Kdo řídí orchestr na Ukrajině

Reklama


Předem chci upozornit, že lidé na Ukrajině jsou oprávněně frustrovaní a ekonomiku ovládá oligarchie.


Za dvě desetiletí Ukrajina přešlapuje na místě. Když nebudeme brát v potaz státy EU, tak Ukrajinu daleko předběhlo Rusko a Bělorusko. Systém fungoval tak, podle jednoho politologa, že vládnoucí klan okradl klan, který prohrál volby. Tak to šlo roky. Samozřejmě že to je zjednodušení.


Když přeskočíme všechny události z roku 2013 a podíváme se na konec ledna 2014, je tu jedna zásadní změna. Na Euromaidanu si už na EU nikdo nevzpomene. Euromaidan ovládla strana „Svoboda“ a na ní se teď podiváme.


Lídrem strany je Tjahnibok Oleg Jaroslavovič. Jeho politická kariéra začala v Komsomolu, kde byl od roku 1982-1989 členem. V roce 1991 se stal členem SNPU (sociálně-národní strany Ukrajiny) a postupně zastával různé funkce ve straně, až to dotáhl na předsedu a poslance parlamentu Ukrajiny.


V roce 2004 byla strana přejmenovaná a zrodila se „Svoboda“. V roce 2010 Tjahnibok kandidoval na prezidenta Ukrajiny, kde získal 1,43 % hlasů. V roce 2012 byla táto strana zanesena do seznamu top 10 v Centrum Simona Wiesenthala jako nejvíce antisemitská a protiizraelská.


Další informace najdete například zde. Ještě v červnu 2013 byl členům této strany zamítnut vstup do USA.


Co si má člověk pomyslet, když se za pár měsíců se dívá na takovou fotografii?


Krajním politickým křídlem je Pravý sektor se svojí černo-rudou vlajkou. Ta už delší dobu na Ukrajině vytváří ozbrojené bojové jednotky zvané „sotňa“, jak vypadá takový výcvik přímo v Kyjevě na Euromaidanu, se můžete podívat zde:


Když se vrátíme k Olegu Tjahnibokovi a podíváme se třeba na toto video, které je z 2. 2. 2014, po návratu z „Mnichova“:

V úvodní části připomíná padlé. Jak známo, jsou tam též kupodivu cizinci. Dále pokračuje v nacionálních frázích a jak se revoluce šíří dál, mluví o právu a spravedlnosti a o teroru vlády. Ve čtvrté minutě začne chrlit blesky na Moskvu. Celou dobu mluví v množném čísle, což znamená, že on jediný zastupuje všechen lid na Ukrajině. Stěžuje si na „informační blokádu“. V sedmé minutě říká: „Právě jsem se vrátil z Mnichova, dostal jsem příslib na vytvoření mezinárodní komise v Hágu, na prošetření zločinných vražd, poprav atd.“. V deváté minutě vyzývá k přitvrzení „druhého frontu“ tj. násilnému obsazování úřadů a vytváření nového vedení.


Na tomto videu z 25. 1. 2014:

v úvodu děkuje fotbalovým rowdies a vyzývá akcím na „druhém frontu“. Ti co mají 35 a více let a pamatují ruštinu, možná tomuto pánovy trošku budou rozumět, ale mně se tyto žvásty nechce překládat.


Co je ale zajímavé, jak mizernou návštěvnost má jejich oficiální kanál na YOUTUBE v 45 milionové Ukrajině. Jak vypadá „druhý front“? Někdy to může vypadat komicky:

 

Někdy jdou „demokraticky“ diskutovat v noci (je třeba počkat do 10. min.):

 

A někdy ve dne, kde se setkají s brutalitou policistů:

 

Masovou podporu pro stranu „Svobody“ může dokumentovat toto video. Video ukazuje pokus o obsazení úřadu v Troeščině, což je předměstí Kyjeva s 270 000 obyvateli. Video je z 3. 2. 2014:

Z Euromaidanu napochoduje ozbrojená „sotňa“ s palicemi a prapory před úřad. Dojde také pár nespokojených občanů a příznivců strany „Svoboda“. Následují plamenné projevy. Po zkušenostech je přítomná policie, která je protestujícími označena za brutální. Pak jdou vyzvat místní úřad, aby to takzvaně vzdal. Což se samozřejmě nestane, proto okamžitě před úřadem volí „demokratický“ revoluční národní radu. Kdo si nevšiml, tak celý protest filmují dvě celoplošné soukromé televize TV5 a TbiUA, ale jak se zdá, senzace se nekonala.


A jak to vypadá dnes Kyjevě na Euromajdanu tj. 2. 2. 2014? Je to takové zvláštní divadlo:


A pohled z druhé strany 7. 2. 2014.

Přejít do diskuze k článku