Překonat odloučenost

opustit vězení své samoty

vydat své srdce v plen

zbaběle mlčet a dusit se pod příkrovem sobectví

trhnout baldachýnem soumraku

roztrhnout oponu svatyně svatých

přistihnout Boha jak látá nebesa

olověná deska na hrobě puká a odskakuje

žár sálá z hrobu

andělé si zakrývají ústa v němém úžasu

slyšíš dunění bubnů

a lehký popěvek tralá

voda se vyhrne z rány

a zaplavuje města i pole

slévá se v ohromnou řeku

a na ní, jako na zrcadle

kloužou lodičky – pochodně

a za nimi další a další

a kapela na nich začíná hrát

soumrak se nekoná, tma byla zahnána

mrtví vstávají z hrobů

a zajatci vychází z vězení

začíná léto milosti

tomu kdo má, je přidáno

stokrát a tisíckrát víc, než by unesl

pod příkrovem skleněné řeky

plavou bezduchá těla

v zoufalém, bezhlasém křiku

a v očích hrůzu a prosbu o pomoc

posléze pochopí a proud je odnáší

smrti, vzala sis svou porci na svatbě

jsi jako pes s kostí co spadla se stolu

spokojená a nažraná

průvod bludiček na břehu lomí rukama

volají, tady jsme

je pozdě dušičky zmámené

  svatba je u konce, váš ženich tam venku

chrastí kostrou a roztáčí tanec šílenství