Američtí katolíci a občanské svobody

Reklama


V přehledu událostí za minulý měsíc jsme zmínili slyšení v americkém senátu, kde za náboženské skupiny o právech či povinnostech žen mluvili pouze muži. Republikánský šéf výboru ženy ze slyšení úplně vyloučil, protože se jich těhotenství pravděpodobně vůbec netýká. Do sporu o antikoncepci se vložila americká biskupská konference (USCB), která v poslední době množí prohlášení o obraně náboženských práv a trvá na přísném oddělení církve a státu daného v americké ústavě.


Důvod znepokojení je oprávněný, totiž nová opatření Obamovy administrativy. Ta jsou důsledkem prosazení všeobecného zdravotního pojištění. To zajistilo zhruba 40 miliónům předtím nepojištěných Američanů, že nemusí sami sebe podomácku operovat a zašívat si tržné rány, jak to vidíte v přímém přenosu. Klikněte si na úvod Moorova filmu Sicko, viz první minuta. Oficiální prohlášení USCB z 10. února 2012 ovšem kritizuje Obamovu vládu za to, že v legislativě dala církevním a jiným nemocnicím povinnost přijmout do plánů povinného zdravotního pojištění antikoncepci a dokonce i abortivní prostředky, které jsou z církevního hlediska morálně problematické. Tím se podle biskupů porušují dva základní články ústavy, totiž odluka církve od státu a respekt k osobnímu svědomí a náboženské svobodě jednotlivce. Celý problém ukazuje složitý systém vztahů mezi katolickou církví v USA reprezentovanou konferencí amerických biskupů a politickým klimatem v zemi. Tradiční americké prostředí snášenlivosti a smíru je charakterizované postupnou radikalizací liberálních a náboženských skupin. Bylo by snadné říci, že pravda někde uprostřed, ale ve skutečnosti to tak jednoduché není.


Významná skupina amerických občanů tvrdí, že nemůže z důvodů svědomí vykonávat určité státní směrnice a nařízení. Objektivně vzato tím vzniká velký problém v každé liberální společnosti postavené na fundamentálním respektu k osobním svobodám. Toho je si vědom i demokratický prezident Barack Obama. Začal s USCB jednat o novém právním rámci, v němž by církevní zařízení nemusely přímo poskytovat morálně problematické služby, a přitom by nebyla poškozena práva jiných občanek a občanů na služby, na které mají podle zákona nárok. Tato krize se týká samozřejmě jen těch nemocnic a zdravotnických zařízení, která přímo zřizují a financují církve. Státní a soukromé nemocnice fungují v jiném režimu, mají svědomí o něco širší. Otázkou tedy je, jak kvalitně a přesvědčivě katolická církev umí přesvědčit širokou veřejnost, že její kauza je morálně i věcně oprávněná. A tady se ukazuje zásadní církevní deficit vůči americké veřejnosti, který by mohl zajímat i naše čtenáře.


Malá věrohodnost americké katolické církve v morální argumentaci adresované směrem ke společnosti (neplést si to s morálním postojem vzhledem k církevnímu učení) je patrná na první pohled. Pedofilní skandály stály miliardové odškodné obětem; samotní katolíci používají pilulku ve více než 90 procentech případů. Američtí katolíci navíc masově odmítli politickou kampaň biskupů ve stylu „neříkáme vám, jak máte volit, ale volte lidovce (republikány)“. Výrazně více katolíků volilo demokratického Obamu, než byl průměr v jiných skupinách obyvatel. Vzdělaný prezident si je zásadně získal svou demokratickou politikou a sociálním programem, na který američtí katolíci dají víc než na abstraktní moralizování. Podle průzkumu četlo celé politické volební nabádání biskupů jen 1 % věřících, krátkou verzi asi 6 %, a jen 16 % katolíků bylo ochotno se řídit skrytým doporučením biskupů k otázkám svědomí. Jinak řečeno: přesvědčovací schopnost USCB pravděpodobně není větší než naší ČBK, a to argumentovali američtí biskupové o jednu třídu lépe a kvalifikovaněji.


Zato se náboženské obrany svědomí vesele ujali čilí republikáni, kteří by nejraději církev a stát sloučili. Hodně proto dělají zejména na lokální úrovni přímou státní podporou různých veřejnoprávních církevních institucí. Že tím poskytují církvi medvědí službu, je celkem jasné. Při této příležitosti skoncují jednak s Obamou, jednak s jeho „komunismem“, tj. minimálním sociálním státem. Přitom ještě zničí za potlesku zmatených věřících i odbory, právo na stávku, sociální systém důchodů a další systémy sociálního zabezpečení a ochrany spotřebitelů či střadatelů, které v USA ještě jakž takž fungují. A díky halasné obraně církevní morálky pomohou své 1% elitě k dalšímu bohatství. Chudoba za poslední léta v USA dramaticky vzrostla a občanská společnost je zásadně oslabena díky onomu pilnému jednomu procentu bohatých, které si na svou stranu dokonce získaly i Bushem jmenovaný ústavní soud. Americké korporace jsou považovány za osoby a mohou politické kampani neomezeně podporovat své pravicové favority. Slavnou parodii najdete zde, bohužel reálnou. Stewartův satirický kolega Colbert svůj volební „super PAC“ skutečně založil a sbírá peníze. Ve scénce vidíte, jak renomovaný právník typu pražských Šlachta & Partners dohlíží on-line na veřejnou manipulaci obou komiků s volebními financemi a prohlašuje ji z hlediska platného zákona za legální. Prostě, karlovarská losovačka Syneru ve velkém. Tyto a další drobnosti v biskupském prohlášení z února 2012 zmíněné nejsou, a halasně protestující Republikáni o nich pochopitelně nemluví.


Poučení pro církev je jasné. Obranu určitých občanských svobod momentálně výhodných nebo potřebných pro danou skupinu nelze vytrhnout z celkového stavu společnosti jako nedělitelného celku svobod, povinností a práv všech občanů. Za obratné republikánské režie se otázka svědomí stala volebním politickým tématem. Na demokratické straně je to naopak otázka emancipace žen proti macho-systému republikánů a mužských církevních představitelů. Ti se bohužel nedostatečně distancovali od nábožensky a mediálně přičinlivých republikánů, a tak nepřímo brání i ono 1 % mocenské elity. Konzervativní politikové jako dvakrát rozvedený republikánský kandidát na prezidenta Newt Gingrich, či mormon Mitt Romney, naopak brání katolickou církev jako užitečného idiota  přímo a jejich republikánští kolegové v Senátu dokonce i mocensky, viz náš předešlý článek. Církevní postoj vedený morálními úmysly tedy vede v USA k další vášnivé polemice mezi nábožensky bigotními republikány a totálně liberálními demokraty. Americká společnost se začíná dělit na dvě skupiny, které proti sobě začínají vystupovat nesmiřitelným způsobem. Doplatí na to nakonec všichni. Doufejme, že nikoliv na způsob evropské třicetileté náboženské války.


Závěr?


V konfliktu mezi americkými biskupy a státem se ukazuje, že klíčovou roli mediátora sehrávají americké katolické univerzity. Například katolická univerzita Notre Dame v Indianě klidně dala prezidentu Obamovi v roce 2009 čestný doktorát a jeho projev v plném znění najdete zde. Její nezávislé grémium ustálo kritiku církevních představitelů a fundamentalistických republikánů. Na této univerzitě držel v prosinci 2011 předseda USCB, kardinál Timothy Dolan slavnostní řeč o obraně lidské důstojnosti. Otevíral zde nový studijní obor humanitních věd, jehož tématem je právě komplexní ochrana lidské důstojnosti. Tuto řeč pochopitelně využili propagandističtí hlasatelé Prolife, a přitom taktně pomlčeli o rubu téže mince, tj. ocenění prezidenta Obamy. Tendenční útok na tuto univerzitu najdete na české wikipedii, která univerzitu Notre Dame záměrně očerňuje, a to z fundamentalistických pozic. Podívejte se na českou prezentaci této univerzity a srovnejte ji s americkou wiki stránkou. Je dobré vidět, jak prohnaně pracuje demagogie.


Předseda biskupské konference si nemohl vybrat lepší místo k obraně svědomí než katolickou univerzitu, která s odvahou sobě vlastní dokázala rozlišit, co je v dané době skutečně katolický, tj. všeobecně platný postoj k pravdě. Takových lidí je u nás jako šafránu, o institucích univerzitního typu raději pomlčme úplně. Zato u nás pilně pracují fundamentalistické církevní skupiny a snaží se polarizovat veřejnost na dvě nesmiřitelné strany podle hesla „rozděl a panuj“. Viz český wiki příklad, který nestojí nic než trochu pilné práce. O cílené propagandě zaměřené k vytváření tzv. jednopoložkového voliče masírovaného jediným tématem (single-issue politics) jsme psali již před dvěma roky v článku o jochovatění křesťanů. Mezitím jsme v Česku, masírovaném fundamentálními americkými dolary, udělali velký skok vpřed, což paradoxně dokazuje prozatímní uzavření diskuzí na Umlaufovinách.


Převzato z Umlaufovin

Přejít do diskuze k článku