K zaslanému materiálu posílám několik poznámek, z nichž je zřejmé, že použitý způsob statistických údajů v tabulce předkládaný výsledek značně znevěrohodňuje:
1. Vztahuje se na vývoj některých ekonomických podmínek jen asi 23,5 % z dospělé populace (8.525 tis. osob). Tedy ½ těch „lepších“ zaměstnanců nad medianem hrubých mezd v r. 2011 (asi 2.020 tis. osob). Neuvažuje s mnohem horšími podmínkami ½ zaměstnanců pod medianem, důchodců (3.470 tis. osob), nezaměstnaných (asi 700 tis. osob), bezdomovců (40 až 50 tis. osob. Pravděpodobně ani naprosté většiny živnostníků, zemědělců a jiných OSVČ (celkem až 1.970 tis. osob).
2. Počítá v letech 1989 až 2011 se sedminásobným růstem medianu hrubých mezd (3.000 : 21.000 Kč). Rozhodující jsou ale čisté mzdy. Tu je nutno vzít v úvahu, že zatímco v r. 1989 bylo průměrné zdanění mezd asi 18 %, v r. 2011 už celkem spolu s novým zákonným pojištěním (zdravotním, sociálním, nezaměstnanosti) to bylo 25 %. Navíc mzdy v r. 2011 nutno „očistit“ o částky dříve neplacených výdajů (platí zejména pro zdravotnictví, školství, sociální služby, dotace cen dětského odívání) reprezentující „srážku“ zhruba dalších 15 %. Tzn., že median čistých mezd po těchto korekcích by činil v roce 1989 asi 2.540 Kč, v roce 2011 asi 15.000 Kč. Pak ale nejde o sedminásobek, ale jen o index 5,9. Tzn., že „přepočtené ceny“ roku 1989 tímto novým indexem by byly podstatně nižší, tedy pro srovnání „období vlády komunistů“ výhodnější.
3. Nejsou brány v úvahu často výrazné kvalitativní rozdíly (+/-). Na jedné straně lze namítat, že např. pro srovnání cen osobních automobilů by bylo nutno zohlednit mnohem horší kvalitu aut z roku 1989, ale na druhé straně nutno vidět i to, že v roce 2011 naopak polovinu nových aut představují ojetiny z dovozu, což působí zase opačně, a to ještě výrazněji. Určitě se (přes mnohem lepší balení) zhoršila kvalita potravin (maso, uzeniny, zelenina, sýry a mléčné výrobky atd.) jakož i oděvního zboží (někdejší obleky a kožené boty jsou nahrazeny šunty ze sekáčů, jednoduchými bundami, svetříky, tričky, křuskami všeho druhu atd.).
4. Rozhodujícím problémem tohoto srovnání je, že se tu uvádí jen aritmetický cenový průměr. Srovnání vývoje spotřebitelských cen a příjmů se však musí opírat o propočet sohrnného spotřebního koše zboží a služeb a tedy o vážený průměr, který se v průběhu let značně změnil v neprospěch naprosté většiny populace. Největší růst cen totiž zaznamenaly a podstatně zvýšily svůj podíl v celkových výdajích položky naprosto životně nezbytné, tedy nájemné, teplo, elektřina, voda, odvoz domovního odpadu, telefon atd. Je známo, že dříve se v celkových výdajích naší populace pohybovaly okolo (maximálně) 10 %, dnes reprezentují zejména u důchodců nebo nezaměstnaných až polovinu a dokonce více. Tzn., že na ostatní položky stejně nezbývá. Přitom v tabulce se zejména skoková změna výše nájemného vůbec neuvádí.
5. Vzhledem k uvedeným zásadním nedostatkům jsem se ani nepokoušel kontrolovat a porovnávat jednotlivě uváděné ceny a přepočty. Na první pohled se mně ale zdají některé ceny roku 2011 podhodnocené (elektřina, voda). Za uváděné ceny jsem ani zboží vloni v našem běžném supermarketu nekupoval. A výchozí ceny roku 1989 na první dojem také nesedí. Zdá se, že jde spíše o ceny až z r. 1990, tedy až po prvním velkém zdražení k němuž došlo asi v polovině roku 1990.
6. V období let 1948 až 1989 zvýšili „komunisté“ celkovou osobní spotřebu asi 6x, tzn. na obyvatele asi 5x. Kapitalismus měl v roce 2011 za sebou 22 let, polovinu období vlády komunistů, a kdyby by měl dokázat jen stejnou míru ekonomického „úspěchu“ musela by se životní úroveň populace v této době zvýšit aspoň na dvojnásobek. Zřejmě se to zdaleka nepodařilo, v nejlepším případě je možno mluvit o dlouhodobé stagnaci…
7. Pro komplexní hodnocení lepší či horší kvality života lidí ovšem nestačí jen porovnání míry materiální životní úrovně. Bylo by nezbytné vzít v úvahu i výrazné rozdíly (ve prospěch komunistů) v míře faktické sociální spravedlnosti, sociálních jistot, podpory rodin s dětmi, zaměstnanosti (nezaměstnanosti), kriminality, vymahatelnosti práva, „demokracie“ v zaměstnání atd.
28. 10. 2012
