„Nepřítelem není Írán, je jím Izrael,“ prohlásil v rozhovoru pro televizi Al Jazeera vedoucí Centra pro strategická studia v Saúdské Arábii. To byla jeho odpověď na otázku, zda zbrojní obchod mezi Rijádem a Washingtonem za 60 miliard dolarů má odstrašit Írán. Americká snaha vylíčit tento obchod jako namířený proti Teheránu se neshoduje s úhlem pohledu Saúdů, a vypadá to, že nejenom kvůli této věci si tyto dvě země nemohou vzájemně hledět z očí do očí.
Íránský president Mahmúd Ahmadínedžád mluvil se saúdskoarabským králem Abdulláhem minulý týden dvakrát, a Írán oznámil, že vysoký představitel Íránu navštíví velmi brzy Rijád. Ještě není jasné, jestli to bude ministr zahraničních věcí Manúčéhr Motakí, nebo vedoucí bezpečnostní rady státu Sajíd Džalílí.
Četné kontakty mezi Íránem a Saúdskou Arábií se však nekonají kvůli velkým zbrojním kšeftům nebo kvůli íránským jaderným plánům. Obě dvě země došly k závěru, že potřebují dosáhnout dohody ve dvou dalších otázkách, jež se týkají sféry vlivu v oblasti: Iráku a Libanonu.
Co se týče Libanonu, Írán se snaží přesvědčit Saúdskou Arábii, aby pomohla zastavit práci zvláštního mezinárodního soudu, který vyšetřuje atentát na bývalého libanonského premiéra Rafíka Harírího. To by zabránilo zhroucení libanonského režimu. Írán se nejenom obává o postavení Hizballáhu, nechce také, aby se Libanon zhroutil, nebo upadl do další občanské války, jejíž výsledek je nejistý.
Rozlícený Američan
V tomto ohledu Teherán nemusí vyvinout příliš velké úsilí, aby získal podporu Rijádu. To na vlastní kůži minulý týden poznal Jeffrey Feltman, americký náměstek ministra zahraničních věcí pro záležitosti Blízkého východu a bývalý velvyslanec v Bejrútu, když navštívil Rijád. Během jeho setkání s králem Abdalláhem se monarcha pokusil zjistit americkou pozici pro případ zastavení práce u mezinárodního soudního dvora. Arabské zdroje uvádí, že Feltman byl „rozlícený, ale krotil se“, a dal králi najevo, že Washington je i nadále odhodlán podporovat tento tribunál.
Při vší úctě k americké neústopnosti, pokud se klient, který má zaplatit Washingtonu 60 miliard dolarů, rozhodne, že je nezbytné, aby se zastavila práce soudu, nespokojí se s tím, že o tom bude rokovat s Američany. Vynaloží na to co největší úsilí. Zveřejnění formální obžaloby tribunálem přitom není očkáváno dříve než v únoru.
To, co se teď děje v Libanonu – a Saúdskou Arábii nelze obvinit z toho, že by nepodporovala ustavení tohoto soudu – není odděleno od dalších regionálních otázek, které se týkají Saúdů a Íránu. Rijád, který zaplatil miliony dolarů Ajádovi Alávímu na jeho volební kampaň v Iráku, si je vědom toho, že jeho šance stát se premiérem se vytrácí. Pomoc na poslední chvíli pomohla Alávímu porazit o dva parlamentní mandáty dosluhujícího premiéra Núrího al-Malíkího.
Mezitím v posledních dvou týdnech Malíkí navštívil Sýrii, Turecko, Írán a Egypt ve snaze získat podporu. Snaží se přesvědčit irácké sousedy, že si zaslouží být znovu premiérem. Ale to nestačí. Aby vyhrál, musí přesvědčit svoje protivníky doma, aby se zřekli svých aspirací na funkci iráckého ministerského předsedy a připojili se k němu.
Žádný hvězdný tým
Teherán chápe, že nelze získat iráckého premiéra, ve kterého doufal, Ibrahíma al-Džafárího, přesvědčil však vlivného náboženského vůdce Muktadu al-Sadra, který pobývá v Íránu až do dokončení náboženských studií, aby podporoval Malíkího. Malíkí vůbec není vysněným premiérem Íránu, především kvůli k tomu, že obvinil Teherán a Damašek z toho, že jsou zapleteny do terorismu.
Není také přírozeným partnerem Sadra, který získal 39 z 325 parlamentních křesel. Sadr také zcela Malíkímu neodpustil, že poslal iráckou armádu do krvavé bitvy proti Sadrovým silám a nechal zatknout mnoho jeho stoupenců, z nichž někteří jsou stále ještě ve vězení. Ale íránský nátlak se vystupňoval, takže Sadr nakonec souhlasil s tím, že vyjádří svoji podporu Malíkímu.
Avšak ani se Sadrovou podporou nebude Malíkí moci sestavit koalici bez získání alespoň jednoho dalšího bloku na jeho podporu, a to buď Kurdy nebo Alávího. Proto Írán potřebuje Saúdskou Arábii, aby pomohla přesvědčit své chráněnce v Iráku, zejména Alávího, aby se přidal k této koalici, nebo alespoň nepracoval proti ní.
Saúdská Arábie není ze svého pohledu připravena poskytovat Íránu dary, nechce však také ztratit veškerý vliv v Iráku. V Iráku, stejně jako v Libanonu, si Saúdská Arábie uvědomuje, že je vůči Íránu v relativně druhořadém postavení: jediné, co může v těchto zemích dělat, je snažit se zabránit Teheránu, aby získal výsadní postavení. Na toto se zaměří rozhovory mezi Saúdskou Arábií a Íránem – bude to jednání, v jehož průběhu se pokusí Rijád a Teherán rozdělit své sféry vlivu v Iráku a Libanonu.
Jeden významný prvek v tomto posunu chybí – Spojené státy. Washington usiluje o podporu procesu u mezinárodního soudu ve věci libanonského problému, aby mohl obvinit Hizballáh z Haríriho vraždy, dočkat se Alávího jako iráckého premiéra a zablokovat vliv Íránu v regionu.
Teď to vypadá, že Američané míří příliš vysoko. Skutečná hra se odehrává v rukou místních sil, které kreslí náčrtky strategické mapy, jež budou poté Washingtonu předloženy jako hotová věc.
Převzato z Haaretz
Překlad: Clair
