Jedním z výsledků poslední krize je, že na ministerstvu vnitra nahradí vyznamenaného budovatele socialismu Radka Johna jakýsi Jan Kubice. Aktuální mediální obraz je zhruba takový, že jakýsi veleúspěšný velepronásledovaný pán nastoupí a jako nové koště vše dobře vymete. Je pravda, že občas se objeví nějaká malá poznámka na téma, "a kdo je nyní loutkář", ale ani v ní se o schopnostech tohoto pána nepochybuje.
Přitom pokud bereme naprostou většinu toho, co bylo veřejnosti prezentováno kritickým okem, tak velký hrdina a polosuperman Kubice byl ve skutečnosti pouze jedním z tisíců či desetitisíců nepříliš kompetentních státních zaměstnanců. Co provází ty jeho velké kauzy, které ve chvíli zásahu plnily několik dní první stránky novin? Nedostatek důkazů, osvobozen, nedostatek důkazů, osvobozeni, nedostatek důkazů, osvobozeno, nedostatek důkazů, osvobozena. A pardon, je tu i něco méně monotematického – pronásledování nevinného, protože byl nedostatek důkazů – a Kubiceho útvar i to minimum, co měl, špatně vyhodnotil. Vše je to navíc doprovázeno neustálým fňukáním – já nejsem lempl, proti mně se někdo spikl, ale ani na to nemám důkazy. Možná se mu i někde něco malého podařilo, ale pokud vůbec, tak je to tajné, čili veřejnost ani novináři o tom logicky neví, a tudíž mu to nemůže přidávat aureolu nějaké dokonalosti.
Dá se na to podívat i z jiného úhlu. Jan Kubice byl v centru boje proti organizovanému zločinu. A tento boj vedl tak úšpěšně, že blízko konce své kariéry na postu šéfa Úřadu pro boj s organizovaným zločinem naskočil před poslance s výkřikem: Ti mafiáni už jsou úplně všude i mezi vámi, pomóc! Málokoho, kdo si dá dvě a dvě dohromady asi překvapí, že i tento výkřik naprosto zpackal. Ale svého času chodil se správnými lidmi na pivo, a to se u nás počítá nejvíce.
Převzato z Modré Šance
Foto: zdroj
