Kukaččí vejce II

Abychom vyčistili stůl a hráli, aspoň na jedné straně, s poctivýni kartami, klidně přiznám – nebyl jsem, nejsem a nebudu makroekonomem. Ale mám značně velkou denní ekonomickou praxi. Nejspíš v rozsahu, o které se panu Kukačkovi ani nezdá. To nepíši proto, abych se předváděl, ale z důvodů, že spoustu věcí, které pan Kukačka používá jako termín, vyčtený možná z knížek, možná z ekonomické přílohy Haló novin jsem si ohmatal, vyzkoušel. Jeho původní článek nejen, že nepracoval s detailem, on nepracoval ani s globální informací. A pokud náhodou ano, nepracoval s ní korektně. Vše bylo jen rajtování na třech křivkách. První – růst HNP ČR od převratu. Druhá – růst HNP E15 ve stejném časovém období. A třetí – růst HDP v nějakém teoretickém skleníkovém prostředí, kdyby…. Neexistuje žádné kdyby. Existuje pouze reálná situace! Ta, která tu byla po převratu.

Když jsem komentoval tyto tři křivky, měl jsem  k nim dvě základní připomínky:

1-     Že mají nesmyslné nastavení počátku vzhledem k zásadně rozdílným podmínkám ekonomik E15 a popřevratové v ČR

2-     Zda onen jím diagnostikovaný nepřetržitý růst 4,5% p. a. by byl dosahován v případě nezměny společenských poměrů v ČR, či ho šlo dosáhnout po převratu nějakým jiným ekonomickým instrumentáriem, než jaké bylo použito.

Jaké se mi dostalo odpovědi? Žádné. Tedy žádné věcné. Pokud za odpověď nebudu považovat ani ne filipiku, ale snůšku písmen, ze kterých jsem se dozvěděl, že by to dosáhla perestrojka přostřednictvím osazenstvem zvolených ředitelů! Na takovýhle „argument“ se hledá odpověď věru těžce. A aby si Jan Kukačka dodal vážnosti, tak cituje Miltona Friedmana o skvělých vyhlídkách Česka. Pro jistotu přepastuji ono Friedman/Kukačkovo kladivo na vlka, aby nebyly žádné pochyby, o čem se vlastně bavíme: Po odstranění totalitního omezování činnosti lidí není žádného důvodu, proč by v Československu nenastal rapidní ekonomický růst.“ A dodejme, že tento výrok je datovám rokem 1991!!!

Takže pane Kukačko – Milton Friedman se tehdy nevyjadřoval k šancím perestrojkového Československa, s existující RVHP, systémem smluvních cen, nezávislých na cenách světových, s nekonvertibilní vlastní měnou a centrálním plánováním, prostě k žádné verzi soft či hard socialismu, ale k situaci, kdy naopak byl opuštěn systém centralizovaného příkazového hospodářství, docházelo k otevírání trhů, privatizovalo se, byla postupně zaváděna směnitelnost měny a RVHP už neexistovala. Fakticky neexistovala! Tedy baví se o systému, kdy jsme už svůj ekonomický souboj s konkurenčním systémem prohráli. Kdy zmizel náš hospodářský prostor. A s ním všechny jeho výhody. Situace, v níž, pokud jsme chtěli přežít, jsme museli akceptovat realitu světového hospodářského prostředí globálního kapitalismu. A Milton Firedman věřil, že i v tomto systému máme slušné šance, pokud onen globální kapitalismus přijmeme!

Znovu se ptám – kdy byl podle vás možný onen roční růst o 4,5%? Před Listopadem, anebo i po něm? Nebo jen po něm či jen před ním? A chci jednoduchou odpověď. A pokud možno podloženou hmatatelnými důvody, proč by to bylo možné. Proč by tento růst byl fungoval bez ohledu na možné krize, výkyvy kursů, změny vlastnických poměrů, nutnost zcela přesměrovat náš zahraniční obchod, nutnost vypořádat se s fatální podkapitalizací firem, nutnost tyto firmy přizpůsobit novým podmínkám, protože Agrostroj Jičín už nevyráběl pluhy, nebo co tam dělali pro celou RVHP, a Tesla Brno elektronové mikroskopy opět pro celou RVHP, totéž plzeňská Škodovka ohledně elektrických lokomotiv a parních turbin, masokombinát Klatovy nebo Martinov nemohl ani snít o tom, že bude porážet 2 000 prasat denně atd. Prostě odstraněním totalitního omezování činnosti lidí, jak o tom mluvil ten, kterým mne Kukačka hodlá kacerovat, bylo nepochybně myšleno i zrušení těch odvětví hospodářství, které neměly šanci na přežití. Což byl například celý sektor zábavní elektroniky, větší část oděvního a textilního průmyslu, podstatná část zbytnělé báze průmyslu těžkého. A všechny giganticky naddimenzované kapacity směrované na trhy RVHP! Chci vidět, jak při likvidaci těchto zbytečných a příliš velkých výrob by s volenými řediteli rostlo hospodářství o 4,5%.

Celá zbylá autorova argumentace je postavena na následující teorii:

Mohli jsme se mít jako v ráji, kdyby nedošlo po ekonomické prohře našeho systému

a-      ke zločinnému spiknutí západního kapitálu pod křídly Washingtonského konsensu

b-     ke zločinnému spolčení domácích pomahačů západních kapitalistů

Jistě, vždycky bylo nejpohodlnější vymluvit se na jiné. My nic, jsme nejlepší na světě, to oni a ještě spiknutím. Tak abychom si vysvětlili prostředí, do kterého jsme vstupovali. Platilo v něm mnoho pravidel. Uvedu jen některé:

1-     Trhy byly rozděleny

2-     K expanzi bylo potřeba kapitálu

3-     Zdroje byly alokovány a pro nováčky přístupné jen za přesně daných podmínek

4-     Nikdo nepotřeboval žádné naše zboží. /Snad s výjimkou Tamary/

5-     Pro existenci v novém prostředí byla nezbytně nutná konvertibilní měna.

6-     Socialismus prohrál a je nevratný

Tohle všechno a mnoho dalšího prostě platilo. Nikdo nestavěl a nedomlouval nějaké speciální spiknutí či překážky pro bývalé komunistické země. Proč také? Svět vítězů nepotřeboval nás, my jsme potřebovali naopak je proto, abychom vůbec přežili. Je to triviálně jednoduché. A bylo jasné, že musíme, bez odmluv, přijmout platná pravidla. Žádná jiná hra nebyla možná. Podobně, jako když je na silnici ledovka. Musíme ji akceptovat. Ať se nám to líbí nebo ne. Nejde o spiknutí. Jde o ledovku s vlastními pravidly. A kdo je neakceptuje, končí v příkopu..

A teď k jednotlivým bodům:

Kurs koruny

Opět jen mnoho písmen a matení pojmů. Pan Kukačka bojuje s veksláckým kursem a jeho nastavením. Ovšem ještě před tím tvrdí, že on byl schopen sehnat valuty za kurs oficiální či blízko kursu oficiálnímu, a že ho známí doslova prosili, aby jim nedával více… Tak k tomu se skutečně těžko diskutuje. Mám jeden osobní zážitek. V minulé polemice jsem psal, že jsme se k lecčemus ve výzkumáku dostali. Mimo jiné také na seminář o problematice zahraničního obchodu. Někdy koncem roku 88. Vystoupili tam nějací lidé z ministerstva zahraničního obchodu. A promítli folie označené jako tajné. Byla to kvantifikace vývozů podle dosahovaných cen v přepočtu na oficiální kurs. Je to už dávno a spoléhat na paměť je dost ošidné. Nicméně pouze 8% zboží z celého exportu bylo směňováno za kurs lepší či rovný oficiálnímu. Naproti tomu více než 65% zboží bylo směňováno za kurs vekslácký či horší. Zbytek byl někde mezi tím. A na otázku, proč vůbec vyvážíme, když je to takhle, a za takové ceny, proč vyvážíme třeba stromy na stojato, nám bylo odpovězeno, že nám nic jiného nezbývá, pokud chceme udržet plnou zaměstnanost, pokud chceme pokrýt nezbytně nutné dovozy, aby se průmysl nezastavil, pokud chceme pokrýt závazné dodávky v rámci RVHP… Myslím, že další diskuse o oprávněnosti či neoprávněnosti reality veksláckého kursu nemá smysl rozvíjet.

Kdyby, co se kursu týče, Kukačka tvrdil, že kurs pravděpodobně šlo nastavit lépe, řekl bych – asi nejspíš ano. Protože to jde asi vždycky. Otázka je – kde byl onen optimální bod. A tady, nejspíš na rozdíl od sebevědomého Kukačky, já budu mlčet. Tak jak to dělám, když prostě neznám odpověď.

S východoněmeckou markou se autor vypořádal skutečně excelentně – bylo to špatně, ale marka přestala platit! Fajn. Jenže než přestala platit, bylo její nastavení,resp. působení tohoto nastavení absolutně vražedné. A východoněmecké podniky prostě zkolabovaly. Kukačka nepřipouští, že totéž se velmi snadno mohlo stát nám!

Dál rajtuje na tom, že po zavedení směnitelnosti nebyl stanoven plovoucí kurs, ale že byl pevný v nějakém koridoru. Že jako byly náklady na udržení kursu v tomto koridoru a že kurs nebyl regulován poptávkou! Prý je makroekonom! Mno! Pokud ano, pak něco takového nemohl napsat. Protože tohle má stejnou validitu, jako servírování bůčku někomu, kdo byl právě operován na žlučník! Jak vypadala tehdejší konkrétní situace? Úspory obyvatel přes jeden bilion korun a obrovský neuspokojený konzumní apetyt! Při floatu by okamžitě, vlivem nákupní horečky v oblasi spotřebního zboží došlo ke zhroucení kursu koruny! A onen žehraný kurs dolaru 28 by se propadl také na nějakých 45. Možná víc. Při nutnosti krýt zejména dovoz energetických surovin!!! Jaký by byl dopad na ekonomiku, je zřejmé. Nemohu než konstatovat, že makroekonom Kukačka vůbec neví, co povídá! Jsem všechno jiné než Klausův fanda, ale zrovna tohle bych mu vůbec nevyčítal. Něco jiného ovšem je, že na fixním kursu jsme byli daleko déle, než bylo žádoucí. Plovoucí kurs by ekonomika byla vstřebala v pohodě někdy kolem roku 95.

Ještě k oněm kursům – tam provádí zajímavou eskamotáž, jak ČNB nakoupila v roce X dolary a jak mají dnes úplně jinou cenu…. Úžasné! Na makroekonoma úžasné! Mám dotaz. Platí tato zlotřilost jen pro nás nebo jde o nějakou globální podvodnickou libůstku? Protože když bylo oficiálně zavedeno Euro, byl kurs s dolarem 1: 1. Následně dolar posiloval až na hranici 0,72:1, aby se loni dostal na kurs 1,72:1… Když spočítám ztráty všech, co dolar nějakého důvodu drží a včas neprodali /tedy zejména všemožné centrální banky/… podle spikleneckých teorií další důkaz zlotřilosti globálních manipulátorů. Podle mne – prostě trh. S celou svou nedokonalostí.

A ještě další dotaz pro Jana Kukačku a jeho fandy: Vážení, má-li autor s kursem pravdu, vysvětlete mi laskavě naprosto podivné a nelogické chování nastupující globální mocnosti – Číny, která drží dlouhodobě těžce podhodnocený jüan a absolutně nehodlá jej nastavit na relevantní úroveň!

Poskytnu svoje vysvětlení, je to triviálně jednoduché. Chci-li prorazit jako no name na nové trhy, nezbývá mi nic jiného než jít na to přes cenu a kurs. Nic víc, nic míň, makroekonome Kukačko. Umění totiž není vyrobit. Umění je prodat! A my jsme po převratu byli ve stejné pozici.

Poptávková restrikce

Tady musím začít naprostým nesmyslem, který Kukačka uvedl ještě v bodě o kursu. Že prý ČNB kvůli nákladům na sterilizaci nemohla uvolňovat dostatek úvěrů pro hospodářskou sféru! A v bodě Poptávková restrikce z toho dovozuje, že z tohoto důvodu byly úvěry drahé.. Buď opravdu netuší, jak to bylo, nebo prostě si skočil na šimla demagogie pur. Ne pane Kukačko, ne! Žádná úvěrová restrikce nebyla! Úvěrových peněz bylo dost. Opět – vyzývám vás, abyste své tvrzení o opaku doložil. Teď k tomu, proč byly úvěry drahé. Vrátím se k Friedmanovi a jeho citátu. Naše ekonomika na tom měla být slušně po odstranění totalitních překážek omezujících tvořivou činnost lidí… Což byl například i systém jednotných cen. Nebyl dále udržitelný. Ceny byly tedy uvolněny! Toto uvolnění cen s sebou přineslo inflaci – 56%! Každý, úplně každý pane makroekonome Kukačko ví, že pokud se v ekonomice něco takového stane, centrální banka okamžitě drasticky zvyšuje úrokové sazby. Což se stalo i u nás! Proto byly úvěry najednou drahé. Nikoliv proto, že by nebylo dost likvidity.

Doslova vytřeštěně zírám na soubor tvrzení – vládní poptávka klesla a mělo to multiplikační efekt ve spotřebním sektoru, takže to zahubilo český spotřebitelský průmysl!! Vládní poptávka SAMOZŘEJMĚ klesla. Například o už nepotřebné investice pro nové kapacity projektované pro celou RVHP. Už nebyla. Dále – byla tehdy škrtnuta celá armádní poptávka! Došlo také k přehodnocení řady věcí z komunální výstavby. Například u nás v městysu došlo ke zrušení stavby komplexu budov OV KSČ tři okresů + navazujícího komplexu KV KSČ. Bratru asi za 4 miliardy. V tehdejších cenách. A jistě jsme nebyli jediní. Ovšem jak tohle souvisí s dopadem na spotřebitelský průmysl, to opravdu nechápu! Lehký průmysl v ČR byl prostě z valné většiny nekonkurenceschopný. Klasickým přikladem budiž spotřební elektronika. A chete-li mustr ještě drastičtější a novější – pak okonalý debakl sklářského a porcelánského průmyslu v ČR. V závěru roku 2008. Prostě neobstál. Přesto, že byl privatizován do českých rukou, přesto, že kurs byl výrazně jinde než zatracovaných 28 korun za dolar, přesto, že kurs stanovoval trh a přesto, že vládní poptávka neklesla!

Mimochodem – i před převratem se podstatná část HDP tvořila exportem. Asi ze 70%, jestli si to dobře pamatuji. Pro Kukačku nezajímavá veličina. Já se tím dostanu k dalšímu bodu polemiky.

Rozpad RVHP

Podle pana Kukačky k rozpadu RVHP došlo v okamžiku, kdy Dlouhý navrhnul její zrušení, a přidali se představitelé ostatních kolaborantských států! Sic. Takže speciálně pro Kukačku. V té době už neexistovala například NDR! Dávno před tímhle jednáním už v Polsku a Maďarsku vládly síly, které s RVHP nechtěly mít nic společného! Ne, RVHP neskonala jejím formálním zrušením! RVHP fakticky zemřela okamžikem, kdy Solidarita převzala moc v Polsku. Zbytek byla agónie. Která nám rozhodně žádný růst přinést nemohla. A už vůbec ne 4,5% p.a. dvacet let za sebou.

Tedy pokud Kukačka nechtěl zůstat v RVHP se Sovětským svazem, Kubou a Severní Koreou. Nikdo jiný už nebyl k disposici. Dnes už ani ten SSSR. A protože, jak jsem napsal o pár vět výše – naše hospodářství bylo fatálně závislé na exportu, byl pro nás ztracený trh RVHP katastrofou. Řeči o zákazu vývozu na východ jsou naprosto nesmyslné! A onen „příklad“ z Tesly Hloubětín pokládám za vycucaný z prstu. Vím totiž, o čem píši. Už v minulém dílu jsem uvedl, jak to bylo s vývozem do Svazu. Mezivládní dohody a protokoly RVHP nahradily tzv. spisky. Kde bylo specifikováno, co a kam vyvezeme, co za to dostaneme, jak půjdou platby. A také jsem popsal, jak to fungovalo. Tedy spíš nefungovalo. Od nás zboží chodilo, jak mělo, z druhé strany zejména peníze nikoli. Pokud někdo potřebuje bližší údaje, nechť se podívá na růst obchodního dluhu SSSR vůči Československu! Kdy se vlastně vytvořil. Snadno zjistí, že z podstatné části v letech 90-92.

Ale z čeho jsem doslova paf, je opět odstavec, jak popřevratoví ředitelé byli motivováni, přes královské platy, aby vedli podniky zu Grund a mohl je koupit zahraniční kapitál! Tohle už musím označit za dokonalý blábol!

Navíc můj oponent odporuje sám sobě. Tvrdí, že růst 4,5% p.a. nebyl problém, protože by to do ruky vzali zvolení ředitelé. Takže milý makroekonome Kukačko – ti ředitelé, kteří to vedli zu Grund, BYLI ZVOLENÍ! No nic. Ano byly případy, kdy se management domluvil s někým ze zahraničí na privatizaci. Společné privatizaci. Nicméně – bylo to naprosto marginální. Asi 90% privatizace šlo buď přes kupony, nebo prodejem tzv. Českou cestou! Je to snadno ověřitelné. A je také snadno ověřitelné, jak ona česká cesta fungovala. Na Poldi Kladno, na plzeňské Škodovce, na ČKD, Adastu, Transportě, ČKD Blansko, 1. Brněnské, Zbrojovce Brno, Masokombinátu Písnice, Teplárně Příbram, Chemapolu, na všemožných Teslách, na Kovu Cheb, na všemožných Chiranách… Mám pokračovat, tyhle všechny podniky byly privatizovány do českých rukou! S velkou slávou! Prostě blábol. Se Stehlíkem, Soudkem, Pánkem, Marouškem, Chvalovským, Junkem skutečně žádný Washingtonský konsens nemá co společného! Snahou všech českých manažerů, alespoň těch, co jsme potkal, a že jich bylo docela hodně v té době, bylo sehnat někde privatizační úvěr a firmu, pokud možno buď celou, nebo nějakou její zajímavou část – koupit! A nikoli jí přivést do bankrotu a pak na levný prodej!

A zahraniční firmy? Pokud nekupovaly náhodou tuzemskou fabriku s mimořádně silným tržním podílem, bylo pro ně daleko jednodušší a lákavější postavit úplně novou kapacitu na zelené louce. Nechtěly naše vysoké, staré neekonomické betonové haly a nejasnými ekologickými zátěžemi. Kontrolní otázka, pane Kukačko – u kolika takových jednání o koupi zdejší firmy firmou zahraniční jste vůbec byl, že zde formulujete takto silná tvrzení?

Mzdová restrikce

Tady makroekonom Kukačka skutečně perlí. Peníze prý byly a přidávat se mohlo. Ba mělo. Tak opět tvrdá fakta a žádné bajky. V roce 1990 nebylo z čeho. Byl mezistav. Prostě regulativy po socialisticku. V r. 91 došlo k uvolnění cen. Ano, v ten okamžik podniky vykázaly obrovský papírový zisk. Jen papírový. Jednak z něj zaplatily daň, a jednak, a to už jsme psal – uvolnění cen NEBYLO doprovázeno indexováním odpisů podle inflace. Podnik tedy rohlík prodal ne za 30 hal, ale za korunu. Zisk oproti minulosti 70 hal. Větší!  Jenže to dělal na staré peci, kde měl odpis nula nula nic.

Pokud by onu tržbu byl dal okamžitě do mezd, bylo za dva roky spolehlivě po něm. Protože suroviny a energie začaly poměrně rychle šplhat na evropské ceny, a nové stroje už byly jen za ceny světové! Nechávám na soudném čtenáři, ať si závěr udělá sám. Pro mne osobně je právě ono nenaindexování odpisů jedním z nejhorších prohřešků Klausovy reformy. Protože podnikům odsál to, co jim měl nechat – odpisy na další rozvoj. Vzhledem k zanedbanosti výrobní základny šlo o kardinální chybu! A kdyby se byly ještě zásadně zvedly mzdy, bylo hospodářství jako celek definitivně na kolenou. Nemluvě o rozjetí hyperinflace!!! Být makroekonomem, nikdy bych nesmysl pana Kukačky nevypustil z úst.

Závěr

Transformace hospodářství se dala udělat jistě lépe, než proběhla. Mohla proběhnout také daleko hůře. Kukačkovy vzdušné zámky jak to tady mohlo být kdyby…, jsou jen vzdušnými zámky. Prohráli jsme válku. Nikdo na nás žádné spiknutí nechystal. Jen jsme museli udělat řadu kroků, které nás oslabovaly. Nešlo se jim vyhnout. Fatální byla ztráta trhů. Ty prostě zmizely přes noc. Mimo jiné i proto, že naši bývalí východní partneři procházeli stejným procesem. Jim klesala poptávka /ještě daleko více/, oni měli problémy se směnitelností měny, s privatizací /ještě daleko větší/. Čína, aby se stala velmocí a světovým exportérem doslova obětovala dvě generace. My ani jednu. Pokud Kukačka a další litují zániku socialismu a tvrdí, že jsme přišli o ráj na zemi, nechť si stěžují sami na sebe. I oni zvonili klíči.

K realitě samotné Kukačka nemá co dodat. Jen vzdušné zámky. Přesto, že v Evropě existuje stát, který v podstatě přesně jede podle modelu, pro který makroekonom Kukačka horuje. Tím státem je Bělorusko. Nevšiml jsme si, že by bylo ekonomickým tygrem… Kdo z vás by rád byl Bělorusem? Nemyslím to ironicky. Ptám se zcela vážně.