svým právům vyžadovat. Vyžadovat, protože všichni podle svých schopností a možností platíme spravedlivé daně. Pakliže by tomu tak nebylo, pak by to už nebyl stát, ale právně korupční chaos byznys-korporace, kde se tržně obchoduje i s paragrafy a spravedlností jen podle množství peněz, které ten který občan bude zrovna mít k dispozici. Je to jen na Vás, jak si vyberete.

Takže závěr s nabídkou k úvaze a přemýšlení: Co dělá stát prosperujícím celkem? Jsou to spravedlivé daně podle možností (a schopností) občanů, anebo je to instituce, kde si myslíme, že neúplatnost politiků a úředníků si dokážeme koupit jen jejich tak vysokými platy, že už se jim pracovat vůbec chtít nebude? Je tedy záruka poctivosti lidí záležitostí jejich výchovy v mládí a jejich charakteru a přesvědčení v dospělosti a zároveň také – i dohledu a kontroly(!), anebo je tu jejich "poctivost" zaručí co nejvyšší žold, který jim náš stát nabídne? Ostatně, znáte výrok matky Terezy, že nasytit chudé celého světa, to by dnes už při stavu vědy, techniky a výroby šlo, ale nasytit bohaté sobce, to možné není nikdy?

Takže si to dejme do souhrnu: Čím větší ekonomický celek je, tím je (při dobrém organizačním řízení) vyšší jeho prosperita a soběstačnost. Tím je i vyšší konkurenceschopnost i vůči jiným velkým ekonomickým celkům.

Zajímavé je, že zejména neoliberální ideologové kapitalismu právě toto velice dobře vědí, ale navenek tvrdí opak a oslavují jako ideál konkurenční boj těch ekonomicky nejmenších s jinými ekonomicky nejmenšími.

A také: Proto i majitelé těch největších korporací tvoří kartely, koncerny a trusty.

Jenže, čím rozsáhlejší je hospodářský celek v jedněch soukromých rukách, tím vyšší zájem na zisku a vyšší vykořisťování lidských zdrojů tam je a vždy bude, protože tam NEEXISTUJE STÁT, který by v tomto procesu lidem svými zákony zajistil spravedlnost a trvalou kontrolu této spravedlnosti. A to nejen v odměňování za jejich práci, ale i v přístupu ke všem dalším jejich lidským a občanským právům.

Takže, je to jen na lidech, co si vyberou, v čem chtějí žít a zda jsou ochotni se na tom optimálním řešení vůbec někdy dohodnout. Je jasné, že o zabránění shody na té dohodě půjde "majitelům klíčů" především. Jak? Jednoduše: Pomocí ideologie a propagandy, a to zejména propagandy od výhodně koupených lidí ve veřejnoprávních mediích. 

 

Foto: Banksy


Přejít do diskuze k článku