*************************************************
V letech 2004 až 2007 Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) financovalo částkou 29 milionů Kč projekt FI-IM/015 nazvaný “Pasivní detekce a lokalizace člověka za překážkou“. Projekt řešilo jedno eseróčko, které vykázalo celkem tři výsledky – jeden článek ve sborníku a dva „tučné“ výsledky druhu P, tedy „Patent nebo jiný výsledek chráněný podle zvláštních právních předpisů“.
Nahlédneme-li do databáze Úřadu průmyslového vlastnictví, zjistíme, že jde o užitné vzory 17504 a 17505, každý s názvem „Zařízení pro usnadnění detekce osob za překážkou“. Oba dokumenty jsou téměř totožné – popisují plastovou trubici, ke které přimontujete fonendoskop, s jehož pomocí senzibil detekuje „různé formy záření“ emitovaného například zavalenými nebo skrývajícími se osobami.
Zatímco ve článku v odborném časopise musíte citovat zdroje, odkud nějakou informaci máte, nebo svá tvrzení prokázat experimentem, v obou užitných vzorech stačí napsat, že „…je známo, že živé organismy vydávají různé druhy záření. … Jedná se v podstatě o obdobný typ záření jaký vyvolává podélné stojaté vlnění vody, které se využívá při vyhledávání zdrojů vody pomocí virgule.“ Od konzultace kartářky se tedy stačí odlišit uvedením „odborných“ termínů jako „podélné stojaté vlnění“ a máte vyhráno. Že to doopravdy funguje, prokazovat nemusíte.
Mimochodem – pokud by byl nějaký senzibil ochoten prokázat podobnou schopnost, stojící mimo známé fyzikální principy (a toto „podélné stojaté vlnění vody“ je z fyzikálního hlediska nesmysl), je pro něj nachystán milion amerických dolarů od nadace Jamese Randiho. Ten má tuto částku již po řadu let nachystanou pro různé jasnovidce, senzibily, psychotroniky – jen pokud na základě jasného testování předvedou, že to skutečně dokáží.
Kupodivu, zatím to nikdo nesvedl.
Pumpovat peníze daňových poplatníků přes financování „aplikovaného výzkumu“ je ale jistější cestou…
*************************************************
Kolega Opatrný ve svém článku i několika dalších (zde, zde) ukazuje více příkladů veřejné podpory kuriózního „aplikovaného výzkumu“ a kriticky se vyjadřuje k některým osobám jmenovaným do vedení nově zřizované Technologické agentury ČR.
Jeden z těchto článků končí větou „Hrozně rád bych žil v zemi, kde dotace na aplikovaný výzkum budou rozumnou investicí a nikoliv tunelem na veřejné peníze.“
A když už mluvíme o personálních otázkách obsazování důležitých orgánů, za zmínku stojí také lidé nedávno jmenovaní ministryní školství do „Rady pro reformu vysokoškolského vzdělávání“. Podle oficiálního vyjádření jsou to „renomovaní odborníci, kteří mají svými zkušenostmi přispět k přípravě reformy terciárního vzdělávání v ČR“. Trochu zaráží, že mezi nimi není nikdo z naší nejvýznamnější univerzity, ba dokonce nikdo z pražských vysokých škol. Jedním z těchto renomovaných odborníků je však pan Petr Kužel, prezident Hospodářské komory, nynější student právnické fakulty v Plzni. Velkým odborníkem na reformu vysokoškolského studia je jistě také ing. Frolík, výrobce nemocničních postelí.
Paní ministryně opět prokazuje, že je důslednou zastánkyní nekonvenčních přístupů…
Převzato z blogu autora na Aktuálně
