Komentář k svatoštěpánskému projevu prezidenta Zemana

Reklama


Jako autor předčasného komentáře k přípravě tohoto projevu ještě v předvánoční době jsem vyslechl bilanční proslov prezidenta Zeman zařaditelný mezi nudné varianty 3. scénáře. Hledal jsem v něm náznak nějaké vize do budoucna, třeba v nějaké podobě výzvy. Možná jsem přeslechl, ale nic jsem neslyšel. Mohl jsem konstatovat, že prezident je ve formě ohledně svých rétorických kvalit, i když nepoznám, když to někdo tzv. čte ze čtecího zařízení, co používají čteči a čtečky zpráv či prezident Obama a mnozí další profesionálové. Takže bylo-li to jinak, omlouvám se. Moc by mi pomohlo, kdyby kameramani ukázali záběry ze zrcadel, které byly určitě kolem.

Musím pochválit tu zmínku o 620 kontaktech s mnoha lidmi na náměstích i mimo ně. Pan (JUDr.?) Forejt se snad nespletl, ale kdo by ho kontroloval? Bylo to nicméně stejně hodnotné sdělení, jako ta informace o pěti splněných slibech. Celkově však tzv. návrat k prvorepublikovaným tradicím těchto proslovů nemohu pochválit. Ten, kdo to prezidentovi doporučil, zapomněl, že před válkou u nás žádná televize ještě nefungovala. Byl jen rozhlas, a ten byl po Silvestru lidem unaveným z vyprávěných anekdot (pamatuji až na ty poválečné Šťuchalovy, Šterclovy a Vostřákovy) pro takové proslovy na Nový rok nevhodný. Ten, kdo mu předtím připravil a nechal jej přečíst všechny ty prezidentské svatoštěpánské či novoroční projevy, připravil prezidentovi hodně nestravitelný požitek. Vůbec se nedivím pogottwaldovským prezidentům, že nakonec upřednostnili televizní médium. Když člověk uměl číst mezi řádky, nebyla to někdy ani nuda.

V Zemanově svatoštěpánském projevu mi něco povzbudivého proti fádnosti oficiálních projevů chybělo. Pan prezident uměl být jako neprezident v dřívějších dobách osvěžujícím způsobem jízlivý a tzv. ťuknout hřebík či alespoň hřebíček do hlavičky. Jakoby to však dnes už zapomněl. O nikoho se ani neotřel (pokud to náhodou nebyla v náznaku ta informace o profesionálovi v čele ministerstva obrany úřednické vlády – škoda, že nepřipomenul, že stejný profesionál byl i v čele MO v Nečasově vládě, kterou znovu odmítl jmenovat v obsazení bez Nečase). To tam bylo trochu pro mne nesrozumitelné. Proč zrovna Picka považuje za profesionála? Snad proto, že se nepřidal v parlamentu ke skrytě vedené diskusi – na kamarádské úrovni – o pohřbu v Africe?

Měl bych však k Zemanovu projevu jednu vážnou připomínku: Šéf má umět nejen chválit své podřízené, a v daném případě, chce-li být populistou, možná celou společnost. Měl by ale umět také něco vytknout, pokud si ovšem myslí, že bylo co vytknout. V celém proslovu však taková, byť jen malinká, drobná výtka nezazněla. Znamená to, že byl tedy se vším spokojen? To snad ne. Pak by byl značný rozdíl v tom, jak dění v této společnosti vnímá Hrad a jak podhradí. Prezident by tohle měl umět! Nebo o tom jen uvažoval, ale nenašel odvahu to říci? Ta snad také ne. Prezident by se něčeho takového bát neměl.

Jinak to tedy ušlo. Snad jen s tím, že šlo o svatoštěpánský proslov, tedy v rámci křesťanských svátků. Klaus se v tuto dobu zúčastňoval kázání v Betlémské kapli, ale Zeman se nějak k zarámování svého proslovu nevyjádřil. Rozumí se to samo sebou, tedy že sám sebe vnímá jako křesťana či jako zbožného člověka, byť třeba v podobě tzv. „Něčisty“? (pro informaci: člověk věřící v něco vyššího, nadpřirozeného, resp. „v něco“, nikoliv však příslušník nějaké křesťanské církve), anebo tím jen nechtěl narušit právě projednávaný byznys mezi Hradem a arcibiskupem o směně některých domů u Vikárky, bez nichž se arcibiskup neobejde? Nebo – nedej bože – se snad nechtěl ani náznakem zabývat restitucemi církevních majetků jako něčím, co za nějaké emoce vlastně nestojí? Ale k tomu jste se v ten den, pane prezidente, vyjádřit mohl. To od Vás dokonce většina národa očekává!

Přejít do diskuze k článku