O co jde v Řecku

Reklama


Březen 11, 2012


Řecko tedy oficiálně vyhlásilo platební neschopnost, co se týče jeho dluhů soukromým věřitelům. Byl to „řádný“ bankrot, spíše vyjednaný, než jednoduše oznámený, což považuji za dobrou věc. Tenhle příběh je však stále ještě daleko od svého konce. Dokonce i přes toto oddlužení se zdá, že Řecko – stejně jako ostatní evropské země s klesající ekonomikou přinucené k zavedení úsporných opatření – čeká mnohem více let utrpení.


A to je příběh, který stojí za vyprávění. Vminulých dvou letech byl řecký příběh (a jeden z nedávných dokumentů o hospodářské politice na to poukázal) „interpretován jako podobenství o nebezpečenstvích fiskální nezodpovědnosti.“ Neuběhne den bez toho, aby nějaký politik nebo učenec nekázal s intonací člověka sdělujícího ohromnou moudrost, že právě teď musíme ořezat vládní výdaje, nebo se dostaneme do Řecka. To nešťastné Řecko!


Vezměme si nedávný příklad, kdy Mitch Daniels, guvernér státu Indiana, v projevu, v němž formuloval republikánskou odpověď na pravidelný projev presidenta O stavu Unie, trval na tom, že „jsme jen malý kousek od Řecka, Španělska a ostatních evropských zemí, které teď čelí hospodářské katastrofě.“ Mimochodem, zřejmě mu nikdo neřekl, že Španělsko mělo v předvečer krize nízký vládní dluh a rozpočtové přebytky a je v potížích kvůli excesům soukromého, nikoli veřejného sektoru.


Co však řecká zkušenost opravdu ukazuje, je to, že zatímco deficity v dobrých časech vás mohou dostat do potíží – což je ovšem příběh Řecka, nikoli Španělska – pokoušet se ale omezit deficity, když jste právě v potížích, je receptem na krizi.


V těchto dnech je viditelná deprese způsobená úspornými opatřeními k vidění po celé Evropě. Řecko je nejhorší případ, s nezaměstnaností dosahující ke 20 %, zatímco se veřejné služby, včetně zdravotnictví, hroutí. Irsko, které udělalo všechno, co požadoval dav volající po úsporách, je také v příšerném stavu, s nezaměstnaností kolem 15 % a HDP klesajícím v dvojciferných číslech. Portugalsko a Španělsko se také dostaly do úzkých.


Úsporná opatření při propadu však nezpůsobují jen ohromné utrpení. Existuje stále více důkazů o tom, že je to sebezničující dokonce i z čistě fiskálního pohledu, protože kombinace klesajících příjmů způsobená utlumenou ekonomikou a zhoršujících se vyhlídek opravdu snižuje spotřebitelskou důvěru a snižuje vyhlídky na vyřešení dluhové zátěže. Musíte se podivit tomu, jak země, které systematicky likvidují budoucnost svých mladých lidí – nezaměstnanost mladých v Irsku, která bývala nižší než v USA, je nyní téměř 30 %, zatímco v Řecku se blíží 50 % – chtějí dosáhnout dostatečného růstu, aby obsloužily svůj dluh.


Tohle se přece nemělo stát. Před dvěma lety, když mnoho politiků a učenců začalo volat po obratu od stimulů k úsporám, slibovali na oplátku za bolest velké zisky. „Myšlenka, že úsporná opatření mohou vyvolat stagnaci, je nesprávná,“ prohlásil tehdejší guvernér Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet v červnu 2010. Trval na tom, že fiskální disciplína místo toho vzbudí důvěru, a to povede k hospodářskému růstu.


A každé lehké poskočení úsporné ekonomiky bylo oslavováno jako důkaz, že tato strategie funguje. Irská úsporná opatření byla vyhlášena za úspěch ne jednou, ale dvakrát – poprvé v létě 2010, potom loni na podzim – a pokaždé se tyto očekávané dobré zprávy rychle vypařily.


Možná se zeptáte, jakou jinou možnost měly země jako Řecko a Island, a odpověď je , že měly a neměly dobré alternativy blízké k odchodu od eura, extrémního kroku, jenž realisticky řečeno, jejich lídři nemohou udělat, dokud všechny ostatní možnosti neselhají – a stav věcí je dle mého názoru takový, že Řecko se k tomu rychle blíží.


Německo a ECB by mohly přijmout opatření, aby učinily takový krok méně nezbytným tím, že by požadovaly méně úsporných opatřování a udělaly více pro podporu evropské ekonomiky jako celku. Hlavní mé tvrzení však je, že Amerika nemá žádnou alternativu: máme svoji vlastní měnu a můžeme si půjčit za historicky nejnižších úrokových sazeb, takže nepotřebujeme vstoupit do klesající spirály úsporných opatření a hospodářského poklesu.


Je tedy na čase přestat mávat Řeckem jeko odstrašujícím příkladem nebezpečí deficitů, z Amerického pohledu by Řecko mělo být místo toho nahlíženo jako odstrašující příklad nebezpečí, které se skrývá v pokusech snížit deficity příliš rychle, zatímco hospodářství je stále v hluboké depresi. (A ano, navzdory nedávným lepším zprávám, je naše ekonomika stály v hluboké depresi).


Pravdou je, že pokud chcete vědět, kdo se opravdu snaží přeměnit Americku v Řecko, nejsou ti, kdo naléhají na více stimulů pro naše stále ještě klesající hospodářství, jsou to lidé, kteří požadují, abychom napodobili úsporná opatření v řeckém stylu, a to dokonce i tehdy, když nečelíme omezeným zdrojům půjček, kterým čelí Řecko, a tím se nás snaží dostat do krize řeckého typu.


Převzato z New York Times


Překlad: Stan

Přejít do diskuze k článku