Dovolenkářův notorický lament

Reklama


Kdybyste zalovili v archívu rok, dva, tři zpátky někdy koncem léta, když se vracívám z dovolené, velmi pravděpodobně byste tam nalezli text podobného vyznění, jako je tento. Tak proč se opakuji? Protože si nemohu pomoci, protože to se s tím vždy zas a znova těžce srovnávám. S čím? S rozporem mezi tím, jak se jeví svět na vlastní kůži a jak skrze média.

Bez novin, televize a internetu je svět normální, milé a přátelské místo k životu, kde věci fungují a lidé se k sobě chovají… no jako lidé, a ne jako dravec a kořist, nebo jako parazit a hostitel. A pak se člověk vrátí z dovolené, zapne počítač, v rychlosti přelétne zprávy a všechno je to zpátky. Nic se nezměnilo. Světu dál vládnou gauneři, svině mají navrch a fundamentálními principy, na kterých svět stojí, jsou nespravedlnost, podvod, vykořisťování…


Že by mě to po těch letech už nemělo překvapovat? Však mě to také nepřekvapuje – sere mě to.


Člověk si najednou uvědomí, že rčení „optimista je pouze špatně informovaný pesimista“ není povrchní bonmot, ale krutá a hutná pravda, a že přísloví „co oči nevidí, srdce nebolí,“ je stejně moudré, jako nemilosrdné. Takhle to prostě funguje.


A tím se dostávám ke kardinální otázce: Který svět je skutečný? Ten, který zažívám na vlastní kůži, nebo ten zprostředkovaný médii? Ten mediální je hnusný a neobyvatelný, zatímco ten, ve kterém jsem strávil dovolenou, byl obyvatelný docela dobře. Ale není snad ten mediální obrazem toho reálného? Je to tedy obraz zkreslený, nebo dokonce vylhaný? Je skutečný svět mnohem lepší, než jak se jeví skrze média, nebo se takový jenom zdá, protože to hnusné je bez mediálního zprostředkování schované? Co je klam, a co je realita?


Kdyby si člověk naordinoval mediální dietu, hned by se mu žilo lépe, jenže věci nezmizí jenom proto, že před nimi schováme hlavu do písku, svět nebude tím lepší, čím méně se budeme zajímat o to špatné, hnusné a nízké, co je v něm přítomno.


Plynové komory existovaly bez ohledu na to, že o nich dobří Němci nic nevěděli a vědět nechtěli, stejně jako novodobé otroctví nezmizí ze světa jenom proto, že se nebudeme zajímat o to, proč jsou všechny ty báječné značkové trendy věci, kterými se obklopujeme, tak relativně levné a dostupné…


Moje momentální rozpoložení perfektně vystihnul Kapitán: „Často se mi nechce psát ani kritické články a témat je skoro nekonečno. Rozklad společnosti a dekadence postoupila tak daleko, že špína jednoho dne je ihned překonána špínou dne následujícího. Mám pocit, že už to všichni musí vědět, musí jim to být jasné a já jen opakuji triviality.


Ale všem to asi jasné není, protože kdyby jim to jasné bylo, tak bychom nebyli tam, kde jsme. Tedy pokud by většina nebyli naprostí hlupáci.


Budu tedy i nadále „opakovat triviality,“ aby těch hlupáků bylo co nejméně, ale hlavně – abych se hlupákem nestal sám.


Převzato z blogu Tribun


Stanův komentář: Možná je správně ta realita, a my jsme ti cvoci, co nedokáží rozlišit to podstatné. Ale existuje i možnost, že jsme ti kanárci v dole. A to by byl docela průser…


Přejít do diskuze k článku