Nassim Nicholas Taleb: Černá labuť

Reklama


http://i.knihkup.cz/p/96816.jpg

 

Ad prolog

Před objevením Austrálie věřili obyvatelé Starého světa, že naprosto všechny labutě jsou bílé. Přesvědčení to bylo vskutku nezlomné, neboť se opíralo o zdánlivě neprůstřelné empirické důkazy. První spatřená černá labuť znamenala ovšem zajímavé překvapení. Ale na celé věci je podstatná jiná věc. Ukázalo se, že učení se pozorováním nebo ze zkušenosti je výrazně limitováno a lidské poznání je velmi křehké. Jediný pozorovaný případ totiž znamená, že stará pravda náhle neplatí ,ač nás v ní miliony bílých labutí předtím utvrzovaly celá tisíciletí…


Autor dále posouvá tento filosoficko-logický problém o krok dále, do každodenní reality. To, co zde nazývá "černou labutí", je událost,která má tři následující vlastnosti:


  • Předně leží za hranicemi obvyklých očekávání,protože z ničeho,co jsme kdy v minulosti poznali,nelze přesvědčivě vyvodit,že by taková událost mohla nastat.

  • Má (na rozdíl od opeřence) mimořádný dopad.

  • Ačkoliv jde o událost extrémní a nepředvídatelnou ,lidská přirozenost nás nutí nacházet pro ni dodatečná vysvětlení a vytváří tak dojem, že ji bylo možné předvídat a lze ji i objasnit.


Shrňme tedy: "Černé labutě" jsou vzácné, mimořádně významné a retrospektivně (avšak nikoliv prospektivně) předvídatelné. (Pokud se něco, co je téměř s jistotou očekáváno, nakonec nestane, jde také o "černou labuť". Mezi nepravděpodobnou událostí, která nastane, a pravděpodobnou událostí, jež nenastane, je jistá symetrie a můžeme je považovat za rovnocenné). S pomocí nevelkého množství "černých labutí" dokážeme vysvětlit téměř všechno: úspěchy ideí a náboženství,dynamiku historických událostí i mnohé jevy v našem vlastním životě. Stačí si jen představit,jak málo by nám byly platné všechny naše vědomosti, pokud bychom se v předvečer událostí z roku 1914 snažili odhadnout, jak se bude svět vyvíjet dále. (Nepodvádějte a nesnažte se vydolovat z hlavy vysvětlení,která vám do ní na střední škole vtloukl svým nezáživným výkladem váš učitel.) A co nástup Adolfa Hitlera a následující válka? Náhlý rozpad sovětského bloku? Rozšíření internetu? Burzovní krach v roce 1987 a ještě nečekanější oživení? Co všechny módní vlny,epidemie,ideje,vznik uměleckých žánrů a škol? Do jednoho kopírují dynamiku "černých labutí". Patřit sem může cokoli významného, čeho si jen kolem sebe všimnete.


Obtížná předvídatelnost, jdoucí ruku v ruce s mimořádnými následky, činí z "černé labutě" velkou hádanku, ale ani to není klíčovým tématem této knihy. Důležitější je fakt, že se chováme, jako by fenomén "černé labutě" neexistoval. Myslím tím nejen sebe, nás, naše známé, ale také téměř všechny "sociální vědce". Ti již déle než století bádají v mylném přesvědčení, že mají v rukou prostředky, jimiž dokáží změřit neurčitost. Aplikace abstraktních věd o neurčitosti na konkrétní, skutečný svět měla mnohé kuriózní následky. Zeptejte se schválně správce vašeho portfolia, jak definuje "riziko" – s největší pravděpodobností vás seznámí s metodou, která s případnou"černou labutí" nijak nepočítá, a o celkovém riziku vám tedy neřekne více než astrologie. (To, jak se intelektuální podvody úspěšně maskují matematikou, uvidíme později.)


Tato kniha je především o naší slepotě vůči náhodám a velkým odchylkám od normálu. Proč všichni, ať už vědci nebo laici, špičková esa či obyčejní Frantové z Horní Dolní, vidíme místo dolarů centy? Proč se zaměřujeme na maličkosti a pomíjíme potencionální převratné události, ačkoliv je zřejmé, jak nedozírné následky mívají? Vyzkoušejme si následující cvičení. Spočítejme všechny mimořádné události, změny v technologiích a vynálezy, které se objevily během vašeho života a porovnejme je s tím, co lidé očekávali předtím, než tyto události nastaly. Kolik z nich se řídilo nějakým harmonogramem? A pak zrekapitulujme vlastní život – věci typu volby povolání, seznámení s partnerem, emigrace, zrady, jíž se dopustil někdo vám blízký, nenadálého zbohatnutí či bankrotu. Jak často došlo k něčemu takovému na základě předchozího plánu?

Experti a falešný lesk kravat

Neschopnost předvídat mimořádné události znamená neschopnost předvídat vývoj obecně, uvážíme-li, jakým způsobem ovlivňují tyto události dynamiku běhu dějin. Ztrácíme čas s projekcí deficitu sociálního pojištění nebo cen ropy pro nadcházejících 30 let, aniž bychom si uvědomili, že je nedokážeme předpovědět ani pro příští léto. Predikce v ekonomické a politické sféře se pravdě vzdalují natolik, že kdykoliv porovnáme předpověď s fakty, máme potřebu se štípnout a přesvědčit se, že nesníme. Překvapivá není ani tak velikost chyb, jako to, že si těchto chyb nejsme vědomi. Důvodů k obavám začne přibývat ve chvíli,kdy se zapojíme do ozbrojených konfliktů,jelikož války jsou (což si neuvědomujeme) zcela nepředvídatelné. Protože kauzálním řetězcům mezi politikou a jejími praktickými následky příliš nerozumíme, můžeme díky této nebezpečné ignoranci snadno spustit "černou labuť – jako dítě, které si hraje s výbavou chemické laboratoře.


Jistí profesionálové, kteří nepochybují o své fundovanosti, fakticky žádnými odborníky nejsou. Podíváme-li se na jejich reálné výsledky, zjistíme,že svému oboru nerozumějí o nic více než laici. Umějí však lépe a přesvědčivěji formulovat a vysvětlovat, nebo vás  dokonce zahrnou komplikovanými matematickými modely. Nosí také častěji kravatu. Navzdory tomu,co nás učí sociální vědy, uvidíme,že prakticky všechny objevy a významnější technologie přišly na svět neplánovaně a nečekaně – byly "černými labutěmi".

Shrnutí

Strašákem v této knize není jen Gaussova křivka a statistik, který si lže do vlastní kapsy, či platónský akademik ,který nutně potřebuje příběhy, jimiž by sám sebe obelhal. Je jím také neustálá snaha zaměřit se na to, co nám dává smysl. Život na naší planetě dnes vyžaduje mnohem více představivosti, než nám ji příroda nadělila. Postrádáme ji a potlačujeme ji i u ostatních. Nespoléhám se na zrádné shromažďování "stvrzujících dokladů". Podobné zahlcení příklady nazývám naivním empirismem. Pásmo historek vybraných tak, aby zapadaly do příběhu, nelze považovat za důkaz. Každý, kdo hledá pro své tvrzení nějaké podklady, jich vždy najde dost na to, aby obelhal sebe samého, a v každém případě své kolegy. Pojem "černé labutě" je však založen na struktuře náhody v empirické realite.

Podtrženo a sečteno: V tomto (osobně laděném) eseji nesu kůži na trh a prohlašuji, že navzdory zažitým myšlenkovým schématům dominují našemu světu děje extrémní,neznámé a (alespoň podle současných znalostí) velmi nepravděpodobné,zatímco se zaobíráme banálními, známými a opakovanými. To znamená, že je nutno od extrémních událostí vyjít, a ne se je snažit zamést pod koberec. Dovolím si uvést ještě smělejší (a také nepříjemnější) tvrzení. Navzdory veškerému rozkvětu lidského poznání, či snad díky tomuto rozkvětu, bude budoucnost stále nepředvídatelnější, ačkoliv se zřejmě naše vlastní povaha i sociální "vědy" spikly, aby nám tuto skutečnost zatajily.

Deset principů jak zvýšit odolnost vůčí "černým labutím" se týká především ekonomiky

1. CO JE KŘEHKÉ, MĚLO BY PADNOUT, DOKUD JE TO MALÉ

Žádný subjekt by neměl vyrůst natolik, aby byl na pád příliš velký.

2. ZASTAVME PRIVATIZACI ZISKŮ A SOCIALIZACI ZTRÁT

Cokoliv, co vyžaduje sanaci, by mělo být znárodněno; to ostatní nechť je soukromé, malé a vystavené riziku. Dobrali jsme se totiž k systému, který si ze socialismu i kapitalismu bere to nejhorší. Socialisté ve Francii v osmdesátých letech převzali řízení bank. V USA po roce 2000 převzaly banky řízení vlády. To se vymyká chápání.

3. LIDÉ, KTEŘÍ ŘÍDILI AUTOBUS SE ZAVÁZANÝMA OČIMA (a havarovali), BY NEMĚLI DOSTAT NOVÝ.

Ekonomická obec – univerzity, regulační orgány, centrální bankéři, vládní úředníci a různé organizace s četným ekonomickým personálem (MMF, Světová banka – pozn. aut.) – přišla selháním systému v roce 2008 o legitimitu. Věřit, že nás titíž lidé z problémů zase dostanou, je nezodpovědné a hloupé. Též naslouchat radám "expertů na řízení rizik" a akademikům z ekonomických fakult, kteří i nadále propagují metody, jež selhaly (např. Value-at-risk). Najděme inteligentní lidi s čistým štítem.

4. NESVĚŘUJME ŘÍZENÍ JADERNÉ ELEKTRÁRNY – NEBO SVÝCH FINANČNÍCH RIZIK – LIDEM, KTEŘÍ DOSTÁVAJÍ "VÝKONNOSTNÍ PRÉMIE"

Je pravděpodobné, že zatímco o sobě budou tvrdit, že jsou konzervativní, nemilosrdně proškrtají výdaje na bezpečnostní mechanismy, aby díky úsporám vykázali zisk. Prémie nepřihlížejí ke skrytým rizikům bankrotu. Právě tato asymetrie v systému odměn stojí za současným stavem.

5. KOMPENZUJTE KOMPLEXIVITU JEDNODUCHOSTÍ

Komplexivita vznikající z globalizace a síťového propojení ekonomických aktivit vyžaduje protiváhu v podobě jednoduchých finančních produktů. Komplexní ekonomika představuje jistou formu pákového efektu již sama o sobě.Tímto pákovým systémem je efektivita. Přidáme-li k takovému celku zadlužení, vede to k nekontrolovatelným a nebezpečným pohybům, jež nám neponechají prostor pro sanaci případných chyb. Komplexní systémy přežívají díky svým rezervám a redundacím, ne díky zadlužení a optimalizaci.Dluhové bubliny jsou vysoce ničivé.

6. DYNAMIT NEPATŘÍ DO RUKOU DĚTEM, I KDYŽ JE OPATŘEN VAROVNÝM NÁPISEM

Je třeba zrušit komplexní finanční produkty, protože jim nikdo nerozumí a jen málokdo má tolik rozumu na to, aby si to připustil. Občany musíme chránit před bankéři,kteří jim prodávají "hedgeové" produkty, i před omylnými regulátory, kteří se nechají ovlivnit ekonomickými teoretiky. (Autor zřejmě nechce uvádět podstatnější způsoby "ovlivnění" regulátorů – pozn. aut.)

7. NA DŮVĚŘE BY MĚLA ZÁVISET JEN PONZIHO MACHINACE, VLÁDY BY NEMĚLY NIKDY VOLAT PO "OBNOVENÍ DŮVĚRY"

V Ponziho machinaci (nejznámější z poslední doby zosnoval Bernard Madoff) si jeho organizátor půjčuje nebo přijímá finance od nových investorů,aby mohl vyplatit ty stávající, kteří chtějí investici ukončit. Kaskády dohadů a zvěstí jsou produktem komplexních systémů. Jejich šíření nemůže vláda nijak zastavit.

8. PROJEVUJÍ-LI SE U NARKOMANA ABSTINENČNÍ PŘÍZNAKY, NEDÁVEJTE MU DALŠÍ DROGY

Použít pákový efekt k tomu,abychom vyléčili problémy vzniklé jeho nadměrným užíváním, není homeopatie, nýbrž snaha popřít realitu. Krize ze zadlužení není problémem dočasným,ale strukturálním. Je třeba zahájit nápravu.

9. OBČANÉ BY NEMĚLI ZÁVISET NA AKTIVECH JAKO PROSTŘEDKU K ULOŽENÍ MAJETKU A SPOLÉHAT VE SVÝCH PENZIJNÍCH PLÁNECH NA NEDOKONALÉ RADY "EXPERTŮ"

Úzkost by občané měli zažívat jen nad vlastním podnikáním, které mají ve svých rukou a nikoliv nad investicemi, nad nimiž žádnou kontrolu nemají. Čili když investovat, pak jen pro zábavu.

10. UDĚLEJME Z ROZBITÝCH VAJEC OMELETU

Krize z roku 2008 je problém,který nelze zahladit kosmetickými úpravami,tak jako není možné pár nouzovými záplatami opravit shnilý lodní trup. Budeme muset předělat celý systém dříve, než se předělá sám. Učiňme dobrovolný krok k odolnější ekonomice tím, že pomůžeme k samovolnému pádu tomu, co padnout musí, dluhy převedeme na čistou hodnotu, upozadíme roli ekonomického a akademického establishmentu, přestaneme s udělováním Nobelových cen za ekonomii, znemožníme převzetí firem financované dluhem (tzv. LBO transakce), bankéře přesuneme tam, kam patří (Které a kolik z nich do basy? – pozn. aut.), vezmeme si nazpět prémie těch, kteří nás do stávající situace dostali (pomocí restituce jmění vyplaceného např. Robertu Rubinovi a dalším BANKSTERŮM, jejichž bohatství dotují ze svých daní například učitelé), a naučíme občany, jak se vyrovnat se světem obsahujícím menší počet jistot. Vznikne tak ekonomický svět, v němž místo bankéřů riskují podnikatelé a kde firmy denně vznikají a zanikají, aniž by to kohokoliv překvapilo.

Vážení čtenáři, tímto svým pokusem o co nejstručnější konspekt knihy jsem chtěl jednak na knihu upozornit a rovněž poukázat na to,že i poměrně krotké řešení dnešní krize bude nutně revoluční.


TALEB, Nassim Nicholas. Černá labuť: Následky vysoce nepravděpodobných událostí. 1. vyd. Praha: Paseka, 2011. ISBN 8074321282.


Knihu si můžete koupit např. zde

Přejít do diskuze k článku