iDnes přináší překvapivou zprávu všem nemocným: na léčení nejtěžších onemocnění nejsou peníze!
Fakta tak dohnala oblíbenou frázi, že díky poplatkům a odříznutím paralenů peníze na léčbu jsou. Houbelec – nejsou a nebudou! Peníze pro nemocnice se odvíjejí od roku 2008. Pro svoji mediální atraktivitu se často používá onkologicky nemocných. Takže názorný příklad: každý rok v Čechách onemocní nově cca 70 000 lidí onkologickým onemocněním. Cca 20 000 lidí na onkologická onemocnění umře. Jsme někde v druhé polovině roku 2010, takže máme o cca 80 000 onkologicky nemocných více než v roce 2008. Je v celku logické, že na jejich léčbu peníze roku 2008 nemohou stačit. A samozřejmě se k tomu přidávají další onemocnění, myslím, že netřeba jmenovat konrétně. Tento příklad je dostatečně ilustrativní. Model momentálně zavedený by mohl fungovat pouze za jediné, nicméně nutné podmínky: počet nově diagnostikovaných by se rovnal počtu mrtvých či uzdravených. Ani jedna z těchto podmínek není splněna. U jedné bych řekl bohužel, u druhé bohudík.
Zastropováním pojistného a nikoliv krizí, a to i u státních popjištěnců – takto šedesáti procent všech pojištěnců – se podřízly příjmy ze zdravotního pojištění. Vzniká zde propad, ke kterému se nikdo nehlásí. Prohlášení kolegyně Plškové /zdravotní ředitelka VZP/ o pořadnících, případně hledání jiného zařízení je sice pochopitelné, ale něřešící problém. Zejméně těch, kteří akutně pomoc potřebují. A to již nezmiňuji systémová řešení a la Julínek – totiž lhůty budou nařízeny zákonem a zvěřejňovány!
Že Vám to celé nedává smysl?
No nedivte se, nám lékařům také ne: Problém je jednoduše v penězích, a řešení jsou v zásadě tři:
1. Stát doplatí za své pojištěnce – kteří mezi nimi mají šedesátiprocentní podíl – na nějakou smysluplnou úroveň, aby se procento HDP do zdravotnictví přiblížilo úrovni běžné při naší úrovni medicíny tj. z 6,8% na 10% HDP
2. Rozdíl mezi potřebou a disponibilními prostředky se doplatí pomocí připojištění – podobně jako ve Francii
3. Omezí se péče a politici zcela zodpovědně za toto rozhodnutí převezmou politickou odpovědnost a sdělí to národu – nemocným i zdravým.
Řešení na úrovni pojišťovny – lékaři je nemožné. Lékaři chtějí léčit, jak vyžaduje stav pacienta, pojišťovny mohou utratit jenom to, co mají. Kouřové clony typu, že se plýtvá, nadužívá, zneužívá a podobně jsou manipulující. Ano jistě, ale kvantitativně je to nevýznamné, a kromě toho se to děje ve všech systémech s takovým objemem finančních prostředků. Podstata problému je však jinde. Je dobře, že o situaci mainstreamová media začala psát informativně a ne ve stylu „zdroje jsou“. Nejsou a samy od sebe nebudou. Je i na voličích, jaké z těchto tří možných řešení si vyberou!
