Padl na nás listopad

Reklama


14.11.2009 


Trapná věc, opravdu. Nevěděl jsem, že je 17. listopad státní svátek, řekli mi to až ve škole. Popadl mne vztek, protože v úterý mám hlavní přednášky, které mi dost leží na srdci, zejména kurz „Péče o duši“. Pak jsem se uklidnil, beztak na věci nic nezměním a svou duši tím nespasím. Ale bývalý krajský volební manažer a volební zmocněnec za OF v Jihomoravském kraji by přece měl slavit nebo ne? Fakt na to nemám chuť, neb pachuť posledních zhruba pěti let české politiky už dostala hodně hnilobný nádech. Naše res publica smrdí jak uleželý syreček. Impotence stran vzdorovat útoku kradeníků z vlastních řad, a hlavně z řad podnikatelů všeho druhu způsobila, že stát prakticky přestal existovat. Obecný zájem už nehájí skoro nikdo, dokonce ani ti, které za tento džob v parlamentu a v orgánech českého státu přímo platíme z našich daní. Vznikla zvláštní vedoucí úloha různých partajníků, jejich pomahačů a vymahačů, kteří se spojují tu s gangstery, tu s mafiány, tam s podnikateli, a nikdy s námi, prostými občany. My jim za to nestojíme a do ulic nepůjdeme, padla na nás skepse a únava z politiky.


Já taky nevyrazím cinkat klíči na Václavák, svoje jsem už odseděl na severu Čech a pak odmakal v Brně. Jenže: čtu prastaré texty z řecké politiky a filosofie, učím je jako jezuita, kněz a bezpartajní na zatím jakž takž svobodné univerzitě. Nějak mi to nedá. Nelze žít na způsob této předrevoluční fotky, kterou mi poslal k výročí Pádu kamarád z Drážďan, počítačový technik v evangelické nemocnici a za Honeckera politický vězeň. Svobodný prostor opravdu existuje. My jsme se spokojili s tím, že v něm můžeme dělat to, co opravdu chceme. Na politický život už nemáme ani čas ani energii. Tento demokratický alzheimer představuje docela útěšný způsob existence. Ať vládnou borci z ČEZu, zástupci vytunelovaných fondů a jiní machři. Vždyť to s námi nemyslí vůbec zle. Pravdou ovšem je, že oni na nás nemyslí vůbec. My je nezajímáme ani za mák. Fascinují je daně a státní příjmy, kterými si vyfutrovávají rodinný a podnikový rozpočet. Vezmou si co potřebují, přes nakoupené partaje a poslance.


Nám dají pokoj, demokratické rojčení dorostenců je nechává chladnými. Dokonce sponzorují i oslavy 17. listopadu, kdy jim spadlo do klína veškeré dostupné bohatství státu. Jak mi řekl jeden známý po Tvrdíkově řádění na ČSA, odklepnutém odéesáckou klikou v dozorčí radě. Ani bolševici nebyli tak naivní, aby nechali pitomce řídit podniky. Stačila jim ředitelská místa a pak už do ničeho nezasahovali, protože firmy řídili pověření komunisté-náměstci s ekonomickým vzděláním a s přímou odpovědností rodné straně. Stejně fungovaly i velké exportní organizace na český nábytek, bižuterii, sklo a strojírenské výrobky. Padly za oběť vlčí chtivosti, a za nimi se poroučely i fabriky v malých městech a na konci republiky, které mají do New Yorku nebo do Tokia daleko. To měly tehdy, dnes už tam nedosáhnou vůbec.


Nechce se mi plakat za předlistopadem, od vězně svědomí se státně uznaným odškodným by to bylo dost pitomé. Čtu si k výročí sametu spis Nedokončená revoluce (Isaac Deutscher) a myslím na zákon padajícího lejna. Tento polský marxista publikoval v roce 1933 článek o začínajícím barbarství v Evropě a volal po společné komunistické frontě proti nacismu. Byl za to vyloučen z rodné strany, protože předčasně plašil klidné soudruhy. Nakonec odešel do kapitalistické Anglie, kam jinam. Jeho hlavní práce zkoumá legitimitu sovětské partaje glorifikujicí po 50 letech listopadovou revoluci roku 1917.


Aktualizujme jeho základní otázku: Opravdu nám dnes vládnou lidé, kteří se mohou legitimovat listopadovou revolucí 1989? Vždyť jim podle dlouhodobých průzkumů věří sotva deset procent obyvatel. Zhruba stejné procento populace nejspíš před listopadem věřilo komunistům. Dnes stát řídí ze Sněmovny a ze Senátu parta svobodně zvolených demagogů s nakoupenými tituly a s nakradenými akciemi, které jim prodali jejich podnikaví kamarádi. Možná jsme něco začali, ale pak nám to vinou šikovných neobolševiků nějak vypadlo z rukou. Dobře nám tak, báťuškám alzheimerům. A v teplém hnoji se žije dobře.


P. S.
Nejlepší komentář ke dvaceti letům nevývoje aneb Karel Kryl in memoriam:



Zdroj: e-republika.cz

Přejít do diskuze k článku