Čas od času se s vervou pustím do hádky s kolegy na politické téma. Nejdříve se vzájemně osondujeme, jestli je na obou stranách nabroušeno a jestli jsou připraveny mozkové a časové rezervy. A pak už plni očekávání číháme na signál. Například stačí, aby někdo rukou naznačil Paroubkovu bradavici – a už to jede. Ládujeme děla, ostřelujeme, konstruujeme léčky a se smíchem se vzájemně pokládáme na lopatky. Po deseti minutách je po všem. Příjemná debata je obvykle zavedena do patu, abychom byli schopni teamově vytvářet zisky globálního businessu.
Poslední dobou ale zůstává po takových debatách určitá pachuť povinné pravdy. Mé argumenty o všudypřítomném korupčním chováním pravice nebo o skutečných následcích pravidla "nižší daně = vyšší výnosy" jsou obyčejně překryty otázkou: „A jak byste to řešili Vy?“ Odpověď je dána na stůl, protože je jasná jako facka (viz tento web), ale není přijata, protože „vytváří dluh“. Jako třešnička na dortu se přidá hláška, že „socani by šli i s komunistama“ a tam musím svěsit hlavu a jako pravdomluvný člověk přiznat, že komunisti mi v dnešní době vadí míň než ODS a její golfisti. Univerzální argumenty v podobě dluhu a komunistů se mi ještě nikomu nepodařilo vymluvit.
Co na tom, že největší dluh během dvanácti měsíců vytvořila pravicová vláda ODS, nebo že komunisti v parlamentu sedí jen díky štěstí, že je nikdo dosud nevzal do koalice? Vždyť pravice dluhy nedělá a s komunisti se nekamarádí. Ale vzpomene si ještě někdo na členství v KSČ Vlastimila Tlustého, duše Modré šance? To nikomu nevadilo. Takže většina našich debat skončí na tom, jak bychom to řešili my na levici bez komunistů a bez dluhu.
Odpověď zůstane viset mezi námi a pak se zbytek osazenstva začne zabývat tím, jestli je Kalousek dostatečně erudovaný ekonom. Většina jeho skalních fanoušků je světedivse promovanými inženýry ekonomie. V proudu práce pak člověku bliknou lepší formulace a lepší argumenty, které měl sázet na stůl, ale je už po boji a pravice vyhrála s dluhem a komunistama. Nechápou, že skončí právě s dluhem a s modrými komunisty ve vládě. V argumentu „A jak byste to řešili Vy?“ je háček. Řečnická otázka tohoto znění blokuje jakoukoli kritiku, protože předpokládá, že žádné řešení protistrana nemá k dispozici. A co ale situace, kdy nehledáme jiné řešení, protože nám nějaké věci prostě vadí? Potom nemáme na jakoukoli kritiku nárok. Kritizovaný jev se nemůže stát předmětem kritiky.
„A jak byste to řešili Vy?“ je vojenské „Drž hubu a krok“ z úst naší „smetánky“. Cítím z toho lehký totalitní smrádek. Z oficiálních pravicových hlásných trub není tento postoj příliš slyšet, ale měli bychom mít uši na pozoru a oficiální obměny hlášky „A jak byste to řešili Vy?“ nebo třeba „Umíte jen kritizovat!“ potírat břitkým sarkasmem a vybroušenými argumenty. Takže do toho! Pišme, diskutujme, huby nezavírejme, krok nedržme a tužme se! Přijde tuhá zima…
