Březen 02, 2012
Nová smlouva nestojí za nic právě v částech, které by se Nečasovi měly zamlouvat. Český premiér pomáhá britským politickým a ekonomickým zájmům. Pro Českou republiku a pro Evropu z toho nic dobrého nevzejde.
Důvody, proč David Cameron odmítl novou evropskou smlouvu, jsou jasné. Potřebuje uklidnit hlasitou část vlastní strany, která se dožaduje referenda o setrvání v EU. Jeho pozice je pochopitelná rovněž proto, že drsnými postoji vůči Bruselu imponuje desítkám milionů čtenářů Sunu, Daily Mailu a dalších britských bulvárů, kteří jsou schopní za ohnuté banány, Edisonovy žárovky a všemocnost britského parlamentu položit život.
Cameronovo divadlo…
V prosinci minulého roku chtěl Cameron zabít dvě mouchy jednou ranou. Chtěl ze stolu shodit balík finanční legislativy, která by měla pomoci předejít finanční krizi podobné té nedávné. Zároveň chtěl doma ukázat, že dokáže být tváří v tvář bruselským byrokratům drsný ochránce národních zájmů.
Dobře věděl, že ostatní státy EU byly rozhodnuté pokračovat ve směru fiskální koordinace. Dobře věděl, že nová smlouva byla Draghiho podmínka pro injekci hotovosti do mezibankovního systému, jež Evropu prozatím dostala z nejhoršího.
Rozhodnul se tedy hrát s ohněm. Nechal se slyšet, že jestliže Velká Británie nedostane právo veta v záležitostech finanční regulace (dosud zde platí kvalifikovaná většina), novou evropskou smlouvu zablokuje. Nešlo mu tedy o smlouvu samotnou či o její fiskální část. Ta se stala jenom vyjednávací pákou k posílení národního finančního sektoru a k uklidnění naštvaných voličů i antievropských kolegů z Westminsteru.
Cameronova pozice je pochopitelná. Bezmála dvě třetiny finančních transakcí Evropské unie se uskutečňují v Londýně a valná část evropských finančních institucí sídlí tamtéž. Británie finančnímu sektoru přímo vděčí za zhruba desetinu domácího produktu. Z Bruselu vzešlá regulace jasně ohrožuje krátkodobé zájmy londýnských finančních institucí. Právě tyto zájmy – a žádné jiné – David Cameron chtěl v Bruselu obhajovat.
Provedení trošku pokulhávalo. Cameron a jeho ekonomický ministr George Osborne totiž už měsíce opakovaně volali po rázných krocích a několikrát explicitně požadovali větší integraci států platících eurem. Mnohokrát se nechali slyšet, že taková integrace je v britském zájmu.
Jakmile k takovému rozhodnému kroku mělo opravdu dojít, Cameron se rozhodnul jej zablokovat, aby si tím přihřál docela jinou polívčičku. O zvýšené integraci eurozóny najednou začal schizofrenně tvrdit, že není v britském zájmu.
Ve skutečném životě by takové počínání bylo groteskní. Představte si britského premiéra, jak vejde do hospody a objedná si pivo. Jakmile mu ho číšník donese, premiér se jej ani nedotkne a dožaduje se obratem bezplatného bifteku, jinak že za pivo nezaplatí. Když čísník odmítne, Cameron odejde s tím, že pivo není v jeho osobním zájmu.
Ne, to není scénka z Monty Pythonova létajícího cirkusu nebo jiný příklad britského humoru. Ač absurdní, Cameronovo jednání dává smysl v cynické diplomacii Evropské rady… avšak pouze pro Británii.
… Nečasova fraška
Jestliže Cameronovo divadlo dávalo smysl, Nečasovo chování je nepochopitelná fraška. Grotesknost podtrhuje společná jízda Davida s Petrem vláčkem z Londýna do Bruselu.
Tato fraška je pokračováním relativně dlouhé historie ODS a jejího vztahu k evropským stranám. Mirek Topolánek skočil Cameronovi na špek už v roce 2006, kdy za nepatrnou podporu ve volbách přislíbil, že s ním po evropských volbách založí novou frakci, která se oddělí od Evropské lidové strany. To se také v roce 2009 stalo.
Nápad to byl čistě Cameronův a rovněž byl zrozen jen jako volební strategie ve velice ostrém boji v roce 2005 o pozici předsedy konzervativců a tím i lídra opozice. Nastávající premiér musel tehdy přesvědčit nejrůznější vnitřní frakce extrémně euroskeptických konzervativců, že on rázně skončí proevropské (sic) laškování Labouristů.
Vedle britských konzervativců a českých občanských demokratů v Cameronově frakci působí polská nacionalistická strana Polsko je nejdůležitější a ultrakonzervativní strana Právo a Spravedlnost Jaroslawa Kaczynského. Po nich už jen pár solitérních extrémistů a nacionalistů, které Cameron posbíral po celé Evropě, aby tak splnil kritéria a jeho frakce byla způsobilá ke všem úkonům běžného parlamentního klubu. ODS má v této frakci druhé největší zastoupení právě po Cameronově straně. Její pozice v ní je tedy silná a Jan Zahradil je od roku 2011 jejím předsedou.
Jenomže ODS a Česka republika se účastí v tomto heterogenním a neartikulovaném uskupení extrémně izoluje a stojí mimo přátelské diskuze uvnitř větších politických rodin. Kupříkladu před každou Evropskou radou se konají tzv. před-rady, kterých se účastní právě lídři států podle evropské strany, které je jejich domácí strana členem.
Kdyby ODS zůstala u evropských lidovců, Nečas by se pravidelně setkával se současnými sedmnácti (!) středo-pravicovými lídry evropských států, podílel by se tak na ovlivňování strategie celé skupiny a vytvářel pro Českou republiku klíčová partnerství. Místo toho ale jezdí na Evropskou radu vlakem se samojediným Davidem Cameronem.
Mohl pravidelně snídat s Donaldem Tuskem nebo Ivetou Radičovou a pomáhat budovat společný středoevropský postup uvnitř EU. Místo toho chlapec z Hradišťa, vychovaný v komunismu a s diplomem z fyziky z tehdejší Purkyňovy Univerzity obědvá pod kanálem La Manche s potomkem krále Viléma IV., kterému výnosy z nemovitostí jeho rodičů zaplatily fajnovou Etonskou školu a Brasenoskou kolej v Oxfordu.
Poslední větou nechci poukázat na rozdíl nebo kvality osobností Petra Nečase a Davida Camerona, nýbrž na rozdíl České republiky a Velké Británie.
Je v politickém a možná i ekonomickém zájmu Spojeného království stát na okraji evropské integrace. Je v zájmu Davida Camerona a britských konzervativců, aby se oddělili a odlišili od ostatních středo-pravicových stran v Evropě. Je v zájmu londýnské City mít co nejméně regulovaný finanční systém. Nic z toho ale není v zájmu České republiky.
V současné pozici nás Britové využívají k posílení své egoistické pozice, obhajobě výlučně britských zájmů a k rozdělení kontinentální Evropy. Přestože nic z toho není dobré ani pro nás, ani pro Evropu, naše současná vláda v tomto britským konzervativcům pomáhá. Nečas, ODS a Česká republika naletěli na špek Cameronovi, Toryům a Velké Británii.
Převzato z blogu autora na Aktuálně
Pozn. aut.: Tento článek navazuje na můj blog ze 7. prosince 2012 – Aleš Chmelař: Evropa potřebuje pořádnou změnu, ne Merkozyho paskvil – a doplňuje ho.
Foto: zdroj
