Konec kuřáků na Islandu?

Reklama


Přirozeně, nemám v těchto snad lehkou rukou psaných řádcích na mysli kouřící sopky, před nimiž se čas od času sklání nejen obyvatelé čarokrásného ostrova (kde zrovna nyní Slunce nezapadá), ale i provozovatelé transatlantických aerolinií. Mám na mysli ony čmoudící bílé válečky v ústech kuřáků, k nimž, tak jak stárnu, se postupně opět po létech kuřácké abstinence řadím i já, i mí přátelé. Dvě, tři cigarety denně jsou totiž prevencí Alzheimerovy choroby (říká můj běloruský přítel), a protože je s to ve svých jedenašedesáti vychovávat dvě malé dcerky a ve své bývalé domovské zemi, SSSR, publikovat učebnice filozofie sociologie, celkem mu i věřím.

Nicméně, nedbalost kuřáků nesnáším, házení vajglů na zem už vůbec, jakož i další nepořádnosti s tímto zlozvykem spojené. Proto mne zaujaly informace, podle nichž Althing, islandský parlament, připravuje návrh, který by snížil už tak malý počet tamních kuřáků (nevěřím, že k tamní přírodě se chovají tak bezcitně, jako ti tuzemští.) Návrh podporuje bývalá islandská ministryně zdravotnictví, a co je na něm podstatné, je to, že cigarety by už nebyly volně k dostání v oněch 48 státních prodejnách Vinbudinu a jinde na ostrově, nýbrž by byly k mání pouze v lékárnách a pouze na recept. Recept, předepsaný islandským lékařem.

Vím, jaké to je shánět "něco na oslavu v systembolagetu v Malmö", a proto mne představa ještě tvrdšího protikuřáckého režimu zaujala. Dosti na tom, že standartní cena balíčku cigaret je kolem 6 eur, kartonu cigaret pak asi tisíc a více (našich, českých) korun. Lhostejno jaké značky, jde o obsah dehtu a jiných škodlivin, putujících do ovzduší. Co vyfukují sopky, nebudou vyfukovat lidé. Prosté. Jenže ani s alkoholem to na ostrově není slavné. Ceník sice uvádí, že za pivo zaplatíte dvě stovky (za jedno ve 160 hospodách i devět set) korun islandských, jenže, to už je cena jídla. A pivo je třetinka, a síla … 3,5 až 5 stupňů. Jak se musí Islanďané dívat na spor s Prazdrojem, jemuž je dokazováno, že jeho dvanáctka je vlastně jedenáctka, si jen těžko představuji. Každopádně, alkohol i tabák si zatím můžete objednávat a kupovat i na netu, pokud jste s to si připlatit, protože běžný sortiment oněch 48 obchodů francouzské koňaky V.S.O.P neprodává. Cena mezi 10 a 20 tisíci islandskými korunami za láhev není výjimkou. Opít se je tedy řádně drahý špás.

Tabák na recept se mi pranic nelíbí. Už jenom proto, že bude-li se prodávat na lékařský recept či poukaz o nevyléčitelném nikotinismu, doporučuji, aby se také alkohol prodával pouze na recept, nebo proti potvrzení, že kupující již prodělal – zřejmě a zjevně neúspěšně – protialkoholní léčbu. A tak uzavírám, že kromě lucidních nápadů daných věčným dnem (třeba neplatit banksterům) jsou i nápady "nejasné", na nichž se podepsala zimní tma. Lux in tenebris, světlo v temnotách, se ale může snést i na Althing a ten návrh smete. Možná. Nezdá se být, tentokrát, zcela rozumný.

(Pramen: vinbudin.is, StuttgarterZeitung.de 1. 7. 2011)

Přejít do diskuze k článku