Ejhle, císař pán je nahý!

Reklama


V posledních asi dvou třech týdnech, tj. v době, kdy prezident ČR Václav Klaus přišel se svou podmínkou pro připojení svého podpisu na ratifikačních listinách k Lisabonské smlouvě (dále jen LS), jsem vícekrát napsal, že na místě prezidenta ČR bych LS ratifikoval, přesto jsem vyjádřil jisté pochopení pro jeho postoj.

Pochopení pro to, jak Klaus zdůvodnil svou podmínku – cituji z jeho prohlášení ze dne 9.10.2009: „Nedílnou součástí Lisabonské smlouvy je Listina základních práv Evropské unie. Na jejím základě bude lucemburský Soudní dvůr EU posuzovat, zda jsou právní předpisy, zvyklosti a postupy používané v členských zemích v souladu s touto Listinou. To umožní obcházet české soudy a uplatňovat např. majetkové požadavky osob vysídlených po II. světové válce přímo u Soudního dvora EU. Listina dokonce umožňuje přezkoumávat již platná rozhodnutí českých soudů. Minulá česká vláda této – pro Českou republiku životně důležité – otázce nevěnovala dostatečnou pozornost a nevyjednala pro Českou republiku z této Listiny takovou výjimku, jakou si vyjednalo Polsko a Velká Británie. Pro práva stanovená v Listině budou v těchto dvou zemích nadále platit jejich vlastní zákony a budou o nich např. v Polsku i nadále rozhodovat polské soudy. Před ratifikací si Česká republika musí alespoň dodatečně vyjednat obdobnou výjimku. Tím nám bude dána garance, že Lisabonská smlouva nemůže vést k prolomení tzv. Benešových dekretů.“

Koncem minulého týdne obdržel Václav Klaus odpověď švédského premiére Fredrika Reinsfeldta jako hlavy švédského předsednictví Evropské rady. Odpověď, která je po čertech jednoduchá v tom, jak splnit Klausovu podmínku, a navíc Klausem akceptovaná. Jde o to, že by se představitelé evropské sedmadvacítky na nastávajícím summitu dohodli, že v příštím ratifikačním procesu, jímž má být přístupová smlouva s Chorvatskem, se do textu výhrady Velké Británie a Polska k „Listině základních práv Evropské unie“ uskutečněné protokolem č. 30 o jejím uplatňování, k názvům těchto dvou zemí připojí název České republiky. Dalo by se říci: úspěch Václava Klause jako hrom! Victória! Kdyby…. Kdyby nešlo o jeho prohru, kdyby nešlo o ono zvolání malého, nevinného chlapce – „Císař je bez šatů!“

K pochopení oné situace nelze neseznámit se, alespoň ve stručnosti, s obsahem oné „Listiny“, s její strukturou a s textem výhrady Velké Británie a Polska. Tedy: Listina má kromě preambule celkem sedm hlav.

Ta první má název „Důstojnost“ a má pět článků s názvy „Lidská důstojnost“, „Právo na život“, „Právo na nedotknutelnost lidské osobnosti“, „Zákaz mučení a nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu“ a „Zákaz otroctví a nucené práce“.

Druhá hlava s názvem „Svobody“ má čtrnáct článků s názvy „Právo na svobodu a bezpečnost“, „Respektování soukromého a rodinného života“, „Ochrana osobních údajů“, „Právo uzavřít manželství a právo založit rodinu“, „Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání“, „Svoboda projevu a informací“, „Svoboda shromažďování a sdružování“, „Svoboda umění a věd“, „Právo na vzdělání“, „Právo svobodné volby povolání a právo pracovat“, „Svoboda podnikání“, „Právo na vlastnictví (čl. 17)“, „Právo na azyl“ a „Ochrana v případě vystěhování, vyhoštění nebo vydání (čl. 19)“.

Hlava třetí s názvem „Rovnost“ má sedm článků: „Rovnost před zákonem“, „Zákaz diskriminace (čl. 21)“, „Kulturní, náboženská a jazyková rozmanitost“, „Rovnost mužů a žen“, „Práva dítěte“, „Práva starších osob“ a „Začlenění osob se zdravotním postižením“.

Hlavá čtvrtá je nazvána „Solidarita“, a má dvanáct článků nadepsaných „Právo pracovníka na informování a na projednávání v podniku“, „Právo na kolektivní vyjednávání a akce“, „Právo na přístup ke službám zaměstnanosti“, „Ochrana v případě neoprávněného propuštění“, „Slušné a spravedlivé pracovní podmínky“, „Zákaz dětské práce a ochrana mladých lidí při práci“, „Rodinný a pracovní život“, „Sociální zabezpečení a sociální pomoc“, „Ochrana zdraví“, „Přístup ke službám obecného hospodářského zájmu“, „Ochrana životního prostředí“ a „Ochrana spotřebitele“.

V hlavě páté s názvem „Občanská práva“ je těchto osm článků: „Právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu“, „Právo volit a být volen v obecních volbách“, „Právo na řádnou správu“, „Právo na přístup k dokumentům“, „Evropský veřejný ochránce práv“, „Petiční právo“, „Volný pohyb a pobyt“ a „Diplomatická a konzulární ochrana“.

Hlava šestá má název „Soudnictví“, má čtyři články, a to „Právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces“, „Presumpce neviny a právo na obhajobu“, „Zásady zákonnosti a přiměřenosti trestných činů a trestů“ a „Právo nebýt dvakrát trestně stíhán nebo trestán za stejný trestný čin“.

Konečně hlava sedmá má název „Obecná ustanovení upravující výklad a použití listiny“ a má čtyři články : „Oblast použití“, „Rozsah a výklad práv a zásad“, „Úroveň ochrany“ a „Zákaz zneužití práv“.

Proč tak zeširoka?

Protože teď ocituji znění Protokolu č. 30 o „výhradách Velké Británie a Polska:

„PROTOKOL (č. 30) O UPLATŇOVÁNÍ LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV EVROPSKÉ UNIE V POLSKU A VE SPOJENÉM KRÁLOVSTVÍ

Článek 1

1. Listina nerozšiřuje možnost Soudního dvora Evropské unie ani jakéhokoliv soudu Polska či Spojeného království shledat, že právní a správní předpisy, zvyklosti nebo postupy Polska či Spojeného království nejsou v souladu se základními právy, svobodami nebo zásadami, které Listina potvrzuje.

2. Zejména, a aby se předešlo jakékoliv pochybnosti, nic v hlavě IV Listiny nezakládá soudně vymahatelná práva platná v Polsku či ve Spojeném království, pokud tato práva nejsou stanovena ve vnitrostátním právu Polska či Spojeného království.“

No a do tohoto textu se k názvům „Polsko“ a „Spojené království“ má přidat ještě název „Česká republika“. Bravo! Podle odstavce 1 by za této situace byly „Benešovy dekrety“ skutečně soudními orgány Evropské unie nezrušitelné. Ještě jednou bravo!, „Ať žije jeho Veličenstvo!“ Trochu tu slávu kalí skutečnost, že nezrušitelnost „Benešových dekretů“ je jedna věc, a právo občanů Evropské unie domáhat se odškodnění za přetrvávající stav diskriminace, kupř. podle čl. 17, 19 či 21 s tím možná až tak úplně nesouvisí.

Ale co ten druhý odstavec? Není náhodou právě tohleto oním „jádrem pudla“ pro pravověrné české „neocony“ na čele s Václavem Klausem? Nejde náhodou právě o to „nezaplevelit“ si kapitalistickou vlast období volné soutěže nějakými, a k tomu ještě soudně vymahatelnými, právy z oblasti solidarity? Obávám se, že ano. Že o to tu jde až v první řadě. A že se nám pan prezident „odkopal“ jak batole. Že z něho spadla nejen aureola, ale i jeho „nové šaty“, a že se nám ukázal v celé své pýše – ejhle, císař pán je nahý!

Přejít do diskuze k článku