Krásným příkladem špatné, zhola nepotřebné „reformy pro reformu“ vedoucí ke zhoršení původního stavu je recentní reforma blogových stránek Aktuálně.cz. Z nějakého záhadného důvodu se zvětšila velikost titulků, zhoršila se přehlednost, zmizelo datování jednotlivých článků (nezjistíte tedy např., kdy byl vlastně publikován nejčtenější článek určitého autora), o polovinu se snížil seznam nejčtenějších článků, atd.
Co může být příčinou takové „reformy“? Pan Stejskal říká, že se jedná o „facelift, který má stránkám po bezmála čtyřech letech existence dodat mladický vzhled“ a vyjádřil naději, že se nový vzhled bude líbit, bude shledán přehlednějším a čtenářsky přívětivějším.
Nicméně v diskusi k této věci zněly s velkou převahou negativní hlasy. Pro ty ovšem platí poslední věta z komentáře doprovázejícího onu „reformu“:
„komu se více líbilo, jak vypadaly dosud, si snad časem zvykne. Někdo prostě změny nemá rád…“ Vyznívá to tak trochu tak, že komu se to nelíbí, je staromilec a konzervativec, který nejde s dnešní mladistvě dynamickou dobou.
Je jasné, že soukromá firma si může se svými stránkami dělat co chce, a pokud se při příští reformě rozhodne, že příspěvky se budou prezentovat v mandarínštině, je to její svaté právo.
Jsme zvyklí, že různé nesmyslné, samoúčelné a ve svých důsledcích škodlivé reformy provádějí s oblibou různé státní instituce (viz níže), ale u soukromé firmy je to opravdu s podivem. Je to snad tím, že v takové firmě nemají pracovníci oddělení IT do čeho píchnout? Nebo je vrchní kreativec šéfovým oblíbencem a musí udělat něco, čím by si formálně zasloužil vánoční odměnu?
****************************
Ta nepovedená „reforma“ blogových stránek je samozřejmě jen prkotina.
Daleko horší je, když se něco podobného děje na úrovni celé společnosti.
Extrémním příkladem je školství. To se reformuje snad co jsem živ. Ještě než jsem šel do školky, proběhla vlna komunistických reforem, která k nepoznání změnila prvorepublikový školský systém. Potom se až do roku 1989 periodicky prováděly reformy, ve kterých se zaváděla tu devítiletá, tu osmiletá základní škola, tu tříletá, tu čtyřletá „střední všeobecně vzdělávací škola“, měnily se tituly absolventů vysokých škol, žáčci se učili množiny, studenti chodili na „výrobní praxi“, atd.
Po roce 1989 reformy, ba „transformace“ pokračovaly ještě vyšším tempem; mocným impulsem k tomu byla „boloňská výzva“, která si za cíl stanovila, aby naprostá většina obyvatelstva měla vysokoškolské vzdělání (jen to zajistí evropskému lidu konkurenceschopnost v globalizovaném světě…). V posledním půlroce se čím dál tím více začalo poukazovat na zhoubné následky této reformy a tak můžeme čekat další reformu opačným směrem.
Třeba se to po třech až čtyřech výkyvech reformního kyvadla po 20 letech ustálí na něčem rozumném (blízkém možná tomu prvorepublikovému systému)?
Celé stránky by se daly popsat nářky nad více či méně zpackanými nebo chystanými „reformami“ zdravotnictví, daní, státní správy, soudnictví, výzkumu a vývoje… Jako zvlášť hrozivá se jeví chystaná důchodová reforma; modlím se, aby bylo popřáno sluchu opravdovým odborníkům (přečtěte si prosím poslední dva články Vladimíra Špidly), a ne agentům soukromých finančních institucí, kteří se už třesou na ty stamiliardy z veřejných prostředků.
Většina z těch „reforem“ organizovaných státem v posledních 20 letech je evidentně silně motivována různými lobistickými skupinami, které z jejich výsledku, nebo ze vzniklé chaotické situace dovedně těží.
Pro politiky je určitě z mnoha důvodů (i pokud odhlédneme od těch zištných důvodů tušených v pozadí) lákavější a snazší uskutečňovat „reformy“, než prostě důsledně usilovat o to, aby se podstatně zvýšila kvalita fungování existujícího systému.
Ono se totiž pravidelně ukáže, že po provedení nákladné „reformy“ věci opět nefungují, protože se nezreformovalo to hlavní – lidé (hlavně ti „nahoře“)…
Převzato z blogu autora na Aktuálně
Foto: zdroj
