Metanolgate

Reklama



Září 11, 2012


Bartošovou na prvních stránkách novin nahradily otravy metanolem, známé zatím převážně jen ze šibeničního humoru (pijte rychle, už se stmívá). Jen mrtvých je už pět až šest (zprávy se různí ) [Pozn. edit.: 8 v okamžiku publikace], osleplých bude určitě více, možná řádově, přesto je reakce veřejnosti i státu překvapivě laxní.

Překvapivě? Jak zaznělo v různých obměnách v diskusích (dlužno dodat, že převážně na Novinkách, což je svým způsobem svět sám pro sebe), otravy metanolem jsou přece problémem cikánů, bezdomovců a jiné verbeže a slušných lidí se netýkají, takže proč se vzrušovat. Divme se potom, že stát, který se programově mění ve stát asociální, nijak nepospíchá s tím, aby prodeji pančovaného alkoholu, který je zdrojem otrav, učinil přítrž. To je první, ale bohužel ne poslední, smutný aspekt celé aféry.

Především jsem ale chtěl tímto textem hromadně odpovědět všem těm, kteří reagovali nesouhlasně na můj ranní tvít (neplést s tvídem, jde o příspěvek na Twitteru), ve kterém jsem glosoval titulek: „Politici mohli smrtící alkohol zastavit“ slovy: „Ale nemohli, to by totiž bylo omezování svobody podnikání a volného trhu, víme?“ Odpovědí mi bylo @volvenovo: „Opět se mýlíte. Politici svou stupidní sociálně inženýrskou daňovou politikou ten problém způsobili.“

Jenže stejně, jako za mrtvé na silnicích nemohou pravidla silničního provozu, ale jejich porušování, nebo jako za nekvalitní silnice nemůže existence technických norem, ale jejich porušování, tak za současnou vlnu otrav metanolem nemůže daň z lihu, ale snaha o její krácení. Tak, jako je za krádež zodpovědný zloděj, za loupežné přepadení lupič a za podvod podvodník, tak je za otravy metanolem zodpovědný ten, kdo vyrábí a distribuuje pančovaný alkohol, aby vydělal na neodvedené dani, jinými slovy aby okradl stát. Můžeme se bavit o tom, zda je daň z lihu vysoká či nízká, zda má či nemá smysl, ale nemůže být sporu o tom, že platí pro všechny stejně a že za porušování pravidel není zodpovědný ten, kdo pravidla určuje, ale ten, kdo je vědomě porušuje za účelem osobního prospěchu.

Daň z lihu nikoho nekrátí na jeho občanských či lidských právech, snahu o její krácení proto nelze považovat za občanský odpor, ale jen a pouze za pokus hrát falešnou hru. A za falešnou hru je vždy zodpovědný falešný hráč. Snaha některých přenést na stát osobní odpovědnost pachatele, který musel vědět, když nic jiného tak to, že prodává pančovaný alkohol, je v kontextu jejich světonázoru snad pochopitelná, ale nikoliv přijatelná.

Jinou otázkou je, zda politici mohli smrtící alkohol zastavit. Podle mě skutečně nemohli, a to ze dvou důvodů. Za prvé je velmi těžké zcela vykořenit černý trh (na kterém, vzpomeňme na kauzu LTO, se sami politici možná dobře přiživují) a je v podstatě nemožné zabránit v podvodu tomu, kdo podvádět chce. Za druhé je v současném režimu v podstatě nemožné jednat preventivně. Nehodnotím teď, zda je to dobře, nebo špatně, ale ani politici ani policie prostě nemohou nasadit dostatečně účinnou regulaci, neboť nutně musí narazit na mantinely vymezené dogmaty o volném trhu a svobodě podnikání. Jediné, co mohli politici udělat předem, bylo chovat se tak, aby lidé viděli, že krást se nemá. Jenže příklady, které nám naše elity dávají, se nesou v duchu hesla, že nepískaný faul je součástí hry.

Volný trh bych ovšem v tomto případě k odpovědnosti nehnal, protože co si budeme nalhávat, v tomto smutném příběhu není nevinných obětí. Nikdo nikoho nenutí, aby vypil půl láhve vody na ex, stejně jako nikdo nikoho nenutí kupovat podezřele levný alkohol (tady předpokládám, možná mylně, že snad každý dokáže plus mínus posoudit, jakou láci už nelze dosáhnout jinak, než s využitím černého trhu, nelegálních postupů a falšování).  Na vině je především hamižnost, zchytralost, stavění osobního prospěchu nad společenskou zodpovědnost a maxima o tom, že neexistují špinavé peníze, což všechno jsou vlastnosti, jejichž živnout půdou není ani tak režim, jako mentalita té které společnosti a systém hodnot, který přijala.

To ovšem nic nemění na tom, že tato pohroma s největší pravděpodobností dopadne nejtíživěji na ty nejslabší a nejchudší, kteří si kvalitní a legální alkohol nemohou dovolit, a pro které přitom představuje jediný – jistě že hloupý a zoufalý – únik z neradostné reality života bez perspektivy.

A to ještě můžeme doufat, že se jedná jen o důsledek prosté bezohlednosti a nejde o záměr, protože když slyším, jak se někteří ptají, kde že se to dá koupit, že by to donesli jako dárek bezdomovcům, snad by mě ani nepřekvapilo, kdyby se nakonec ukázalo, že ten sajrajt nějaký „vlastenec“ pustil do oběhu záměrně jako „sanační“ opatření.


Převzato z blogu Tribun

Přejít do diskuze k článku