Kdo se díval včera na další díl z cyklu České století (již jsem zde o něm psal) nazvaný Všechnu moc lidu Stalinovi o únoru 1948, ten viděl přímo ukázkovou lekci konkurenčního boje, v tomto případě na tak specifickém „trhu“, jakým je politika.
Na jedné straně dobře organizovaná KSČ s jasným cílem, jasným plánem, silnou pozicí a vůlí uspět, na straně druhé ostatní, tzv. „demokratické“ strany, zmatené, rozhádané, spoléhající na setrvačnost trhu a chycené v mentální pasti přesvědčení, že komunisté nemohou uspět a že Beneš bude jednat tak, jak jim by to vyhovovalo. Jistě, že komunisté měli i záložní plán počítající s nasazením síly, ale ten v únoru 1948 nebyl nutný, protože komunisté měli trumfy v rukou a nebáli se je použít. Komunisté vyhráli, protože byli připraveni a měli vůli k vítězství, demokraté prohráli, protože byli zdegenerovaní a paralyzovaní. Gottwald & spol. nebyli sice představeni jako dvakrát sympaťáci, natožpak hrdinové (na druhou stranu ale nebyli ani démonizováni), ale jako nová dravá a efektivní síla, mladá krev, které nedokázaly zavedené firmy konkurovat.
Trhy se ovšem vyvíjejí a o čtyřicet let později to byli právě komunisté, kdo nechápavě a bezmocně sledoval, jak jim trh přebírá konkurence nová.
Převzato z blogu Tribun
Foto: onlooker
