Lekce z Fukušimy

Reklama



Tragická havárie se odhalila v celé nahotě, je čas bilancovat. Dne 11. května 2011 zalily vlny tsunami jadernou elektrárnu ve Fukušimě. Způsobily výpadek chladícího systému a následně došlo k postupnému zničení reaktorů. Jde o druhou největší katastrofu v historii atomových elektráren, protože byly zničeny 4 reaktory najednou. Na stupnici měřící závažnost incidentu má pochopitelně nejvyšší hodnotu 7 podle INES, tedy stejnou jako v Černobylu. Klikněte si na tabulku s červenými políčky, která vás zavede na anglickou Wikipedii analyzující rozsah škod u jednotlivých reaktorových nádob 1-6. Co je červené, to je roztavené i s radioaktivním materiálem, který prosákl do půdy a do moře.



Česká média ovládaná radioaktivním ČEZem, který si uplatil politiky a novináře na všech stranách, pochopitelně za Fukušimou zatáhla oponu. Ne tak umlaufoviny, protože chceme ukázat našim čtenářům svět v jeho celku, nejen senzace tohoto dne. V okolí Fukušimy začnou pomalu umírat stovky až tisíce lidí, stejně jako v okolí Černobylu. Japonsko mělo neuvěřitelné štěstí, že radioaktivní mrak byl větrem hnaný na moře, a nikoliv třeba na 14 miliónové Tokio. Animaci šíření radioaktivního mraku najdete zde. Tady máte rozhovor s Arnoldem Gundersenem, viz jeho heslo na Wikipedii a publikace. Tento známý odborník na jadernou bezpečnost komentuje situaci kolem Fukušimy pro anglický kanál Russia Today, nyní nejúspěšnější zpravodajský kanál v USA, pokud jde o kliky na YouTube. Arnold Gundersen považuje katastrofu za horší než v Černobylu, protože došlo k ohrožení v řádu 20 jaderných bloků, a to vinou uskladnění vyhořelého paliva přímo v reaktorových halách.



Začněme proto popořádku a podívejme se na jednotlivé články, které jsme o této katastrofě zveřejnili. Koho zajímá budoucnost zamořeného regionu, nechť se laskavě podívá na naši reportáž z děsivých míst Ruska, která jsou zamořena po celá desetiletí (říjen 2006). Na tento článek reagoval jeden čtenář, shodou okolností tiskový mluvčí Dukovan. Jeho hodnocení Černobylské katastrofy si můžete přečíst zde (duben, 2007). Následně jsme komentovali hrdinství slovenské obsluhy Jaslovských Bohunic, která s nasazením života vběhla do ohrožené zóny reaktoru a zde ručně spustila ochranu, za což dostala s odstupem 30 let vysoké státní vyznamenání (leden 2008). Pokud vás to zajímá, tak stejný hrdina se našel ve Fukušimě. Vláda byla vinou utajování Tepca mylně informována o rozsahu katastrofy, proto zakázala chladit zničené reaktory mořskou vodou. Naštěstí se našel odvážný ředitel atomovky, vykašlal se na zákaz a začal reaktory chladit s tím, že radioaktivní voda volně odtékala do moře. Zajímá mne, po kolika desetiletích mu dají vyznamenání. Pravděpodobně zachránil před úplným zničením reaktory 3 a 4. Oba bloky se tavily podobně rychle a efektivně jako jednička, v níž protavené jádro už prosakuje spodní vrstvou popraskaného betonu přímo do půdy. Stejně jako u havárie v Three Miles Island (USA) i v Japonsku udělali největší chyby hned první den. Vedení jejich ČEZu podcenilo rozsah havárie a provozovatel elektrárny nepožádal hned vládu o pomoc. Scénář havárií je pořád stejný, od Ruska, přes USA až po Japonsko. Když už má někdo kolem umřít, ať se z toho nedělá humbuk, protože by klesla cena našich akcií. A to si doopravdy nemůžeme dovolit.


Na havárii jsme reagovali článkem začátkem března 2011, kdy jsem komentoval část korespondence mezi mnou a ing. Spilkou z Dukovan. Hned po výměně jsem si uvědomil, že otázky měly směřovat na Státní úřad pro jadernou bezpečnost, kam jsme za umlaufoviny poslali otevřený dopis s dotazy, které si můžete přečíst zde. Korektní odpověď ředitelky SÚJB přišla o dva týdny později a najdete ji zde. Poslední článek nazvaný Problémy s atomovkami (březen 2011) uzavíral celou debatu vzhledem k rozhodnutí německé vlády vystoupit z jaderné energie. U nás pochopitelně neběží žádná oficiální veřejná debata na toto téma, asi není o čem diskutovat. Se současnou vládou to fakt nejde, to je každému soudnému občanu jasné. Takže shrňme stav věcí do několika bodů.


1. Po katastrofě ve Fukušimě se jasně ukázal rozdíl mezi velkými médii placenými ČEZem a občanskými aktivisty, kteří se ptají a kladou otázky. Státní úřad se ukázal spíše v dobrém světle. Ale formálně nezávislý vládní úřad čelí internímu a vnějšímu nátlaku, aby prodloužil životnost Dukovan až do příštího výbuchu, protože nevyměnitelná reaktorová nádoba má sloužit dalších 30 let. Dekretem jí prodlouží životnost na dvojnásobek. Měla by si chudinka uvědomit, jakou ponese odpovědnost za nás za všechny.


2. Jaderná energie se ukazuje jako principiálně nedemokratický nástroj moci a to z mnoha důvodů. Jaderná lobby ovládá politiku díky moci energie a peněz; v případě krize lže a manipuluje fakta; nepodléhá přímé kontrole občanů, protože do ní nikdo nevidí; management si privatizuje zisky a socializuje náklady, protože každá atomovka je z podstaty věci komerčně nepojistitelná; všechny škody a také částečně likvidaci elektrárny a uskladnění nebezpečného odpadu nese stát, to jest my všichni, a to v mnoha dalších generacích. Morálně viděno, nemáme absolutně žádné právo zatěžovat další generace ve jménu našeho pohodlí nedobrovolnou odpovědností za naši vlastní, svobodně zvolenou nezodpovědnost.


3. Z dopisu ředitelky SÚJB Dany Drábové je jasné, že bezpečnost každé atomovky je pouze relativní pojem. Černobyl, Three Miles Island, Fukušima a každá další atomovka kdekoliv na světě byla a je naprosto bezpečná, až do jejího výbuchu. A pak se rozjede všude na světě stejný scénář: tajit, mlžit, nechat ozářené v tichosti umřít, zaplatit novinářům a politikům výpalné za to, že nebudou mluvit o trvalých následcích u lidí a v přírodě. Rakouský TV film První den (2008) ukazuje možný scénář Fukušimy pro Dukovany. Informační embargo a lhaní platí i v případě menších havárií, což se stalo i Německu, viz události kolem atomovky Krümmel s odstupem 14 dní po požáru (německy zde).


4. Alternativní zdroje energii se pomalu stávají konkurenčně schopné jaderné energii, navíc jsou demokratické, protože si je můžeme instalovat na vlastní střeše nebo kolem domu. Můžeme o nich rozhodovat sami pod podmínkou, že nebude mít podobně hloupé parlamenty a vlády jako nyní u nás. Naopak skryté náklady na chod jaderných elektráren budou neuvěřitelně eskalovat, jednak kvůli bezpečnosti (k tomu navíc přibyli i teroristé) a jednak kvůli uskladnění jaderného provozního odpadu, včetně likvidace samotné elektrárny, zejména jejího radioaktivního prvního okruhu.


5. Fukušima opět ukazuje meze totalitního technokratického myšlení 60. let. Neporučíme přírodě, nevytvoříme systém dokonalé bezpečnosti u problematické technologie, která svou podstatou představuje nekonečný komplex neodhadnutelných situací. A situace kolem jádra u nás jasně ukazuje, že atomovky chtějí přesně ty skupiny občanů, které představují přímé ohrožení demokracie: sobecká průmyslová lobby; politici zkorumpovaní ČEZem; uplacená média; technokraticky až fašisticky myslící skupiny, které si nechtějí připustit fakt, že svět není jen černobílé puzzle, v němž se povinně skládají jejich podnikatelské zájmy a zisk. Zkrátka: parta lidí shluklých kolem radioaktivní energie vykazuje vysoký stupeň společenské nebezpečnosti. A u nás jsou navíc tak aktivní, až jsou radioaktivní.

Převzato z Umlaufovin

Přejít do diskuze k článku